(tweetstorm) Moje první dvě permanentní poznámky v Zettelkasten

(Čtení vám zabere asi 5 minut.)

Tento článek je lehce upravený přepis vlákna (tweetstorm), které jsem publikovala na svém Twitteru zde

O Zettelkasten jsem se poprvé začala pokoušet před půl rokem. Ale až dnes (7. června 2021) jsem vytvořila permanent notes (permanentní poznámky), na které se mohu podívat a s klidem prohlásit: „Ano, tohle je Zettelkasten.“ A nic z toho by nebylo možné bez Beau HaanRoam Book Club. <vlákno🧶>

1/15 Bylo, nebylo. S Eliškou o víkendu rezonovala tato pasáž…

2/15 Eliška si rychle udělala fleeting notes (letmé poznámky) ohledně toho, na co v danou chvíli myslela. Co jí daná pasáž připomněla.

3/15 Letmé poznámky spolu s původní pasáží pak uložila do své struktury inspirovanou tou, kterou ji naučil Beau Haan v rámci Roam Book Club 4. Následně tyto poznámky odložila na pár dní uležet do inboxu.

4/15 Dnes jsem se k této poznámce vrátila. Znovu jsem si přečetla pasáž, která s mým minulým já rezonovala. Znovu jsem si přečetla své letmé poznámky. Následně jsem je všechny odsadila na první úroveň a začala rozpracovávat.

5/15 Poté jsem všechny své letmé poznámky zastřešila jedním shrnujícím odstavcem, který jsem umístila vedle tagu „Fleeting notes“.

6/15 Tím pádem mohu celý blok nyní zavřít a schovat. Můžu se k němu kdykoliv v budoucnu vrátit, ale jen tehdy, když budu potřebovat. Když nebudu, tak mi nestojí v cestě a neodvádí mou pozornost.

7/15 Následně jsem se znovu podívala na pasáž, která se mnou rezonovala a nyní už i z pomocí všeho, co jsem si rozmyslela při psaní letmých poznámek, jsem sepsala literature notes (bibliopoznámky).

8/15 Nyní jsem byla připravená napsat svou permanentní poznámku. Ale tyto poznámky nevznikají v izolaci. Vznikají vždy v souvislosti s již existujícími poznámkami v systému Zettelkasten.

9/15 Proto jsem si otevřela v sidebar svůj Zettelkasten, své již existující permanentní poznámky. Kde je zatím pouze jedna. Tedy je to jednoduché. Otázka, kterou jsem si položila, byla: „Souvisí to, co jsem teď napsala nějak s tou poznámkou, která tam je?“

10/15 Má odpověď byla ano. Jako první píšu tag (štítek), který je jakýsi „thumbnail“ (náhled) toho, o čem moje budoucí permanentní poznámka bude. Zvolila jsem tag „sdílení“. Dále sepisuji svou poznámku a propojuji ji (pomocí odsazení) s již existují.

11/15 Moje poznámka tedy žije na dvou místech. V Zettelkasten a na Daily Notes page, díky čemuž má poznámka další kontext. Den, ve kterém vznikla.

12/15 Vůbec bych nečekala, že moje první dvě poznámky budou na téma zranitelnost a sdílení. Vždyť přece vznikly na základě pasáží o produktivitě, které jsem četla! To byla chvíle, kdy jsem si uvědomila, že to dělám správně. Zdola nahoru. Bottom-up.

13/15 Pokud bych k tomu přistupovala shora dolů, moje poznámka by možná zněla: „Memorování nikdy nenahradí porozumění.“ Tato poznámka by pak skončila zřejmě ve složce „efektivní učení“. Takhle ale vzniká archiv, kolekce poznámek. Ne Zettelkasten.

14/15 Zettelkasten mi svým způsobem připomíná golema z pražské legendy. V této legendě se praví, že Rabi Löw v 16. století vybudoval z hlíny golema, který po tom, co mu byl do úst vložen kouzelný svitek, ožil. Pro Zettelkasten je podle mě tou tajemnou ingrediencí, která jej promění v „živého“ komunikačního partnera právě zmíněné propojení poznámek do diskuze a vztahování jejich obsahu k našim osobním zkušenostem, svému životu. Neosobní Zettelkasten je jen hromada nehybné hlíny. Pokud budete trpěliví a budete kousek po kousku svého golema budovat tím správným způsobem, jednou dosáhnete chvíle, kdy ožije. Začne na vás mluvit, začne vás překvapovat, předkládat vám vaše relevantní vlastní poznámky, na které už jste dlouho zapomněli. Ze hřbitova poznámek, které po svém uložení už nikdy nespatří světlo světa, se stanou poznámky, které vám aktivně pomáhají dosahovat vašich cílů. Sönke Ahrens, autor knihy How to Take Smart Notes, takový bod zvratu nazývá „achieving a critical mass“.

15/15 Thank you, Beau Haan, for everything you are doing. For what you taught me. I am so grateful! My road to the mountain was steep—full of vulnerability. But your cheerleading made me reach the top. And yes. It WAS worth it. </vlákno🧶>