Většina lidí si při čtení neudělá poznámky žádné. Ti pokročilejší si udělají poznámky čtenářské. Ještě dál jdou ti, kdo si je zpracuji do poznámek zdrojových. Ale ti nejzkušenější — ti se pak vrátí i k těmto poznámkám — a to proto, aby je skutečně začlenili do svého poznámkového systému a tedy i do života.
Cítíte se zavaleni knihami, články a podcasty, které chcete projít, ale nikdy na to nemáte dost času? Trpíte nachytřovací chudobou. V tomto článku najdete čtyři praktické tipy, jak z toho ven.
Potřebujete si ulevit od informačního chaosu? V článku sdílím jednoduchý trik, který mi pomáhá zvládat záplavu informací – poznámkové háčkování. Zjistíte, jak si vytvořit poznámkový věšáček a jak na něj „navěsit“ vše, co vás zahlcuje, abyste se k tomu mohli kdykoli vrátit s čistou hlavou.
Četla jsem knihy a psala si poznámky vlastními slovy. A fungovalo to. Cítila jsem, že se opravdu nachytřuji. Až do chvíle, kdy jsem zjistila, že to nestačí. Začala jsem si uvědomovat, že mi pořád něco chybí. I když jsem si průběžně při čtení ověřovala své porozumění jednotlivých myšlenek díky parafrázování, pořád jsem po dočtení knihy necítila ten uspokojivý tu-knihu-teď-fakt-chápu pocit. A pak mi došlo, kde je problém: Parafrázováním myšlenek jsem si sice ověřila, že rozumím jednotlivým myšlenkám, ale chyběl mi nástroj pro ověření, že rozumím celé knize jako celku.
Jak si mám organizovat poznámky? Špatná otázka. Stojí totiž na počátku až příliš mnoha nefunkčních poznámkových systémů. Pokud si kladete tuto otázku, je to, jako byste začali stavět vesmírnou loď, aniž byste věděli, jestli má být bitevní nebo vědecká, a zároveň netušili, kolik palub a místností vlastně potřebujete.
Četli jste knihu „Pořiďte si druhý mozek“? A co knihu „Jak si dělat chytré poznámky?“ Pokud jste na obě otázky odpověděli ano, pravděpodobně jste pak řešili dilema, jestli máte své poznámky organizovat podle systému PARA, nebo raději zettelkasten. Mám pro vás dobrou zprávu! Nemusíte si vybírat. Můžete mít obojí.
Nevytvoříš seznam ve svém poznámkovém systému ledabyle! Seznam úkolů, seznam četby, seznám nápadů na příspěvky na sítě, seznam oblíbených restaurací, seznam nápadů na dárky... Seznamů máme všichni ve svých poznámkových systémech spoustu. Aby ne. Je to jedna ze základních organizací poznámek. Jenže. Ne vždy nám ty seznamy fungují, že? Mají tendence přetékat. Zastarávat. Schovávat se nám, abychom na ně zapomněli. Seznamy vs. seznamy. Proč některé fungují a jiné ne? A jak můžeme zajistit, aby fungovaly vždy?
Je. To. Tady. Dočetla jsem knihu. Absolvovala kurz. Doposlechla podcast. Potřebuji se rozhodnout. Rychle. Ale hlavně správně! Jakému nachytřovacímu zdroji budu svou pozornost věnovat teď? Co si mám ze svého obsahového mrazáku vybrat dalšího?
Permanentní poznámky v zettelkasten vznikají zdola nahoru. Bottom-up. Na začátku máte atomické permanentní poznámky. Každá taková poznámka reprezentuje jednu myšlenku. Zpravidla se jedná o nějaké tvrzení. S rostoucím počtem atomických poznámek se vám jich ale kolem nějakého tématu nashromáždí tolik, že si budete potřebovat udělat přehled. A to je chvíle pro tvorbu poznámky přehledové. Poznámky, která ve svém těle bude mít seřazené okomentované odkazy na související atomické poznámky. Takto v zettelkasten vznikají permanentní poznámky. Tak to vždy bylo. Je. A bude. Správně? Ne.
Kartografie. Studium map. A především jejich tvorba! To je velmi důležitá dovednost při průzkumu neznámého ostrova, ale i při čtení knih a nachytřování se z informačních zdrojů obecně. Je jasné proč?