Biblio poznámky nebo také bibliografické poznámky či po anglicku literature notes jsou poznámky o nachytřovacím zdroji.

Zachycují obsah samotného zdroje – shrnují, co autor skutečně říká, často vlastními slovy (formou parafráze). Typicky odpovídají na otázku: „Co se v tom zdroji píše?“

Tyto poznámky jsou součástí zettelkasten. 

Tento pojem zavedl Sönke Ahrens ve své knize Jak si dělat chytré poznámky. 

Čtenářské poznámky (anglicky reading notes) jsou rychlé, stručné a často heslovité záznamy, které si pořizujeme přímo během konzumace jakéhokoli nachytřovacího zdroje — ať už při čtení knihy nebo článku, poslechu podcastu, sledování videa nebo třeba během webináře.

Jejich hlavním účelem je co nejrychleji zachytit to, co nás v danou chvíli zaujme, nebo co nás v souvislosti s danou četbou či poslechem napadne, abychom se k tomu mohli později vrátit a dále s tím pracovat.

Patří sem podtrhávání, kroužkování a zvýrazňování textu, rychlé poznámky na okraj, záznamy časů v audio/video, nebo stručné soupisy postřehů a nápadů.

Tyto poznámky zpravidla vytváříme přímo v daném médiu — psaním do papírové knihy, vkládáním poznámek a zvýrazňováním textu ve čtečce knih nebo read-it-later aplikaci.

Čtenářské poznámky mají omezenou životnost — pokud je brzy nezpracujeme, snadno zapomeneme, proč jsme si je pořídili nebo co přesně znamenaly. Proto je vhodné je co nejdříve převést do pečlivějších zdrojových poznámek.

Nahodilé nachytřování je spontánní, nesystematický přístup k získávání znalostí.

V praxi to znamená, že člověk čte, poslouchá nebo sleduje různé nachytřovací zdroje, ale spoléhá hlavně na vlastní paměť. Poznámky si dělá jen občas, a když už, tak na různá místa — bez jasného systému a řádu.

Výsledek?

Většina myšlenek a informací rychle mizí nebo se ztratí v záplavě nesourodých zápisků. Důležité poznatky snadno zapomenete, těžko je zpětně najdete a využití znalostí v praxi je spíš náhoda než záměr. To vše často vede k frustraci a pocitu, že se člověk nachytřuje do ztracena.

Opakem nahodilého nachytřování je strategické nachytřování. 

Nachytřovací bible jsou speciální kategorie nachytřovacích knih, ke kterým se vyplatí opakovaně vracet.

Jsou to knihy, které v sobě mají víc vrstev – při každém dalším čtení v nich objevíte něco nového a posunete své pochopení o úroveň dál. Na rozdíl od knih, které si stačí jen prolistovat, nebo těch, které vám dají vše podstatné na první přečtení, nachytřovací bible zrají s vámi. Při prvním čtení v nich často vidíme jen základní myšlenky, protože máme plnou hlavu nových pojmů a souvislostí. Jakmile se ke knize vrátíte později, začnou na vás „vyskakovat“ další úrovně detailů, nové souvislosti a hlubší vhledy.

Poznáte je i podle toho, že po dočtení ve vás hlodá pocit, že vám ještě něco uniklo – a kniha vás svádí otevřít ji znovu.

Příkladem mé nachytřovací bible je kniha Jak číst knihu (How to Read a Book).

Stav, kdy máte dostatek času a prostoru na smysluplné zpracování vybraných nachytřovacích zdrojů, které odpovídají vašim aktuálním otázkám, potřebám a zájmům.

Opakem nachytřovacího blahobytu je nachytřovací chudoba.

Pocit, že máte až příliš mnoho nachytřovacích zdrojů, které byste chtěli projít, ale zoufale málo času a prostoru na jejich smysluplné zpracování.

Opakem nachytřovací chudoby je nachytřovací blahobyt.

Nachytřovací zdroj je jakýkoli externí nebo interní podnět, ze kterého čerpáte nové poznatky, myšlenky nebo inspiraci pro svůj rozvoj, učení nebo práci. Může jít o klasické informační zdroje jako jsou knihy, články (blogové i odborné), podcasty, videa či kurzy, ale i o vlastní prožitky, nápady nebo rozhovory s ostatními lidmi.

Paměťové poznámky (anglicky flashcards) jsou speciální typ poznámek, jejichž hlavním cílem je pomoci nám něco si zapamatovat zpaměti (například důležité myšlenky, principy nebo inspirace).

Typicky mají podobu dvoustranné kartičky: na přední straně je otázka, pojem nebo podnět, na zadní straně pak odpověď nebo vysvětlení. Vytvářet je můžeme ručně na papír, nebo je spravovat ve specializovaných aplikacích (například Anki, Quizlet, RemNote, SuperMemo).

Paměťovou poznámkou ale může být i lístek na lednici, výstřižek nalepený na monitor, nebo jakýkoli zápisek, který nám opakovaně připomíná něco, co si chceme osvojit zpaměti.

Permanentní poznámka (anglicky permanent note) je pojem, který zavedl Sönke Ahrens ve své knize Jak si dělat chytré poznámky.

Označuje poznámku, která je výsledkem zpracování myšlenek z nachytřovacích zdrojů (například knih, článků, podcastů nebo kurzů), ale také z vlastních úvah a přemýšlení — tedy i taková poznámka, jejímž „zdrojem“ je čistě naše vlastní myšlenka, otázka nebo nápad. Permanentní poznámka je určena k trvalému uložení v systému zettelkasten.

Hlavní charakteristiky permanentní poznámky:

• Atomická: Obsahuje jednu jasně definovanou myšlenku nebo koncept.
• Vlastními slovy: Je napsaná vlastními slovy, což podporuje hlubší porozumění a zabraňuje mechanickému přepisování informací.
• Propojená: Je propojená s dalšími poznámkami v systému, čímž vytváří síť souvisejících myšlenek.
• Trvalá: Je určena k dlouhodobému uchování a opětovnému využití při psaní, nachytřování nebo tvorbě nových myšlenek.

Permanentní poznámky mohou vznikat zpracováním zdrojových poznámek či čtenářských poznámek, ale i přímo během četby, poslechu či přemýšlení — kdy už vkládáme myšlenku do systému ve formě propracované permanentní poznámky.

Permanentní poznámky rozlišuji ve třech typech:

• myšlenková poznámka,
• přehledová poznámka a
• rejstříková poznámka.

O tom, jak permanentní poznámky tvořit a jak jednotlivé typy vypadají v praxi, si můžete přečíst v mém článku: Zdola nahoru, nebo shora dolů? Jak se rodí permanentní poznámky?

Přehledová poznámka je typ permanentní poznámky, která slouží k vytvoření přehledu nad konkrétním tématem, problémem nebo otázkou.

Jejím hlavním cílem je usnadnit orientaci v poznámkovém systému tím, že propojuje související poznámky a poskytuje strukturovaný pohled na danou oblast. V rámci systému zettelkasten přehledové poznámky pomáhají udržovat přehled o různých oblastech zájmu a podporují efektivní propojení a rozvoj znalostí.

Hlavní charakteristiky přehledové poznámky:

• Tématické zaměření: Zaměřuje se na konkrétní téma nebo otázku, například Jak se systematicky učit cizí jazyk?.
• Propojení poznámek: Obsahuje odkazy na související poznámky, čímž vytváří síť propojených informací.
• Strukturovaný obsah: Odkazy jsou často seřazeny a okomentovány, což umožňuje rychlé pochopení souvislostí mezi jednotlivými poznámkami.
• Navigační funkce: Slouží jako rozcestník, který usnadňuje přístup k detailnějším informacím v rámci poznámkového systému.

Strategické nachytřování je systematický, vědomý způsob práce se znalostmi.

Jeho základem je poznámkový systém, který slouží jako „druhý mozek“. Díky němu dokážete porozumět a zpracovat to podstatné z jakéhokoliv nachytřovacího zdroje. Zapamatujete si, co potřebujete. Aplikujete, co chcete aplikovat. A všechno ostatní uložíte tak, že kdykoli v budoucnu spolehlivě najdete a využijete přesně to, co potřebujete.

Strategické nachytřování proměňuje nahodilé sbírání informací v užitečné znalosti, které skutečně slouží vašim cílům – ať už jde o učení, práci nebo kreativní tvorbu. Výsledek? Klid, spokojenost a pocit skutečného pokroku.

Strategické nachytřování je opakem nahodilého nachytřování. 

Když mluvím o systému, mám na mysli skupinu různých částí (komponent), které jsou spolu propojené tak, aby něco dokázaly.

Důležité je, že tyto části nejsou samostatné – jsou nějak propojené, takže tvoří jeden celek.

Představte si třeba družstvo famfrpálu (viděli jste Harryho Pottera, ne?). Mezi komponenty tohoto systému patří hráči, trenéři, hřiště, míče (potlouky, camrál, zlatonka). Propojení jsou potom například pravidla hry, strategie trenéra, komunikace mezi hráči, pravidla „fyziky“ ovlivňující pohyb hráčů na létajících koštětech a pohyb míčů. A účelem systému je vyhrát zápas.

Komponenty systému mohou být hmatatelné i nehmotné, živé i neživé. V kontextu poznámkových systémů je komponentou například poznámková aplikace, kterou používáte, nebo váš poznámkový inbox.  

Propojení v systémech jsou vztahy, které drží komponenty systému pohromadě. Já si pod propojeními v případě poznámkových systémů představuji procesy, algoritmy, postupy, rituály, návyky, praxe, principy, mindsety, mentální modely, konvence či pravidla.

Systémy můžou být i složitější a často se skládat z menších podsystémů. Třeba v oblasti osobního managementu vnímám systém pro správu osobních informací (personal information management) jako nadřazený, který obsahuje jako podsystémy systém pro správu osobních znalostí (personal knowledge management) a systém pro správu osobního času (personal time management).

Pro podrobnější rozbor pojmu „systém“ doporučuji přečíst můj článek: Systems, systems everywhere.

Zdrojové poznámky jsou zápisky, které si vytváříme na základě četby, poslechu nebo sledování jakéhokoli nachytřovacího zdroje — například knihy, článku, podcastu nebo kurzu.

Jejich účelem je pomoci nám porozumět myšlenkám z daného zdroje a zachytit vše, co by nám mohlo být později užitečné.

Zdrojové poznámky mají dvě hlavní podoby:

• Poznámky o zdroji (viz také biblio poznámky), které shrnují, co autor skutečně říká, často vlastními slovy (parafráze). Typicky odpovídají na otázku: „Co se v tom zdroji píše?“
• Vlastní komentáře a reakce, které zaznamenávají naše postřehy, otázky, asociace, pochybnosti nebo nápady, jež nás při čtení nebo poslechu napadnou. Odpovídají spíše na otázku: „Co mě u toho napadá?“

Zdrojové poznámky píšeme tak, abychom jim rozuměli i s odstupem času — typicky v celých větách nebo krátkých odstavcích. Zpravidla je tvoříme a shromažďujeme v poznámkové aplikaci.

Zdrojové poznámky mohou vzniknout dvěma způsoby:

• přepracováním čtenářských poznámek do srozumitelnější a propracovanější podoby,
• nebo rovnou při čtení/poslechu, pokud zápisky tvoříme pečlivě už „na první dobrou“.

Díky své propracovanosti mají zdrojové poznámky dlouhodobou hodnotu a slouží jako základ pro další práci.

Zettelkasten (slovíčko z němčiny, které lze přeložit jako „kartotéka“) je metoda poznámkování, která vznikla v akademickém prostředí.

Proslavil ji německý sociolog Niklas Luhmann, který pomocí své zettelkasten napsal přes 70 knih a tisíce článků.

Základní myšlenka je jednoduchá: Místo dlouhých lineárních zápisků vytváříte jednotlivé poznámky (kterým se říká permanentní), kde se každá věnuje jedné myšlence, konceptu nebo otázce.

Každá poznámká má unikátní identifikátor a je propojena s dalšími relevantními poznámkami.

Metodu zettelkasten zpopularizoval především Sönke Ahrens ve své knize Jak si dělat chytré poznámky.

Zettelkasten si můžete vést v papírové podobě i digitálně (v poznámkových aplikacích jako je například Roam Research, Obsidian, Zettlr nebo Logseq).

Pokud vás tato metoda zaujala a rádi byste se o ní dozvěděli více, pokračujte mým článkem: Čím víc čtete, tím víc zapomínáte? Začněte si dělat chytré poznámky.