Eliška a deset odrážek

  • 1
    Studuju doktorské studium v oboru teoretická informatika na FIT ČVUT v Praze.
  • 2
    Na FITu kromě studia i sama učím.
  • 3
    Miluju pořádek a systém. Neustále vymýšlím, jak vše kolem sebe lépe zorganizovat.
  • 4
    Jsem fanda sci-fi, fantasy a Netflixu.
  • 5
    Ráda se učím nové věci, ale ještě raději své znalosti předávám v lidštině ostatním.
  • 6
    Když mám hlad, jsem hrozně protivná a neumím to ovládat.
  • 7
    Nepiju kafe ani alkohol, ale ujíždím na bílém čaji.
  • 8
    V 15 letech jsem viděla horor Kruh a od té doby sama neusnu bez rozsvíceného světla.
  • 9
    Miluju knihy a nakladatelství Melvil.
  • 10
    Chodím pozdě spát, nerada brzo vstávám a celý život se to snažím změnit.

S darem studovat úspěšně jsem se narodila. Patřím k těm zázračným studentům, kterým se vše uloží do paměti již během přednášky. Nikdy jsem se nemusela na zkoušku učit déle jak hodinu. Vždy jsem byla disciplinovaná a prokrastinace je mi cizí.

Teď buď toužíte být jako já,
nebo odsud chcete rychle zmizet.

Pravdu? Nevěřte mi ani slovo. Jsem taky jen člověk.
Nejsem batman. Nenarodila jsem se jako zázračné dítě. Během přednášky můj mozek často přestává vnímat po půl hodině a sklony k prokrastinaci mám stejné jako vy.

Ani nepočítám, kolikrát jsem se místo učení raději rozhodla uspořádat všechna svá trička podle barvy. 

Jednu výhodu oproti jiným studentům ale přeci jen mám. Rozhodla jsem se s tím vším něco udělat. A vy můžete taky. Je to běh na dlouho trať, ale jakmile jednou vykročíte na cestu k produktivnějšímu životu, nebudete se už chtít vrátit.

Chcete vědět víc?

Jako svou alma mater pro vysokoškolská studium jsem si zvolila FIT ČVUT (Fakultu informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze). Proč zrovna počítače? Mé hlavní motivy byly dva…

Ačkoli jsem měla ze všech předmětů na gymplu jedničku, informatice jsem příliš nerozuměla.
Lidé mají z nějakého důvodu zakořeněné, že holky a počítače nejdou dohromady (challenge accepted).

Na vysokou jsem nastupovala s pocitem, že učit se umím. Není to přece žádná raketová věda. Ale ouha. Během prvních pár měsíců na vysoké jsem začala vnímat, jak studijních povinností postupně přibývá a volného času ubývá. Abych dostála svým hodnotám, musela jsem máknout. Svou špatnou osobní produktivitu jsem kompenzovala množstvím času, které jsem studiu věnovala. Takové tempo ale nejde udržet věčně, a tak jsem začala polevovat. 

Určitě to znáte taky. Do začátku semestru nastoupíte s odhodláním, že TENTOKRÁT OPRAVDU budete chodit na všechny přednášky, že semestrálky budete dělat včas a že učit se budete pravidelně už od prvního týdne. Než se ale nadějete, po pár týdnech semestru vám ujíždí vlak a vy za ním běžíte s vyplazeným jazykem.

Váš pitný režim se skládá z šesti plechovek redbullů, učíte se na poslední chvíli a navíc vás pravidelně po každém testu postihne amnézie (jinak si nedovedete vysvětlit, jak je možné, že si na nic z toho, co jste se učili před několika týdny, nevzpomínáte). Cítíte se, jako kdybyste přelévali vodu cedníkem: voda vám otvory neustále protéká, a vy tak ani nemáte chuť pokračovat. A když náhodou přijde světlá chvilka a vy se rozhodnete věnovat studiu, pípne vám zpráva na telefonu od kamaráda, že pořádá LAN party (svět se proti vám spiknul). Najednou se přistihnete, jak přemýšlíte, jestli je pro vás ten titul fakt tak moc důležitý. 

Měla jsem to podobně. Ale dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat.

U mě největší změna nastala začátkem magisterského studia. Byla jsem tehdy na přednášce Petra Ludwiga na téma chorobné odkládání povinností. Prokrastinace. Dnes má toto slovo ve slovníku snad každý vysokoškolský student. Po přednášce jsem se definitivně rozhodla převzít veškerou odpovědnost za své činy (takový ten pocit supermana, že jste tomu přišli na kloub a zvládnete cokoli). Ale potřebovala jsem toho vědět víc. 

Od té doby mi rukama prošly desítky knih na téma produktivity, efektivních studijních metod a osobního rozvoje. Navštívila jsem všemožné semináře a konference dotýkající se těchto oblastí. Otevřeně přiznávám, že se ze mě stal tak trochu „rozvojový“ maniak.

Některé zdroje mě posunuly trochu víc, některé trochu méně. Co mi fungovalo, to jsem si ponechala, to co mi nefungovalo, jsem po zkušební době opustila. Naučila jsem se lépe studovat ale hlavně opět s radostí (večer si s klidným svědomím zahraju Diablo III)

Svůj zvolený obor teoretické informatiky jsem dostudovala s vyznamenáním, získala dva červené diplomy a titul inženýr. Za celé mé vysokoškolské studium jsem se od výborné známky odchýlila pouze jednou (samozřejmě proto, že ta zkouška nebyla fér).

Ještě jste tu?

Aktuálně se věnuji doktorskému studiu na FIT ČVUT. Mé studijní povinnosti se tak rozrostly o vědeckou činnost a pedagogickou praxi. Už pár let se díky tomu na vysokoškolské studium dívám i z druhého (učitelského) pohledu. 

Po překonání počáteční nervozity jsem zjistila, že mě předávání znalostí opravdu baví. Během výuky úplně ztrácím přehled o čase (což studenti tedy ne vždy patřičně ocení – nechápu proč).  

Od října roku 2018 jsem se navíc stala oficiálně novou posilou učitelského týmu na Katedře teoretické informatiky své alma mater. 

Jsem přesvědčená, že úspěšně studovat a žít produktivní spokojený život může každý. Pokud se mnou názor sdílite, porozhlédněte se tu u mě na webu. Věřím, že najdete něco užitečného.

Řekli o mně…

Elišku jsem poznal na FITu a od prvního okamžiku mě zaujala její pozitivní povaha, aktivita a přátelská komunikace. Časem jsem se přesvědčil i o tom, že na Elišku je spolehnutí, že je pečlivá a zodpovědná. Jsem velmi rád, že pomáhá zlepšovat věci na fakultě i za její velmi nápomocný přístup ke studentům. Eliška je prostě takový úžasně pozitivní element, věčně optimistický, nadšený a kamarádský. Rád bych v životě potkával více lidí jako je Eliška.
doc. RNDr. Ing. Marcel Jiřina, Ph.D.děkan Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze
Eliška byla moje spolužačka na FITu. Stále je to má skvělá kamarádka a na škole s ní byla vždy legrace. Již dlouhou dobu před začátkem její učitelské dráhy všem ochotně pomáhala s obtížnější látkou. Všichni věděli, že pokud má Eliška zapsaný nějaký předmět, tak ho už v polovině semestru umí celý i pozpátku. Doteď nechápu, jak to všechno mohla stíhat a zároveň být pořád plná energie.
Ing. Filip Vondrášekabsolvent Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze
herní vývojář a programátor v Bohemia Interactive
Elišku jsem poznal jako výbornou studentku v bakalářském a magisterském studiu na FITu a později jsem se stal jejím školitelem v doktorském studiu a přímým nadřízeným jako zaměstnankyně na katedře teoretické informatiky. Eliška má dle mého názoru vzácný dar pozitivně a zároveň strukturovaně, v celkovém souhrnu i detailech, o věcech přemýšlet. Navíc je ochotna a schopna tento dar sdílet se svým okolím. Skutečnost, že je jedním z nejoblíbenějších učitelů na celé fakultě, je pro ty, kteří ji znají, vlastně samozřejmostí. Proto velmi rád doporučuji všem praktické rady Elišky v oblasti studia. Myslím si, že tyto rady mohou být pro mnohé významnou pomocí.
doc. Ing. Jan Janoušek, Ph.D.vedoucí Katedry teoretické informatiky na Fakultě informačních technologií ČVUT v Praze
Elišku jsem potkala během svých studií jako vyučující na FITu. Už od prvního okamžiku umí nadchnout pro cokoliv a troufám si říct, že umí i cokoliv naučit (vždy najde způsob jak). Není náhoda, že na škole je na otázku: „Ach jo, kterého vyučujícího si mám vybrat?“ naprosto běžně k zaslechnutí odpověď: „Jestli je tam Eliška, běž k ní.“ Je rozhodně jedním z mála učitelů, ne-li jediným, komu s postupem semestru studenti na hodinách akorát přibývají. Je pozitivní, chápavá (není to dávno, co byla na našem místě) a kreativní. Věřím, že mnoha lidem (včetně mně) obnovila chuť do studia, mimo jiné tím, že jde příkladem.
Bc. Petra Svíčkovástudentka Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze