Martin Kavka je můj vzor. Čtu jeho Newslettery.cz, poslouchám jeho Tvůrcast a od září 2023 využívám Martinovy konzultace v rámci rozjezdu svého vlastního newsletteru! Martin mě inspiruje nejen svou tvorbou a autorským stylem, ale i svým vystupováním po lidské stránce.
Když mě tedy Martin požádal o rozhovor pro své Newslettery.cz, jen se mi podlomila kolena a nebylo co řešit.
S Martinovým svolením (díky, Martine!) zde repostuji článek, který vzešel z našeho rozhovoru a Martinova spisovatelského brku.
Martine, předávám ti slovo. The stage is yours.
„Když si u četby nepoznámkuju, tak po nějaké době většinu zapomenu a z knížky nemám téměř nic,“ říká Eliška Šestáková. Poradí vám, jak vydolovat z knih maximum. I to, jak budovat poznámkový systém.
Obsahové projekty Elišky Šestákové spojuje téma správy osobních znalostí. Odstartovala to kniha Konec prokrastinace Petra Ludwiga. „Do té doby jsem netušila, že existují knihy, díky kterým můžu optimalizovat sama sebe. Po přečtení Konce prokrastinace jsem si řekla, že jsem na světě, abych četla podobné knihy. Tím to začalo a postupně jsem se do seberozvojových tipů nořila hlouběji,“ říká Eliška.
Nejdříve založila a dva roky psala blog Studuj úspěšně. Chtěla vysokoškolským studentům ukazovat tipy a triky, jak se učit efektivně a lépe se připravovat na zkoušky. A protože navrch začala sama vyučovat na ČVUT, přemýšlela taky, jak může lépe předávat látku. „Jenže jsem neměla žádný poznámkový systém a po nějaké době to umřelo,“ uvádí Eliška. Další důvod byl i v tom, že se postupně začala studentům vzdalovat. „Nejlépe se mi píše, když jsem sama cílovou skupinou projektu, který tvořím,“ dodává.
Na své životní téma narazila při psaní dizertační práce na konci doktorského studia na ČVUT. „Blížil se deadline, hořelo to. Sedla jsem si k počítači, koukala na blikající kurzor a prohrabovala se poznámkami – část jich byla v Evernote, část na papíře, prostě bordel,“ popisuje.
Pak se jí dostala do rukou kniha Jak si dělat chytré poznámky. Tehdy ještě v angličtině, v češtině vyšla o pár let později. Sönke Ahrens v ní představuje metodu zettelkasten (v němčině kartotéka).
O co jde?
Představte si, že máte k dispozici nástroj pro systematické přemýšlení, ve kterém můžete aktivně rozpracovávat a promýšlet znalosti získané z knih, podcastů, newsletterů, přednášek, kurzů nebo webinářů. Takový inkubátor, kde své myšlenky propojujete, kombinujete, dáváte do souvislostí – a rozvíjíte po desetiletí.
„Zjistila jsem, že existuje něco jako správa osobních znalostí (v angličtině personal knowledge management), že je to dokonce akademický obor, který řeší, jak si organizovat informace, jak je efektivně získávat. Měla jsem pocit, že jsem objevila nový svět,“ líčí Eliška. „To bylo ono, našla jsem svoje téma. Nedovedu si představit, že bych strávila den bez toho, aniž bych se učila něco nového.“
Proč to Elišku tak nadchlo? „Jedna myšlenka dost často nebývá jen v jedné knize, jednom článku apod. Najdete ji tady, pak támhle, s někým si o tom povídáte, přijde vám i v newsletteru. Navíc vás k tomu napadají vlastní postřehy, související otázky, argumenty. Ale jak to dát dohromady, aby to téma nebylo rozdrobené na mnoha místech a mohlo růst? Díky zettelkasten můžu myšlenky sbírat ze všech možných zdrojů a vím, kde jsem je našla, stejně tak vím, kde jsem o nich psala nebo mluvila nebo co na ně říkali ostatní,“ vysvětluje.
Dodává, že když se pouští do psaní, vždycky začíná u své zettelkasten. „Nejsou tam úplně všechny myšlenky, ale to ani není účelem – zettelkasten nemá být něco jako Wikipedie. Je to nástroj pro přemýšlení, proto v ní mám ty myšlenky, které jsou na hranici mých znalostí a které se snažím zpracovat,“ říká Eliška.
To se snadno řekne, když už takový systém máte zaběhnutý. Samozřejmě, že by se hodil všem tvůrcům. Jenže mnozí z nich se jeho zavádění vyhýbají – bojí se, že ovládnutí poznámkového systému zabere hromadu času a raději volí jiné, dávno vychozené cestičky. Přestože možná nejsou tak efektivní.
„Neřekla bych, že to zabere tolik času, kolik si lidé myslí,“ oponuje Eliška. „Lidé si často představují, že všechno, co mají v hlavě, na papírcích, v Evernote a jiných aplikacích, musí dostat do nového systému. Ano, pak by to trvalo roky, možná víc, a nakonec by to nikdy nedokončili, protože by to dřív zabalili. Sama jsem to zpočátku dělala stejně – navíc jsem přecházela z aplikace do aplikace a vždycky přesouvala poznámku po poznámce. Byly mezi nimi i ty nerelevantní, jenže se mi je nechtělo vyhazovat – co kdyby se jednou hodily. Tím si ale hned na začátku celý systém zašpiníte.“
Jak na to jít lépe? Budovat vše pomalu a klidně na zelené louce.
„Nejde o to všechno naházet do aplikace a mít hotovo. Váš systém se vyvíjí spolu s vámi – postupně zjišťujete, co od něj chcete, a tomu to přizpůsobujete. Z fleku nikdy nevymyslíte žádný ideální, bezchybný systém. Na začátku vám bude připadat hnusný, nefunkční, ale jak poroste, bude to lepší. Nejdůležitější je dát tomu šanci a začít co nejdřív,“ vysvětluje Eliška a dodává: „Tvorba poznámkového systému je investice, která přináší ovoce až časem. Nenechte se odradit tím, když hned v prvních dnech neuvidíte průlomové benefity.“
A pokud už nějakou poznámkovou aplikaci máte, ale nevyhovuje vám a chcete vyzkoušet jinou, nepřetahujte do ní všechno.
„Když jsem přecházela na Roam Research, který používám teď, tak jsem se rozhodla, že začnu s čistým štítem. Až když jsem potřebovala něco z dřívějška, vrátila jsem se k předchozím nástrojům a vykopírovala si to,“ doporučuje Eliška.
Život bez zettelkasten už si nedokáže představit. „Když si u četby nepoznámkuju, tak po nějaké době většinu zapomenu a z knížky nemám téměř nic,“ říká. Stejně se přitom dají zpracovávat třeba osobní rozhovory s lidmi, videa na YouTubu nebo podcasty.
Eliška dodává, že cílem poznámkového systému je prohlubovat svoje myšlenky. „Nechci jen kopírovat myšlenky ostatních, chci přemýšlet nad tím, co zajímá mě, nad svými otázkami a kontexty. Snažím se hledat souvislosti, vidět přesahy do jiných oborů, hledat pro sebe argumenty i protiargumenty,“ uvádí a dodává: „Čas od času si svůj systém procházím nebo se pomocí klíčových slov snažím trefit něco zajímavého, propojit různá témata. To je skvělá potrava pro mozek – v hlavě to třeba mám, ale práce se systémem znalosti upevňuje. Díky tomu je můžu snadněji využívat.“
S tím úzce souvisí i „úklid v poznámkách“. To je něco, co byste podle Elišky měli dělat pokaždé, když se systémem pracujete.
Kdysi jsem hrál golf, ve kterém platí nepsané pravidlo: „Green by měl být při vašem odchodu v lepším stavu, než když jste přicházeli.“ Přijde mi to jako skvělá poučka nejen pro údržbu poznámkového systému.
„Je to jako v domácnosti – taky neuklízíte jednou ročně, ale průběžně,“ připomíná Eliška. Lidé mají tendenci nechávat si to na později. To ovšem většinou dopadne tak, že se hromádka úkolů průběžně zvětšuje a nic se neděje. „Leo Babauta v knize Zen a hotovo říká, abychom využívali přesunů – takže když jdete z jedné místnosti do druhé, máte se rozhlédnout, jestli se někde neválí něco, co můžete odnést. Stejně tak se dají přesouvat informace a udržovat pořádek,“ doplňuje s tím, že je to klíčová rutina, kterou byste si měli natrénovat a dělat ideálně každý den.
Zajímaly mě taky obsahové projekty, na které se Eliška chystá. Vím o newsletteru, který se mnou konzultuje a který by měl brzy odstartovat. Těším se na něj. A co dál?
„Pracuju na několika kurzech. Spolu s nakladatelstvím Jan Melvil Publishing jsem připravila kurz Dostaňte z online kurzů maximum, který běží na Digiskills. Taky s nimi chystám kurz na tvorbu poznámkového systému pro začátečníky, inspirovaný knihou Pořiďte si druhý mozek. Ale není to kopie knížky, vycházím ze svých zkušeností a přidávám informace z dalších zdrojů,“ vypočítává Eliška.
Další kurz o tom, jak číst knihy a další zdroje tak, aby vás to obohatilo, připravuje pro Seduo. A zlatý hřeb? Mezinárodní kurz o zettelkasten v angličtině, na kterém spolupracuje přímo se Sönke Ahrensem.
Seznámili se na loňském srazu autorů a čtenářů Melvilu v Praze a o pár e-mailů a jeden on-line rozhovor přes Zoom později ji Sönke nabídl snovou spolupráci. „Málem jsem dostala infarkt,“ vzpomíná Eliška. „Od letošního ledna jsme v intenzivním kontaktu, voláme si několikrát do měsíce a už se to pomalu rýsuje.“
Eliška přiznává, že si toho možná nabrala až příliš, ale kontruje: „Žádná z těch příležitostí přece nešla pustit!“
I proto si snížila úvazek na ČVUT. Teď učí jen v zimním semestru, od září do prosince dva všední dny, k tomu nějaká ta sobota pro dálkové studenty. V letním semestru má volněji a může se věnovat svým projektům. Ale i pro studenty ČVUT má v rukávu jeden projekt – chystá předmět zaměřený na správu osobních znalostí. „Studenti bojují s organizací informací, času, znalostí. Je to pro ně důležité, ale moc se s tím nepracuje. Kromě osvěty a obsahu pro veřejnost tak připravuju něco i pro ně,“ zakončuje.
Občas s nadsázkou říkám, že existují různé druhy čtenářů – čtenářští mudlové si nedělají žádné poznámky. Brumbálové mají naopak vymakaný systém. Eliška patří mezi ty druhé – proto mě zajímaly její tipy, jak si organizuje čas na čtení, jak vytahuje z knih a dalších zdrojů maximum apod.
Tady jsou:
Inspekční čtení. „Když si vybírám knihu, kouknu se nejdříve na název, obálku a obsah. Pak si knihu prolistuju, mrknu do indexu, pročtu si úvod, závěr, nakouknu do některých kapitol. Strávím tím zhruba deset minut, maximálně čvrthodinu – cílem je v co nejkratším čase získat o knize co nejvíce informací. Zjistit, jestli bych v ní nenašla něco, čím bych obohatila rozpracované projekty nebo myšlenky, otázky a témata, která dlouhodobě rozvíjím v zettelkasten. Když ji pak začnu číst, už vím, co můžu čekat. Když vidím, že je v ní většina věcí, které znám, tak jí nevěnuju hlavní intelektuální čas, ale třeba si ji jen čtu na mobilu třeba během čekání na autobus nebo při jiných prostojích. Proč přistoupit k inspekčnímu čtení? Život je krátký, i kdybyste každý týden zvládli jednu knihu, přečtete jich za život jen 3000. Víc nestihnete. A kdo přečte za týden jednu knížku? Proto si pečlivě vybírám, co budu číst, a inspekční čtení mě chrání, abych zbytečně neztrácela čas knihami, které za to nestojí.“
Výběr knih. „Vybírám podle čtyř kritérií. První – potřebuju knihu k nějakému projektu. Druhý – vybírám podle tipů z jiných knih nebo doporučení od ostatních. Třetí – žene mě zvědavost spojená s tématem, kterému se právě věnuju. Nemusím mít konkrétní důvod ani projekt, proč bych danou knížku chtěla číst, prostě mě zajímá. Čtvrté – zábava. Neměli bychom zapomínat na to, že knížky čteme, protože nás baví.“
Čtení je součást práce. „Četbu, přemýšlení, psaní poznámek, to všechno se učím brát jako součást práce. Snažím se neodkládat to až na chvíle volna, čas ‚po práci‘, když už jsem unavená a měla bych spíš relaxovat.“
Jaká je denní rutina. „V ideální den vstanu ráno v půl šesté, hodinu cvičím a reviduju denní plán. Pak strávím půlhodinu reflexí nad svým poznámkovým systémem, další hodinu pracuju na osobních projektech – blogu, newsletteru nebo knize. Po snídani přichází čas na hlavní projekty, na kterých spolupracuju s někým dalším – těm věnuju pět hodin a jdu obědvat. Po hodinové procházce zase dělám na osobních projektech. V šest večer končím, večeřím a odpočívám. Spát chodím v půl desáté. Při práci na projektech využívám poznámkování, pokud může projekty posunout dopředu nebo mi pomůže v rozhodování. I víkendová rána začínám přemýšlením – nemusí to být spojené s žádným projektem, jednoduše přemýšlím nad tím, co mě zrovna zajímá.“
Způsoby čtení se liší. „Různé knihy čtu různě. Na začátku si určím cíl – co chci z tohoto zdroje získat. Francis Bacon řekl, že některé knihy jsou určeny k ochutnání, jiné ke spolknutí a pouze několik z nich bychom měli důkladně rozžvýkat a strávit. Jsou knihy, které mě intelektuálně obohatí. Z jiných si beru seznam návyků, které bych si chtěla osvojit. Další zase čtu pro zábavu. Není to tak, že bych si vypisovala z každé knihy spoustu poznámek – někdy si z jednotlivých kapitol nenapíšu nic a je to v pořádku.“
Kapitola po kapitole. „Technik pro zpracování knih mám více, záleží na tom, k čemu chci knihu použít. Při čtení non-fiction literatury ale postupuju nejčastěji tak, že jdu kapitolu za kapitolou. Zvýrazním si to, co mě zaujalo. Jakmile dočtu kapitolu, knihu zavřu a vlastními slovy si zapíšu, co si pamatuju. Vzpomínám, co tam bylo, co mi přišlo zajímavé. Je to aktivní vybavování – lépe si to díky tomu zapamatuju. Dost často mě k tomu napadají moje vlastní poznámky a komentáře, které si taky zapíšu. Tady je důležité rozlišovat mezi tím, co píše autor a co je moje. Dělám to tak, že píšu: ‚Autor říká, že…‘ O sobě pak píšu: ‚To mi připomíná…‘ Nebo: ‚Myslím si, že…‘ Tak je to pro mě nejjednodušší a nejfunkčnější.“ Nečtu dál, dokud si všechno nezapíšu. Pak znovu otevřu knížku a projdu si, co jsem si v kapitole zvýraznila – tím si zkontroluju, jestli jsem si zapsala všechno důležité. Když najdu něco, co jsem si neopoznámkovala a přijde mi to podstatné, zase knihu zavřu a dopíšu si to. Nenutím se ale zpracovávat všechno – pokud mi to na druhý pohled už nepřijde tak dobré, nechám to být.“
Více knih najednou. „Vždycky mám rozečteno více knih. Klidně čtyři najednou. Vidím v tom dvě velké výhody. První z nich je rozložené učení – když zhltnu knihu za víkend, po měsíci nebo dvou si z ní už nepamatuju tolik, jako když ji čtu průběžně dva nebo tři měsíce. Když ji naopak čtu déle, musím si vybavit kontext, rozpomenout se na to, co v ní bylo – a tím si upevňuju, co jsem se dozvěděla. A druhou výhodou je prokládané učení – je efektivnější střídat zdroje, číst chvíli tohle, chvíli tamto. Studie ukazují, že se tím učíme víc, více si díky tomu pamatujeme.“
Nezasekněte se u nástroje. „Poznámkový systém můžete mít klidně na papíře – třeba vzít krabice od bot, vystřihnout si papírky ve formátu A6 a začít. Jsou lidé, kteří skutečně jedou jen papírově, třeba Scott Scheper – říká tomu Antinet. Psaní rukou má něco do sebe, ale já jsem spíš na aplikace. Mou nejoblíbenější je Roam Research, ale není to jediná volba. Poznámkových aplikací (note-taking apps) je spousta a můžete sáhnout po každé z nich. Oblíbené jsou Obsidian, Notion, Evernote apod., ale pokud jste jablíčkáři, začít se dá třeba i v Apple Notes. Hlavně se při výběru nástroje nezasekněte – koneckonců vždycky ho můžete změnit. Volte podle pocitu – jakmile aplikaci otevřete, musíte se v ní cítit dobře, musí vám sednout.“