Mapu! Při nachytřování nezapomeňte mít po ruce mapu

Tento text byl součástí jedné z Tajemných nových poznámek, obsahového newsletteru, který vám pomůže lépe přemýšlet, efektivně se nachytřovat a ovládnout informační chaos. Zdarma. Přidejte se k posádce, ať vám žádná tajemná poznámka neunikne.

Představte si, že jste se ocitli na neznámem ostrově. Konkrétněji umístěte sami sebe v rámci této představy na břeh a koukejte směrem do středu ostrova. Máte? Před sebou vidíte hustý porost. Vypadá to skoro jako džungle. Zevnitř se ozývají roztodivné zvuky místní fauny. Na zádech máte batoh a v něm mačetu, tužku, prázdný papír a horkovzdušný balon (máte fakt velký batoh).

Co uděláte?

1 — Vezmu do ruky mačetu a vydám se do džungle.
2 — Nasednu do horkovzdušného balonu a vznesu se k mrakům.
3 — Začnu na pláži sbírat škeble a obkreslovat jejich obrysy pomocí tužky na ten prázdný papír.

1

Vstupujete do džungle. Mačetu třímete ve své pravici. Uff. Ten porost je hustější, než jste čekali. Usilovně si klestíte cestu vpřed. Vyčerpává vás to. Snažíte se v hlavě držet představu, kde asi tak v rámci ostrova teď jste, ale zároveň se snažíte vnímat i své bezprostřední okolí. Vaše pozornost neustále tiká tam a zpět.

Po asi hodině a třiceti osmi minutách chůze vaše soustředěnost povolí a vy omylem šlápnete na hrocha, který vás kousne do pravého lýtka. Au. O pár metrů později vás do krku štípne opice. Oženete se po ní a přitom trefíte velkou oslizlou rostlinu, ze které při nárazu vystříkne žlutý prášek. Nadýcháte se ho a začne se vám točit hlava. A tak dále.

Obdobné věci se vám dějí ještě po dalších 28 minut, kdy už dál nemůžete, padnete na kolena a do dvou minut umíráte.

Game over.

Chcete hrát znovu?

1 — ano
2 — ne

1

Počkat. Ne tak zhurta. Nejprve byste měli reflektovat nad tím, co se vlastně stalo. Poučit se ze svých chyb. Nechcete přece hru vyhrát tak, že budete vylučovací metodou zkoušet, která možnost vede k výhře, že ne?

Myslela jsem si to.

Takže mi řekněte. Co se vlastně stalo? Proč jste padli vyčerpáním? A ne, ten hroch za to nemohl. Ani ta kytka.

Hru jste prohráli proto, že jste se v džungli snažili dělat dvě věci naráz. Jednak jste se snažili po celou dobu v hlavě vizualizovat celkovou podobu ostrova, abyste se neztratili, a druhak se snažili vnímat své bezprostřední okolí. A to vás vyčerpalo. A proto jste pak pošlapali toho hrocha.

Nebylo by jednodušší, kdyby… kdybyste měli mapu? 

Jenže mapu jsi nám ve hře k dispozici nedala, Eliško!

No, to nedala. Ale nebyl tam náhodou horkovzdušný balon? tužka? A papír?

Let’s do it again.

Představte si, že jste se ocitli na neznámem ostrově. Konkrétněji umístěte sami sebe v rámci této představy na břeh a koukejte směrem do středu ostrova. Máte? Před sebou vidíte hustý porost. Vypadá to skoro jako džungle. Zevnitř se ozývají roztodivné zvuky místní fauny. Na zádech máte batoh a v něm mačetu, tužku, prázdný papír a horkovzdušný balon (máte fakt velký batoh). 

Co uděláte? 

1 — Vezmu do ruky mačetu a vydám se do džungle.
2 — Nasednu do horkovzdušného balonu a vznesu se k mrakům.
3 — Začnu na pláži sbírat škeble a obkreslovat jejich obrysy pomocí tužky na ten prázdný papír.

3

Seriously, people?

Naštěstí gamemaster jsem tady já a já říkám, že volíte možnost číslo 2. Howgh.

Nasedáte do horkovzdušného balonu (je žlutý by the way) a ten vás vynáší až k mrakům. Máte krásný výhled na celý ostrov. Berete do ruky tužku a papír a kreslíte si mapu. Tu les. Tam les. Tam taky les. Hele řeka. Jo a támhle je mýtina. Hroch. A tak dále.

Přistáváte. Do jedné ruky dáte mapu, do druhé mačetu a vstupujete do džungle. Za pár hodin jste zpět. Na hrocha jste nešlápli a zároveň jste si z průzkumné výpravy přinesli spoustu užitečných zkušeností a znalostí.

A glorious victory!

Kartografie. Studium map. A především jejich tvorba! To je velmi důležitá dovednost. A to nejen při průzkumu neznámého ostrova, ale i při čtení knih a nachytřování se z informačních zdrojů obecně. 

Vidíte proč?

Když držíte v rukou novou neznámou knihu, je to jako když stojíte na břehu toho ostrova.

Když v neznámé knize otočíte na stranu jedna a začnete číst, stránku po stránce, je to jako když vlezete do džungle s mačetou v ruce. Ale bez mapy. A stejně jako v džungli pak i při čtení děláte dvě věci naráz a celou výpravu si děláte zbytečně těžší.

Jednak se snažíte rozluštit, co vlastně autoři v knize řeší za otázky a problémy, jak se knihu rozhodli strukturovat a jak přistoupili k řešení. Zároveň se ale detailněji snažíte porozumět tomu, co přesně autoři říkají. Jejich tvrzením a argumentaci. A to je zbytečně vyčerpávající.

Kdežto kdybyste při čtení knihy měli po ruce její mapu, mohlo to být pro vás mnohem jednodušší. A vlastně byste se přitom z knihy nachytřili i mnohem více.

Jak taková knižní mapa může vypadat?

Ukážu příklad. 

Před pár dny jsem rozečetla knihu Organizační porno (affiliate link) od Anety Martinek. Než jsem se pustila do čtení, sestavila jsem si nejprve mapu. Vypadala takhle…

Pak jsem se pustila do čtení. Mapu jsem přitom měla stále při ruce a postupně ji doplňovala. Z balonu totiž vidíte třeba jen les, ale teprve když do něj vlezete, tak zjistíte, že v první polovině jsou stromy listnaté a ve druhé jehličnaté.

Postupné zpřesňování mapy mi zároveň pomáhalo udržovat při čtení pozornost. Také mi pomáhalo s orientací. Stále jsem přesně věděla, kde se nacházím a co mě ještě čeká. S orientací to navíc pomůže i mému budoucímu já, až si budu chtít třeba za půl roku připomenout, o čem ta kniha vlastně byla.

Mnou částečně doplněná mapa (ještě nemám dočteno) této knihy vypadá takto…

Jak si ale knižní mapu můžu pořídit, Eliško?

As always, I’m glad you asked!

Využít k tomu můžete takzvané přehledové čtení. Tuto techniku čtení jsem nevymyslela já, ale autoři knihy How to read a book.

Přehledové čtení provedete takto:

  1. Přečtěte si titulní stranu a v rychlosti i předmluvu. Přitom se soustřeďte na podtitul a další nápovědy, které vám napoví, o čem daná kniha je — jaký je její záběr a jaký je autorův názor na dané téma.
  2. Přečtěte si obsah.
  3. Prolétněte index. Cílem tohoto kroku je zkusit identifikovat klíčové pojmy — například podle počtu zmínek a podle tématu knihu. Nalistovat si také u těchto pojmů můžete pár jejich výskytů v knize a v rychlosti se podívat, co se tam o tom píše.
  4. Projděte bibliografii. Jaká díla autoři citují? Jsou to nějaká, která znáte? Jedná se o kvalitní zdroje?
  5. Přečtěte si text na (zadní) obálce knihy.
  6. Nalistujte si klíčové kapitoly (ty které, si myslíte, že jsou klíčové) a prolétněte je. Pokud mají tyto kapitoly na začátku či konci shrnutí, přečtěte si je.
  7. Listujte celou knihu od začátku do konce. Sem tam se zastavte a kousek si přečtěte. Nikdy ne víc než několik stran za sebou. Na konci knihy je často pár stran, kde autoři shrnují myšlenky z celé knihy — pokud tam jsou, určitě si je přečtěte.

Mapu si můžete začít kreslit až po provedení všech předchozích kroků, nebo už v průběhu jejich provádění. Vyzkoušejte, co vám bude vyhovovat více. Možná se to bude lišit také kniha od knihy (Nebo knihy od knihy? Whatever).

Mapu si nemusíte psát jen formou textu, ale klidně si ji i zakreslit. Třeba ve formě myšlenkové mapy na papír, který pak budete zároveň používat jako záložku při čtení. Mapu pak budete mít při nachytřování opravdu doslova při ruce.

Oslovil vás tento článek? Ušel? Nebo vás nezaujal? Klikněte prosím mi hodnocení (anonymně) nebo napište komentář. Pomůžete mi tím tak pro vás tvořit lepší obsah. 🙏💛

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *