Nepíšeš? Prokrastinuješ!

Kolik stránek jsi dnes napsala? Brr. Nemám ráda tuhle otázku. Vyvolává ve mně pocit, že před tázajícím musím obhájit, jak jsem strávila pracovní část svého dne a proč jsem během něj nenapsala ani čárku. Nebo hůř! Proč má moje disertace po dnešku menší počet slov, než měla včera.

Počet stránek, slov, znaků výsledného textu. Zdá se, že toto je jediné měřítko, které vnější svět hodnotí.

Ale tvorba disertace není jen o psaní. Stejně jako není jen o psaní tvorba blogových článků nebo non-fiction knih. Proces psaní obsahuje ještě 3 další fáze: sběr, organizaci a syntézu. A důležité jsou všechny. V rámci sběru pročítáme nové materiály a shromažďujeme užitečné informace. Během organizace bojujeme s chaosem, který při kreativní práci neustále vzniká. A v rámci syntézy pak rozvíjíme, propojujeme a kombinujeme nasbírané podklady s vlastními nápady.

Pokud svůj úspěch definujeme jako počet slov, která jsme daný den vypotili, pak se dříve nebo později začneme vyhýbat fázi sběru, organizace i syntézy. Jsou to ale právě tyto fáze, díky kterým nemusíme při psaní zírat na prázdnou obrazovkua nervózně čekat až přijde inspirace.

Proto už nehodnotím svou produktivitu na základě počtu napsaných slov. Počet slov jsem vyměnila za počet pomodor.1 pomodoro 🍎  = 25 minut práce. Poté 5 minut pauza. A další pomodoro. 4 pomodora psaní disertace práce na disertaci je dnes moje měřitko spokojenosti sama se sebou.

Je tedy titulek Nepíšeš? Prokrastinuješ! zavádějící? Ne tak úplně. Dělící hranice je totiž tenká. Situace se má tak, že u sběru a organizace se cítíme produktivně. Odsejpá to, protože je to ta lehčí část práce. Proto je ale velmi snadné spadnout do pasti Ještě nemohu psát, nemám dost podkladů.

Ale psaní není lineární proces. Psaní != sběr, organizace, syntéza, psaní, hotovo. Psaní je spíše sběr, syntéza, psaní, sběr, sběr, organizace, syntéza, psaní, organizace, …

Eliško, kolik stránek v disertaci jsi dnes napsala? 

Seriously?!