„Proč když vidím audio zprávu od tebe, tak mám okamžitě 600 tepů za minutu? A pak tu zprávu poslouchám a jsem rázem na 1200? Jsi taková moje preventivní zdravotní kontrola, jestli moje srdce funguje v pořádku.“ tímto začínala má odpověď Robertu Vlachovi, když mě 4. 9. 2023 pozval do podcastu Na volné noze.
„Neee. Ještě je moc brzy. Ještě toho nevíme dost. Ještě nejsme good enough.“ křičelo moje vnitřní alter ego trpící syndromem podvodníka.
„Start before you are ready, Eliško. Pamatuješ? To sis přece dala do svého kapitánského manifesta (aka osobní vize).“ přispěchalo se svou moudrostí zase pro změnu mé odvážné alter ego.
Uff. Nádech. Výdech. Napsala jsem Robertovi, že přijímám.
Když jsem šla 16. října ráno na natáčení, v hlavě jsem si dokola opakovala jednoduchou mantru: „Hlavně neřekni nějakou blbost, Eliško, a bude to v pohodě. Hlavně neřekni nějakou blbost.“
O pár hodin později sama sebe slyším vykládat o tom, že si dělám paměťové kartičky z hlášek ze Star Treku 🤦♀️
Řeknu, že Luhmann působil na univerzitě v Berkley místo Bielefeldu. B jako B, že jo?
No a potom, co mi Robert nabídne víno, se slyším vykládat, že si poznámkuji i o tom, jak žít dobrý život. Což byla samozřejmě jasná nahrávka Robertovi na smeč. A došlo mi to hned, jak jsem to vypustila z pusy. „A k čemu jsi došla, Eliško?“ zeptal se Robert s úsměvem od ucha k uchu.
No. Tak tohle a ještě víc si můžete poslechnout v pětihodinovém rozhovoru se mnou 😁.
Poslechnout si jej můžete také na Spotify a Soundcloud.
Dobrý den, Eliško — děkuji za báječný rozhovor s Robertem Vlachem — zachytil jsem spoustu informací z ZK praxe. Jedna věc mě zvláště zaujala a přiznám se, že nevím, zda ji úplně rozumím. V části popisující vaši ZK praxi (čas cca 3:09:00 a dále) říkáte, že při revizi poznámek nasbíraných na denní stránce někdy „už vím, kam ji zařadit“. Já sám provozuji ZK klasicky na papírových kartičkách a toto zařazení je nejdůležitější (a nejhezčí) moment v celém workflow – musím rozhodnout, kam fyzicky novou kartu uložím (a jaký ji tedy dám kód), abych ji později našel. Tady je smysl a podoba operace jasná. Jak ale vypadá to zařazení (uložení) v digitální verzi? Prolinkování s již existujícími permanentními poznámkami? Omlouvám se za dlouhý komentář a přeji, ať vaše ZK vzkvétá.
Michal
Dobrý den, Michale. Moc Vám děkuji za milý komentář a dotaz. Pokusím se upřesnit, jak jsem svůj výrok „už vím, kam ji zařadit“ myslela 🙂 Na denní stránku si nepíšu permanentní poznámky, ale rychlé poznámky (letmé poznámky). Tedy když mluvím o zařazení poznámek z denní stránky, nemám tím na mysli to klasické workflow zařazení permanentní poznámky — vložení do myšlenkové linie v zettelkasten (nalezení jejího místa) a propojení s dalšími poznámkami. Na denní stránce zachytávám jen rychlé/letmé poznámky. A pod „zařazením“ mám na mysli to, že jim dám štítek místa, kde se jim co nejdříve mohu věnovat více detailně — a rozpracovat je tam třeba do podoby permanentní poznámky. Mohu tak například letmou poznámku takto napojit na nějaký projekt a až na něm budu pracovat o dva dny později, tak tuto poznámku vezmu a udělám z ní poznámku permanentní — kterou pak už zařazuji do zettelkasten podobným způsobem jako vy. Jak přesně vypadá zařazení poznámky v digitální verzi? Náznak najdete v tomto mém článku — konkrétně sekce Všechny mé permanentní poznámky žijí na jedné stránce a případně následující. I když už jsem od té doby svůj systém zase trochu upravila, tak základ zůstává hodně podobný. 🙂 Pokud byste tam odpověď na svou otázku nenašel, dejte mi vědět. Ať vzkvétá i Vaše zettelkasten a ještě jednou díky za komentář, Michale 🙂
Děkuji, Eliško, za upřesnění — dívám se na sekci o permanentních poznámkách a dává to smysl. V počátcích své ZK praxe jsem totiž zkoušel i digitální verzi (v Obsidianu), avšak tu s pouhým propojením izolovaných poznámek bez jakékoliv struktury. To mi silně nevyhovovalo, měl jsem zoufalý pocit, že vše je na jedné hromadě, ve které se těžko orientovalo. Pokud bych se někdy k digitálu vrátil, pak pouze s vaším systémem stromové struktury, ve kterém se lze dostat na nějaké místo i bez vyhledávacích funkcí. Fakt dobrý nápad.
Michale, moc Vám děkuji za zpětnou vazbu! Je pro mě opravdu cenná 🙂 Úplně Vašim pocitům, které jste měl při implementaci digitální zettelkaten bez té opěrné stromové struktury rozumím 🙂
Musím říct, že 5 hodinová sazba podcastu mě ze začátku celkem odrazovala. Nicméně jsem se zakousnul a dal to celé :). A nelituju ani minuty, děkuji za dobré nápady a podněty 😉
Pavle, wow. Děkuju! Vaše slova mě hřejí u srdce :))
Uff… 5 hodin a něco, ale poslechl jsem to celé. Pěkné! Budu si to muset poslechnout ještě jednou, protože to je opravdu dobré. Máte dar — mluvíte jasně, srozumitelně, výstižně, strukturovaně a bez problému se „vymáčknout“, kde Robert V. s tím trochu „bojoval“ v první části videa, ale měl tričko s Commodore C64, tak zabodoval 🙂 Kromě znalostí mate i velmi příjemný projev a působíte skromně (žádná „nafrněná“ — BTW skvělý song). Asi bude potřeba Vás naklonovat a poslat na vice VŠ 🙂
Romane… nevím, co říct. Vaše milá slova… Já mám pocit, že si je nezasloužím. 🙂 Moc Vám za ně děkuju. Hřeju si je u srdce i v poznámkovém systému — uložila jsem si je mezi motivační poznámky. Ještě jednou moc děkuji!
Jedno z nejzajímavějších interview, jaké jsme kdy natočili — moc díky za něj i tenhle blog, Eliško!
Ještě jednou moc děkuji za pozvání, Roberte! Takto milá slova pocházející od Tebe pro mě mají obrovskou váhu. Velmi si Tvé podpory cením. 🙂
Akurát včera som ho dopočúvala a je skvelý. Dokonca keby som bola trpezlivá, našla by som tam odpoveď na jednu z mojich otázok o tom, ako si vyberáte zdroje na poznámkovanie.
Michaelo, moc děkuji za milý komentář. Opravdu mě potěšilo, že vám rozhovor přišel přínosný :))