ČLÁNKY
Četli jste knihu „Pořiďte si druhý mozek“? A co knihu „Jak si dělat chytré poznámky?“ Pokud jste na obě otázky odpověděli ano, pravděpodobně jste pak řešili dilema, jestli máte své poznámky organizovat podle systému PARA, nebo raději zettelkasten. Mám pro vás dobrou zprávu! Nemusíte si vybírat. Můžete mít obojí.
Nevytvoříš seznam ve svém poznámkovém systému ledabyle! Seznam úkolů, seznam četby, seznám nápadů na příspěvky na sítě, seznam oblíbených restaurací, seznam nápadů na dárky... Seznamů máme všichni ve svých poznámkových systémech spoustu. Aby ne. Je to jedna ze základních organizací poznámek. Jenže. Ne vždy nám ty seznamy fungují, že? Mají tendence přetékat. Zastarávat. Schovávat se nám, abychom na ně zapomněli. Seznamy vs. seznamy. Proč některé fungují a jiné ne? A jak můžeme zajistit, aby fungovaly vždy?
Je. To. Tady. Dočetla jsem knihu. Absolvovala kurz. Doposlechla podcast. Potřebuji se rozhodnout. Rychle. Ale hlavně správně! Jakému nachytřovacímu zdroji budu svou pozornost věnovat teď? Co si mám ze svého obsahového mrazáku vybrat dalšího?
Permanentní poznámky v zettelkasten vznikají zdola nahoru. Bottom-up. Na začátku máte atomické permanentní poznámky. Každá taková poznámka reprezentuje jednu myšlenku. Zpravidla se jedná o nějaké tvrzení. S rostoucím počtem atomických poznámek se vám jich ale kolem nějakého tématu nashromáždí tolik, že si budete potřebovat udělat přehled. A to je chvíle pro tvorbu poznámky přehledové. Poznámky, která ve svém těle bude mít seřazené okomentované odkazy na související atomické poznámky. Takto v zettelkasten vznikají permanentní poznámky. Tak to vždy bylo. Je. A bude. Správně? Ne.
Kartografie. Studium map. A především jejich tvorba! To je velmi důležitá dovednost při průzkumu neznámého ostrova, ale i při čtení knih a nachytřování se z informačních zdrojů obecně. Je jasné proč?
Kdo jsem? To je pramáti všech nachytřovacích otázek. The question of questions. Základní otázka vesmíru, života a vůbec. Dříve či později si ji v životě položíme každý. Všichni totiž chceme poznat sami sebe. Nebo jinak. Každý bychom se o to měli snažit, neboť sebepoznání je podmínkou nutnou k naší spokojenosti. Prostě sebepoznání je, as you humans say, a big deal. Dobře, Eliško. Máš mou pozornost. Ale jak zjistím, kdo jsem? I'm glad you asked.
Obousměrné odkazy. Zpětné odkazy. Prostě bi-directional links. Dnes už v podstatě základní funkce každé moderní poznámkové aplikace. Funguje to jednoduše. Píšete si poznámky a občas dáte nějaké [[slovo]] do hranatých závorek. To způsobí, že pro dané slovo vznikne samostatná poznámka (stránka či dokument) a vy při jejím otevření uvidíte všechny poznámky, ve kterých jste dané slovo pomocí odkazu zmínili. How cool is that? Well. It is cool. Until it isn't.
Francis Bacon, anglický filozof a vědec, trefně řekl: „Některé knihy jsou určeny k ochutnání, jiné ke spolknutí a pouze několik z nich bychom měli důkladně rozžvýkat a strávit.“ Té poslední kategorii říkám osobní nachytřovací bible. Jsou to knihy, které ve vás potom, co je po dočtení odložíte zpátky na polici, probudí hlodajícího červíčka — pocit, že kniha toho skrývá víc, než jste zatím objevili. Jedna z mých osobních nachytřovacích biblí je kniha How to read a book, česky Jak číst knihu.
Poznámkový systém, systém zettelkasten, systém pro správu osobních znalostí, systém pro správu osobních informací, systém druhý mozek, systém bullet journal... And I can go on. I can do this all day. Systémy jsou všude. Jen málokde ale najdete i přesné vysvětlení toho, co autor pod tím slovem systém vlastně myslí. Takže. Co to vlastně je? Ten systém?
Arnold Schwarzenegger řekl: „Musíte se bavit. To je ten správný přístup. Bavme se. Jde o zábavu a o práci. Většina lidí to neví. Trápí se a pracují. Trápí se a pracují. Ale kde je ta zábava?“ Bavit bychom se měli i při budování svého poznámkového systému. Názvy, které ve svém systému používáme totiž ovlivňují naši produktivitu — naši chuť se systémem pracovat, nebo se práci s ním naopak vyhýbat.