Eliščin nachytřovací deník: Snažím se být denně alespoň o 25 minut chytřejší

Čtení knih, koukání na videa, poslech podcastů. Všechny tyto aktivity mají jedno společné…

… Neustále mě uvádějí v pokušení a svou svůdností způsobují, že jim až příliš často dávám přednost před zpracováváním poznámek.

Tak. Řekla jsem to.

Eliška raději sáhne po novotou vonící knize plné čerstvých informací, než aby se vrátila k pasážím, které ji zaujaly u knihy, kterou dočetla před měsícem. Má dokonce větší chuť si po jedenácté (!) přečíst knihu Jak si dělat chytré poznámky místo toho, aby si z ní konečně už ty chytré poznámky udělala. Unbelievable.

„To už jsme četli. To si pamatujeme. Vracet se k tomu je ztráta času.“ našeptává mi můj vnitřní hlas pokaždé, když se chci pustit do zpracování poznámek.

Kecá? Very much so.

Zkušenosti mě až moc dobře naučily, že bez zpracování pro mě kniha bude za pár měsíců podobně užitečná jako ta, kterou jsem nikdy nečetla. Zpracovávání poznámek JE smysluplná činnost. Vím to. Ale přesto se až příliš často nechám svést na stranu temnoty. Na stranu konzumenta.

A tak se mi pomalu (vlastně docela rychle) hromadí nezpracované zdroje. Nezpracované knižní highlighty. Nezpracované poznámky z videí. Nezpracované vlastní nápady a myšlenky.

And I take no joy in that. (Ale jako pozorovateli mi to docela zábavné připadá vzhledem k tomu, že když už se do zpracování poznámek pustím, tak mě to baví a nechce se mi přestat.)

Anyway, rozhodla jsem se, že to chci změnit.

A pak ještě asi desetkrát. Uf.

Každý můj dosavadní ušlechtilý pokus zavést návyk pravidelného zpracovávání poznámek ztroskotal na úskalích každodenního života.

A tím se dostávám k tomu, proč se potkáváme tady. V tomto článku.

Dávám totiž na radu Jamese Cleara, guru návyků, který ve své knize Atomové návyky píše, že účinným motivačním prvkem může být vědomí, že nás někdo sleduje. „Je pak méně pravděpodobné, že budete prokrastinovat nebo že své předsevzetí úplně vzdáte, protože se s tím pojí bezprostřední vysoká cena, kterou zaplatíte.“ vysvětluje James.

Cena, kterou bych zaplatila já, je následující: Pomyslíte si o mně, že jsem líná. Řeknete si, že kážu vodu (pište si poznámky) a sama piju víno (dávám přednost konzumaci). A to nedopustím. (Alespoň takový je plán.)

No a k čemuže se to přesně takto veřejně zavazuju?

Pravidlo mé mise je prosté: Každý den se budu alespoň 25 minut (1 pomodoro) věnovat zpracovávání poznámek.

That’s it. I kdybych kvůli tomu měla zůstat o 25 minut déle vzhůru.

Vítejte v mém veřejném nachytřovacím deníku! Mým plánem je zde každý den přidat nový záznam popisující mou cestu za budováním návyku zpracovávání poznámek. A cílem je vydržet co nejdéle nepřetrhnout řetěz.

Držte mi palce. Jdu na to. This is going to be fun, right? Right?

✅ pondělí 13. března 2023

TLDR: Splněno. 25 minut. První průchod highlighty knihy Digitální minimalismus v aplikaci Readwise.

Začínám.

Ke svým 25 poznámkovým minutám jsem se ale dostala až kolem osmé hodiny večerní. Normálně bych v tuhle dobu už mávla rukou a řekla si, že to zkusím zase zítra. Jenže to bych to musela přiznat tady v deníku.

Cože? Selhala hned první den? Nepřichází v úvahu.

Kvůli únavě jsem se ale do psaní permanentních poznámek nepustila a rozhodla se místo toho věnovat se mentálně jednodušší variantě zpracovávání poznámek — procházení knižních highlights v aplikaci Readwise.

Mé oko padlo na knihu Digitální minimalismus. Měla jsem totiž podezření, že by se mi myšlenky z ní mohly hodit v jednom z mých aktuálních projektů.

Highlighty z knihy jsem procházela jeden po druhém a u každého se zamýšlela, zdali je opravdu tak zajímavý, jak se mi při čtení knihy zdálo. Ne? Discard. Jinak keep. Pokud jsem se highlight rozhodla ponechat, zamýšlela jsem se zároveň, zdali by se nedal zkrátit. Tučně jsem také zvýraznila klíčové sdělení.

Říkám tomu „první průchod highlighty“ (creative name, I know).

Hlubší zamýšlení se nad obsahem highlightů a připisování poznámek nechávám až na další průchod.

✅ úterý 14. března 2023

TLDR: Splněno. 25 minut. Pokračování v prvním průchodu highlighty knihy Digitální minimalismus v aplikaci Readwise.

Hrůza. Ke zpracování poznámek jsem se dostala ještě později než včera — až kolem půl deváté večer. Říkám si sama pro sebe (a pro vás, protože to budete číst), že takhle to dál nejde.

Přemýšlím tedy nahlas, jak si činnosti během dne poskládat jinak.

Můj nápad je, že bych se mohla zpracování poznámek věnovat hned po obědě. Teď tam zpravidla řeším komunikaci jako emaily a sociální sítě. A případně také nějaké operativní jednodušší úkoly. Tyhle aktivity jsou ale jako smrad. Stejně jako ten vyplní vždy celou místnost, tak i tyhle aktivity vyplní celé odpoledne a najednou je večer.

Takže od zítra to zkusím jinak. Snad na to vyzraju. Fingers crossed.

Anyway, dnes jsem pokračovala ve zpracovávání highlightů z knihy Digitální minimalismus v aplikaci Readwise — stále ještě včera popisovaný první průchod.

✅ středa 15. března 2023

TLDR: Splněno. 25 minut. Dokončení prvního průchodu highlighty knihy Digitální minimalismus v aplikaci Readwise.

Co myslíte, povedlo se mi to? Povedlo se mi dostat se ke zpracování poznámek během odpoledne?

Ani omylem.

Dostala jsem se k tomu v půl osmé večer a měla jsem faaaakt velkou krizi. Odkládala jsem to, co se dalo, protože jsem dnes byla jak přejetá parním válcem.

Mám z toho jedno ponaučení do dalších dní. Hned po obědě si zpracovávání poznámek plánovat nebudu. Je to pro mě totiž hluboká práce a té já se věnuji od rána až do oběda. Po obědě tedy (po právu) všechny mé vnitřnosti křičí:

„Teď už žádná hloubka! Emaily! Ukaž nám, co přišlo za emaily!“

Upravený plán tedy zní tak, že bych se po obědě nejprve věnovala svému daily review, ve kterém mám zahrnuté i komunikační kolečko (email, MS Teams, discord, sociální sítě). A teprve až potom, bych si dala 25 minut zpracování poznámek. Tak uvidíme.

Každopádně pokud vás zajímá, jak jsem svých 25 minut strávila dnes, tak to bylo opět zpracováváním poznámek z knihy Digitální minimalismus v aplikaci Readwise. A dokončila jsem první průchod highlighty. Což je, když si tak uvědomím, super. Za normálních okolností bych se ke zpracování poznámek během posledních tří dní pravděpodobně nedokopala.

Děkuji tedy na tomto místě svému minulému já za nastolení nenormálních okolností.

✅ čtvrtek 16. března 2023

TLDR: Splněno. 25 minut. Druhý průchod highlighty knihy Digitální minimalismus v aplikaci Readwise.

Vtipný.

Až teď mi došlo, že jsem se svým veřejným prohlášením vlastně zavázala ke dvěma návykům. Za prvé se budu každodenně alespoň 25 minut věnovat zpracovávání poznámek. A za druhé o tom vždy napíšu deníkový záznam na web.

How did I miss this?!

Ale zpět k poznámkování. Dnes jsem se k poznámkám dostala asi v 16:30. To je docela fajn, protože od 17 hodin se zpravidla chodím projít a uzavírám tím pracovní den.

A jak jsem dneska poznámkovala?

Zahájila jsem druhý průchod highlighty knihy Digitální minimalismus v aplikaci Readwise. Narozdíl od prvního průchodu se v rámci druhého více zamýšlím, jak jsou jednotlivé highlighty relevantní k mým projektům, práci a zájmům. K highlightům si píšu poznámky a přidávám štítky.

Reflexe pro další dny:

• Zpracováním poznámek by bylo vlastně lepší začít hned ráno. Možná klidně hned jako první činnost. Stejně jsem říkala, že to považuji za hlubokou práci a té se věnuji právě dopoledne. Nebo možná by poznámkování mohlo být poslední činností v rámci hlubokého bloku. Je totiž možné, že se zpracovávání poznámek budu věnovat v rámci projektu, na kterém budu dopoledne pracovat. No a tím pádem by bylo další zpracování poznámek ke konci hlubokého bloku pouze volitelné.

• Psaní deníkového záznamu na web spíš ponechám až na večer. Klidně jako poslední činnost. I kdybych si svých 25 minut zpracování poznámek splnila totiž hned ráno, tak je tu šance, že tento počet minut ještě během dne navýším. No a tím bych se přece měla tady pochlubit. To je jasný.

✅ pátek 17. března 2023

TLDR: Splněno. 25 minut. Dokončení druhého průchodu highlightů knihy Digitální minimalismus v aplikaci Readwise a jejich následný export do poznámkové aplikace Roam Research.

Dnes jsem zkusila dopolední hluboký blok odstartovat právě poznámkováním.

Výsledek?

Maličko jsem se cítila guilty, že neposouvám nějaký projekt a místo toho si hraju s poznámkami. Just in case. Kdyby se někdy v budoucnu náhodou hodily. Ale pocit viny mě brzy přešel, protože se začalo ukazovat, že mi přece jen tyhle poznámky mohou při aktuálních projektech pomoci.

Takže. Ponechávám si tento čas jako možnost, kdy se můžu zpracovávání poznámek věnovat pravidelně.

Následující dny bych ráda vyzkoušela ještě varianty, kdy se budu zpracovávání poznámek věnovat ke konci hlubokého bloku. To se ale bude týkat až zřejmě středy. O víkendu totiž Eliška nepracuje. A v pondělí s úterým nepojedu dle standardního režimu.

To byla zase reflexe. A teď k tomu, co jsem vlastně dneska udělala…

… Během dnešních dopoledních 25 minut jsem dokončila druhý průchod highlighty knihy Digitální minimalismus v aplikaci Readwise. Následně jsem je vyexportovala do poznámkové aplikace Roam Research. Od této chvíle totiž už zpracování poznámek z této knihy budu výhradně dělat pouze tam.

Highlightů z knihy Digitální minimalismus mám 71. In case you are wondering.

✅ sobota 18. března 2023

TLDR: Splněno. 25 minut. Zpracovávání knihy Digitální minimalismus v aplikaci Roam Research. Rozdělení highlightů do sekcí a jejich následné procházení a dopisování poznámek (hlavně biblio).

Konečně vykouklo jaro. Byla jsem se projít v přírodě. Pekla venku buřty na ohýnku a večer hrála s rodiči kanastu. Jo a zjistila jsem, že Rohlík už jezdí k rodičům na vesnici! Boží.

Cože? Na to jste se neptali?

Tak tedy zpátky k poznámkování: Eliška a návyk každodenního zpracovávání poznámek, den šestý 🎬.

Upřímně. Čekala jsem, že si v sobotu trochu nahoním triko a dám sem nějaké stovky minut, ale nakonec jsem svůj den zaplnila odpočinkovými analogovými aktivitami.

Plnit si svých 25 minut jsem začala v 11.00 dopoledne. Pokračuji ve zpracování knihy Digitální minimalismus, protože myšlenky z ní teď díky předchozím dní nosím v hlavě, a mám tak větší chuť je rozpracovat dále.

Dnes už jsem plně pracovala v aplikaci Roam Research. Protože je highlightů z knih většinou hodně (vyšší desítky, občas stovky), tak je nejprve shlukuji do sekcí, jak mi přijde, že spolu souvisí. Vidím to také jako součást procesu blíže se seznamovat s myšlenkami v highlightech obsažených, protože sekce = jakýsi bigger picture.

✅ neděle 19. března 2023

TLDR: Splněno. 31 minut! Dopisování biblio poznámek k highlightům z knihy Digitální minimalismus.

Přišli jste mě zkontrolovat? To je dobře. Díky vám mám za sebou už 7 úspěšných dní!

Každodenní pokrok není tak velký. Protože co si budeme povídat, za 25 minut zpracovávání poznámek toho zase tak moc nestihnu. Ale když jsem se přes rameno podívala dnes, po týdnu, tak vidím, že jsem se přece jen posunula. A to je radost.

Zvlášť když si uvědomím, že bych za normálních okolností nezpracovala nic, protože bych měla kýbl chytrých výmluv.

A co jsem dělala dnes?

Poznámkám jsem se věnovala dopoledne asi kolem 10:00. A pozor! Ne 25, ale celých 31 minut. Dobrý co? Říkala jsem si, že na mě budete pyšní.

Pokračuji ve zpracovávání knihy Digitální minimalismus. Stále ještě procházím jednotlivé sekce a více se zamýšlím nad jednotlivými pasážemi při dopisování biblio poznámek.

✅ pondělí 20. března 2023

TLDR: Splněno. 27 minut. Stále kniha Digitální minimalismus.

Dnes mě navštívil Únavus Maximus. A prý se ještě pár dní zdrží. Tyhle dny pro mě budou tedy první velká zkouška u návyku vydržet. Rozhodně si nedělám iluze o splnění návyku nadplán — budu se držet pouze minimální hranice 25 minut…

… Tak nakonec jsem za dopoledne minut dala 27. To je dnes nadpozemský výkon. Plácám se po rameni a jdu odpočívat.

✅ úterý 21. března 2023

TLDR: Splněno (ale faaakt se mi nechtělo). 25 minut. Zpracovávání highlightů z knihy Whole30 v aplikaci Readwise.

Krize, krize, krize.

Dnes jsem měla v bytě od rána řemeslníky. Na zpracovávání poznámek jsem tedy neměla mindset, a posunula to tak z rána na odpoledne s myšlenkou, že to už jistě budou mít hotovo. (Spoiler: Neměli.)

Ve 4 hodiny odpoledne jsem se rozhodla, že už déle čekat nebudu a pustila se do plnění návyku. Takže mezitím co ve vedlejší místnosti instalovali závěsy jsem si já v kuchyni s počítačem na lince napočítávala svých 25 minut.

Protože podmínky pro hlubší přemýšlení jsem neměla, rozhodla jsem se prozatím nepokračovat ve zpracovávání knihy Digitální minimalismus a místo toho jít do aplikace Readwise a předzpracovat si tam highlighty z knihy další. Vybrala jsem knihu Whole30.

Dnes jsem rozhodně cítila, že návyk plním trochu (dost) na sílu. Kolikrát jsem během pomodora koukala, kolik minut mi ještě zbývá? Asi pětkrát.

Ale dala jsem to. Zároveň jsem si na 120 % jistá, že bez tohoto veřejného slibu, bych na poznámky dnes nesáhla.

✅ středa 22. března 2023

Dnes to z časových důvodů bude záznam kratší (ale stále pozitivní):

• Splněno.
• 28 minut.
• Zpracovávání knihy Digitální minimalismus — dokončení biblio poznámek a začátek formulace poznámek permanentních.

✅ čtvrtek 23. března 2023

Také máte dny, kdy se vám nic nechce? Dnes. Dnes mám ten den.

Pro poznámkování si tedy vybírám jednoduchou činnost: pokračuji 25 minut v procházení highlightů z knihy Whole30 v aplikaci Readwise.

I když mám dnes totální lemra den, díky splnění návyku si nepřipadám jako úplně ztracený případ.

✅ pátek 24. března 2023

Splněno. 26 minut během dopoledne. Pokračovala jsem ve formulaci permanentních poznámek na základě myšlenek z knihy Digitální minimalismus.

✅ sobota 25. března 2023

Splněno. Pokračovala jsem ve formulaci permanentních poznámek na základě myšlenek z knihy Digitální minimalismus. A protože jsem se dostala do flow, řekla jsem si po cinknutí pomodora, že si dám ještě chvilku. Chvilka se nakonec protáhla na 1 hodinu a 16 minut.

✅ neděle 26. března 2023

TLDR: Splněno. 31 minut. Pokračovala jsem ve formulování permanentních poznámek na základě myšlenek z knihy Digitální minimalismus.

Dnes slaví můj návyk 14 dnů od svého vznikorození 🙂 Všechno nejlepší, návyku!

Polehoučku už tě začínám brát jako pravidelnou součást svých dní. Ale přesto se každý den bojím, že na tebe zapomenu. To jen abys věděl, proč ses stal součástí správce návyků (habit trackeru).

Teď už na tebe určitě nezapomenu! A jako bonus se mé analytické já může kochat statistikami a grafy.

 

Mimochodem. Všimněte si, jak jsem návyk nazvala. Mohla jsem ho pojmenovat jen „Review notes“, ale já místo toho zvolila „Review notes: I’m getting smarter“. 

Proč?

Souvisí to s otázkou, nad kterou se ve své zettelkasten zamýšlím a to „Jaký je rozdíl mezi úkolem a návykem?“ Když to totiž vezmeme do důsledku, tak návyk není vlastně nic jiného než pravidelně se opakující úkol.

Jenže kdo by chtěl plnit další úkoly? Já ne. Stačí, že na mě vyskakují v kalendáři a ve správci úkolů. 

Další úkoly se mi plnit nechce. Ale! Chci umět lépe přemýšlet, učit se a být vzdělanější a chytřejší. Proto jsem název návyku formulovala tak, aby to nebyl jen obyčejný úkol, ale obsahoval i mé proč. 

Na myšlenku pojmenovat si návyk takto netradičně mě přivedla série článků o návycích od skvělé Hanky Jadavan. Pokud stejně jako já zápasíte s osvojováním návyků, zařaďte sérii na svůj reading list.  

✅ pondělí 27. března 2023

Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Bez dechu, ve spěchu, splnila jsem si svých 25 minut až v 9 hodin večer. A i proto jsem pro dnešek zvolila mentálně jednodušší činnost
— procházení highlightů z knihy Whole30 v aplikaci Readwise.

✅ úterý 28. března 2023

TLDR: Splněno. 43 minut. Permanentní poznámky z myšlenek knihy Digitální minimalismus.

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o malou reflexi.

Při dnešním procházení highlightů jsem si uvědomila, že můj každodenní návyk zpracovávání poznámek začal mít nečekaný vedlejší efekt…

… it no longer feels like a big deal.

Hned to vysvětlím.

Ještě než jsem začala s návykem, jehož jste tady a teď svědkem, jsem se ke zpracování poznámek dostala většinou jen jednou týdně.

Dobře, tak jednou za čtrnáct dní.

Ano, párkrát to bylo až po měsíci.

But the main point is, že jsem po takové době měla zpracovávání poznámek spojené s velkým pocitem zodpovědnosti. TEĎ budu zpracovávat poznámky. TEĎ. Po takové době. Udělám to tedy extra pečlivě, jednu za druhou a výsledek musí být dokonalý.

Zpětně vidím, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem poznámkování odkládala. A čím více jsem ho odkládala, tím více můj pocit zodpovědnosti narůstal, což způsobilo, že jsem poznámkování odkládala, a tak můj pocit zodpovědnosti narůstal.

Chápete mě, že jo?

Když teď zpracovávám poznámky každý den, začal se můj pocit zodpovědnosti pomalu rozpouštět. Začínám přeskakovat některé highlighty s tím, že na základě nich permanentní poznámky dělat nebudu. Protože se mi nechce. Protože mě ty myšlenky prostě dostatečně nerajcují! (Blbější slovo už jsem v zásobě neměla.)

Osvojuji si tedy nový mindset a vymyslela jsem si k němu i motto: „Postupuj rychle, ale spěchej pomalu.“

Hluboký, že jo?

Je to zatím jen pracovní verze, ale i tak těch pár slov obsahuje spoustu moudrosti.

Short story long, tohle motto mi připomíná, že cílem je procházet highlighty rychle. Není cílem převést všechno, co mě při čtení zaujalo, do permanentních poznámek. Na druhou stranu pokud mě ale některý z highlightů chytí za rukáv, neměla bych se bát s ním strávit tolik času, kolik jen bude potřeba — měla bych spěchat u zpracování takové myšlenky pomalu.

A tady bych to mohla ukončit, ale ještě vás obšťastním jednou reflexí.

Stejný pattern svého chování vidím i u psaní příspěvků na sítě nebo blogových článků. Čím déle nic nenapíšu, tím větší pak cítím tlak, že by ten další příspěvek/článek měl být ultra přínosný, ultra vtipný, ultra inspirativní, ultra hluboký, ultra… Ultra je vlastně fakt hrozně divný slovo, nemyslíte?

Anyway. Tak si říkám, jestli bych neměla být každý den nejen o 25 minut chytřejší, ale také o jeden příspěvek vypsanější.

I’ll think about it.

✅ středa 29. března 2023

Splněno. 33 minut.

Dnes to bylo dva v jednom — psala jsem pro vás deníkový záznam za včerejšek a protože jsem si svou reflexi chtěla uchovat (taková narcistka jsem), formulovala jsem si ji i jako permanentní poznámku.

Psala, pro vás… Jste tu ještě? Halóó!

Čte tady vůbec někdo, co tady píšu? Nebo píšu pro cvrčky? Na jednu stranu to chci vědět, ale na druhou ne. Protože co když to fakt nikdo nečte, že jo?

To nevadí, Eliško, hlavně že si buduješ návyk! You go, girl!

💪 Yes!!!

…

Ale co když to FAKT nikdo nečte?

✅ čtvrtek 30. března 2023

TLDR: Splněno. 26 minut. Zpracovávání poznámek z knihy Whole30 v aplikaci Readwise a Roam Research.

Můj nachytřovací deník fakt někdo čte! Díky, Leono, za povzbuzení! ❤️

Takže jedeme dál.

Dnes jsem poznámkování ZASE nechala až na pozdější odpoledne. I když jsem věděla, že tou dobou už pravděpodobně nebudu mít energii.

Proč se to stalo?

Ráno jsem vstala a měla jsem neodolatelnou chuť pokračovat v práci na jednom z mých projektů: připravuji online kurz o poznámkování s Melvilem. Já. S Melvilem. Pořád tomu nemůžu uvěřit a spolupráci si hrozně moc užívám. Takže ráno jsem prostě hned skočila po hlavě do práce, ta mě spolkla i s ponožkami a vyplivla až ve dvě hodiny odpoledne. Vycucanou. Za což jsem si mohla sama, protože jsem nedodržovala přestávky. I čůrat jsem byla snad jenom jednou. Zatracené flow.

Když jsem vycucaná, nemám obviously chuť, energii ani motivaci si hrát s poznámkami. Potřebovala jsem doplnit energii. Potřebovala jsem se jít projít. Jenže venku bylo taaaak hnusně.

Co vám budu povídat, odpoledne jsem totálně proflákala. Čas se mi rozplynul mezi povrchní beztvaré činnosti. Ani vyjmenovat je nedokážu. I’m not proud of that.

V 18.00 jsem tomu ale učinila konec a šla jsem ven. I když bylo hnusně. A nakonec… hnusně vůbec nebylo. Vysvitlo sluníčko. A já i Kawaii (pejsek rodičů, kterého jsem vzala s sebou) jsme si to moc užili a načerpali novou energii.

Po návratu jsem pak večer zasedla k poznámkám a zpracovávala knihu Whole30. Nejprve jsem ještě doprošla highlighty v Readwise. To bylo celkem rychlé, protože hodně z toho byly recepty a pravidla programu Whole30, které jsem si hlavně chtěla uložit, ne nad nimi filozofovat.

Pak jsem highlighty exportovala do Roamu.

A pak se vrátila zpět do Readwise abych nějaké highlighty promazala — Readwise mi totiž ukazuje každý den zpětně highlighty napříč knihami, které jsem četla. Já však usoudila, že si recept na klobásové placičky připomínat nechci.

✅ pátek 31. března 2023

Dneska to bude jen bleskovka. Nemám totiž čas, běžím do kina — Shazam!

Návyk splněn. 25 minut. Zpracovávání poznámek z knihy Whole30.

✅ sobota 1. dubna 2023

TLDR: Splněno. 28 minut. Zpracovávání poznámek z knihy Whole30.

Sobota. Typický nepracovní den. Já ho využila pro výlet do přírody a kino. Na počítač vůbec nezbyl čas. Dnes byl tedy jeden z těch dnů, kdy jsem návyk plnila, jen abych ho splnila. A jsou to právě tyto dny, kdy mě veřejný závazek podrží v zodpovědnosti.

Jak jsem si tak po 9 hodině večer v posteli zodpovědně plnila svých 25 minut (nakonec to bylo 28), hlavou se mi honil můj oblíbený citát z knihy Atomové návyky:

„Málokdo si uvědomuje, jak důležité je dodržet rutinu i ve špatné (nebo rušné) dny. Ztracené dny vám škodí víc než vám ty úspěšné pomáhají. … Důležitější je upevnit si identitu člověka, který nevynechává tréninky. Je snadné zvedat činky, když se cítíte skvěle, klíčové je ale zajít do posilovny, i když zrovna máte náladu pod psa, třebaže přitom nepodáte optimální výkon.“

Z toho úplně stříká motivace, co říkáte?

A co jsem to dnes dělala? Dokončila jsem promazávání highlightů v Readwise z knihy Whole30 — z 259 jsem se dostala na 84. Pak jsem se věnovala zpracování poznámek z této knihy v Roamu.

✅ neděle 2. dubna 2023

Dnes to bude šup šup.

Protáhla se mi totiž denní revize (za víkend jsem nasbírala několik poznámek a bylo třeba se pověnovat vyprázdnění inboxů).

Návyk každopádně splněn. 29 minut. Pokračovala jsem ve zpracování poznámek z knihy Whole30 — aktuálně si buduji bigger picture seskupováním highlightů do sekcí.

✅ pondělí 3. dubna 2023

TLDR: Splněno. 1 hodina a 34 minut. Přetavení mých vlastních myšlenek z letmých poznámek do permanentních.

Dnes jsem se rozhodla na to jít trochu jinak. Ráno jsem svůj pracovní blok začala hned zpracováváním poznámek. Ale ne jen tak ledajakých. Zvolila jsem poznámky, které byly relevantní pro projekt, na kterém jsem se dnes rozhodla pracovat.

A víte co? It felt sooo right.

Do téhle chvíle jsem se často dopoledne snažila zpracovávat poznámky, které nebyly relevantní pro to, na čem jsem zrovna pracovala. Následky? Přišlo mi, že si místo práce hraju. Připadala jsem si trochu jako prokrastinátor.

Teď jsem na to ale kápla. Takže plán je následující: Pracovní dny začít zpracováváním poznámek, které jsou relevantní pro práci.

No a co nepracovní dny? O tom zase někdy příště.

✅ úterý 4. dubna 2023

TLDR: Splněno. 36 minut. Zpracovávání poznámek z videa — Jak na sítě 12: Jana Florentýna Zatloukalová: Důvěra je to nejdůležitější.

Všimli jste si? Za dnešek tu přibyly aktualizace dvě!

Rozhodla jsem se totiž vrátit se k tomu, že budu záznamy psát v daný den a nikoliv zpětně. Zpětně je to totiž divný. Sice píšu, co jsem dělala včera, ale myšlenky, co k tomu píšu, jsou dnešní.

Je to pak prostě celý zmatený! A jestli Eliška něco nemá ráda, tak to jsou zmatečné výsledky.

Jinak dnes jsem pokračovala v tradici (můžu tomu už říkat tradice, když jsem s tím začala včera?) zpracovávání poznámek hned ráno a relevantních pro práci, které se chci dopoledne věnovat.

Já jsem se dnes chtěla věnovat rozmýšlení své strategie kolem tvorby obsahu na blog, sítě a tak. Zpracovala jsem tedy poznámky z videa Jak na sítě 12: Jana Florentýna Zatloukalová: Důvěra je to nejdůležitější, které se pro dnešní činnost zdály relevantní (a byly).

✅ středa 5. dubna 2023

TLDR: Splněno. 29 minut. Zpracovávání poznámek z e-knihy Atomic note-taking (part 1 sample).

Dnešní den byl opět pracovní. Na základě zkušeností z minulých dní jsem se rozhodla jej znovu začít zpracováváním poznámek relevantních pro dnešní projekt.

Dnešním projektem byla příprava přednášky o zettelkasten pro KISK MUNI, kterou mám v kalendáři plánovanou na začátek května.

Nejprve jsem rychle prolétla podklady, které jsem k přednášce nasbírala. Ty zahrnovaly mé letmé nápady, co bych v přednášce mohla zmínit, inspirace nasbírané napříč webem (obrázky, odkazy apod.), permanentní poznámky, ale také poznámky, které pocházely z ještě nezpracovaných zdrojů. Ty jsem hledala! (Mimochodem nezpracovanými zdroji myslím ty, které jsem už četla, ale ještě si z nich nevytvořila permanentní poznámky.)

Následující půl hodinku jsem se věnovala zpracovávání poznámek z e-knihy Atomic note-taking (part 1 sample).

V knize jsem se nedozvěděla sice nic nového, ale líbilo se mi, jak autor čtenáře k metodě zettelkasten motivuje. Při zpracování poznámek jsem se tak sama vlastně zamýšlela nad benefity zettelkasten. Ne že by to bylo poprvé, ale poprvé jsem si argumenty explicitně sepsala ve formě permanentních poznámek.

✅ čtvrtek 6. dubna 2023

Dneska hrůza.

Tedy den byl dobrý, nepracovní, ale do zpracování poznámek jsem se musela trochu (vlastně docela dost) nutit. Neměla jsem na to myšlenky.

Tak ale 25 minut zpracovávání poznámek ještě, Eliško, nikoho nezabilo, hej? No, nezabilo. Ale tentokrát to bylo těsný.

Během dnešních 25 minut jsem dokončila seskupování highlightů z knihy Whole30 v Roamu. Teď už to jen tedy projít a udělat si z toho trvalejší poznámky.

A když se vrátím ještě k tomu „umírání“. Tenhle citát se mi vybavil:

„Rozhodl jsem se, že budu žít věčně, a umřu jenom kdyby mi to nevyšlo.“
—Joseph Heller

✅ pátek 7. dubna 2023

Dnešek byl pracovním dnem. Ale trochu speciálním.

Jednou týdně se totiž snažím vyhradit si pracovní den explicitně na zpracovávání poznámek, které jsou relevantní pro mé aktuálně rozpracované projekty.

Dnes jsem se rozhodla věnovat se primárně zpracovávání poznámek z knihy Building a second brain. (Kniha mimochodem vyjde brzy v češtině u Melvila). Highlighty z téhle knihy už jsem v Readwise kdysi prošla, a měla je tak již exportované v Roamu. Celé dnešní dopoledne jsem tak strávila tvorbou permanentních poznámek na základě myšlenek z této knihy.

(Mimochodem. Hezké Velikonoce 🐣 všem!)

✅ sobota 8. dubna 2023

TLDR: Splněno. 36 minut. Vytváření trvalých poznámek z knihy Whole30.

Sobota. Takže nepracovní den. Udělala jsem si pro sebe „pravidlo“, že během nepracovních dní si mohu zpracovávat jakékoliv poznámky se mi bude chtít. (Zatímco v pracovní dny se soustředím na zpracování pro práci relevantních zdrojů.)

Co jsem tedy zpracovávala dnes?

Poznámky z knihy Whole30. Teď už nastala fáze vzít z téhle knihy informace a přetvořit je v trvalé poznámky. Dnes jsem se konkrétně zaměřila na zpracování receptů.

FYI: Program Whole30 jsem držela od ledna do března. Teď už zvolňuji — třeba dneska si mám v plánu udělat vdolky!! Celkově se ale snažím zůstat u zdravého jídelníčku. No a abych u toho vydržela, je třeba občas něco obměňovat a zkoušet nové recepty. Těch je naštěstí kniha Whole30 plná.

Mimochodem. Recepty si neukládám v Roamu, ale používám na to Notion, který je na databáze šikovnější. Kukněte, jak to tam těm receptům sluší:

A prosím. Nesmějte se mi, že mám v databázi recept na vajíčka natvrdo. 😁 Mám to tam hlavně jako připomínku, když plánuji jídla. Nechci mít 10 receptů v Notion a 5 v hlavě. Chci mít prostě všechno na jednom místě.

✅ neděle 9. dubna 2023

TLDR: Splněno. 38 minut. Tvorba trvalých poznámek z knihy Whole30.

Další volný den a receptů pořád nemám dost, takže jsem pokračovala ve zpracovávání poznámek z knihy Whole30.

Zároveň jsem si během toho uvědomila, že jsem se nikdy pořádně nezamyslela nad organizačním problémem, které správa receptů přináší.

Na jedné straně máme recepty na celá jídla (jako třeba svíčková) a na druhé straně máme recepty na části jídla (knedlíky, saláty, pečené maso, zálivky). Jednotlivé části můžeme různě kombinovat — třeba pečené maso jde dohromady se salátem, květákovou rýží i bramborovou kaší.

Měla bych tohle mít někde uložené? Nebo si z toho rovnou vytvořit recept na celé jídlo? Jak si mám organizovat recepty? Nad tím jsem se dneska při příležitosti zpracovávání poznámek zamýšlela.

✅ pondělí 10. dubna 2023

Ahooooj! Ne, nezapomněla jsem na vás. Ano, vím, že už je skoro 9 hodin večer. To ty Velikonoce mě zdržely. (Ale poznámkovat mi ani koledníci nezabránili samozřejmě.)

Jak dlouho? 36 minut.

Kdy? Dopoledne na začátku pracovního bloku. (Sakriš. Že já jsem se prokecla, že jsem pracovala o Velikonočním pondělí? Boooo. Workoholik!)

Co? Poznámky, které jsem si zapsala při čtení článku Zettelkasten Method: How to Take Smart Notes for Knowledge Management.

Proč? Tenhle článek jsem pro zpracování vybrala proto, že jsem si při jeho čtení zapsala několik poznámek, které by se mi mohly hodit při přípravě přednášky o zettelkasten pro KISK MUNI.

Tak zase zítra. Ahoooj!

✅ úterý 11. dubna 2023

TLDR: Splněno. 33 minut. Pokračování ve zpracovávání poznámek z včerejšího článku.

Dnes můj návyk slaví 30 dní!

 

To znamená, že je na čase začít se zamýšlet nad dalším návykem, který posune můj personal knowledge management zase o kousek dále. A jeden už mě napadá. Zatím ho ale nebudu říkat nahlas. Nejprve ho v tajnosti vyzkouším.

Než vás pro dnešek opustím, ještě vás obdaruji trochou reflexe…

… Pozoruji u sebe tendence, že se mi úplně nechce v pracovní dny do zpracovávání knížek. Highlightů je tam hodně a chvíli trvá, třeba 10 minut, než se zorientuji a sdělení knihy nahraju do hlavy. Teprve pak můžu začít s poznámkami z knihy efektivně pracovat. Jenže když na to mám vyhrazenou opravdu jen tu půl hodinu, tak se mi do toho nechce.

Takže přemýšlím, co s tím.

Nejlepší mi přijde vyhradit si na knihy větší bloky času. Několik hodin a klidně i celé dopoledne. A udělat to v jednom zátahu. Dříve jsem to tak u knih dělala a nebylo to špatné.

Takže přemýšlím, kde tyhle vetší bloky času znovu pravidelně najít.

✅ středa 12. dubna 2023

Dneska jenom rychlý report, protože mám cestovní den a nevím, kde mi laptop stojí.

Poznámkám jsem se věnovala hned zrána — 1 hodinu a 15 minut. Zpracovávala jsem poznámky z knihy Building a second brain, protože se mi podklady z ní hodí pro blogový článek, který pro vás chystám. 😇

✅ čtvrtek 13. dubna 2023

TLDR: Splněno. 27 minut. Rozpracovávání existujících permanentních poznámek v mé zettelkasten.

Na dnešní den jsem si naplánovala úklid (fyzický i digitální). K poznámkám jsem si říkala, že zasednu odpoledne.

Ale moje hlava řekla ne.

Moje hlava se kolem poledne rozhodla, že dneska by to šlo. Dneska je prý perfektní den na migrénu!

Normálně bych si vzala aspirin nebo ibalgin a bylo by, jenže jsem před několika dny zpracovávala knihu Whole30 a měla jsem stále ještě do hlavy vypálenou následující pasáž:

Stojí za to poznamenat něco o nesteroidních protizánětlivých lécích, jako je aspirin, ibuprofen (ibalgin), naproxen nebo celebrex. U této třídy léků (tzv. nesteroidní antiflogistika) je prokázáno přímé narušování střevní výstelky, což vede k propustnosti střeva, která je jedním z faktorů podílejících se na autoimunitních poruchách a nemocích souvisejících s imunitním systémem.

Takže jsem se samozřejmě rozhodla trpět.

Do počítače jsem se koukat nemohla, protože svítící obrazovka byla jak dýka mezi oči. Rozhodla jsem se tedy místo toho lelkovat (čti: osahávat a očuchávat papírové knihy). Postupně bolest trochu povolila, a tak jsem k poznámkám zasedla (bylo asi 19:30).

Poznámky mi ale bohužel bolest zase nastartovaly, takže se s vámi pro dnešek loučím a jdu zase osahávat ty knížky.

✅ pátek 14. dubna 2023

Fíha. Já dneska zase nestíhám. Zapisovat dnešní záznam do deníčku začínám až v 18:30.

Zato poznámkám jsem se ale věnovala už během dopoledního pracovního bloku. Konkrétně jsem 1 hodinu a 40 minut (ano, fakt to bylo takhle dlouho) zpracovávala v Readwise poznámky z jednoho podcastu a článku:

• #141: Intellectual Exoskeletons — Andy Matuschak | The Jolly Swagman Podcast,
• Chytré poznámky změní vaše myšlení. Netřeba mít názor na všechno, říká vědec | Finmag.cz.

V obou případech jsem tam totiž měla připojené své poznámky relevantní pro mou chystanou květnovou přednášku o zettelkasten.

Po zpracování v Readwise jsem oba zdroje exportovala do Roamu a v jejich zpracování dále budu pokračovat zase příště.

Toť dnešek. Krásný víkend vám přeju!

✅ sobota 15. dubna 2023

Volný den. Hurá!

Poznámky jsem vzala jen tak rychle, abych si to splnila. Čas strávený u počítače se snažím dnes minimalizovat.

Jak dlouho? 25 minut.

Co? Zpracování poznámek z knihy Whole30 — pokračovala jsem v rozšiřování své databáze receptů.

Hezkou sobotu vám přeju!

✅ neděle 16. dubna 2023

TLDR: Splněno. 2 hodiny a 24 minut. Zpracování všech (!) highlightů z knihy „Metoda Bullet Journal“ v Readwise a export do Roamu.

Dnes jsem si ráno poležela v posteli déle a dočetla knihu „Metoda Bullet Journal“.

Tuto knihu už jsem četla dříve. Jenže. Tehdy jsem ještě neměla systém, který by mi pomohl myšlenky z ní zpracovat. A protože na mě kniha už tehdy zapůsobila, dala jsem si ji na svůj znovu-přečíst seznam.

Odpoledne jsem pak strávila uhnízděná ve svém happy place a zpracovala všechny (!) highlighty v Readwise najednou.

Moje dnešní reflexe zní takto…

… Když si ke zpracování vybírám ty poznámky, na které mám zrovna chuť, udělám toho víc. Neměla bych se trápit tím, že daná kniha ve zpracování zrovna není na řadě nebo že přeskakuju z jedné na druhou. Při výběru toho, co budu zpracovávat, bych se měla primárně řídit svou zvědavostí, chutí a intuicí. Jen tak mi poznámkování bude přinášet radost a bude to dlouhodobě udržitelný zvyk.

Hluboký jak Zapovězený les v Bradavicích, že jo?

Tak zase zítra. 👋

✅ pondělí 17. dubna 2023

TLDR: Splněno. 2 hodiny 28 minut. Zpracovávání knihy „Metoda Bullet Journal“.

Dnes mi není dobře a nic se mi nechce. Rozhodla jsem se udělat si volnější den.

V poznámkování jsem pokračovala ve zpracovávání knihy ze včerejška. Všechny highlighty jsem nejprve rozdělila do sekcí (1 hodina 53 minut) a pak se zbytek času věnovala tvorbě permanentních poznámek (35 minut).

✅ úterý 18. dubna 2023

Dnes jsem pokračovala ve zpracovávání poznámek ze zdrojů, které jsem si z Readwise exportovala do Roamu v pátek 14. dubna.

Jak dlouho ptáte se? 44 minut.

Víc ze mě, obávám se, nevymáčknete. Dnes mám IQ okurky.

✅ středa 19. dubna 2023

Zeleninové IQ už dnes nemám! Hurá! Docela mi to přemýšlení dneska šlo.

Dneska jsem v Roamu zpracovávala highlighty z článku, který jsem z Readwise exportovala v pondělí 10. dubna — Zettelkasten Method: How to Take Smart Notes for Knowledge Management.

Protože jsem highlightů a poznámek měla docela hodně, rozhodla jsem se před zpracováním poznámek zařadit fázi shlukování highlightů do sekcí. To byla v podstatě náplň mých dnešních 25 minut.

Pak jsem pokračovala v přípravě přednášky o zettelkasten, které jsem se začala věnovat 5. dubna. Jestli vás teď napadlo, že se s tím moc crcám, tak vás to napadlo správně. 😅

✅ čtvrtek 20. dubna 2023

TLDR: Splněno. 25 minut. Zpracovávání poznámek z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“ v Readwise.

Prosím o slavnostní fanfáry! Eliška se dnes konečně pustila do zpracovávání knihy „Jak si dělat chytré poznámky“.

Proč mi to trvalo tak dlouho? Tahle knížka je totiž jakousi mou poznámkovou biblí, a cítím proto velký tlak mít ji zpracovanou perfektně.

Chcete fun fact?

Už jsem se do jejího zpracování dokonce několikrát v minulosti pustila, ale nikdy jsem to nedotáhla do konce. Poznámky z této knihy mám vypsané a exportované asi na pěti různých místech v různých stádiích rozpracovanosti. (I’m not proud of that.)

Teď! Teď ale nastal podle mě ten čas, kdy je můj poznámkový systém už dost vyzrálý na to, aby mi pomohl pokořit tuhle knihu jednou provždy. Starting now!

✅ pátek 21. dubna 2023

Víte, kdo má dneska narozeniny? Eliška!

Ale ani moje narozeniny nejsou důvodem, proč bych neměla poznámkovat. Jsou ale důvodem, proč poznámkování i dnešní zápis do deníku vzít co nejrychleji.

Takže… Pro dnešek splněno. 26 minut. Pokračovala jsem ve zpracovávání highlightů knihy „Jak si dělat chytré poznámky“ v Readwise.

Pro dnešek vše a já jdu slavit. 🥳 Krásný víkend vám přeju!

✅ sobota 22. dubna 2023

Asi jsem včera moc oslavovala, protože dneska mám od rána totální brain fog.

Ani mě ale nenapadlo, že bych kvůli tomu svůj řetěz zpracovávání poznámek přerušila. Včera to bylo už 40 dní, co bez přestávky každý den zpracovávám poznámky. A dnes… Dnes je to dní 41.

Co jsem konkrétně dnes posunula? Pokračovala jsem ve zpracovávání highlightů z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“ v Readwise. Jen 25 minut ale, přece jen mi ta mlha dává dost zabrat.

✅ neděle 23. dubna 2023

Aaaa! To je pozdě, to je pozdě. Už je po deváté hodině večer.

Málem jsem to poznámkování dneska nestihla.

Dala jsem totiž přednost přípravě svého bullet journalu (četli jste můj včerejší příspěvek na sítích, že jo?) a ztratila pojem o čase.

Teď večer jsem to ale dohnala a svých 25 minut jsem si odpoznámkovala. Dokončila jsem procházení highlightů z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“ v Readwise a exportovala je do Roamu. Takže… to už je, jestli správně počítám, šestá instance rozpracovaných poznámek z této knihy. Uf. No ale jak už jsem psala dříve, tentokrát (!) to určitě dotáhnu do konce.

✅ pondělí 24. dubna 2023

TLDR: Splněno. 26 minut. Shlukování highlightů v Roamu z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“.

Tento týden bude pro mé poznámkování velká výzva.

Dala jsem si totiž za úkol dokončit přednášku o zettelkasten, kterou mám příští čtvrtek na KISK MUNI v Brně. Což znamená, že bych za normálních okolností tento týden nezpracovala poznámky vůbec žádné. Proč? Protože když se přiblíží takhle nějaký deadline, dostanu se do stresu. V sebeobraně pak ze svých dní odstraňuji všechny k projektu nerelevantní úkoly. Jako třeba to poznámkování.

No ale protože mám vás a tenhle svůj veřejný závazek, tak jsem si dneska tu necelou půl hodinku na poznámkování našla.

✅ úterý 25. dubna 2023

TLDR: Splněno. 25 minut. Shlukování highlightů v Roamu z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“.

Pokračuji ve svém panic módu v přípravě přednášky o zettelkasten. Jsem už sice po dnešku trochu klidnější, protože se mi obsah začíná slibně vynořovat, ale stále bych nejradši poznámkování odložila.

Ale neudělala jsem to. Samozřejmě.

Dnes jsem si svých 25 minut odpoznámkovala k večeru po práci. Konkrétně jsem pokračovala ve shlukování highlightů z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“. Highlightů z této knihy mám 272, takže zpracování ještě pár pomodor potrvá. Ale stejně bych tenhle krok nevynechávala. Přijde mi, že mi to opravdu pomáhá udělat si nad myšlenkami z knihy pořádek a nadhled.

✅ středa 26. dubna 2023

Uf. Odpoznámkováno. Dneska to ale bolelo.

Nestíhala jsem a k poznámkám se dostala až před 7 hodinou večer. A co jsem poznámkovala? Pokračovala jsem ve shlukování highlightů z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“.

✅ čtvrtek 27. dubna 2023

TLDR: Splněno. 28 minut. Dokončení shlukování highlightů v Roamu z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“.

Bolest z poznámkování stále přetrvává!

V tyto dny mi nevynechat pomáhá jedině můj veřejný závazek. I když se mi strašně moc nechce, moje hlava se kupodivu už nesnaží vymýšlet důvody, proč je dneska „správné“ poznámkování vynechat. Ne. Díky veřejnému závazku mi moje hlava hází klacky pod nohy už mnohem míň. Už neříká „pojďme se na to dneska vykašlat“ už říká jen „pojďme to odložit na večer“.

Já to hodnotím jako pokrok k lepšímu.

Teď ještě vyzrát na to odkládání a budu unstoppable.

✅ pátek 28. dubna 2023

TLDR: Splněno. 25 minut. Slučování starších instancí poznámek z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“ s novými.

Co tipujete, bolelo mě poznámkování i dneska?

Jo! Ale tentokrát si za to můžu sama. Byla jsem totiž do tří do rána vzhůru, protože jsem prostě musela dokoukat jeden seriál až do konce. Vždyť mi zbývalo „jen“ posledních 9 epizod! A znáte to. Když je to dobře udělaný, prostě to nemůžete vypnout.

A na co jsem to koukala?

Jsem fanynka sci-fi a fantasy a protože už jsem viděla kde co a začala mi docházet inspirace, zabrousila jsem do pro mě dříve neznámých vod — asijské (konkrétně čínské) kinematografie.

A ono to bylo boží, přátelé!

Konkrétně jsem koukala na seriál Love Between Fairy and Devil. Na čsfd to má slušných 86 % a několik pochvalných komentářů. Tak jsem to zkusila. A… Byla to pračka emocí. Úplně mě to semlelo. Super příběh. Neuvěřitelný výkon hlavních dvou herců. Boží hudba. Atmosféra. Uf. Pořád to nemůžu dostat z hlavy.

 

Pokud máte rádi fantasy, drama a romantiku a nebojíte se asijské kinematografie, pak rozhodně doporučuji. Jen upozornění: pokud s čínským fantasy teprve začínáte, budete pravděpodobně muset tak první dva až tři díly trochu překousnout. Je to prostě HODNĚ jiné, než co nám servíruje Hollywood.

Pokud se na seriál podíváte, budu ráda, když mi dáte vědět, jak se vám líbil. 😊

Jo počkat. Vás vlastně zajímalo, co jsem dneska dělala ohledně poznámek, co?

No, protože jsem byla totálně nevyspalá, chtělo to něco jednoduššího. Do tvorby permanentních poznámek se mi nechtělo, ale pak jsem si uvědomila, že mám z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“ sice dokončeno shlukování highlightů, ale také mám přece ještě vyexportovaných několik dřívějších instancí, které by chtělo sloučit. No a to jsem dělala dnes.

✅ sobota 29. dubna 2023

Tenhle víkend mám pracovní. Potřebuji totiž připravit slajdy na svou čtvrteční přednášku o zettelkasten.

Jak se mi to stalo, že to zase dělám na poslední chvíli?

Poznámkování mě každopádně teď tak trochu (hodně) zdržuje a nemám na něj myšlenky. Protože řetěz ale přerušit nehodlám, rozhodla jsem se svých 25 minut trávit tyto dny tím, že budu mergovat staré exportované poznámky z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“ s novými.

✅ neděle 30. dubna 2023

TLDR: Splněno. 27 minut. Slučování starších instancí poznámek z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“

Neděle byla opět pracovní. Už se mi ale konečně podařilo dokončit slajdy na čtvrteční prezentaci. Hurá!

Co se poznámkování týče, stále na něj nemám myšlenky.

Bez tohoto veřejného závazku bych stoprocentně dneska nepoznámkovala. A asi ani včera. Nebo zítra. Prostě když mám nějaký projekt, kterému se blíží deadline a já se na něj potřebuju soustředit, mám sklony všechno odsouvat.

Co vidím jako důležité pro setrvání v návyku, je najít si co nejjednodušší variantu jeho provedení. V případě mého poznámkování je to aktuálně „téměř bezduché“ slučování několika instancí exportovaných poznámek z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“.

Během dnešních 25 minut jsem dokončila slučování jedné starší exportované instance těchto poznámek s nejnovější verzí. A protože mi zbyl ještě čas, shromáždila jsem na jednom místě i všechny ostatní starší instance. Víte kolik jich ještě je? Sedm! Eliška se v minulosti činila. Tak aspoň mám do čtvrtka, kdy mě čeká ta přednáška, co dělat.

✅ pondělí 1. května 2023

Splněno. 25 minut. Dokončila jsem slučování starších exportovaných poznámek z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“ s nejnovějšími.

Stále platí, že mě poznámkování tento týden otravuje. 😁

But damn! It feels zároveň really good, že se mi daří návyk dodržovat i v tomto náročnějším období.

✅ úterý 2. května 2023

Splněno. 27 minut. Ale…

… Pořád na poznámkování nemám čas. Jako vážně. Dnes to došlo tak daleko, že jsem si svou necelou půl hodinku poznámkování plnila u kadeřnice, zatímco jsem čekala až mi chytne barva na vlasy.

Vypadala jsem jako blázen? Stoprocentně.

Holt zoufalé časy si žádají zoufalé činy.

A co jsem dělala? Protože mi došla mělká činnost kolem poznámkování u knihy „Jak si dělat chytré poznámky“, tak jsem se pustila do zpracování poznámek z knihy Whole30.

✅ středa 3. května 2023

Splněno. 25 minut.

Stále pokračuji v režimu „poznámkuji jen proto, abych si to dnes splnila“. Dnes jsem zpracovala zase pár receptů z knihy Whole30. Tentokrát ne u kadeřnice, ale cestou vlakem do Brna. Už zítra tam mám přednášku o zettelkasten!

Jsem nervózní? Vůbec ne. Kecám? Ano.

✅ čtvrtek 4. května 2023

Jsem tu! Přežila jsem přednášku a neumřela. To je hrozný jaká já jsem trémistka. 🙈

Každopádně k poznámkování se tedy dnes dostávám až hodně k večeru. Až ve čtvrt na deset večer. Během 25 minut jsem dokončila zpracování receptů z knihy Whole30, takže teď mám plno inspirace pro experimentování v kuchyni na měsíce dopředu.

No a od zítra… Od zítra se pravděpodobně vrátím zase k nějakému hlubšímu poznámkování. Ale pro dnešek už vám jen popřeji dobrou noc. 🥱

May the 4th be with you!

✅ pátek 5. května 2023

Únavaaa. Velikááá!

Svých 25 minut jsem strávila v Readwise procházením highlightů z knihy „The home edit: A guide to organizing and realizing your house goals“.

Hluboké poznámkování se dnes tedy opravdu nekonalo. Třeba zítra. Ale moc to netlačím, protože si teď až do konce týdne chci dát úplné volno.

✅ sobota 6. května 2023

Stále dočerpávám energii po čtvrteční přednášce. To víte, introvertka.

Dneska jsem se ale už pustila do hlubšího poznámkování a 33 minut jsem si psala permanentní poznámky z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“.

Pro dnešek konec hlášení. Jdu hrát Heroes of Might and Magic 3!

✅ neděle 7. května 2023

Aaaa, dneska nestíhám. Can you tell?

Půl desáté večer. A to jsem si ráno říkala, že poznámkování odložím jen na odpoledne. No jenže odpoledne jsme šli na procházku, pak jsme pekli buřty, pak se slavil dědy svátek, pak jsem se musela jít vykoupat, protože jsem od ohně smrděla jak párek, no a pak… pak bylo 9 hodin večer a já pořád neměla odpoznámkováno.

Ráno jsem si říkala, že dnes budu pokračovat v psaní permanentních poznámek z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“. Jenže v 9 hodin večer jsem na to už neměla intelekt. Rozhodla jsem se tedy pokračovat v procházení highlightů z knihy „The home edit“. Procházení jsem dokončila a exportovala highlights do Roamu.

Jo a 27 minut jsem dnes poznámkovala.

✅ pondělí 8. května 2023

Dopoznámkováno. Dneska jsem to stihla dříve. Jupí. Ale ne zas moc velké jupí. Přece jen jsem poznámkovala zase až v 6 hodin večer.

Note to (future) self: zamyslet se nad sebou (again) a trochu přeházet činnosti během dne, aby mi poznámkování nevycházelo na večer.

Co jsem poznámkovala? Psala jsem permanentní poznámky z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“. Jak dlouho? 40 minut.

Dnešní reflexe: Psaní permanentních poznámek z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“ je boj! Mám s tím totálně spojený pocit, že by moje poznámky měly být perfektní. No a samozřejmě mám pocit, že nejsou. Uf. Ale přesto všechno pokračuji odvážně vpřed. Protože jinak… jinak se v psaní poznámek nezlepším.

✅ úterý 9. května 2023

Tak jsem se dnes nad sebou, jak mi poradila včerejší Eliška, zamyslela a zařadila jsem poznámkování na konec pracovního bloku ještě před obědem. A je fajn mít to už vyřešené a nemuset na poznámkování myslet po zbytek dne. Zkusím se toho tak držet.

Dnes jsem 31 minut psala permanentní poznámky z knihy „Jak si dělat chytré poznámky“. A jde mi to tak pomalu, že tenhle rok už asi nic jiného dělat nebudu. 😅 Přesto to ale stojí za to. Je to právě při psaní permanentních poznámek, kdy cítím, že moje hlava přemýšlí a pracuje, jak bych chtěla.

✅ středa 10. května 2023

TLDR: Splněno. 25 minut. Vylepšování stávajících poznámek v zettelkasten.

Ach jo. Zase jsem poznámkování nechala až na večer. A tentokrát už se mi opravdu nechce přemýšlet.

Navíc jsem paralyzovaná! Dnes ráno jsem si totiž během čtení knížky uvědomila, že je nejvyšší čas optimalizovat můj proces dělání si poznámek z knih. A optimalizace bude pravděpodobně zahrnovat — sedíte? — návrat k papírovým knihám.

Zbláznila se ta Eliška? Možná. Možná se mnou takhle zacvičilo čtrnáctidenní psaní si ručních poznámek do mého papírového zápisníku Bullet Journal. Možná mě takhle ovlivnily myšlenky z knihy „How to read a book“, kterou teď čtu.

Každopádně musím nový způsob nejprve otestovat v praxi. Protože třeba zjistím, že je to blbost. Uvidíme. Pak vám poreferuju. Začínám za pár dní, až mi dorazí papírová verze výše zmíněné knihy „How to read a book“.

Ale teď už k dnešnímu poznámkování, asi se tomu nevyhnu. Tak já jdu na to a vy tu zatím, prosím, počkejte.

…

(o 25 minut později)

…

Ještě jste tu? Uff. Já naštěstí taky, přežila jsem. Ale fakt fakt bych neměla poznámkování nechávat na večer, pak jsem u toho jak zombie a postrádá to smysl.

Dnešních 25 minut jsem si vylepšovala stávající permanentní poznámky ve své zettelkasten.

✅ čtvrtek 11. května 2023

TLDR: Splněno. 2 hodiny (kompletní!) zpracovávání jednoho newsletteru — od přečtení po tvorbu trvalých poznámek.

Fíha. Wow. Nemůžu tomu uvěřit.

Je neuvěřitelné, o kolik víc se nachytřím, když si dovolím při poznámkování zpomalit. Když přestanu svůj prst trénovat na šampionát ve skrolování. Když se přestanu soustředit na počet odbavených článků za den. Když se zastavím a začnu se konečně soustředit na to, abych si z článku opravdu něco odnesla.

A trvalo jen 59 dní každodenní poznámkování, než mi tohle došlo!

Dnes jsem poprvé vyzkoušela svůj nový optimalizovaný proces psaní poznámek. Zatím tedy ne na knihu, protože ještě pořád čekám, až mi dorazí papírová verze knihy How to read a book. Nový postup jsem tak vyzkoušela na menším exempláři — newsletteru. Jednoduše řečeno můj nový postup je o tom, že už si nedělám highlighty pro své budoucí já, které je někdy (spíš nikdy) zpracuje, ale místo toho zpracuji daný zdroj celý od A do Zet(telkasten) najednou.

And it feels damn good!

Celkový dnešní čas poznámkování od začátku čtení newsletteru do konce zpracování: 2 hodiny. (Nutno ale podotknout, že to byl delší newsletter s odhadovaným časem pro čtení 21 minut.)

✅ pátek 12. května 2023

Splněno. 25 minut. Vylepšování stávajících permanentních poznámek v zettelkasten.

✅ sobota 13. května 2023

Dorazila mi papírová verze knihy How to read a book. Jupí!

Dnes jsem se tedy rozhodla vyzkoušet svůj optimalizovaný proces poznámkování právě na knize How to read a book. Knihu jsem nejprve několik minut intenzivně očuchávala a ohmátávala (don’t judge me) a pak se 96 minut věnovala čtení a psaní poznámek z…

… předmluvy.

Jo, čtete správně. Hodinu a půl jsem se věnovala jen předmluvě. Takhle moc mi přijdou myšlenky z této knihy zásadní, že nemám problém s tím věnovat jí takové množství času a pozornosti.

A pocitově? Pocitově mi nový proces poznámkování přijde mnohem více naplňující. Ještě ho pár dní budu testovat, ale vypadá to, že se ke svým starým poznámkovacím návykům jen tak nevrátím.

✅ neděle 14. května 2023

Myslím, že už do konce života budu číst jen jednu knihu 😅. Knihu How to read a book.

Dnes jsem si četla jen 6 minut (1 sekce v knize) a následně si pak 1 hodinu a 54 minut zpracovávala poznámky. Nejprve jsem si formulovala vlastními slovy klíčové myšlenky, které mě při čtení zaujaly. Následně jsem rozvedla, proč mě to zaujalo a co mi tyto myšlenky připomínají. Už během toho jsem se zamýšlela nad tím, jak to souvisí s mými ostatními poznámkami v zettelkasten a s tématem personal knowledge managementu, o který se zajímám. Posledním krokem pak byla formulace permanentních poznámek. Dneska vznikly tři.

Vím, co si myslíte. Trvá to strašně dlouho, Eliško. Takhle fakt budeš jednu knihu číst rok.

Mám k tomu tři komentáře…

První komentář: Tento způsob čtení a dělání si poznámek mě posouvá o tolik více, že absolutně nedává smysl vrátit se zpět k předchozímu způsobu.

Druhý komentář: Kdo říká, že cílem by mělo být přečíst co nejvíce knih? Nemělo by spíš naším cílem být naučit se co nejvíce z knih?

Třetí komentář: Hodně podle mě bude záložit na zdroji. Když narazím na zlatou žílu, jako třeba knihu How to read a book, tak dává smysl zpomalit a věnovat jí potřebný čas. U jiných knih ale zase bude dávat smysl projít je rychleji. Tohle tvrzení podložím citátem:

„Some books are to be tasted, others to be swallowed, and some few to be chewed and digested.“

Francis Bacon

✅ pondělí 15. května 2023

Dnes jen krátce. Akutně totiž potřebuju jít ulovit 🦣 něco k jídlu!

Splněno. 39 minut. Vylepšování stávajících permanentních poznámek v zettelkasten.

✅ úterý 16. května 2023

Splněno. 1 hod 43 minut. Dnes jsem se opět pustila do vylepšování stávajících poznámek v zettelkasten.

Při editování jedné z permanentních poznámek jsem si vzpomněla, že jsem obdobnou myšlenku viděla v knize Write useful books, kterou jsem četla minulý rok (a ještě ji nezpracovala). Nalistovala jsem si tedy odpovídající sekci, znovu přečetla a zpracovala si ji po vzoru mého nového procesu poznámkování do Roamu.

Nejraději bych v editaci poznámek pokračovala, ale protože potřebuju jít dělat něco jiného, poznámkování přerušuji. Pokračování zase příště. Musím ale říct, že se na to pokračování těším mnohem víc než dříve. Ten nový proces má opravdu něco do sebe.

✅ středa 17. května 2023

Okay. Mám oficiálně nový problém: Můj nový proces poznámkování způsobuje, že s ním nelze přestat.

Dnes jsem se pustila opět do vylepšování stávajících poznámek v zettelkasten — ty, co jsem měla rozepsané ze včerejšího dne. Spolklo mě to i s ponožkami. Vytvořila jsem 9 dalších nových permanentních poznámek a nedokázala se odtrhnout celé 2 hodiny a 53 minut.

Ale pocit? Deeply satisfying.

No a o čem to ve své zettelkasten teď přemýšlím? Zamýšlím se nad analogií, že přehledové poznámky jsou jako kapitoly. To mě přivedlo na otázku, jak psát dobré názvy kapitol (a tedy dobré názvy přehledových poznámek). Na základě toho jsem zkoumala, jak na to jdou existující knihy, které jsou podle mě dobrý příkladem: How to read a book a Write useful books. V knize Write useful books se dokonce autor přímo explicitně zaobírá tím, jak je podle něj vhodné kapitoly pojmenovávat. I tomu jsem se tedy v rámci svých permanentních poznámek věnovala. A z toho pak vyplynuly další otázky… No. A 3 hodiny fuč.

✅ čtvrtek 18. května 2023

Splněno. Dnes jsem ale poznámkovala „jen“ 1 hodinu a 14 minut. Trochu jsem si totiž ráno přispala, a tak na poznámkování nezbylo tolik času (ups).

Dnes jsem opět pokračovala v rozvíjení existujících poznámek v zettelkasten. Tentokrát jsem se ale věnovala jinému shluku poznámek než včera. Dnes jsem se zaměřila na poznámky, které jsem si udělala před pár dny v reakci na četbu knihy How to read a book.

O čem tyto mé poznámky jsou? Tak například, že „čím úhlednější a lépe zpracovanou formu má informace, kterou konzumujeme, tím obtížnější je pro nás ji pojmout za svou“ a „cítíme-li se zahlceni množstvím informací, vyvolává to v nás psychologickou potřebu konzumovat rychleji“.

✅ pátek 19. května 2023

Splněno. 1 hod 43 min. Dnes jsem pokračovala ve čtení knihy How to read a book a po přečtení jedné sekce jsem se zbytek času věnovala přemýšlení a zpracování.

Novinka: Počínaje dneškem jsem se rozhodla začít si osvojovat návyk dřívějšího vstávání, abych mohla den začít poznámkováním a měla na něj dost času.

✅ sobota 20. května 2023

V nohách mám už tisíc mil… 🎵

No dobře, tak tisíc mil ne. Ale 31 kilometrů ano! Dnes jsem šla pochod Praha–Prčice z Milevska. No a faaaakt bych se na poznámkování nejraději teď vy…

… kašlala a raději si masírovala namožené svaly a ukazovala všem v rodině puchýře na nohou, aby mě politovali.

Ale neudělala jsem to! Místo toho jsem šla poznámkovat — dnes ale opravdu jen 25 minut a ani o vteřinu déle.

Co jsem dělala? Zpracovávala jsem poznámky z Tvůrcastu, který poslouchám, abych načerpala inspirace pro svůj plánovaný newsletter.

✅ neděle 21. května 2023

Dnes jsem poznámkovala ve vlaku cestou do Brna. Papírovou knihu How to read a book se mi s sebou brát nechtělo, takže jsem se rozhodla následující dny, kdy budu v Brně, věnovat zpracování elektronických zdrojů — dnes to byly dříve zachycené letmé poznámky (shower thoughts), jejichž seznam si udržuju v Roamu. Jo a poznámkovala jsem 1 hodinu a 16 minut.

✅ pondělí 22. května 2023

Splněno. 1 hodina a 16 minut. Zpracovávala jsem pár letmých poznámek do trvalých, což mě ale následně přivedlo ke zpracování jedné podkapitoly z knihy Digitální minimalismus.

Povšimnutí: Už chápu, proč si někteří spisovatelé pronajímali (a pronajímají) pobyt v hotelu, když se chtějí soustředit na psaní. V hotelovém pokoji se opravdu pracuje velmi dobře. Proč? No protože se tady nic jiného dělat nedá! Zároveň nemusím přemýšlet, co budu jíst/vařit (vaří hotel) a uklízet mám co jen asi 5 minut každý den (o zbytek se postará hotel).

✅ úterý 23. května 2023

Dnes jsem dokončila čtení podkapitoly z knihy Digitální minimalismus, kterou jsem rozečetla včera.

Obsah podkapitoly jsem si zpracovala formou biblio a letmých poznámek. Následně jsem si prošla všechny své poznámky z této podkapitoly (včetně těch včerejších) a vzájemně je přeházela, přezanořila a přeuskupila — takový krok zpět, abych se na myšlenky mohla podívat více z dálky potom, co jsem je prozkoumala zblízka.

Poznámkování jsem dnes věnovala jen 26 minut, protože potřebuji posunout pracovní projekty.

✅ středa 24. května 2023

Dnes jsem opět poznámkovala ve vlaku. Tentokrát ne na cestě do Brna, ale z Brna.

Pozoruji, že ve vlaku se poznámkuje podobně dobře jako na hotelovém pokoji. Nemám tu pořádně co jiného dělat. Nemám kam „utéct“.

Poznámkování jsem věnovala 1 hodinu a 36 minut. Původně jsem to zamýšlela kratší, ale nemohla jsem se odtrhnout od rozepsané myšlenkové linie permanentních poznámek v zettelkasten. Tato linie začíná poznámkou „Nepravidelný výskyt informačních drahokamů v méně obohacujících informačních zdrojích pro nás činí obtížné přestat s jejich konzumací.“ Během dneška jsem tuto poznámku rozvinula o 4 další.

✅ čtvrtek 25. května 2023

Dnes dávám odpočinkový den. Poznámkovala jsem tedy jen 36 minut a vylepšovala jsem stávající permanentní poznámky v zettelkasten — konkrétněji poznámku „Jak psát dobré názvy kapitol“.

✅ pátek 26. května 2023

Splněno. 52 minut. Čtení a zpracování poznámek z knihy How to read a book.

Konkrétněji: 11 minut čtení, 13 minut psaní biblio a letmých poznámek, 28 minut psaní permanentních poznámek.

Tohle pomalé zpracování je nejen velmi rewarding, ale zároveň mě čím dál tím více vede k vědomějšímu výběru informačních zdrojů ke konzumaci. Protože každé mé „ano“ podprůměrnému informačnímu zdroji je „ne“ těm více obohacujícím. Což nelze brát na lehkou váhu. To, že času máme hodně, je jen iluze, neboť jak připomíná Oliver Burkeman v úvodu knihy Čytři tisíce týdnů: „Průměrný lidský život je absurdně, hrozivě, urážlivě krátký.“

✅ sobota 27. května 2023

Splněno. Ale dneska jsem to málem nedala. 25 minut jsem si psala a zpracovávala poznámky z dnešního srazu freelancerů.

✅ neděle 28. května 2023

Už mám přečtenou první kapitolu knihy How to read a book! Už jsem na straně 16! 😄

Ano, čtu ji hrozně pomalu, ale nemůžu si pomoct. Co sekce, to myšlenková perla. Nebo dvě.

Kvůli pomalému postupu ve čtení této knihy u sebe ale začínám pozorovat nutkání přeskočit na nějaký jednodušší zdroj, kde mi to půjde rychleji. Hmm.

A na závěr ještě trochu statistik z dnešního poznámkování: Dnes to vyšlo na 1 hodinu a 34 minut. Konkrétněji: 12 minut čtení, 37 minut biblio a letmé poznámky a 45 minut poznámky permanentí.

✅ pondělí 29. května 2023

Splněno. 25 minut. Psaní permanentních poznámek z knihy How to read a book na základě biblio a letmých poznámek, které jsem si napsala včera.

Poznámka k včerejšímu pozorování, že mám chuť kvůli pomalému tempu zpracování knihy How to read a book přeskakovat na zdroje jednodušší: Pomalé je to proto, protože je to hluboká práce. Tato kniha obsahuje hodně food for thought (podnětů k zamyšlení). Jsou ale zdroje, které si chci přečíst také, ale mým účelem není získat z nich food for thought, ale food for action (podněty k akci). Například zdroje, které mi poradí jak lépe spát nebo jak používat nějaký nástroj. Tyto zdroje jdou zpracovávat rychleji, protože je to mělčí práce — přemýšlím u toho méně a soustředím se hlavně na extrakci užitečných informací, které mohu začít praktikovat. Z toho mi tedy plyne řešení: mít rozkonzumované nejen zdroje plné food for thought, ale občas to proložit zdroji pro food for action, abych uspokojila tendenci zpracovat něco rychleji.

✅ úterý 30. května 2023

Splněno. 1 hodina a 19 minut.

Psala jsem permanentní poznámky na základě dříve napsaných biblio a letmých poznámek z knihy How to read a book. Teď už mám zase všechny tyto poznámky zpracované, a příště tak zase můžu učíst knihu o kousek dále.

✅ středa 31. května 2023

Splněno. 43 minut. Konkrétněji 12 minut čtení druhé kapitoly knihy How to read a book a 31 minut psaní biblio a letmých poznámek.

Ještě poznámka k mé pondělní poznámce: Včera odpoledne jsem zkoušela opoznámkovávat (is that a word?) online kurz, ve kterém jsem hledala primárně food for action (ohledně tvorby webu). A ano. Šlo mi to dle předpokladů rychleji a bylo to uspokojující. Pravděpodobně to tak budu tedy praktikovat: food for thought dopoledne a food for action odpoledne.

Jo a zdravím Ondru 👋, který mě včera potěšil zprávou, že tento můj nachytřovací deník čte a nachází zde inspiraci pro své poznámkování! ❤️

✅ čtvrtek 1. června 2023

Splněno. 47 minut. Zpracovávání knihy How to read a book. Yes, again. Už vás tím nudím?

Nabídnu tedy ještě mou dnešní reflexi, ať vás zbavím pocitu, že se tenhle deník stává nudným!

Aktuálně jsem si tvořila permanentní poznámky ohledně čtyřech úrovní čtení, o kterých autoři v knize mluví. Jedná se o čtení základní, inspekční, analytické a syntopické. Mé dnešní permanentní poznámky tak připomínají svým obsahem spíše biblio poznámky. Popravdě mám při psaní takovýchto poznámek vždy divný pocit, že jen papouškuju zdroj a nepřidávám k tomu nic vlastního. Že tvořím wiki a ne zettelkasten. Přesto ale věřím, že i takové poznámky mají v zettelkasten místo.

Osobně vidím tyto permanentní-biblio (Permablio? Or did I just take it too far?) poznámky jako stavební kameny, na kterých potom mohu stavět své vlastní myšlenkové konstrukty. Nic přece nevzniká ve vakuu, ne? Jak údajně řekl Isaac Newtown: „Dospěl-li jsem tak daleko, [tak] jen dík tomu, že jsem stál na ramenou obrů.“ Já stojím na ramenou permanentních-biblio poznámek.

Pořád je ale potřeba mít podle mě na paměti, že takovéto typy poznámek by nám měly pomoci rozvíjet naše vlastní přemýšlení. Pozor tedy na to, aby se hon za těmito poznámkami nestal naší hlavní misí. Což je mimochodem jednoduché, protože vlastní myšlení mnohdy bolí a je nekomfortní. Been there. Done that.

✅ pátek 2. června 2023

Splněno. 45 minut (nebo možná 1 hodina a 58 minut — hranice je v tomto případě rozmlžená).

Dnes to bylo takové netradiční poznámkování, ale podle mě poznámkování nevertheless.

Dopoledne jsem se připravovala na odpolední call se Sönkem Ahrensem. (Jo, říkám to totálně casually, ale je to freaking awesome!) V rámci přípravy se mi pomocí psaní accidentally podařilo externalizovat rozdíl mezi zettelkasten a osobní wiki (alespoň tak, jak ho vidím já). Jakmile jsem si toho všimla, tak jsem ze své přípravy tyto myšlenky extrahovala a poznamenala si je do své zettelkasten.

✅ sobota 3. června 2023

Splněno. 29 minut.

Dnes si únava vyžádala poznámkování z něčeho, co je easy and fun. Což u mě znamená: video. Zapátrala jsem tedy ve svém shortlistu v Readwise Reader a vybrala video Ali Abdaal’s FULL Second Brain System (every app) – YouTube. Video má necelých 17 minut. S poznámkováním celkem jeho zpracování zabralo minut 29.

Než půjdu, ráda bych se s vámi ještě podělila o svůj názor na systém, který Ali ve videu ukazuje. Osobně se mi nelíbí a pracovat bych takhle nemohla. Je to chaos. Na druhou stranu Alimu jeho systém očividně funguje. To je pro mě zase ukázka toho, že každý máme úplně jiné potřeby a náš systém by měl být takový, jaký potřebujeme my. Já bych nemohla pracovat tak, jak pracuje Ali, ale věřím, že Ali by zase nemohl pracovat tak, jak pracuju já. A je to tak v pořádku.

Pár slov ještě k extrahování highlightů do poznámkového systému.

Ali ve videu nadšeně mluví o tom, jak automaticky z knih a článků extrahuje highlighty do poznámkové aplikace. Já si touhle fází prošla a už bych se k ní nevrátila. Myslela jsem si, že extrahování highlightů vyřeší můj problém, že si z knih (a dalších nachytřovacích zdrojů) odnesu vždy jen hrozně málo. Ale guess what. Extrahování highlightů můj problém nevyřešilo. Udělalo ale to, že ho zakamuflovalo. Měla jsem ze sebe sice lepší pocit, ale intelektuálně jsem za ty roky sbírání highlightů poporostla asi jen o centimetr. Jak říká Marteen van Doorn v článku The Complete Guide to Effective Note-Taking: „I also felt like I was getting smarter because I dutifully highlighted, exported to Roam, and tagged all my blocks. Highlighting and tagging create a false sense of learning.“

Trvalo mi 59 záznamů v tomto nachytřovacím deníku, než jsem dospěla ke stejnému mindsetu jako Marteen van Doorn. Dny, kdy jsem se snažila k highlightům vracet, jen abych zjistila, že jejich zpracování je nejen otravné, ale také ve mně nezanechává dobrý pocit. (And all that for good reason.) Proto jsem highlighty sbírat přestala a začala si poctivě psát poznámky vlastními slovy. And I never look back. A co vy? Přidáte se?

✅ neděle 4. června 2023

Splněno. 25 minut. Rozvíjení existujících permanentních poznámek v zettelkasten.

Note to self: Opět si připomínám (už asi popáté?), že není dobrý nápad nechávat poznámkování na odpoledne. Nemám energii ani sílu přemýšlet. Bez ohledu na to, co jsem dělala během dne do té doby.

✅ pondělí 5. června 2023

Eliška je dnes ranní ptáče a dál doskáče. Je 8:15 a já už mám 53 minut poznámkování za sebou. And it feels good. Nemohla bych takhle brzy vstávat vždycky? Hm? Hm? I’ll leave that as an open question for now.

Let’s dig in.

Občas když si koupím nové oblečení, tak ho nechávám dny a někdy týdny někde v místnosti položené a nedávám ho do skříně. Proč to dělám? Nedokážu totiž to nové oblečení do skříně dát, protože skříň již dosáhla určité úrovně disorganizace a vyžaduje zásah odbornější než jen každodenní drobnou údržbu. (Nebojte, hned vysvětlím jak to souvisí s poznámkami.) Teprve až když si vyhradím čas a organizaci skříně upgraduju na novou úroveň, tak mohu nové oblečení zaintegrovat. A vše se vrátí do normálu. Tedy až do okamžiku, kdy se tento cyklus opakuje nanovo.

S poznámkovým systémem a poznámkami to mám jako se skříní a oblečením. A nyní se nacházím v situaci, kdy své oblečení (čti poznámky) pohazuji různě po místnosti (čti po Roamu), místo toho abych je dala do skříně (čti zettelkasten). Je tomu tak od druhé poloviny minulého týdne. Diagnóza? Nikoliv lenost, ale fakt, že moje zettelkasten sesbírala už dost expů na to, aby se mohla vyvinout na novou úroveň. A dokud se tomu tak nestane, tak bude natruc blokovat vstup jakýchkoliv nových poznámek. Holka jedna paličatá!

Podle mě byl hlavním katalyzátorem této proměny páteční call se Sönkem a má příprava, která mu předcházela. Porovnávat si se Sönkem naše workflow a způsoby poznámkování je pro mě nesmírně obohacující. (Se Sönkem si takhle voláme pravidelně asi dvakrát do měsíce už od ledna. Připravujeme spolu kurz o zettelkasten (v angličtině). How cool does that sound?)

Anyway.

Spolupráce se Sönkem mé vědomí, podvědomí i bezvědomí neustále inspiruje k hlubšímu přemýšlení o mém systému. Na vlastní mozek také pociťuji Sönkeho expy s koučinkem, protože jeho otázky „A proč to vlastně děláš takhle?“ jsou vždy trefa do černého.

Sečteno, ztučněno a zvýrazněno: Během víkendu jsem dospěla do bodu, kdy jsem se rozhodla svou skříň (čti zettelkasten) upgradovat. A tento strávený čas budu počítat do času poznámkování. Protože why the hell not. Můj den má také jen 24 hodin a z nich 8 padne na spánek a 2 na rewatch Hvězdné brány. No a to už mi pak zbývá jenom 14 hodin!!

Takže. Dnes jsem svou zettelkasten refaktorovala 53 minut. Konkrétněji jsem se zabývala úpravou implementace rejstříku — mívala jsem rejstřík na klíčová slova (jako čtení), koncepty (jako FOMO) a lidi (věřím, že tady příklad není potřeba). Teď to zjednodušuji a dávám to vše do jednoho seznamu. Pokračování zítra.

✅ úterý 6. června 2023

Splněno. 52 minut. Stádium Elišky zettelkasten: cute little mess that’s sometimes driving me crazy.

Pokračuji v refaktorování své zettelkasten. Přemýšlím k čemu bych tuhle experience přirovnala a do hlavy mi pořád leze myšlenka žvýkačky. Je to jako bych měla před sebou velkou lepivou žvýkačku a já do ní zabořila ruce a snažila se ji předělat do jiného tvaru. Občas potřebuji vyškubnout kousek na jedné straně a dát ho na stranou druhou. Občas se nějakého kousku potřebuji zbavit. Pokud si představujete, jak mám olepené ruce, nemůžu z nich něco sklepat a když přenáším jeden kousek, tak se na něj přilepí osm dalších, které se ho nechtějí pustit, tak přesně takhle to vypadá.

Na vině je samozřejmě vnitřní provázanost poznámek v zettelkasten. Čapnu-li jednu poznámku v zettelkasten s tím, že ji chci dát jinam, nebo smazat, tak tím ale ovlivním třeba pět dalších poznámek (a možná ještě tři jiné nepřímo).

Je to challenge. But I’m up to it!

✅ středa 7. června 2023

Další den refaktoringu zettelkasten a s ním i nová analogie.

Upgradování poznámkového systému je jako broušení sekery. Sice mě to v danou chvíli nijak neposouvá k cíli, ale jakmile sekeru dobrousím, tak se k cíli začnu přibližovat rychleji. Představuju si to tak, že konzumování informačních zdrojů a pracování s zettelkasten je jako kácení stromu sekerou. Jednou za čas je ale potřeba přestat zuřivě kácet, poodstoupit a sekeru si nabrousit. Na první pohled se může zdát, že jsme přestala pracovat, ale ve skutečnosti to tak není. (Jen je potřeba se nezapomenout v té fázi broušení moc dlouho.)

Já už svou sekeru brousím třetí den. Dnes 47 minut. Dokončila jsem refaktorování indexu a jsem teď more happy about it. Dál mě čeká projít existující poznámky a začistit jejich obsah. Plus zkontrolovat, že jsou dostupné z indexu či nějaké vstupní přehledové poznámky.

✅ čtvrtek 8. června 2023

„A tento strávený čas [čas strávený upgradem zettelkasten] budu počítat do času poznámkování. Protože why the hell not,“ řekla Eliška v pondělí 5. června 2023. Tak já ti, milá Eliško, teď vysvětlím why the hell not. Aneb toto je má note to self se zamyšlením se nad tím, proč není dobrý nápad nahradit poznámkování refaktoringem zettelkasten.

Včera večer mi to došlo. Vrátil se totiž jeden můj známý, kterého nemám moc v lásce. Poslední dobou jsem ho naštěstí vídala méně často a maximálně jsme spolu prohodili jen pár slov. Jenže včera. Včera si to ke mně domů nakráčel hned po ránu a zaskočil mě dokonce ještě v posteli pomačkanou a pořádně neprobuzenou!

Co je to za drzáka? O kom je řeč? O syndromu podvodníka!

Možná jste o něm slyšeli. Syndrom podvodníka je týpek, který vám hučí do hlavy, že nejste dost dobří. Chce, abyste si mysleli, že na svou práci nestačíte, protože na ni nemáte dostatečné znalosti, zkušenosti a/nebo dovednosti.

Já tohohle týpka bohužel moc dobře znám. Studoval se mnou celé doktorské studium a rozhodl se, že mi bude kecat i do blogování. Ačkoliv o zettelkasten, poznámkování a personal knowledge managementu toho vím vcelku hodně, tak zdaaaaaaleka vím, že nejsem odborníkem. Je toho spousta spousta, co ještě nevím. A tak kdykoli píšu blogový článek, kdykoli píšu příspěvek na sítě nebo nedej bože mám mluvit na veřejnosti, huláká na mě syndrom podvodníka, až mi z toho hučí v uších.

Anyway. Včera mi to ale došlo! Došlo mi, proč se tenhle drzák zase dostal k moci. Protože jsem teď tři dny vyměnila poznámkování za upgrade zettelkasten!

Zdá se, že syndrom podvodníka je jako mozkomor. Vysává ze mě všechnu sebedůvěru, radost z tvoření a paralyzuje mě. Dobrý pocit způsobený poznámkováním se ale zdá býti mým patronem.

Dokonce jsem si z této hypotézy udělala permanentní poznámku: „Poznámkování tlumí příznaky syndromu podvodníka.“

Takže. Pokud také trpíte syndromem podvodníka, vyzkoušejte každý den poznámkovat. Vydržte aspoň několik dní v kuse a všímejte si, jestli to něco dělá s příznaky syndromu. No a pak mi dejte vědět, jestli to zabralo. Navždy pak budete uvedeni jako zdroj u mé permanentní poznámky!

Jo a mimochodem. Včera jsem pociťovala silné abstinenční příznaky po tomto dobrém pocitu. Nevydržela jsem to a o půl desáté večer jsem se rozhodla poznámkovat. Aspoň hodinku.

No a dnes? Dnes jsem poznámkovala 5 hodin a 9 minut! Phew. Ale absťák už mám slabší.

✅ pátek 9. června 2023

Dnes jen krátce, mám totiž po včerejším poznámkovacím flámu zase pro změnu nutkavou potřebu posunout jeden z mých projektů. A kdo jsem já, abych ignorovala své pocity.

Dnes jsem poznámkovala 33 minut. Psala jsem si permanentní poznámky z kurzu Cite to write v2, jehož autorem je Lukas Kawerau (aka Cortex Futura). Právě tímto kurzem jsem včera strávila těch 5 hodin poznámkování — prošla jsem asi prvních 8 lekcí a psala si z nich biblio a letmé poznámky + zároveň nějaké postupy zkoušela rovnou v praxi.

Jestli vám kurz doporučuju, ptáte se? Máte nastartovat zvýrazňovače? To vám mohu s klidným svědomím říct, až ho dokončím. Teď jsem ještě moc na začátku. Trpělivost, moji drazí poznámkáři.

✅ sobota 10. června 2023

Dnes volný den, takže jsem se k počítači dostala na chvíli až odpoledne. Odpoznámkovala jsem si 30 minut a šla jsem se zase věnovat volnu. Pokračovala jsem ve zpracování biblio a letmých poznámek z kurzu Cite to write.

✅ neděle 11. června 2023

Dnes zase bleskovka. Opět volný den. Odběhla jsem si zapoznámkovat k počítači jen na 25 minut a pokračovala jsem ve zpracování poznámek z kurzu Cite to write.

✅ pondělí 12. června 2023

Dneska jsem pořád bohužel trochu rozlítaná a nemám standardní pracovní den. Poznámkovala jsem tedy jen pro udržení návyku. Konkrétně 28 minut a pokračovala jsem ve zpracování poznámek z kurzu Cite to write.

Malá reflexe: Docela mi trvá ty biblio a letmé poznámky z kurzu Cite to write zpracovat. Je jich hodně. A už to začíná feel like work. Takeaway: Jakmile už vidím, že se biblio a letmé poznámky začínají kupit, tak s konzumací kurzu přestat a nejprve je zpracovat, než si budu pouštět další lekci. V opačném případě poroste riziko prokrastinace zpracování těhle poznámek. A to nechceme, Eliško.

✅ úterý 13. června 2023

Eliška dneska nebyla ranní ptáče a tedy si doskákala jen pro ušmudlaných 28 minut poznámkování. Konečně jsem ale dokončila zpracovávání biblio a letmých poznámek z kurzu Cite to write.

Možná si říkáte, co se stalo s tím mým upgradem zettelkasten a přemýšlíte, v jaké jsem teď fázi. No. Situace se má tak, že od chvíle, co jsem začala opět poznámkovat, mi na upgrade zettelkasten nezbyl čas. Nebo čas by byl, ale energie pak už odpoledne po práci není.

Přemýšlím tedy co s tím. Přemýšlím, kdy se věnovat upgradu a nějakým zásadnějším úpravám a nastavením svého poznámkového systému? (Protože vyměnit tuhle činnost za poznámkování jsem si už vyzkoušela, že není dobrý nápad.)

Nad odpovědí ještě budu muset podumat. V tuto chvíli mi přijde nejlepší věnovat se tomu dopoledne v nějakém z volných dní. Dopoledne mám energii se rozhodovat. V odpoledních hodinách zvládám jen shallow činnosti, u kterých si mohu dovolit mít IQ okurky.

Tak vám nevím. Jsem už stará? Protože tyhle problémy s energií jsem ve dvaceti neměla…

✅ středa 14. června 2023

Takže. Včera jsem se rozhodla, že ode dneška budu brzo vstávat. Konkrétně v 6:00.

No a protože mi tenhle nachytřovací deník skvěle zafungoval při osvojování návyku poznámkování, rozhodla jsem se, že k němu nenápadně přilepím i osvojování návyku vstávání. Protože to je opět návyk, který fakt moc chci a zároveň mi to fakt moc nejde. Jakože roky a roky to střídavě dávám a nedávám, ale gravitační síla postele je ráno pořád často silnější než já. (Nehledě na to, že jsem četla Atomové návyky. Dvakrát!)

Mimochodem. Dneska jsem to dala.

Proč chci začít dřív vstávat? Short answer: abych měla čas a klid na čtení, přemýšlení a poznámkování.

Long answer: Ve svých záznamech tady i v osobním deníku se kolem hledání ideálního denního režimu točím pořád dokola. Čas, kdy se zvládám (a těší mě) věnovat se hlubokým činnostem, začíná po probuzení a trvá zhruba do 14 hodin. Pak si dám oběd, jdu se projít a potom už většinou nemám sílu se hlubokým činnostem (tedy ani poznámkování) věnovat. Co zvládám odpoledne, je konzumace a psaní biblio a letmých poznámek z lehčích zdrojů. Třeba kurz Cite to write je pro mě lehčí zdroj, ale kniha How to read a book je náročnější zdroj. Dělení je čistě pocitové. Nebo možná bych mohla říct, že když mám chuť zdroj konzumovat odpoledne po práci, tak je lehčí, a pokud ne (mám jej chuť konzumovat jen dopoledne, když jsem fresh), pak je zdroj těžší.

Když se četbě a poznámkování věnuji ještě před snídání, je to nejlepší. Nemám pocit, že bych měla dělat něco jiného. Tím něco jiného myslím většinou actually posouvat nějaké aktuální projekty. Actually jsem zvýraznila, protože ono ty projekty samozřejmě posouvám nepřímo i tím, že pracuji na svém seberozvoji, jenže tohle si mohu opakovat kolikrát chci, ale stejně si u čtení a poznámkování připadám jakože si hraju místo toho, abych pracovala.

No. More thoughts on this topic ještě v budoucnu určitě napíšu. Teď už to utnu, protože se chci věnovat ještě psaní nového blogového článku pro vás, než se actually pustím do práce na projektech.

Jo a k dnešnímu poznámkování. Málem bych zapomněla. Dnes jsem přečetla třetí kapitolu v knize How to read a book a napsala si biblio a letmé poznámky do Roamu. Než budu příště pokračovat ve čtení další kapitoly, tak tyhle poznámky nejprve zpracuju. A možná to bude už zítra. We’ll see.

✅ čtvrtek 15. června 2023

Jste tu dnes proto, abyste zkontrolovali mé poznámkování, nebo jestli jsem vstala v šest? Hm?

Ať už jste tu z kteréhokoliv důvodu, na obojí vám odpovím stejně: zvládla jsem to!

Poznámkováním jsem začala den. What a joy! Pokračovala jsem ve zpracování knihy How to read a book do permanentních poznámek. Naměřeno: 1 hodina a 14 minut.

Při psaní dnešních permanentních poznámek jsem si uvědomila, že mi přestává vyhovovat sekce references, kterou mám umístěnou na konci každé permanentní poznámky a v rámci které uvádím odkaz na zdroje. Tímto způsobem totiž není vždy jasné, k čemu konkrétně se ten zdroj vztahuje (někdy mám těch zdrojů dokonce více). Tvrzení v poznámce totiž občas pochází z nějakého externího zdroje, ale příklad je můj. Rozhodla jsem se tedy tuto sekci smazat a na zdroje odkazovat přímo v těle permanentních poznámek. Tedy stejným způsobem jako bych to dělala, kdybych psala veřejný text.

✅ pátek 16. června 2023

Dnešní reflexe: To, co čtu, silně ovlivňuje můj styl přemýšlení a psaní. Čtu-li hluboké filozofické texty, pak mám tendenci sama dumat. A čtu-li humorné odlehčené texty, pak mám sklony k psaní s lehkostí a humorem.

Dnes jsem se po probuzení věnovala četbě filozofie. Stoicismu. Dnes je to už třetí den v řadě.

Věnování se myšlenkám stoicismu jsem se rozhodla pojmout jako součást svého nového ranního rituálu. Probudím se v 6 hodin (ano, i dnes jsem to dala!), projdu si motivační citáty v Readwise ohledně toho, proč je dobré vstávat brzy ráno, a pak si přečtu jeden dopis, který Seneca adresoval svému příteli Luciliovi. Konkrétně jsem zvolila zpracování od Tima Ferrisse: The Tao of Seneca: Letters from a Stoic Master.

No a dnešní dopis mi pomohl zhmotnit ve formě permanentní poznámky jednu myšlenku, kterou už jsem nějakou dobu v hlavě nosila. Myšlenka se týká konceptu hluboké práce a toho, že je to jiný typ práce než přehazování uhlí. I když obě činnosti mohou zabrat stejný počet hodin, tak zhuštěním těchto hodin do kratšího časového úseku získáme v případě hluboké práce horší výsledek a v případě přehazování uhlí stejný výsledek v porovnání s tím, když bychom tyto hodiny v čase rozložili. Jinými slovy se tyto dvě činnosti liší ve vztahu počet hodin v rámci dne ku množství vyprodukovaného „výstupu“. U přehazování uhlí obecně platí, že pokud tomu daný den věnujeme dvojnásobný počet hodin, tak udělám dvojnásobné množství práce. Tato úměra ale pro hlubokou práci neplatí.

Jsem dnes Eliška filozof? Yes, I am. Zkopírovala jsem skoro celý text v odstavci výše ze své dnes napsané permanentní poznámky? Yes, I did!

No a ještě nějaké ty statistiky: Psaní dnešních permanentních poznámek (nakonec jsem napsala dvě) mi zabralo 51 minut.

✅ sobota 17. června 2023

Sobotaa! Volný den. Můžu si bezstarostně přemýšlet a poznámkovat a nemusím mít výčitky, že bych měla actually posouvat některý ze svých projektů.

Když jsem se ráno vzbudila (ano, opět v 6 hodin, thank you for asking), tak jsem si říkala, že budu pokračovat ve zpracování knihy How to read a book. No. Jenže nakonec jsem si všimla, že jsem na včerejší denní stránce měla dvě nezpracované letmé poznámky. Rozhodla jsem se, že nejprve tedy rychle odbavím je. Z rychle se prosím ale stala 1 hodina a 54 minut. A navíc jsem nezpracovala obě letmé poznámky, ale jen jednu. Jo a další tři jsem připsala na dnešní denní stránku.

Ale to je v pohodě. Už dávno jsem se smířila s tím, že můj inbox poznámek určených ke zpracování do zettelkasten nikdy nebude prázdný. A je to tak v pořádku. I believe… Guess… Hope?

✅ neděle 18. června 2023

Dnes nemám v plánu být (moc) u počítače. Své jsem si tedy odpoznámkovala hned ráno po snídani a teď vyrážím na výlet (a pak do kina na nového Spider-Mana). Dnešní poznámkování mi zabralo 42 minut a zahrnovalo zpracovávání poznámek z pátečního rozhovoru se Sönkem Ahrensem.

Jo a pořád vstávám v 6! Dnes už mám pětidenní streak!

✅ pondělí 19. června 2023

Splněno (poznámkování i vstávání). Poznámkování 57 minut, vstávání v 6 hodin.

Dnes jsem při poznámkování rozpracovávala dříve napsané permanentní poznámky z knihy How to read a book a přidala dvě nebo tři další. Doufala jsem, že se dostanu i ke čtení, ale nakonec mi poznámkování zabralo více času, než jsem myslela.

Což mě přivádí k dnešní reflexi…

Nejen dnes, ale obecně velmi často je mi nepříjemné s poznámkováním skončit a začít se věnovat jiné činnosti. Tyhle nepříjemné pocity mají podle mě dvě příčiny.

První je, že nemám pocit, že to mám „hotové“. Málokdy se mi stane, že na konci své poznámkovací session mohu říct, že jsem své přemýšlení uzavřela a vše jsem promyslela. Častěji spíš cítím, že mi ještě něco uniká, ale nedokážu to popsat.

Druhou příčinou mých nepříjemných pocitů je pomalost celého procesu. Poznámkuji-li hodinu, posunu se jen hrozně maličko, zpracuju jen kratičkou část z knihy. Je mi tedy nepříjemné skončit, protože chci postupovat rychleji.

Hm. Sounds familiar. Při jaké činnosti jsem tyhle pocity v minulosti už měla?

Už vím. Tyhle pocity jsem měla skoro po celý minulý rok, kdy jsem každý den pracovala na své disertační práci. Posun byl hrozně pomalý. Měla jsem pocit, že mé úsilí v daný den nevedlo k ničemu zásadnímu a že budu-li postupovat takhle pomalu, tak to nemůžu stihnout dopsat v tomhle životě (spoiler: stihla).

Občas jsem těmto pocitům podlehla a místo svých obvyklých 4 až 5 hodin jsem se přemýšlení a psaní disertace věnovala mimo přestávky na jídlo a záchod celý den. Tohle ale málokdy vedlo k nějakému breakthrough. Naopak. Častěji mi to spíš uškodilo. Druhý den jsem se vzbouzela bez energie, bez motivace a nedokázala si představit jak daný den přežiju.

Říkám si tedy, že stejně opatrná bych měla být při poznámkování. Je potřeba naučit se snášet to nepohodlí pomalého postupu a nedokončenosti. Snášet to, že proces přemýšlení a učení se neurychlím. A že když to daný den přepísknu a budu se snažit podvádět tím, že si budu snažit nahnat nějaké hodiny přemýšlení a poznámkování na úkor odpočinku, tak mě to doběhne. Podvádění má krátké nohy — nebo tak nějak, že jo?

Při mé dnešní reflexi jsem si vzpomněla na knihu Čtyři tisíce týdnů, kde se Oliver Burkeman trpělivosti věnuje. Konkrétně mi na mysl přišla tato pasáž:

„Druhé pravidlo [ze tří zásad trpělivosti] zní: postupujte po striktně vymezených krátkých úsecích. Profesor psychologie Robert Boice zasvětil svou kariéru studiu návyků kolegů akademiků při psaní a došel k závěru, že u těch nejproduktivnějších a nejúspěšnějších tvoří psaní ve skutečnosti kratší část denního programu než u jiných. Bylo tedy výrazně snazší věnovat se mu každý den. Tito vědci si pěstovali schopnost trpělivě čelit faktu, že za jeden konkrétní den toho příliš mnoho nevyprodukují – a dlouhodobě jim to přinášelo mnohem lepší výsledky. Psali v krátkých denních úsecích (v některých dnech pouhých deset minut a nikdy víc než čtyři hodiny denně) a přísně světili víkendy. Panikařící doktorandi, kterým se Boice snažil tento režim vštípit, měli jen zřídka trpělivost mu naslouchat. Vznáší se nad nimi termíny, protestovali, a takové požitkářské pracovní návyky si nemůžou dovolit. Potřebují mít dizertace hotové, a rychle! Takové reakce však Boiceho jen utvrzovaly v jeho přesvědčení. Právě netrpělivá touha studentů vnutit práci vyšší než přiměřené tempo a hnát se za dokončením jejich postup zpomalovala. Nedokázali snést nepohodlí pramenící z nutnosti uznat, že rychlost celého tvůrčího procesu mají pod kontrolou jen částečně, a tak se mu snažili uniknout: buď tak, že se k práci vůbec nemohli přimět, nebo se střemhlav vrhali do stresujících celodenních psacích orgií, které se později zvrhly v prokrastinaci, protože se jim práce zprotivila.“

Příklad, který Burkeman uvádí, není sice o poznámkování, ale takeaway z něj můžeme na poznámkování úplně v pohodě aplikovat. Jak? Tomu se Burkeman konkrétněji věnuje v dalším odstavci:

„Klíčovým aspektem tohoto přístupu, který přímo odporuje většině klasických rad o produktivitě, je ochota zastavit se, jakmile váš denní čas vyprší, ačkoli sršíte energií a máte pocit, že toho zvládnete mnohem víc. Pokud jste se rozhodli pracovat na daném projektu padesát minut, po uplynutí padesáti minut hezky vstaňte a běžte od toho. Proč? Protože, vysvětluje Boice, když vyhovíte nutkání pokračovat i za tímto bodem, „je za tím z velké části netrpělivost z toho, že ještě nemáte hotovo, že nejste dost produktivní, že už nikdy nenajdete takový ideální čas“ na práci. Když se zastavíte, posilujete sval trpělivosti, který vám umožní se k projektu znovu a znovu vracet a udržet si tak stabilní produktivitu po celou svoji kariéru.“

Amen.

✅ úterý 20. června 2023

Dnes jsem byla vystavena zkoušce trpělivosti, o které jsem psala včera. Na jedničku to nebylo. Spíš na tři mínus.

Řekla jsem si, že poznámkovat budu hodinu (od 7.00 do 8.00) a pak si půjdu dělat snídani. (Ano, pořád díky vám a tomuto veřejnému deníku vstávám v 6!) Nakonec jsem poznámkovala skoro do 9 hodin! Nemohla jsem se odtrhnout. Byl to zase ten známý nepříjemný pocit nedokončenosti.

Během svého dnešního poznámkování jsem přemýšlela nad analogiemi, které by neznalému člověku přiblížily, co je to ta zettelkasten. Jedna analogie se mi honila hlavou už od včera, kdy jsem si ji zapsala jako letmou poznámku na denní stránku do Roamu. Dnes ráno v posteli jsem o ni vyprávěla příteli (edit: dnes už bývalému příteli, viz deníkový záznam z 11. srpna 2023) a ten ji… ehm… rozcupoval s tím, že je moc na sílu. Thankyouverymuch. Like, ew. So rude, right? (Aby bylo jasno, za ten feedback jsem byla samozřejmě moc ráda.)

Nicméně jsem tuhle analogii nechtěla nechat být, a tak jsem na ni pracovala během dnešního poznámkování. Z jedné analogie jsem nakonec udělala dvě a vytvořila jsem tři nové permanentní poznámky.

A co na mou vylepšenou verzi analogie řekl přítel během snídaně? Že to pořád moc komplikuju! No. Ale i prozkoumávání slepých uliček je cesta vpřed, ne? (Zvlášť když nepřestáváte věřit, že tu slepou uličku na konci prorazíte.)

✅ středa 21. června 2023

Tak si říkám, že se mi nachytřovací deník pěkně evolvnul. Původní záměr bylo jen psát, jestli jsem poznámkovala, nebo ne a případně zmínit, jaký zdroj jsem zpracovávala. Čím dál tím více sem začínám ale psát svou (často velmi ranou) reflexi, uvažování a dumání nad poznámkováním. Tak snad vám to neva.

No. To já jen, že jsem si všimla. To je vlastně taky reflexe, že jo? To, že jsem si všimla? Reflexe rulez. Vnímám tyhle benefity i při psaní BuJo.

Tak ale už k tomu dnešnímu poznámkování.

Dnes jsem si zahrála na Luhmanna. Ten totiž podle Sönkeho Ahrense vždycky říkal: „Dělám jen to, co mi jde dobře od ruky. Píšu, jen když zrovna vím, jak na to. Jakmile zaváhám, nechám toho a jdu dělat něco jiného.“ (Tento citát pochází ze strany 40 z knihy Jak si dělat chytré poznámky.) Já se dneska rozhodla, že přestanu bušit sbíječkou do zdi (ehm, dává spojení bušit a sbíječka dohromady smysl?) na konci slepé uličky s analogiemi ze včera. Nešlo mi to totiž od ruky. Váhala jsem. Takže jsem dnes dělala něco jiného. Konkrétně jsem 61 minut (od 7.00 do 8.01) zpracovávala do zettelkasten své letmé poznámky. (Pokud vám minulá věta dodala pocit, že jsem dnes taky vstala v 6 hodin, pak máte pocit správný. I’m unstoppable!)

✅ čtvrtek 22. června 2023

Odpoznámkováno. Dnes 1 hodina a 10 minut. Zpracovávala jsem dříve zachycené letmé shower thoughts do permanentních poznámek.

A i dnes mám pro vás poznámkovací reflexi.

Svou dnešní poznámkovací session jsem začala otevřením jedné z permanentních poznámek, kterou jsem chtěla dále rozpracovat. S touto poznámkou jsem měla propojených několik letmých poznámek, které mi naznačovaly směr, co bych mohla do těla poznámky ještě napsat. Jen pro úplnost — pracovat jsem chtěla na přehledové permanentní poznámce.

Tak. A teď ta pointa.

Koukám si tak na první přidruženou letmou poznámku a hlavou se mi honí otázky: Co přesně tahle poznámka říká? Bude ok to jen zmínit v těle této přehledové poznámky? Nebo bych pro to měla udělat samostatnou permanentní poznámku a z těla té přehledové na ni jen odkázat? A jak by se měla jmenovat? O čem by vlastně ta poznámka měla být? A kam bych ji měla umístit?

Chvíli jsem se takhle trápila. Ty otázky mě paralyzovaly, a prvních pár minut jsem tak jen zírala na obrazovku. Jenže pak mi to došlo.

Zase se snažím přemýšlet ve své hlavě místo toho, abych přemýšlela psaním. Snažím se tady najít odpovědi na něco, co ještě neumím pořádně uchopit. Není tedy divu, že mi to nejde.

A tak jsem místo hledání odpovědí na otázky výše otevřela první letmou poznámku v sidebaru, abych ji měla na očích, v těle přehledové poznámky založila nový odstavec a začala psát. Popisovala jsem, co podle mě ta letmá poznámka zachycovala. Psala jsem, co se mi na základě ní objevovalo v hlavě.

Když jsem dopsala, mlha se rozestoupila a všechno bylo najednou mnohem jasnější. Najednou jsem viděla, že to, co jsem napsala, by bylo opravdu lepší dát do samostatné poznámky (vlastně poznámek) a z přehledové poznámky na to jen odkázat. Měla jsem dokonce i tušení, kam bych tyhle poznámky v rámci zettelkasten umístila. No a to všechno jenom proto, že jsem se přistihla, že přemýšlím v hlavě, místo abych přemýšlela psaním.

Takeaway pro mé budoucí já: Nejprve piš a až pak řeš, co s tím.

✅ pátek 23. června 2023

Poznámkovat ráno, jako first thing in the morning, je úplně nejvíc nejlepší.

Dnešek budu mít trochu rozlítaný cestováním, ale přesto už mám 1 hodinu a 4 minuty poznámkování za sebou. I did my part today, mohu si tedy po zbytek dne s klidným svědomím říkat. A to díky novému návyku vstávání v šest hodin. Paráda.

Dnes jsem si při psaní permanentních poznámek vyzkoušela praktikovat mentální model Invert, always invert. Jak to vypadalo? Přemýšlela jsem nad otázkou „Jaké jsou nevýhody budování databáze znalostí formou publikací?“, jenže pak jsem si vzpomněla na zmiňovaný model a vytvořila si také poznámku „Jaké jsou výhody budování databáze znalostí formou publikací?“ A bylo to velmi zajímavé mentální cvičení.

Note to self: Praktikovat „invert, always invert“ mentální model při psaní permanentních poznámek pravidelně.

✅ sobota 24. června 2023

Dnes to šlo. Dnes jsem chytla slinu. (A pořád vstávám v šest, ale dneska to bylo s velkým sebezapřením!)

Během 1 hodiny a 9 minut jsem napsala osm nových permanentních poznámek. Nezpracovávala jsem žádný konkrétní zdroj, ale pokračovala v rozpracovávání existující přehledové poznámky a zpracovávání přidružených poznámek letmých.

Než půjdu, chtěla bych se s vámi podělit o dvě věci.

Jako první tu pro vás mám doporučení na čtení. Při psaní jedné z dnešních poznámek jsem totiž i chvilku googlila, abych si upřesnila terminologii, a narazila jsem na moc pěkný zdroj o rozdílu mezi citacemi a parafrázemi. Připsala jsem si to na svůj reading list, abych si článek pročetla důkladněji, and I recommend you do the same.

No a na závěr bych se s vámi ráda podělila o jeden z highlightů, který na mě vyskočil při dnešním Daily Review v Readwise…

„Bill Thurston writes: ‚Mathematics is a process of staring hard enough with enough perseverance at the fog of muddle and confusion to eventually break through to improved clarity. […] Why is this so hard? Because you’re utterly habituated to steady progress—to completing things, to producing, to solving. When progress is subtle or slow, when there’s no clear way to proceed, you flinch away. You redirect your attention to something safer, to something you can do. You jump to implementation prematurely; you feel a compulsion to do more background reading; you obsess over tractable but peripheral details. These are all displacement behaviors, ways of not sitting with the problem. Though each instance seems insignificant, the cumulative effect is that your stare rarely rests on the fog long enough to penetrate it. Weeks pass, with apparent motion, yet you’re just spinning in place. You return to the surface with each glance away. You must learn to remain in the depths.‘ “ (Andy Matuschak, Cultivating Depth and Stillness in Research)

Tyhle pocity si myslím můžeme vztáhnout na přemýšlení obecně. A možná o tom píše i Andy v tom článku — už si to bohužel nepamatuju, protože jsem tehdy dělala poznámky tím horším způsobem. Jakým? No sbírala jsem highlighty a naivně si myslela, jak jsem s každým highlightem chytřejší a chytřejší. Hm. Houby s voctem.

Anyway.

Přemýšlení je nepříjemné. Cítím to každý den a nemám pocit, že by ty pocity slábly. Spíš si jen každým dnem více zvykám na jejich přítomnost. (Nebo si to aspoň namlouvám.)

No a protože je přemýšlení nepříjemné, dává smysl hledat all the help we can get. A jednou z pomocí je podle mě i zettelkasten. Zettelkasten totiž proces přemýšlení systematizuje, což šetří naše mentální zdroje a snižuje riziko prokrastinace.

Metoda zettelkasten ale není všespásná. Proto také píšu tento veřejný deník. Protože i s metodou zettelkasten jsem měla potřebu před nepříjemnými pocity spojenými s přemýšlením utéct. Prokrastinovat. Odložit poznámkování a přemýšlení na zítřek. Nebo na pondělí. Od pondělí se přece jen všechno dělá snadněji, ne?

✅ neděle 25. června 2023

Dnes jen krátce. Jsem totiž líná a mám chuť se jen válet na sluníčku.

Poznámkovala jsem 1 hodinu a 19 minut. Pořád ještě pokračuju v rozpracovávání existujících permanentních poznámek v zettelkasten.

Z dneška mám jedno uvědomění a jedno doporučení na informační zdroj. Nejprve to uvědomění. Líbí se mi princip od Tiaga Forteho vylepšovat poznámku pokaždé, když na ni narazím. Během dnešního procházení zettelkasten jsem tenhle princip použila několikrát and it feels good; it feels right.

No a teď to doporučení na zdroj.

Vzpomněla jsem si na něj při dnešním poznámkování. Je to playlist videí na YouTube, kde experti vysvětlují jeden koncept na pěti různých úrovních obtížnosti — dítěti, náctiletému, vysokoškolákovi na bakalářském studiu, absolventovi bakalářského studia a expertovi. Mrkněte. Je to zajímavé. A připomnělo mi to několik dalších myšlenek. Třeba jak Richard Feynman říkal, že zdali něčemu rozumí pozná tak, že je o tom schopen přednášet úplným začátečníkům. Nebo známý citát „Pokud to neumíš vysvětlit jednoduše, nerozumíš tomu dostatečně dobře.”, který je připisován Albertu Einsteinovi.

✅ pondělí 26. června 2023

Poznámkování jsem věnovala 57 minut a můj habit tracker hlásí, že můj denní průměr od začátku věků je 63 minut. Not bad vzhledem k tomu, že moje spodní hranice je minut 25.

Vím, že je to pro vás už ohraná písnička, ale dnes jsem zase pokračovala v rozpracovávání existujících permanentních poznámek.

Už se ale nemůžu dočkat, až se vrátím ke knize How to read a book.

Poslední dny jsem upřednostňovala rozpracovávání existujících poznámek, protože to byla forma mé přípravy na dnešní rozhovor s Martinem Kavkou. Povídat si budeme samozřejmě o zettelkasten, poznámkování, mých projektech apod. Martin pak náš rozhovor zpracuje do jednoho ze svých budoucích newsletterů. Pokud jste sami obsahovými tvůrci, nebo přemýšlíte, že byste se jím stali, pak vám Martinův newsletter mohu jednoznačně doporučit.

✅ úterý 27. června 2023

Dnes jsem poznámkovala 57 minut.

Polovinu času jsem věnovala psaní si poznámek (biblio + letmých) ze včerejšího setkání s Martinem Kavkou. O čem tyhle poznámky jsou? O tom, co jsem si pamatovala, že mě zaujalo. Martinův feedback na nějaké moje myšlenky — co mu přišlo zajímavé. Inspirace, které mi náš rozhovor dal. Druhou polovinu času jsem pak tyto poznámky zpracovávala do trvalejší podoby.

A dnes mám pro vás kromě tradičního reportu i reflexi.

S Martinem jsme si povídali přes 3 hodiny, takže je jasné, že jsem ve svých poznámkách nemohla zachytit všechno. Vybrala jsem tedy jen to, co ve mně zanechalo nějaký otisk. Myšlenkové diamanty.

Věřím tomu, že takto bychom měli přistupovat nejen k rozhovorům, ale i ostatním informačním zdrojům. Neměli bychom se snažit vyždímat z nich všechny informace do poslední kapky. Proč? Protože ne každý zdroj stojí za úsilí s tím spojené. Jak říká Francis Bacon o knihách: „Some books are to be tasted, others to be swallowed, and some few to be chewed and digested.”

Osvojit si tenhle mindset ale může být těžké. Tady mluvím z vlastní zkušenosti.

Třeba včera jsem dokoukala dokument o Arnoldu Schwarzeneggerovi (Uf. Máš strašně složitý příjmení Arnie. Je ale pravda, že jsem si ho mohla zkopírovat z webu, abych v něm neudělala chybu. Did I? We may never know.) Během sledování byly tři okamžiky, když jsem si říkala: „Wow. To je hustý. To stojí za poznámku.“ Udělala jsem si ji? Ne. Napsala jsem si tudůčko 🤦‍♀️, že se mám na ten dokument podívat znovu a pořádně. Ach jo. What a waste of time. Měla jsem si raději zapsat jen ty tři klíčové myšlenky a neřešit, že tam možná jsou ještě nějaké další, které by moožná za poznámky stály (ale možná taky ne). Byla jsem greedy. Eliška informační skrblík. „I want it all!“ říkala jsem si. Ale tento zdroj byl supposed to be swallowed, not chewed and digested. Well. Lesson learned.

✅ středa 28. června 2023

Splněno. 63 minut. (Jo a pořád vstávám v 6!)

Chtěla jsem pokračovat ve zpracování poznámek z diskuze s Martinem, protože jsem to během včerejšího poznámkování nezpracovala vše. Nakonec jsem zpracovala ale poznámku jen jednu a pak mě mé poznámkování vzalo jiným směrem — vytvoření asi 8 nových (nedokonalých, o tom hned za chvíli) permanentních poznámek ohledně myšlenek, které jsem buď nosila zatím jen v hlavě, nebo jsem si je poznamenala jen jako letmé poznámky.

Dnešní poznámkování mě opět inspirovalo k zamyšlení se.

Při psaní permanentních poznámek je podle mě důležité udržet balanc mezi dvěma přístupy. Přístup první: tvořím jenom „dokonalé“ permanentní poznámky. Pokud nemám dost času danou myšlenku teď celou zpracovat, tak ji odložím do nějakého inboxu. Přístup druhý: většina poznámek, které vytvořím, jsou nedokonalé poznámky — poznámky o jedné větě, bez nějaké větší elaborace nebo dokonce poznámky prázdné, u kterých případně jen letmo uvedenu, co bych zde asi tak chtěla napsat (až bude čas).

Oba přístupy jsou podle mě extrémní. A jsme-li moc přikloněni na jednu, či druhou stranu, tak se budeme při poznámkování potýkat s problémy. Je třeba najít mezi těmito dvěma přístupy balanc.

✅ čtvrtek 29. června 2023

Splněno. 1 hod a 14 min. Zpracovala jsem pár poznámek z diskuse s Martinem a pak rozvíjela existující permanentní poznámky.

Tak si tak říkám, že jsem se vám zatím nezmínila, podle čeho si poslední dobou vybírám, o čem budu poznámkovat. Let me make it right.

Ráno začínám tím, že si píšu reflexi do deníku. To zní fancy, ale znamená to, že píšu o čemkoliv, co mám zrovna v hlavě. Po reflexi následuje trénink vděčnosti, kdy si napíšu tři věci, za které jsem vděčná. No a pak dělám vizualizaci dne, během které si představuji, co budu daný den dělat. No. A protože jako první po dopsání deníku zpravidla pokračuji poznámkováním, tak se v duchu sama sebe zeptám: „Nad čím se mi dnes chce přemýšlet?“ That’s it. Takhle si vybírám, o čem budu daný den poznámkovat. Odpovím si většinou pretty quickly, ale pokud ne, tak v duchu zkouším testovat různé možnosti a zastavím se u té, u které cítím (dost silné) vnitřní nadšení.

Hypotéza: Zdali pro nás každodenní poznámkování bude, nebo nebude sustainable je ovlivněno tím, podle čeho si vybíráme, o čem budeme poznámkovat.

✅ pátek 30. června 2023

Splněno. 35 minut.

„Dneska jenom tak krátce, Eliško?“ Jop. Dneska jsem byla od rána (pořád vstávám v 6) taková zpomalená a k poznámkování jsem se dostala později, než jsem zamýšlela. To je jeden důvod. Druhý důvod je, že jsem se ráno chtěla ještě věnovat dokončení nového článku na blog.

That’s right. Zítra vyjde nový článek. I hope you’ll like it 🙂

Během poznámkování jsem si zapisovala poznámky ze včerejšího callu se Sönkem. Call mě opět nezklamal. Zase jsem si z něj odnesla spoustu podnětů pro přemýšlení. Je vidět, že Sönke má trénink v koučování, protože mi vždycky položí přesně mířenou otázku, která mě donutí zamyslet se nad mým systémem a podívat se na něj třeba z jiného úhlu pohledu. I’m one lucky girl, že s ním mohu spolupracovat.

✅ sobota 1. července 2023

Splněno. 1 hodina a 6 minut. Zpracovávala jsem zase kus poznámek z rozhovorů z předešlých dní a pak rozpracovávala poznámky v zettelkasten.

Report done. Běžím. Nemohu se dočkat, až si zahraju Heroes of Might and Magic 3. Určitě mě chápete. A pokud jste smutní, že je dnešní záznam tak krátký, tak to jste asi zapomněli, že jsem vám na dnešek slíbila nový článek, hm? A ten bude. 😉

✅ neděle 2. července 2023

Splněno. 43 minut. Zpracovávání poznámek z beletrie, filmů a seriálů.

Dnes jsem poznámkování nechala až na odpoledne, protože jsem zaprvé měla volný den a za druhé jsem se nemohla odtrhnout od knížky. Říkala jsem si, že si přečtu jen kousek. Jen jednu kapitolu. Nakonec jsem ale četla přes čtyři hodiny v kuse. Až jsem (bohužel) tu knihu dočetla do konce. Jakou knihu? Tentokrát žádná nachytřovací. Ale fiction. Dračí fiction. Maximálně doporučuji — kniha se jmenuje Fourth wing (affiliate link — that’s right, Eliška si vzpomněla, že si na Amazonu udělala někdy před rokem affiliate účet).

✅ pondělí 3. července 2023

Splněno. 53 minut.

Mentální check-in: O čem se mi dnes chce přemýšlet? Poznámky z diskuzí z předešlých dní? Meh. Kniha How to read a book? Yes, but… nemám na to mentální energii. Takhle jsem ještě chvíli pokračovala a nakonec se rozhodla sáhnout po knize Cyklická žena.

Knihu Cyklická žena jsem už četla — ale bylo to ještě v době, kdy jsem si dělala jen highlighty a myslela si, že jsem díky nim chytřejší. Dneska jsem měla chuť se k ní vrátit a přečíst si (a opoznámkovat) kapitolu o reflektivní fázi.

Myšlenky z knihy Cyklická žena mě zaujaly už dávno. Autorka v ní popisuje, že žena prochází během svého cyklu čtyřmi fázemi a každá z těchto fází zesiluje nějaké určité schopnosti a jiné zase tlumí. Například v reflektivní fázi jsme podle autorky zpomalenější, chybí nám motivace a nadšení a obecně potřebujeme více odpočívat. Zesílená je ale třeba schopnost reflexe. To se mnou dnes rezonovalo (proč asi?) a potřebovala jsem si to přečíst.

Během čtení a poznámkování jsem si ale vzpomněla na rozhovor se Sönkem. Shodli jsme se na tom, že do kurzu o zettelkasten přidáme ukázky literature notes. A Sönke navrhl, že by bylo fajn přidat ukázky „kritických“ poznámek z četby, abychom ukázali, že cílem není jen dělat shrnutí textu, ale číst ho kriticky a opravdu se zamýšlet nad tím, jestli má autor třeba přesvědčivé argumenty.

Tím se vracím zpět ke knize Cyklická žena.

Když jsem ji četla poprvé, tak jsem ji rozhodně nečetla kriticky. Nedovolila jsem si zpochybňovat to, co autorka říká. A ačkoliv mi pořád přijde, že je v této knize několik dobrých myšlenek, dovolila jsem si dnes číst a poznámkovat kriticky. Pro ukázku vám tu zkopíruju své dvě dnešní poznámky z četby:

• Autorka v knize necituje žádný výzkum, žádné studie. Vypadá to, že informace jsou podložené její praxí a spoluprací se ženami. Autorka vlastně jen vysvětluje jak to je, ale nevysvětluje moc, proč to tak je. Nebo teda její argumenty nejsou pro mě dost přesvědčivé.

• Mám pocit, že na mě popis jednotlivých fází sedí. Otázka ale je, jestli si to jen na sebe neprojektuju, viz Barnum effect.

Note to self: Více vědomě trénovat dovednost kritického čtení a poznámkování.

✅ úterý 4. července 2023

Splněno. 62 minut strávených s knihou How to read a book. Z toho 19 minut čtení a 43 minut psaní biblio a letmých poznámek.

Dnes jsem se konečně vrátila ke knize How to read a book. Hurá! Uvědomila jsem si, že důvodem, proč jsem ji odkládala, byla moje nechuť zpracovat několik předchozích biblio a letmých poznámek z této knihy. Tyhle své pocity jsem se dnes rozhodla chápat jako feedback. Feedback, že tyhle poznámky prostě nemám zpracovávat. Že za to nestojí. Dnes jsem tedy pokračovala čtením a poznámkováním další kapitoly.

Mé dnešní poznámkování mě přivedlo na dva podněty k zamyšlení se.

Zaprvé. Není to tak, že by biblio a letmé poznámky ze zdroje, které už nepřeklopím do permanentních poznámek, byly ztrátou času. Ono samotné jejich psaní mi už něco přineslo. Pomohlo mi porozumět obsahu, pomohlo mi si ho lépe zapamatovat a pomohlo mi i popřemýšlet, zdali mě k tomu napadají nějaké souvislosti. Tohle je ale pořád něco, co si potřebuju připomínat. Není třeba zpracovat všechny biblio a letmé poznámky do permanentních. Naopak. Když se o tohle budu snažit, tak se budu posouvat pomaleji, protože se v některých chvílí budu nutit zpracovat něco, co mi vlastně nepřijde tak důležité.

Zadruhé. K tomu naslouchání vlastních pocitů, jestli něco zpracovat, nebo ne do trvalejších poznámek, bych ještě chtěla poznamenat, že to není všespasitelné. Protože pak je tu ještě naše inklinace k pohodlí. Je lehčí si číst, než si psát biblio a letmé poznámky. Je lehčí si psát biblio a letmé poznámky, než si z nich dělat poznámky permanentní. Takže je potřeba udržet balanc. Na jednu stranu si dávat pozor, jestli se zpracování poznámek nevyhýbáme jen z pohodlí (lenosti, perfekcionismu… pick your poison), nebo zdali je to opravdu feedback, že tyhle poznámky za další zpracování nestojí.

✅ středa 5. července 2023

Splněno. 62 minut.

Dneska jsem poznámkovala kurzy z MasterClass. Přišlo mi totiž emailem upozornění, že mé roční předplatné za pár týdnů vyprší. No. A kolik si myslíte, že jsem za ten rok viděla kurzů? Přesně tak. Ani jeden. Říkala jsem si tedy, že bych se to pokusila trošku dohnat a aspoň na pár kurzů mrknout.

Mimochodem, mám k dispozici tři vouchery pro 14denní přístup zdarma na MasterClass. Pokud máte zájem, tady je link — link je platný do 9. července a je pro první tři nejrychlejší. Enjoy and learn something new!

✅ čtvrtek 6. července 2023

Splněno. 1 hodina a 10 minut.

Dneska jsem měla chuť přečíst si zase kousek knihy How to read a book. Věděla jsem ale, že jen číst dál by znamenalo podlehnout pokušení — je snazší si totiž číst a psát biblio a letmé poznámky, než tyhle poznámky zpracovávat do poznámek trvalých. Nádech. Výdech. Nepodlehla jsem. Prošla jsem poznámky z minula a vypsala z nich trvalé myšlenkově orientované poznámky. A vlastně to bylo fajn. Bavilo mě to. Nejhorší je vždycky jen začít. Zároveň jsem potrénovala své nutkání zpracovat vše — některé biblio a letmé poznámky jsem přeskočila s tím, že ty za další zpracování nestojí.

Toť tedy náplň mého poznámkování. Ke čtení jsem se nakonec nedostala, ale zase se můžu o to víc těšit na příště (možná už zítra?), protože mohu hned začít čtením.

✅ pátek 7. července 2023

Splněno. 46 min. Raději bych tedy byla, kdyby to bylo déle, ale zdržela jsem se ráno při psaní deníku. Nebo teda. Deník jsem měla u sebe, ale u toho jsem v polosedě se zavřenýma očima nasávala ranní sluníčko.

Anyway.

Dnes jsem opět vstala v 6 hodin. Ale musím se vám přiznat, že minulé tři dny mi to moc nešlo. Vstala jsem sice v 6, ale nějakým záhadným způsobem jsem se do dvaceti minut zase objevila v posteli a ležela tam ještě další dvě hodiny. Protože jsem teď ale poslední dny byla unavenější, říkala jsem si, že je to v pohodě. Tedy je to v pohodě, pokud, až se budu cítit lépe, zase začnu své ranní vstávání dodržovat poctivěji. A dnes jsem to zvládla. Dobře já!

Ještě pár slov k dnešnímu poznámkování.

Dnes jsem zpracovávala biblio a letmé poznámky z knihy How to read a book. „Wait, Eliško. Neříkalas včera, že už máš všechny zpracované?“ To je pravda, ale já se nakonec do čtení téhle knihy pustila ještě včera odpoledne. Uvědomila jsem si totiž, že věnovat se ráno čtení a psaní biblio a letmých poznámek je v hodně případech plýtvání mou energií.

Let me explain.

Už jsem říkala, že psaní biblio a letmých poznámek při čtení/poslechu je jednodušší než následné přetvoření těchto poznámek v poznámky permanentní. Je to podle mě dáno i tím, že ta první činnost je jasněji definovaná, než ta druhá. U té druhé je to víc fuzzy. No. A proto jsem se rozhodla, že ráno své poznámkování budu věnovat primárně (defaultně) psaní permanentních poznámek. Odpoledne mám často po obědě chuť se ještě učit něco nového, ale energii na psaní permanentních poznámek už zpravidla nemám. Tady přichází na řadu tedy konzumace informačních zdrojů a psaní biblio a letmých poznámek. Včera jsem to takto aplikovala. A víte co? Zjistila jsem, že tento režim mi maximálně vyhovuje — přečetla jsem a opoznámkovala nejen kus knihy How to read a book, ale taky tři lekce z MasterClass. In case you are wondering, vybrala jsem David Sedaris teaches storytelling and humor — slibuju si od toho, že budu při psaní blogových článků vtipnější 😊

✅ sobota 8. července 2023

Splněno. 1 hodina 1 minuta. Tvořila jsem permanentní poznámky (zpracovávala biblio a letmé poznámky) z knihy How to read a book.

Dnes mám i malou reflexi: Při psaní permanentních poznámek se, Eliško, nevyhýbej indentingu (odsazování).

Dlouhou dobu jsem se odsazování v permanentních poznámkách snažila vyhýbat. Asi proto, že Luhmann to tak nedělal (which makes sense, když si je psal na papír). Jenže dnes mi jedna permanentní poznámka přišla komplikovaná — nedařilo se mi ji formulovat k mé spokojenosti. No. A tak jsem zkusila zapojila indenting. „Jen dočasně“ říkala jsem si v duchu. K mému překvapení mi ale nejenom formulace šla mnohem snadněji, ale i celý obsah poznámky jsem najednou měla pocit, že mohu pochopit jedním pohledem. Díky indentingu hned jasně rozpoznám hlavní sdělení, podpůrné argumenty, příklady… Indenting mi tedy přijde, že nejenom usnadňuje přemýšlení (a tedy psaní), ale i zpětné načítání těchto informací zpět do hlavy. Dekódování odstavce (wall of text) se zdá býti náročnější (časově i mentálně), než dekódování indentovaného textu. Interesting.

✅ neděle 9. července 2023

Splněno. 1 hodina a 28 minut. Dokončení zpracování biblio a letmých poznámek ze čtvrté kapitoly z knihy How to read a book.

Note to self: As fascinating as it sounds, it is not a good idea snažit se přemýšlet a tvořit permanentní poznámky na terase, když je venku přes 30 stupňů. Asi jsem si pro dnešek odvařila mozek. Ugh. Snad nebudu mít trvalé následky.

✅ pondělí 10. července 2023

Splněno. 1 hodina. Zpracovala jsem jednu poznámku z rozhovoru s Martinem Kavkou a vytvořila na základě ní tři permanentní poznámky.

Knize How to read a book jsem se dnes ráno nevěnovala. Tam mě totiž teď čeká čtení další kapitoly a tvorba zdrojových poznámek a to jsem si řekla, že budu dělat odpoledne, ne ráno. (And I still believe it is a great idea.)

✅ úterý 11. července 2023

Splněno. 1 hodina a 8 min.

Rozhodla jsem se, že své poznámkování teď dočasně přesměruju na tvorbu a rozpracovávání project-related poznámek. Konkrétně poznámek, které se mi hodí pro přípravu kurzu o tvorbě poznámkového systému pro Melvila. Každá hodina navíc se mi teď totiž hodí. Až budu mít pocit, že jsem množství materiálů dostala pod kontrolu, tak se vrátím zpět k tomu, že budu své ranní poznámkování věnovat zase více just-in-case informačním zdrojům (tedy zdrojům, které zpracovávám spíše pro budoucí projekty).

Pozorování: Hluboce duševně pracovat v létě je těžší než v zimě.

✅ středa 12. července 2023

Splněno. 1 hodina a 8 minut. Pokračovala jsem v rozpracovávání permanentních poznámek, které se mi hodí pro kurz s Melvilem.

Dnes jen takhle krátce. Pardon. Mám time anxiety.

✅ čtvrtek 13. července 2023

Okej. Tady už přestává veškerá legrace.

Návyk vstávat ráno v 6 hodin mi trochu přerostl přes hlavu. Drak jeden paličatý. Posledních asi pět dní jsem sice procitla v 6 hodin, ale z postele se vyhrabala až kolem 6:45. To je zabitých 45 minut! A 45 minut mít, nebo nemít, to už je hodina a půl a to… už je zatraceně hodně poznámek, kterých jsem si místo toho mohla napsat. Ugh.

Proč? Proč nedokážu vstát hned v těch 6? Mohla bych se vymluvit na to, že se mi poslední dobou špatně spí kvůli horku. Za to nemůžu. Blbý horko. Taky bych se mohla vymluvit na to, že usínám pozdě. Za to ale můžu. Rozečetla jsem skvělou fantasy fiction a večer se přistihnu klidně třikrát, jak si říkám „Tak ještě jednu kapitolu“. Ve finále jdu pak spát o hodinu déle.

Myslím na Jamesa Cleara a jeho slova: „je snadné zvedat činky, když se cítíte skvěle, klíčové je ale zajít do posilovny, i když zrovna máte náladu pod psa, třebaže přitom nepodáte optimální výkon.“

Hm. I could use that. So this is me giving myself a pep talk... No! This is me giving myself an intervention.

„Eliško, je snadné vstávat v 6 hodin, když jsi v noci spala jako miminko. Když je v pokoji ideální teplota. Když tě sluníčko šimrá paprsky na tváři a tvá drahá polovička už ti v kuchyni nachystala snídani. V tu chvíli je opravdu snadné vstát. Jenže tohle zvládne každý. Ale ty nechceš být každý. Ty nechceš být průměr. Nebo snad jo? Takže koukej začít zase vstávat v 6 hodin i ve dnech, kdy to pro tebe není optimální. Especially v těchto dnech! Let’s be honest, stejně ti ta hodina navíc ráno v posteli nepomůže být odpočinutější. Vždyť tě z toho často i bolí hlava! A těch poznámek, co bys místo toho mohla napsat. Tak co? Vstaneš. Zítra. V šest?!“ (Eliška, Intervention, 13. 7. 2023)

Omlouvám se, ale muselo to ven. Teď k tomu poznámkování…

Dneska jsem poznámkovala jen 26 minut, protože někdo zůstal ležet v posteli až do sedmi hodin. Ehm. Anyway. Zase jsem rozpracovávala existující permanentní poznámky, které mám pro kurz o poznámkování s Melvilem.

✅ pátek 14. července 2023

Splněno. 1 hodina. Pořád ještě pokračuju v rozpracovávání existujících permanentních poznámek.

Mimochodem. Včerejší intervence zafungovala a já dnes vstala dříve (a díky tomu napsala více poznámek). Akorát to tedy byla zkouška ohněm.

Včera k večeru se mi rozjela migréna a já doufala, že se z toho vyspím. To se bohužel nestalo, a tak jsem v půl druhé ráno šmátrala poloslepá rukou v koupelnové skřínce ve snaze nahmatat ibalgin. Takže dnešní noc mi nejenom bylo horko, ale ještě jsem hodinu byla vzhůru — půl hodiny, kdy jsem v posteli ležela a říkala si, že to dám bez prášku a pak půl hodiny, kdy jsem čekala, až prášek zabere.

✅ sobota 15. července 2023

Splněno. 2 hodiny a 47 minut. Krááása dneska. Cítím se poznámkově ukojená (blbější slovo jsem ve slovní zásobě neměla).

Dneska je sobota. Mám volný den. Vrhla jsem se tedy na zpracování něčeho nepracovního. Konkrétně jsem zpracovala článek o tvorbě obsahu od svého kamaráda Tomáše Vachudy. Ten jsem primárně četla proto, abych Tomovi sepsala feedback, ale nakonec jsem si udělala několik užitečných poznámek i sama pro sebe.

✅ neděle 16. července 2023

Splněno. 1 hodina a 5 minut.

Dnes neděle, volný den. Zpracovávání poznámek, které se mi hodí pro práci na projektech, jsem tedy odložila a výběr, o čem budu dnes poznámkovat, jsem nechala čistě na svém pocitu. Prostě kam mě to potáhne.

Jak to dopadlo?

Zpracovávala jsem poznámky z fiction knihy A deal with the elf king (affiliate link), kterou jsem včera dočetla. Phew. Byl to page turner. Myslím, že jsem ji přečetla asi za týden. Je to napínavá a milá romance ve fantasy světě psaná z pohledu hlavní hrdinky. Začíná takto: „There are only two reasons why the elves come to our world: war or wives. In either case, they come for death. They come today.“

Jako další jsem zpracovávala poznámky z článku Jeden z mých prvních rituálů dne – ranní čára, který jsem četla dnes ráno v posteli. Kristýny návyk ranní čára mi připomíná můj vlastní návyk poznámkování. Při sepisování poznámek jsem si uvědomila, že podvědomě rozlišuji mezi dvěma druhy poznámkování — hlubokým a mělkým. A tak jsem si o tom co? Tak jsem si o tom napsala poznámku.

✅ pondělí 17. července 2023

Splněno. 1 hodina a 7 minut.

Sebevědomě prohlašuji, že se poznámkování stalo součástí mého každodenního ranního rituálu. Dnes je to 127 dní, co jsem s tímto návykem začala. 127 dní. Can you believe that? Za celý svůj život se mi nepodařilo dodržet návyk tak dlouho v kuse.

A dnes je to 30 dní, co držím návyk brzkého ranního vstávání. Zde to sice není čistý streak, ale těch pár úletů, kdy se mi to nepodařilo, bych spočítala na prsty jedné ruky. Nicméně. Benefity tohoto návyku už vnímám natolik, že se ho už vzdát nechci. Chci se o něj dál pokoušet. No matter how hard it will be. A věřím, že už to zvládnu i bez vaší pomoci. Bez veřejného závazku. Svým vstávacím návykem vás už tedy otravovat nebudu a zaměřím se zase jen čistě na poznámkování. Speaking of which…

O čem jsem dnes poznámkovala?

Vrátila jsem se znovu ke knize How to read a book. Vtipné je, že jsem se ale podívala jen na jednu poznámku, kterou jsem si při čtení udělala, a na základě ní pak vyplnila celou tu hodinu a sedm minut rozpracováváním existujících permanentních poznámek a tvorbou několika nových.

Mimochodem. Začínám už při práci se svou zettelkasten pociťovat zvětšující se množství poznámek. Přidávání nové poznámky je pomalejší. Značně. Především část, kdy hledám další možná propojení. Brzy přestane být únosné procházení všech poznámek a budu se muset spoléhat výhradně na rejstřík. Budu muset nechat odejít tu perfekcionistickou snahu projít všechny poznámky.

✅ úterý 18. července 2023

Splněno. 1 hodina. Zpracovávala jsem biblio a letmé poznámky z knihy How to read a book.

Musím běžet, takže dnes jen takhle krátce. 👋

✅ středa 19. července 2023

Splněno. 1 hodina. Pokračovala jsem ve zpracování zdrojových poznámek z knihy How to read a book.

Všimli jste si toho zvýraznění u slova „zdrojových“? Rozhodla jsem se zavést tento nový pojem pro poznámky, které si dělám při konzumaci informačního zdroje. Důvod je jednoduchý. Existující pojem „biblio poznámky“ (aka literature notes) je přetížený. Lidé ho používají ve dvou významech — buď ve smyslu všech poznámek, které si uděláme při konzumaci (tedy parafráze, quotes, naše otázky, naše vlastní nápady inspirované konzumací, ale se zdrojem nesouvisející apod.), nebo ve smyslu poznámek, které jsou pouze parafrázemi či přímými citacemi zdroje. Pokud ve druhém případě chceme ke zdroji připojit nějaké naše vlastní myšlenky, pak se jedná o poznámky letmé, nikoliv biblio.

Vezmeme-li v potaz interpretaci, že biblio poznámky jsou pouze parafrázemi a přímými citacemi zdroje, pak můžeme zdrojové poznámky definovat jako všechny biblio a letmé poznámky, které si uděláme při konzumaci daného informačního zdroje.

Není v tom hned najednou větší pořádek?

Nejvyšší čas pustit se znovu do práce na slovníčku pojmů, který bych jednou ráda na webu měla.

✅ čtvrtek 20. července 2023

Splněno. 1 hodina a 8 minut. První polovinu jsem zpracovávala zdrojové poznámky z knihy How to read a book. Ve druhé polovině jsem zpracovávala zdrojové poznámky z knihy Writing for computer science.

Dnes jsem si uvědomila jednu věc: jak maličko toho vlastně za jednu takovou poznámkovací session posunu. Po hodině poznámkování mám pocit, že jsem skoro nic neudělala. Na druhou stranu už ale vidím ve svém systému projevy těch 130 dní každodenního poznámkování. Je to mazec. Opravdu. Časová investice se začíná vracet a já mohu potvrdit, že u zettelkasten fakt platí, že čím více poznámek mám, tím užitečnější můj systém je. Ne naopak.

Své dnešní poznámkovací zamyšlení bych ráda ukončila mantrou: Trust the process. One note at the time. You’ll get there.

✅ pátek 21. července 2023

Splněno. 58 minut. Zpracovávala jsem zdrojové poznámky z knihy Writing for computer science.

Pohrávám si s představou, že bych svůj poznámkovací návyk pozvedla na další úroveň. Udělala si ho zase trochu těžší. Přece jen už to není pro mě není taková výzva jako na začátku.

Postupně jsem dokonvergovala k tomu, že hluboké poznámkování (tvorbu permanentních poznámek) je nejlepší dělat hned po ránu. Ještě před snídání. A ačkoliv 25 ponechávám jako minimální laťku, můj záměr je jedna hodina. Pokud se něco zásadního v mém životě nezmění, vypadá to, že this is the way to go.

Jako další si říkám, že bych si mohla přidat 25 minut mělkého poznámkování na odpoledne. Tedy něco nového si přečíst či poslechnout a napsat si k tomu zdrojové poznámky.

Zatím si to tu ale odložím jen jako nápad.

V neděli totiž odjíždím na týden na dovču a zatím si ani nejsem jistá, jestli zvládnu poznámkovací návyk dodržet v jeho aktuální podobě. Macbook s sebou neberu. Musela bych to nějak zvládnout na iPadu. No ještě uvidíme.

✅ sobota 22. července 2023

Splněno. 52 minut.

Dneska se mi do toho ale moc nechtělo. Potřebuju se ještě zabalit na dovolenou a zařídit před odjezdem několik věcí. Nakonec jsem ale (jako vždy) ráda, že jsem poznámkovala. Zpracovávala jsem zdrojové poznámky z knihy How to read a book — zdrojové poznámky jsem psala včera odpoledne. Nečekaně se mi to propojilo s myšlenkami z knihy Metoda Bullet Journal.

Zítra brzy ráno každopádně odlétám na dovolenou. Vůbec nevím, jestli se mi tam poznámkovat podaří. Svůj streak 132 dní se mi ale přerušit nechce. Držte mi palce!

✅ neděle 23. července 2023

Splněno. 25 minut. Začátek poznámkování v 6:15 (můj ranní rekord). Zpracovávala jsem jednu letmou poznámku, kterou jsi včera napsala.

Teď rychle nasnídat a vyrážím na letiště. Ale dala jsem to!

✅ pondělí 24. července 2023

Poznámkování první den na dovolené… done. 37 minut. Ale byl to boj. V 6 hodin ráno je tu ještě totální tma, takže se člověku (Elišce) tolik nechtělo z postele. A musím říct, že poznámkování v Roamu na iPadu není úplně příjemná zkušenost. Ale nejen v Roamu. Celkově mi poznámkování na iPadu moc nevyhovuje.

✅ úterý 25. července 2023

Uaaa. Zase vstávání do naprosté tmy. Eliška je ale hustá a dala to. Je mi totiž jasné, že pokud nebudu poznámkovat ráno, tak už poznámkovat nebudu. 

Dnes jsem poznámkovala v pyžamu na terase od 6.30 do 7.00 (místního času). Pokračovala jsem v rozpracovávání existující permanentní poznámky. A jako vždy jsem ráda, že jsem to zvládla. Připadám si jako poznámkovací Wonder Woman. 

✅ středa 26. července 2023

Splněno. 26 minut. Ještě stále rozpracovávám tu jednu permanentní poznámku, které jsem se věnovala i v předešlých dnech. Je to přehledová poznámka, tak proto vyžaduje více času.

Na iPadu se mi stále nepoznámkuje nejlépe. Nebo takhle. Nepoznámkují se mi zde nejlépe permanentní poznámky. Mám pocit, že jen vyrábím mess, který pak po mně mé budoucí já bude uklízet. Také jsem zvyklá během permanentního poznámkování neustále přepínat mezi Roamem a dalšími aplikacemi (Kindle, Readwise Reader, prohlížeč, citační manažer, …). Tohle zatím na iPadu neumím dělat efektivně. But that’s probably on me.

Co si dovedu představit, že bych na iPadu zvládla dělat v pohodě, jsou zdrojové poznámky. Jenže. Já si řekla, že ranní poznámkování budu věnovat výhradně tvorbě permanentních poznámek. Takže se to zatím snažím držet. Ale pro více extrémní případy… this may be the way.

✅ čtvrtek 27. července 2023

Dovolená. Den 4/7. Poznámkování splněno. 25 minut. Je 7 hodin ráno a venku už konečně rozsvítili.

Dnes jsem ještě pořád pracovala na té jedné přehledové poznámce. Už se ale blížím ke konci toho, co jsem na iPadu schopná (víceméně efektivně) udělat. Zítra by to mohl tak být poslední den dovči, kdy pracuji na této poznámce. Říkala jsem si, že bych pro experimentální účely přece jen pak vyzkoušela tvořit ráno zdrojové poznámky. Abych otestovala svou hypotézu, že se zdrojové poznámky tvoří na iPadu pohodlněji než poznámky permanentní.

✅ pátek 28. července 2023

Dovolená. Den 5/7. Odpoznámkováno 30 minut. 

Dnes jsem dokončila tvorbu přehledové permanentní poznámky, na které jsem pracovala od začátku dovči. Zítra vyzkouším, jak se na iPadu dělají zdrojové poznámky.

✅ sobota 29. července 2023

Dovolená. Den 6/7. Splněno. 48 minut. 

Dneska jsem vyzkoušela na iPadu dělat zdrojové poznámky. Není to tak pohodlné jako na Macu, ale dá se to přežít. V porovnání s tvorbou permanentních poznámek je tvorba zdrojových poznámek na iPadu pohodlnější. 

Ale. Zdrojové poznámky mají nevýhodu.

Jakmile s nějakým zdrojem začnu, mám potřebu ho opoznámkovat celý (či nějakou kompaktní část, například kapitolu). Dneska jsem vybrala článek Why the modern world is bad for your brain. Ten jsem 21 minut četla (a dělala si letmé poznámky) a pak 26 minut tvořila zdrojové poznámky. To je zatím nejdelší čas, který jsem na dovče věnovala poznámkování. 

No a teď. Teď kvůli tomu přijdu pozdě na snídani…

✅ neděle 30. července 2023

Dovolená. Den 7/7. Splněno. 26 minut.

Dnes jsem experimentálně na iPadu vyzkoušela ještě jednu poznámkovací činnost — procházela jsem permanentní poznámky, které jsem v minulosti napsala, ale nepropojila (či jen částečně). Nepropojila jsem je buď z časových důvodů nebo proto, že jsem nechtěla přerušovat svůj tok myšlenek. Anyway. Začala jsem si tedy k těmto poznámkám přidávat štítek, který reprezentoval, že by se k nim v budoucnu chtělo vrátit a podívat se po relevantních poznámkách vhodných k propojení. 

Během dnešních 26 minut jsem takhle odbavila 4 permanentní poznámky. K mému zděšení jsem ale zjistila, že se mi štítek trochu vymkl kontrole a seznam už má přes 50 poznámek! Moje dnešní note to self tedy je, že bych s tím měla něco udělat.

Konec mého poznámkování na dovolené. Zvládla jsem to. Trochu jsem něco posunula, ale hlavní užitek vidím v upevnění návyku. Zítra už konečně budu poznámkovat zase doma.

✅ pondělí 31. července 2023

Splněno. 41 minut.

Konečně jsem zase poznámkovala na Macu a nikoliv na iPadu. Ach, to blaho!

A co jsem dělala? Zpracovávala jsem do permanentní poznámky jednu poznámku letmou, kterou jsem si na dovče poznamenala na papírek u moře.

✅ úterý 1. sprna 2023

Srpenec je tady! Půlka léta za mnou. Taky vám přijde, že ten čas hrozně letí?

Dnes poznámkování splněno. 28 minut. Zpracovávala jsem zdrojové poznámky, které jsem si napsala před dovolenou z knihy How to read a book.

Těším se, že se zase dostanu na svých optimálních 60 minut hlubokého poznámkování denně. Zatím ale ne. Zatím jsem na to až moc unavená. Což zní divně, když jsem se zrovna vrátila z dovolené. Já vím. A taky si kvůli tomu připadám trochu (dost) jako lempl. Ale tělo si prostě řeklo, že teď chce odpočívat. Neudělám nic.

✅ středa 2. sprna 2023

Splněno. 25 minut.

Únavový syndrom se mě stále drží jak pijavice. Modlím se, aby mě nevysál do sucha. Dneska jsem si tedy jen během poznámkování přišla pro svých minimálních 25 minut. Vylepšovala jsem existující permanentní poznámky.

✅ čtvrtek 3. sprna 2023

Splněno. 54 minut. Už se pomalu ale jistě vracím k optimální délce poznámkování. Yay!

Dnes jsem pokračovala ve zpracování zdrojových poznámek z knihy How to read a book. Hodně času mi ale zabralo vylepšování stávajících permanentních poznámek. Ochočuji si totiž návyk „vylepšit poznámku pokaždé, když ji otevřu“.

Vracet se a vylepšovat dříve napsané poznámky při tvorbě nových mi dává větší smysl, než si vyhrazovat zvlášť bloky času na tvorbu a zvlášť na údržbu a vylepšení. Mám z toho prostě lepší pocit. Údržba takhle doesn’t feel like work. Zároveň necítím takový tlak vytvořit dokonalou poznámku hned v začátku (ne že by tedy něco jako dokonalá poznámka vůbec existovalo).

✅ pátek 4. srpna 2023

Splněno. 48 minut.

Dneska jsem vstala o 10 minut dříve, abych měla na poznámkování více času. Nakonec jsem ho ale měla méně?! Zasekla jsem se totiž při psaní deníku / bullet journalu. Má potřeba reflektovat nad životem si dnes z rána ukrojila více času než obvykle. Vzešla z toho i filozofická otázka…

… Je štěstí a spokojenost něco, co by měl člověk hledat, nebo si budovat? Dejme tomu, že jsme šťastní na 70 %. Je možné zůstat tam, kde jsme, a navýšit tato procenta vlastním úsilím? Například tréninkem vděčnosti? Věřím, že ano. Ale o kolik? Existuje horní hranice? A kdy je lepší vyměnit úsilí za risk vydat se hledat úplně jiné podmínky, které mohou (ale také nemusí) přinést vyšší (výchozí) procenta?

Hm. Jak to tak po sobě čtu, asi si do svého životopisu kromě „Eliška blogerka“ a „Eliška akademička“ dopíšu ještě „Eliška filozofka“.

Anyway. Reflexe. To je vlastně poznámkování ne? Takže jsem nepoznámkovala o 12 minut méně, než jsem chtěla, ale vlastně mnohem déle. Jen jsem si to neměřila. No vida. Krásně jsem si to odůvodnila a hned je mi lépe.

Co jsem dnes poznámkovala? Dozpracovala jsem zbylé zdrojové poznámky z knihy How to read a book. Dnes odpoledne nebo o víkendu bych tedy zase mohla postoupit v knize dál — přečíst a (zdrojově) opoznámkovat další kapitolu.

✅ sobota 5. sprna 2023

Volný den. Vůbec se mě neptejte, v kolik jsem vylezla z postele. Válení se v posteli se také odrazilo na délce mého poznámkování. Dnes jen 32 minut.

Chtěla jsem pokračovat v knize How to read a book, ale tam je teď na řadě čtení a psaní zdrojových poznámek a to jsem si řekla, že ráno dělat nebudu. Rána zasvěcuji hlubokému poznámkování. Vybírala jsem tedy ze svého dlouhého seznamu zdrojů, kde už zdrojové poznámky mám. Nakonec jsem se rozhodla zpracovat poznámky z jednoho rozhovoru.

✅ neděle 6. sprna 2023

Splněno. 56 minut.

Dnes jsem vstala s náladou pod psa. Na poznámkování jsem tedy zprvu neměla myšlenky. Nakonec to ale byla jedna z mých nejproduktivnějších poznámkovacích session tohoto týdne.

Uvědomila jsem si také, že poznámkování je pro mě hodně důležité. Neumím si představit, že bych přestala. Je to nástroj, který mi spolehlivě pomáhá naplňovat mou potřebu rozvíjet se, posouvat a prohlubovat mé znalosti. A v tom vidím svůj smysl. Jsem tu proto, abych vědomostí absorbovala co možná nejvíce, abych rozšířila své i celkové lidské poznání a abych vymyslela způsob, jak mohu se stejným úkolem pomoci ostatním.

✅ pondělí 7. sprna 2023

Splněno. 50 minut.

Vylepšovala jsem stávající permanentní poznámky. Dnes odpoledne bych se ráda dostala ke čtení a opoznámkování dalši kapitoly z knihy How to read a book. Fingers crossed.

✅ úterý 8. sprna 2023

Splněno. 37 minut. K poznámkování mám ale dnes ještě v plánu se vrátit. Jakmile dopíšu tady toto. Rozhodla jsem se totiž svůj dnešní pracovní blok vyhradit právě poznámkování.

A o tomto rozhodnutí je i má dnešní reflexe. Je pro mě stále těžké vnímat rešerši a poznámkování jako práci, protože it feels like joy.

„A kde je problém, Eliško? Tak tě rešerše baví. To je přece good thing, ne?“ Well. Not always. Zkusím to vysvětlit na příkladu.

V rámci přípravy online kurzu o budování poznámkového systému pro Melvila chci projít několik informačních zdrojů, které mi připadají, že by v nich mohly být pro kurz relevantní informace. Problém je, že mám velké nutkání tohle nedělat v pracovní době. V době, kterou mám vyhrazenou pro práci na kurzu. Místo toho mám nutkání rešerši udělat odpoledne. Nebo o víkendu. Prostě ve volném čase.

Proč?

Well. Hádám, že se obávám prokrastinace. Konzumovat obsah je totiž lehčí než obsah tvořit. Když tedy poznámkuji v pracovní době, neprokrastinuju vlastně? S rešerší je navíc také problém, že nikdy není hotová! Vždy je nějaký další článek, který si mohu přečíst, kniha, kterou mohu prolistovat nebo video, na které se mohu podívat. Bojím se tomu tedy věnovat čas. Bojím se, že nepoznám ten moment, kdy už bych měla s rešerší přestat.

Dělání rešerše ve volném čase s sebou přínáší úplně jiné emoce. Pozitivní emoce! Je to guilt-free. Tam je jasné, že neprokrastinuju. Naopak. Produktivně využívám svůj volný čas! I’m a superhero. As a result of that…

… Je svůdnější konzumovat informační zdroje a poznámkovat ve volném čase než v čase pracovním.

A teď mi dochází, že tohle už jsem tady určitě někdy řešila. To je výhoda psaní deníku. Prostě si všimnete, když už něco píšete po několikáté. Všimnete si, že se točíte stále kolem stejného problému či otázky. A taky si to s deníkem můžete i ověřit samozřejmě. Ale mně se to teď co? Mně se to teď hledat nechce.

Anyway. Back to my problem. Nad řešením ještě přemýšlím. Zatím si říkám, že si prostě na rešerši vymezím nějaký čas. Třeba teď budu dvě nebo tři pracovní sessions věnovat rešerši, ale pak se vrátím zpátky k tvorbě kurzu — psaní scénářů pro jednotlivé lekce.

✅ středa 9. sprna 2023

Splněno. 52 minut. Rozpracovávala jsem existující permanentní poznámky.

Dnešní záznam jen takto stručně, protože se potřebuji jít oblékat a vyrazit k lékaři.

✅ čtvrtek 10. sprna 2023

Splněno. Ale dneska vám neřeknu, jak dlouho. Mé dnešní poznámkování bylo totiž trochu jiné.

Každý záznam, který tu zatím ve svém deníku mám, je o poznámkování z externích nachytřovacích zdrojů. Well. Dneska jsem se nachytřovala ze svého zdroje vnitřního. Dnes jsem si psala poznámky čistě reflektivní.

Bylo to neplánované, a tak jsem si čas neměřila. Mohu vám ale říct, že jsem popsala pět stránek ve svém bullet journalu.

A co jsem řešila? Inu. Vzpomínáte ještě na mou filozofickou otázku ze 4. srpna? No, tak na tu jsem si dneska konečně sama pro sebe odpověděla. Rozhodla jsem se nespokojit se s 70 % a místo toho se vydat hledat 90 nebo třeba i 98 %. Because I deserve it. Simple as that.

✅ pátek 11. sprna 2023

Poslední dny jsem stála na životní křižovatce. Vlevo, nebo vpravo? Spokojenost na 70 %, nebo zariskovat a vydat se vstříc hledání 90 nebo třeba i 98 %? Nakonec jsem se rozhodla jít doprava. Women jsou totiž always right.

Počínaje dneškem tedy začíná má nová životní etapa.

Já a můj přítel jsme si včera velmi otevřeně promluvili a shodli jsme se na tom, že nám bude oběma lépe, když ve svých životech zůstaneme jen jako kamarádi. Nikoliv jako životní partneři. Byli jsme spolu od 22. 11. 2014 do 10. 8. 2023.

Ale tohle místo není můj osobní deník. Na to mám svůj bullet journal. Toto je můj nachytřovací deník. Více se tady o tom tedy rozepisovat nebudu. Přesto jsem ale považovala za důležité si tuto informaci tady odložit, abyste rozuměli vy (i mé budoucí já, které si to tady bude někdy číst), proč teď poznámkuji trochu méně než obvykle.

Poznámkování jsem dnes věnovala jen 26 minut. I když to bylo produktivní, tak jsem z výše uvedených důvodů velmi emocionálně vyčerpaná a to se odráží i na mé síle přemýšlet. Dokud tedy budu potřebovat, budu odpočívat a návyk poznámkování držet na jeho spodní hranici. A až budu ready, tak se do toho zase pustím naplno.

✅ sobota 12. sprna 2023

Splněno. 25 minut. Dneska jsem ale měla namále. Poznámkovala jsem až v půl osmé večer. Zajímavé, jak mě emoce zvládnou vyčerpat nejen psychicky, ale i fyzicky. Cítím se jako amorfní blob.

✅ neděle 13. sprna 2023

Splněno. Poznámkovalo se mi lépe než včera — měla jsem do toho větší chuť a zároveň z toho vzešly i zajímavé poznámky. Po 26 minutách jsem to ale utnula, protože přece jen cítím, že nejsem ještě úplně ve formě.

✅ pondělí 14. sprna 2023

Splněno. 1 hodina a 4 minuty.

Ode dneška zkouším opět zavádět pravidelný denní rituál. Slovo rituál si také můžete nahradit slovem rutina, ale to jsem záměrně nepoužila, protože toto slovo mám spojené s negativní konotací, zatímco rituál mi zní pozitivně a optimisticky. Máte to stejně?

V rámci poznámkování jsem se dnes posunula v rešerši pro svůj chystaný kurz s Melvilem, jehož pracovní název je v tuto chvíli Digitální mozek: Jak být pomocí poznámek efektivnější. Konkrétněji jsem zpracovávala zdrojové poznámky z videa The first 30 days using a notes app od Tiaga Forteho. Zajímavé pro mě bylo, že jsem si mnohem více poznámek zapsala na základě toho, co lidé psali pod videem v komentářích než z videa samotného. Tohle si zaslouží note to self…

… Note to self: Pro mě jako lektorku a obsahovou tvůrkyni může být mnohem bohatším zdrojem sekce s komentáři než obsah samotný. Neměla bych je tedy přeskakovat. Jsou to totiž právě komentáře, kde lidé sdělují s jakými otázkami a problémy bojují. A to je pro mě to nejcennější. Potřebuji naslouchat tomu, co lidé potřebují, abych jim na to mohla pomoci najít odpovědi.

✅ úterý 15. sprna 2023

Splněno. 30 minut. Dneska jsem víc nestihla, protože jsem měla od rána městský, pobíhací a zařizovací den.

Během dnešního poznámkování jsem si všimla, že si ze zpracování zdrojových poznámek zase začínám dělat práci. Zase jedu jednu zdrojovou poznámku za druhou a zpracovávám ji. Mám pocit, že tohle lineární zpracování shora dolů k tomu prostě vede. K tomu pocitu, že je to práce. Navíc se takhle špatně rozpoznávají informační drahokamy, které za zpracování do permanentních poznámek stojí. Ve finále tak ztrácím čas zpracováním bezcenných šutrů.

Zítra na to zkusím jít jinak.

✅ středa 16. sprna 2023

Splněno. 30 minut.

Dnes je mé poznámkování opět kratší. Tentokrát za to mohla moje zatraceně pohodlná postel. Držela mě o půl hodiny déle, a tak jsem místo v 6 vstávala až v 6.30. Moje výmluva je, že jsem prostě ráno pořád ještě unavená, neboť od rozchodu špatně spím. Věřím ale, že se to za pár dní srovná.

Během dnešního poznámkování jsem vyzkoušela jinou techniku zpracování zdrojových poznámek. Nezpracovávala jsem je lineárně, shora dolů, jednu po druhé. Místo toho jsem je všechny rychle prolétla pohledem a pak se vrátila k těm, které se mi chtělo zpracovávat nejvíce. K těm, které sparked joy. Hodnocení? Tento způsob zpracování doporučuje šest z šesti Elišek. Neměla jsem pocit, že bych pracovala. Naopak. Měla jsem pocit volnosti a kontroly.

Jak této technice zpracování poznámek budu říkat? Lineární zpracování znamená, že se poznámky zpracovávají shora dolů, jedna za druhou. U nové a zatím bezejmenné techniky začínám zpracovávat nejprve ty poznámky, které spark joy nejvíce, a postupně jdu k těm, které mi radosti přináší méně, až se dostanu k určité hranici, kdy už se joy přetransformuje do pocitu práce, a v tuto chvíli přestávám poznámky z daného zdroje zpracovávat a jdu svou pozornost přesunout na zdroj další…

… Hm, zatím mě žádný chytrý a zároveň popisný název nenapadá. Nechám to tedy bublat ve své hlavě na pozadí a uvidím. Kdyby ale něco napadlo vás, dejte mi vědět 💛.

✅ čtvrtek 17. sprna 2023

Splněno. 41 minut. Celou dobu jsem pracovala na jedné existující permanentní poznámce. Dovedla mě k ní zdrojová poznámka, kterou jsem se dnes rozhodla, že mám chuť zpracovat.

Ráno při psaní reflektivních poznámek do BuJo jsem si tak říkala, že bych se ráda odpoledne věnovala nějakému mělkému poznámkování. Činnosti, o kterou bych ráda rozšířila svůj stávající poznámkovací návyk. Mělké poznámkování jsem nicméně poslední dny opomíjela. Proč? Protože můj poznámkový systém už je overdue, co se týče pravidelné vetší údržby, a já mám tendence vše odložit až do doby, kdy zase bude stoprocentní.

Ať uklízíte v systému každý den jak chcete, stejně je jednou za čas potřeba udělat větší zásah. Je to podobné jako při udržování uklizené a organizované domácnosti. Když jsem byla menší, tak jsme s mamkou pořádali takzvané generálky (generální úklidy). Generálky byly o tom, že jsem v pokojíčku vyndala vše ze skříní, přebrala to a opět zorganizovala. Občas jsme také posunuli nějaký nábytek — například psací stůl jsem si otočila a podobně. Co vám budu povídat. Generálky jsem milovala. Byl to vždy takový fresh start.

Generálky jsem postupně přenesla i do svého digitálního světa. Jednou za čas si vyhradím větší blok času, který věnuji přezkoumání svého existujícího poznámkového systému a analýze toho, co už mi neslouží a co by chtělo vylepšit (který virutální psací stůl chci otočit). Tohle si sepíšu do seznamu. Jeho délka je ale zpravidla delší, než co jsem schopná odbavit během generálky, a tak si to rozplánuji na následující týdny.

Nicméně. Rozhodla jsem se nakonec mělké poznámkování kvůli chystané generálce neodkládat. Došlo mi, že je to jenom výmluva. Mělké poznámkování mohu dělat úplně v pohodě i teď. Jen musím vydržet jistou formou nepohodlí, že v mém systému je tu a tam nějaká pavučina či kapající kohoutek.

✅ pátek 18. sprna 2023

Splněno. 26 minut.

Dneska opět jen krátce. V noci jsem moc nespala. Včera proběhla porozchodová krizička, která byla důsledkem nedostatečné komunikace…

… To mi připomíná, že ve své zettelkasten v oddělení „health, self-care, personal development a practical philosophy“ mám poznámku Clear and honest communication je základem dobrých vztahů. Napsala jsem si ji asi minulý týden na popud seriálu Sweet Magnolias. Myšlenka je taková, že my lidé často mlčíme ve chvílích, kdy by bylo úplně nejvíce potřeba komunikovat. Necháváme si své myšlenky a pocity pro sebe. Bojíme se, že nás ostatní budou soudit, že budeme vypadat trapně, že jim ublížíme… you name it. Ale komunikační shut down často celou situaci jenom zhorší.

Nechám vám tu pár citátů o clear and honest communication z výše zmiňovaného seriálu. A zítra… zítra už snad zase budu více emočně stabilní 🙂

Maddie: I realized how much I valued open and honest communication. Not trying to be perfect, expecting the other person to be perfect. Just the freedom to say, „I’ve had a crappy day,“ and to know that it’s heard, not judged or diminished. (Sweet Magnolias, S03E02)

Tyler: She’s [Mom’s] got this thing about clear and honest communication. I’m still getting the hang of it, but she says when you have nothing to hide, you got nothing to fear. (Sweet Magnolias, S03E09)

Tyler: Before you go in, can I talk to you really quick? It’s not an emergency. Everything’s fine. I’ve just been thinking and wanted to talk to you. I like working with my hands more than I ever thought I would. And looking ahead, I want to keep experimenting. So if I find something I love that requires school, I’ll go, but right now, I just wanna learn outside the classroom. Maddie: So, you wanna take a gap year? Tyler: Yeah. Maddie: I would be happy to support that decision, especially when you’ve clearly given it so much thought. Tyler: Clear and honest communication, right, Mom? The deeper I got into college applications, the more dishonest it felt. I was just going through the motions, doing what I thought people wanted me to do. Maddie: Well, doing things for other people that doesn’t also feed you is never the answer. You are so brave. And you’re so true to yourself. That is all I could ever ask for. (Sweet Magnolias, S03E10)

✅ sobota 19. srpna 2023

Zase jsem si dneska vyzkoušela, že není dobrý nápad nechávat poznámkování na odpoledne. A už vůbec ne na pozdní odpoledne. Návyk sice splněn, ale hodně to bolelo. Od zítra zase zkusím více myslet na to, že poznámkovat first thing in the morning je dobrý nápad a není třeba to měnit.

✅ neděle 20. srpna 2023

Už už jsem chtěla poznámkování zase posunout na odpoledne, ale pak jsem si vzpomněla na včerejšek. Nicméně jsem poznámkovala jen 27 minut, protože jsem se nedokázala pořádně soustředit. Poslední dny jsem toho moc nenaspala.

✅ pondělí 21. srpna 2023

Splněno. 33 minut.

Konečně jsem se vyspala. S chutí jsem se tedy dneska během poznámkování pustila do zpracování zdrojových poznámek z knihy How to read a book.

Momentálně se na podnět této knihy zamýšlím nad technikami zpracování různých typů knih (informačních zdrojů). Jak například nejlépe zpracovávat praktické knihy? Jak teoretické? Co různé typy teoretických knih jako jsou knihy historické, filozofické či vědecké? A co taková beletrie? Několik permanentních poznámek už jsem na tohle téma měla. Během dnešní půl hodinky jsem je zase posunula o kousek dál.

✅ úterý 22. srpna 2023

Dnes. Dnes je ten den, který bych nejraději celý prospala. Jsem vláčná jak těsto na vanilkové rohlíčky.

Nicméně. To, že bych nepoznámkovala, nepřicházelo v úvahu. Pokračovala jsem tedy ve zpracování zdrojových poznámek z knihy How to read a book. Nakonec jsem se dostala do flow, poznámkovala jsem 1 hodinu a 6 minut a zdrojové poznámky zpracovala všechny.

Dnešní poznámkování mě také nečekaně dovedlo k nápadu (a tedy poznámce), jak by mohla se čtením knihy (principů popsaných právě v knize How to read a book) pomoci umělá inteligence. Jak by nám mohla ušetřit čas, aniž by to šlo na úkor našemu porozumění, přemýšlení a zapamatování. Ještě tuhle tezi musím podrobit experimentům, ale jsem excited.

A nic z toho by se nestalo, kdybych celý dnešek prospala.

✅ středa 23. srpna 2023

„Je snadné zvedat činky, když se cítíte skvěle, klíčové je ale zajít do posilovny, i když zrovna máte náladu pod psa, třebaže přitom nepodáte optimální výkon,“ opakovala jsem si (asi šestkrát) dnes ráno v duchu svůj oblíbený citát Jamese Cleara.

Nakonec jsem se přesvědčila. I když jsem dnes při poznámkování nepodala hvězdný výkon, zvládla jsem to a měla ze sebe skvělý pocit. Poznámkovala jsem 25 minut a vylepšovala jednu ze stávajících permanentních poznámek.

✅ čtvrtek 24. srpna 2023

Splněno. 26 minut. Ale málem jsem to nestihla. Dneska jsem se totiž celý den stěhovala. Po šesté. Mám to brát jako nějaké znamení? Že se Šestáková stěhovala po šesté? Ještě, že se moji rodiče nejmenují třeba Dvanácterovi.

Každopádně. Po stěhování jsem byla úplně utahaná moc. Rozhodla jsem se tedy dnes zpracovávat něco lehčího. A vybrala jsem… hlášky ze Star Treku. Zpracovávala jsem je do trvalé podoby do své „commonplace book“. A zjistila jsem, že mi k tomu ChatGPT může být úplně parádním asistentem. Někdy vám o tom povyprávím více. Pro tuto chvíli…

… Eliška out a chrrrr 🖖.

✅ pátek 25. srpna 2023

Splněno. 35 minut.

Ještě stále trochu plavu v realizaci svého ideálního denního rituálu. Po tak velké změně ve svém životě jsem ale nemohla čekat, že si všechno hned „sedne“ ze dne na den. Ale přesto jsem si myslela, že se adaptuji trochu rychleji. Hm.

Dneska jsem poznámkovala ráno. Díky tomu jsem měla dost energie a mohla jsem se pustit do zpracování dalších zdrojových poznámek z knihy How to read a book. Nepřestává mě udivovat, kolik moudrosti v této knize je. Vedle knihy Jak si dělat chytré poznámky se tato kniha pravděpodobně stane mou druhou biblí.

Pomaličku také zkouším zavádět návyk odpoledního mělkého poznámkování, jehož náplní je především tvorba zdrojových poznámek. Protože si ale můj denní rituál ještě úplně nesedl, nedaří se mi tento návyk zatím plnit konzistentně. Pár dní budu ještě sama se sebou trpělivá, pak mám ale v plánu svůj veřejný poznámkovací závazek aktualizovat ze stávajícího „poznámkovat každý den alespoň 25 minut“ na „poznámkovat každý den alespoň 25 minut hluboce a alespoň 25 minut mělce“.

✅ sobota 26. srpna 2023

Pheew. 1 hodina a 40 minut. Pokračovala jsem ve zpracování hlášek ze Star Treku a spadla během toho do ChatGPT rabbit hole. Ladila jsem prompt, aby mi ChatGPT hlášky vysvětlil a dal příklady využití v každodenních situacích za účelem vytvoření humoru. Nevím totiž, jestli jste si všimli, ale ráda ve svém psaní tu a tam odkážu na své oblíbené sci-fi a fantasy příběhy. No a s ChatGPT to bude next level! I get my hopes high!

✅ neděle 27. srpna 2023

Uff. 2 hodiny a 2 minuty. To byla zase hluboká rabbit hole! Já ale doufám, že mi to budoucnost vrátí na ušetřeném času.

Pokračovala jsem ve zpracování hlášek ze Star Treku. Normálně by mi to tak netrvalo, ale snažila jsem se naučit ChatGPT, aby mi pomohl z těchto hlášek vytvářet flashcards pro Anki. Zároveň jsem si v Roamu rozchodila plugin Fabricius, který umožňuje obousměrnou synchronizaci flashcards mezi Anki a Roamem. Ještě to nemám úplně vyladěné, ale už je to docela použitelné a čas to ušetří.

Takhle vypadá třeba jedna z kartiček, kterou mi dnes ChatGPT pomohl vytvořit:

Fascinating, že? Ne, je mi jasné, že to na první pohled může vypadat, že ztrácím čas blbostmi. Jenže. Zaprvé mě tyhle blbosti dělají happy. A za druhé fakt věřím tomu, že mi to pomůže při mé vlastní kreativní tvorbě.

✅ pondělí 28. srpna 2023

Splněno. 51 minut. Víkend za mnou, takže back to serious business. Dneska tedy žádné poznámkování kolem Star Treku, ale zpracovávání zdrojových poznámek z knihy How to read a book.

Už jsem říkala, že je tahle kniha skvělá? Ano. Asi tak šestkrát, Eliško.

Mimochodem. Dneska ráno jsem si v posteli procvičovala své Anki kartičky a ty, které jsem si tam dala včera ohledně hlášek ze Star Treku, jsou top! Vedlejším účinkem bylo to, že jsem se celé ráno spokojeně culila a nešlo to vypnout.

✅ úterý 29. srpna 2023

Splněno. Dneska ale jen 38 minut, protože jsem se nemohla vyhrabat z postele.

Zatřiďovala jsem do zettelkasten své v minulosti vyrobené permanentní poznámky sirotky. Takové, na jejichž zatřídění jsem tehdy neměla čas. No, neměla čas. Spíš jsem byla prostě líná. Každopádně si takové poznámky označuji štítkem, aby se mi neztratily a já se k nim v budoucnu mohla vrátit. Jako třeba dnes. Nicméně je to spíš taková neřest, kterou se budu snažit minimalizovat. Akorát si tím vyrábím úkoly pro své budoucí já — úkol to udělat a úkol vzpomenout si na to, že to mám udělat.

✅ středa 30. srpna 2023

Splněno. 37 minut. Z postele jsem se vyhrabala dříve než včera, ale ještě to není optimální. Zase jsem sklouzla k tomu, že nevstávám hned po zazvonění budíku, ale dávám si „ještě pět minut“. A tím samozřejmě má moje hlava prostor vygenerovat spoustu argumentů. Chcete slyšet můj nejoblíbenější? Zní takto: „Jsem chudinka. Mám toho hodně. Mám to v životě těžké. Tak si snad zasloužím aspoň v té posteli poležet trochu déle ne?“

Anyway. Konec mého lamentování ohledně vstávání. Tohle je nachytřovací deník. Nicméně moje ranní poznámkování je se vstáváním hodně provázané, proto mívám potřebu to tady občas zmínit.

Co jsem dneska poznámkovala?

Nějak se mi teď poslední dobou nechce do zpracování zdrojových poznámek z How to read a book. Nějak se v tom trochu plácám. Nejsem si jistá, jak to uchopit. Nejsem spokojená s tím, jak to postupuje v posledních několika permanentních poznámkách, které jsem na základě knihy vytvořila. Řešení? Zase jsem si vzpomněla na Luhmanna: „Dělám jen to, co mi jde dobře od ruky. Píšu, jen když zrovna vím, jak na to. Jakmile zaváhám, nechám toho a jdu dělat něco jiného.“

Já teď váhám u zpracování zdrojových poznámek z knihy How to read a book, takže jsem dnes dělala něco jiného. Konkrétně jsem rozepisovala jednu myšlenku, kterou jsem poslední dobou víc a víc zkoumala (zatím jen ve své hlavě). Myšlenka zní: „Přečíst není to samé jako vstřebat.“ Simple as that. Ale. Opravdu je to tak simple? Opravdu jste tuhle myšlenku teď vstřebali? Nebo si ji jen přečetli? Získali jste po přečtení pouhou informaci, nebo i znalost?

K této myšlence mě přivedla jedna z pasáží z knihy How to read a book asi někdy před měsícem a od té doby mi ta myšlenka v hlavě tak nějak hlodala a já si sama na sobě začala všímat, jak moc pravdy v tomhle tvrzení je.

Chcete příklad?

Tak třeba naprosto jasná rada z knihy Jak si dělat chytré poznámky, že bychom si měli psát poznámky z informačních zdrojů vlastními slovy. Přečetla jsem si to. Říkám si sama pro sebe „Jasně, Sönke. To dává smysl. Co tam máš dál?“ Pak jsem si asi rok namlouvala, že tuhle radu vlastně následuju. Jenže následovala? Tak polovičatě. Dál jsem sbírala highlighty a jen jsem k nim vlastními slovy popisovala, co tam autor říkal. Až po fakt moc dlouhé době (tak dlouhé, že se za to stydím) mi došlo, že tu radu vlastně nenásleduju. Ta rada říká: přečti si to a pak to napiš vlastními slovy. Neříká: přečti si to, udělej si highlighty a pak si k nim vlastními slovy dopiš, o čem ten highlight je. Překroutila jsem to a nevšimla si toho. Radu jsem si přečetla, ale nevstřebala ji.

✅ čtvrtek 31. srpna 2023

Dneska se mi poznámkovat vůbec nechtělo. Teda chtělo, ale měla jsem pocit, že bych měla spíš pracovat než poznámkovat. Ale můžu si za to sama, protože jsem ráno opět (!) nevylezla z postele včas. Místo v 6 jsem vstala až v 7. Ale. Teď už tuším, v čem je zakopaný pes…

Své ranní vstávání se snažím osvojovat si jako návyk. Jenže při dnešním poznámkování mi došlo, že mám ten návyk vágně formulovaný. Měla jsem ve svém habit trackeru jen ⏰ Rise and shine: Winning the day. No jo. Jenže kdy je tohle splněné? Když vstanu v 6? Do 6:30? Je v 6:59 ještě ok? Takže jsem si dneska návyk přejmenovala na ⏰ Get up immediately after alarm: Winning the day. Jsem teď velký optimista, že od zítra naskočím na vlnu dlouhého nepřerušeného streaku.

I přes své počáteční výčitky jsem se nakonec dneska ale přece jen rozpoznámkovala. A dobře jsem udělala. Došla jsem k exciting (admittedly biased, I admit) uvědoměním ohledně systematických přístupů ke správě znalostí, času, učení se jazyků nebo třeba osvojování návyků. Myšlenka má zatím ještě podobu semínka, ale jakmile poporoste, určitě ji s vámi budu v nějaké podobě sdílet.

Dnes jsem poznámkovala 1 hodinu a 13 minut. Mám splněno.

✅ pátek 1. září 2023

Včera jsem měla dvouhodinový call s Jirkou Benediktem. Hádám, že už to mohu nazvat naším rituálem, že se jednou či dvakrát do roka spojíme a zanerdíme si. Probereme naše poznámkové systémy, kdo nad čím teď přemýšlíme a co řešíme za problémy spojené s naším systémem. Také probíráme co jsme četli, jaké myšlenky nás poslední dobou zaujaly a tak podobně.

Dnešní poznámkování jsem natáhla na 1 hodinu a 47 minut, protože jsem jednak sepisovala zdrojové poznámky ze včerejšího callu a pak z nich rovnou tvořila pár poznámek permanentních.

Teď ale otočme list. Mám pro sebe a pro vás jednu poznámkovací reflexi.

Předevčírem jsem si vzpomněla na Luhmanna a jeho slova, že pokud u něčeho někde zaváhal, pak šel prostě dělat něco jiného. Tedy pokud například váhal u nějaké myšlenkové linie, tak ji nechal být a šel rozvíjet jinou. (Konkrétní znění citátu najdete v mém záznamu z 30. srpna 2023.) Podle jeho slov byl právě tento přístup jednou z tajných ingrediencí jeho nesmírné produktivity.

Dneska mi ale Readwise připomněl citát z článku od Andyho Matuschaka, ve kterém Andy cituje matematika Billa Thurstona. Bill přirovnával bádání k zírání na mlhu zmatků a nejasností. Teprve když překonáme ty nepříjemné pocity s tím spojené a vydržíme na mlhu zírat dostatečně dlouho a dostatečně usilovně, tak se nám ji podaří najednou prorazit a nahlédnout skrz. Najednou bude všechno jasné. (Konkrétní znění citátu najdete v mém záznamu z 24. června 2023.)

Takže teď tu máme dva odlišné názory. Vídíte je taky?

Když nad něčím přemýšlíme a nejde nám, když tápeme a máme pocit, že tomu vůbec nerozumíme a nevíme kudy dál, pak máme

• jako Luhmann jít prostě dělat něco jiného? Nebo máme
• jako Thurston zůstat civět do mlhy ještě o trochu déle?

✅ sobota 2. září 2023

Protože je dneska víkend, vzala jsem si ke zpracování jenom něco zábavného — opět hlášky ze Star Treku. Poznámkovala jsem ale jen 27 minut. Od včerejška jsem totiž celá natěšená, že se dnes pověnuji optimalizaci části svého systému, která je zaměřená na time management. Takže já jdu na to!

✅ neděle 3. září 2023

Dneska jsem poznámkování posunula až na odpoledne, protože jsem dopoledne věnovala dokončení svého nového článku. Už jste ho četli?

Také jsem měla chuť dotáhnout už do konce zpracování hlášek ze Star Treku. Což jsem udělala. Mám teď i jistou představu, jak by mi ChatGPT mohl pomoci určité kroky tohoto zpracování automatizovat. Zatím to ale ještě nemám odladěné, takže mi to bere více času než šetří. But I’ll get there.

Také si ještě pořád nejsem jistá, jestli budu pro tvorbu Anki flashcards používat ten plugin Fabricius v Roamu, jak jsem zmiňovala. Hlásí mi nějaké chyby při synchronizaci a já za boha nemohu přijít na to, čím to je. Nepomáhá, že plugin má typické nenápomocné hlášky typu: Jéé, něco se pokazilo. Deal with it. Nicméně i přes tu chybu to vypadá, že mi to karty synchronizuje. Ale to, že mi při každé synchronizaci vyskočí červená chybová hláška, mě fakt irituje.

✅ pondělí 4. září 2023

Splněno. 78 min. Dnes jsem poznámkování zahájila bojovým pokřikem a bušením do hrudi. Plná adrenalinu jsem pak zpracovala všechny zbývající zdrojové poznámky z knihy How to read a book.

Pocity? Vítězné!

Byl to takový můj kostlivec ve skříni. Jak jsem totiž psala před pár dny, zasekla jsem se na tom, že jsem si tak nějak nebyla jistá, jak chci ty myšlenkové linie ve své zettelkasten vést. Dnes jsem ale byla odhodlaná to téhle mlhy zírat klidně celou dobu, kterou mám pro poznámkování vyhrazenou. Prvních 10 až 15 minut jsem nenapsala ani čárku. Jen jsem si pročítala, co jsem napsala minule. Pak se to ale prolomilo a já po zbytek času psala a psala.

Jinak uvažuju, že budu ráno možná kvůli poznámkování vstávat ještě o trochu dříve. Místo v 6 bych to zkusila v 5.30. Vstávám-li (otevírám-li oči) v 6, pak se k poznámkování dostanu až tak v 7:15 a to už je pro mě pozdě. Už poznámkuju s tím, že mi na rameni sedí šotek, který mi do ucha furt štěbetá, že bych měla chvátnout, protože za chvíli bych měla jít snídat a pak začít pracovat. Tooolik práce přece máš Eliško. Tak šup. Šup. V takovýhle podmínkách se fakt nedá přemýšlet.

✅ úterý 5. září 2023

Jsem na sebe naštvaná. Ale zdravě. Je to takový silný katalyzátor, který mě rozhýbe k akci. Důvod naštvání? Vstala jsem až v 6:45! Důvod selhání? Můj rozdrbaný time management.

Posledních pár dní totiž významně překopávám svůj pohled na plánování. Už nějakou dobu jsem totiž cítila, že nereflektuje mé potřeby. A když systém nereflektuje mé potřeby, tak jsem prostě paralyzovaná a nemůžu efektivně pracovat.

Naivně jsem si myslela, že to zvládnu během víkendu. Jenže nestihla. Takže mám v úkolech teď chaos, ale zároveň už naskočil nový pracovní týden a já potřebuju fungovat. Ne si organizovat úkoly. Jenže když mám chaos, tak jsem paralyzovaná. And as a result of that se mi nechce ráno z postele. Představte si to jako když se nastěhujete do nového domova, všechno máte v krabicích, nevíte pořádně, kde co je, ale přesto potřebujete pracovat. Nic příjemného že? A humorné na tom je, že na mě sedí i tato skutečnost. Přestěhovala jsem se totiž nedávno a ještě jsem se pořádně nezabydlela. Jen ty věci nemám v krabicích, ale koších a kufrech.

Anyway. Time management byl u mě vždycky taková chudá příbuzná knowledge managementu. Byl to totiž knowledge management, kterému jsem věnovala svou maximální pozornost. Time management? Pche. To je pro lamy. A tak měsíce plynuly, až jsem se sama musela stát lamou, aby mi to konečně došlo…

… funkční time management je nezbytný k tomu, aby měl člověk funkční knowledge management. Breakthrough! Konfety lítají! Slavnostní fanfáry vytrubují!

Vtipné (nebo smutné?) na tom je, že jsem o tomhle už o dost dříve četla v článku od Tiaga. Problém? Tehdy jsem ho jen přečetla, nevstřebala — k problematice vstřebávání vizte můj záznam z 30. srpna 2023. (Všímáte si, jak furt píšu i ten rok? To já jen až tady budu psát záznam v roce 2066, tak aby bylo všem jasné, o jakém přesně 30. srpnu tady mluvím.)

No a co jsem tedy dneska poznámkovala a jak dlouho?

Zpracovávala jsem 54 minut highlighty z knihy The PARA Method: Simplify, Organize, and Master Your Digital Life (affilite link), kterou jsem tak po chvilkách za poslední týden nebo dva přečetla.

Tak počkat, počkat, Eliško. Highlighty? To jako vážně? Vždyť jsi psala, že s highlightováním končíš!?

True. A je to pořád trochu pravda. Ale… platí to jen pro určitou kategorii zdrojů. Můj problém byl, že jsem plošně všechny zdroje zpracovávala jedním způsobem — highlightováním. Po svém uvědomění, o kterém jsem psala, jsem všechny zdroje plošně zpracovávala tím svým druhým pečlivějším způsobem bez highlightování. Jenže ani jedno není dobře. Správně je to: Pro efektivní konzumaci bychom měli různé informační zdroje zpracovávat různými způsoby. (Má Eliška permanentní poznámku ve své zettelkasten přesně v tomto znění? Yes. She. Does.)

Mimochodem. To, že jsem knihu o PARA zpracovávala highlightováním, neznamená, že je tato kniha nějak špatná. Jen už sama o tomto tématu vím tolik (to nezní moc skromně co?), že to pro mě bylo spíš opakování, a proto jsem se rozhodla pro tuto knihu zvolit méně pečlivou techniku zpracování — highlightování. Nicméně knihu vám určitě mohu doporučit. Sama jsem při čtení došla ke spoustě uvědomění.

✅ středa 6. září 2023

Poznámkovala jsem 57 minut mezi 7.00 a 8.00. Což je můj ideální čas, který mám pro hluboké poznámkování vyhrazený. Pokračovala jsem ve zpracování zdrojových poznámek z knihy The PARA Method.

Dnes bych si tu ráda sepsala jednu reflexi týkající se průběhu refactoringu mého time management systému.

Měla jsem v průběhu včerejška tendence sdružovat úkoly do takových implicitních kategorií. Bez nějakého hlubšího přemýšlení jsem hned třeba viděla kategorie úkolů typu „komunikace (telefonáty, emaily, chaty apod.)“ nebo „průzkum (dohledat toto na webu, zjistit více o tomto a tamtom)“.

Vidíte tam nějaký problém?

Problém může být podle mě v tom, že já v praxi, až budu ty úkoly potřebovat plnit, třeba vůbec takovéto kategorie (views) vlastně potřebovat nebudu. Ano, dávalo by to smysl, pokud bych během týdne třeba měla vyhrazen jeden den na průzkumy. Pak bych si otevřela seznam těchto úkolů a mohla je plnit. Jenže takový den ani časový blok já nemám (a nechci mít). K plnění úkolů přistupuju jinak. No a přesně to by měl reflektovat můj systém organizace úkolů. Neměla bych se tedy tedy na úkoly dívat a ptát se „Jak bych tohle měla zorganizovat?“ nebo „Kam tohle patří?“, ale měla bych se zamýšlet nad tím, v jakých situacích budu k úkolům přistupovat a nastavit si organizaci tak, aby to reflektovala.

✅ čtvrtek 7. září 2023

Jsem utahaná jak kotě. Od rána jsem pomáhala mamce v práci při jedné akci a domů jsem dorazila až odpoledne. Poznámkovala jsem po návratu 32 minut. Co jsem dělala? Chtělo to něco lehčího, takže jsem zpracovávala highlighty z knihy How to win friends and influence people (affiliate link), která je opravdu moc milá a čtivá. Zatím jsem dočetla jen na konec první kapitoly, ale rozhodla jsem se highlighty z ní zpracovat už teď.

✅ pátek 8. září 2023

Splněno. 54 minut. Poznámkovala jsem mezi 7.00 a 8.00, takže dneska značka ideál. Během dnešní session jsem pokračovala ve zpracování zdrojových poznámek z knihy The PARA Method.

Během formulace permanentních poznámek jsem se dnes znovu nadchla pro knihu Code complete, kterou jsem kdysi rozečetla, ale pak ji odložila. Teď cítím novou vlnu nadšení se do téhle knihy začíst. Začínám totiž vidět podobnosti mezi návrhem poznámkového systému a návrhem softwaru. Věřím, že kniha Code complete mi pomůže tuhle mou myšlenku prozkoumat podrobněji. So exciting!

Mimochodem. Toto znovunadchnutí se pro dříve odloženou knihu mi připomnělo mé dvě permanentní poznámky:

• Při výběru, který ze vzdělávacích informačních zdrojů konzumovat jako další, bychom se měli řídit svou zvědavostí.
• Předpokladem aktivní konzumace je motivace.

A z toho mi plyne otázka.

Když ucítíme vlnu motivace se do nějakého informačního zdroje pustit, měli bychom se na ni svézt? Měli bychom všeho nechat a dát tomuto zdroji okamžitou prioritu? Nebo bychom jej měli prostě jen zařadit do fronty s tím, že se k němu dostaneme AŽ dokončíme aktuálně rozečtené či rozposlouchané informační zdroje?

✅ sobota 9. září 2023

Splněno. Zpracovala jsem jednu letmou poznámku. Dnes jsem poznámkovala jen 34 minut, protože mi na tento víkend přibylo pár povinností navíc, kvůli kterým jsem se k poznámkování dostala až později.

Nejsem úplně spokojená, že jsem kvůli extra povinnostem zkrátila dobu určenou k poznámkování. Potřebuju se nad tím více zamyslet a vymyslet lepší řešení pro příště. Co vím už teď je, že dobu určenou k práci tomu věnovat také nechci. Jo. Čtete správně. Sobotu jsem si dnes udělala pracovní jako náhradu za čtvrtek, kdy jsem nepracovala.

Normálně bych jeden ztracený pracovní den tak nehrotila, ale blíží se mi obhajoba disertace a já už z ní začínám být dost nervózní. A jediné, co na mé obavy pomáhá, je zírat tomu strachu přímo do očí.

✅ neděle 10. září 2023

dneska… dneska jsem to poznámkování málem nestihla.

Víte totiž, co je fakt blbý nápad? Jakože fakt blbý? Když si v době, kdy se připravujete na obhajobu disertace, kdy máte rozdělané tři online kurzy, kdy jste čerstvě po rozchodu, kdy ještě nejste pořádně přestěhování a máte stále několik věcí v krabicích a kufrech, kdy je za humny začátek nového semestru, na který už byste si měli začít připravovat výuku… Tak když si v této době totálně rozbouráte svůj systém na správu času s myšlenkou, že ho celý vystavíte znovu a lépe.

Well.

Už jsem tu Pandořinu skřínku ale otevřela, a tak pro mě již není cesty zpět. Ale pokud byste se někdy v podobné situaci ocitli vy, prosím, nedělejte to.

Dnes jsem poznámkovala až těsně před spaním. 31 minut. A dala jsem si jen mělké poznámkování — psaní zdrojových poznámek z jednoho kurzu o marketingu.

Note to self: Eliško, neodkládej to poznámkování! I když si myslíš, že k tomu máš dobrý důvod, tak toho večer budeš litovat.

✅ pondělí 11. září 2023

Splněno. 57 minut. Zpracování zdrojových poznámek z knihy The PARA Method.

Při poznámkování jsem si vzpomněla na knihu Computer Science Distilled, kterou jsem kdysi rozečetla a ačkoliv byla fajnově napsaná a všechno, tak jsem ji nedočetla. Vzpomínám si, jak jsem z toho tehdy měla výčitky a špatné svědomí. Jako ostatně vždy, když se mi nedaří dočíst nějakou dobrou knihu.

Dnes mi ale došlo, proč tomu tak bylo. Neměla jsem totiž tehdy silné proč — Proč bych si měla zrovna teď přečíst tuhle knihu?

Při dnešním poznámkování jsem své silné proč objevila. A ejhle. Najednou bych nejradši všechno dala stranou a šla si tuhle knihu celou znovu přečíst. Zajímavé.

✅ úterý 12. září 2023

Splněno. 56 minut. Zpracovala jsem jednu letmou poznámku, která nakonec vydala na tři permanentní.

Během dnešního poznámkování jsem vyzkoušela novou techniku. Bylo to asi takhle…

… koukala jsem na tu letmou poznámku a zhruba tušila, o čem budu chtít psát tu permanentní. Rozhodla jsem se tedy přeskočit krok brouzdání po své zettelkasten za účelem rozjímání, jak poznámka, kterou chci zpracovat, souvisí s mými tématy a zájmy. Nepotřebovala jsem to. Už jsem věděla, jak to souvisí. Potřebovala jsem to jen nějak zformulovat. Někde v klidu. Někde, kde by na mě nepokřikovaly další myšlenky.

Obsah permanentní poznámky (ze které nakonec vznikly ty tři) jsem se nakonec rozhodla formulovat na denní stránce. Denní stránka je pro tohle podle mě jako stvořená. Nemusíte přemýšlet, kam psát myšlenky, o kterých zatím vlastně nevíte, kam patří. A jak byste taky mohli? Vždyť jste je ještě nezformulovali. Cítím, že denní stránka ze mě toto břímě snímá. Nechá mě si nejprve myšlenky ujasnit a díky tomu jim pak mnohem snadněji najdu trvalejší ubytování ve svém poznámkovém systému.

✅ středa 13. září 2023

Splněno. 44 minut. Rozpracovávala jsem existující permanentní poznámky — konkrétně jsem se věnovala hledání dalších možných napojení těch tří poznámek ze včerejška na další existující poznámky v zettelkasten.

Většinou mám tenhle krok tendenci přeskočit. Nebo spíš odložit na neurčito. Přijde mi nejzásadnější napsat tu poznámku, umístit ji do nějaké myšlenkové sekvence a propojit ji s poznámkami, na které si v době psaní vzpomenu. Jenže. Samozřejmě si takhle nevzpomenu na všechny relevantní. Ale vadí to? Stojí ta extra práce za to?

Dneska jsem se přesvědčila, že ten extra krok hledání dalších možných propojení, je výhodnější nepřeskakovat. Napadlo mě během toho spoustu zajímavých myšlenek, za které jsem fakt ráda.

Jak to probíhá? Na jedné straně mám otevřené poznámky, které chci napojit a v hlavním okně prozkoumávám obsah zettelkasten. A je opravdu zajímavé sledovat, jak se mozek snaží hledat asociace. Jak se snaží najít spojení mezi tím, co je vlevo a co vpravo.

Note to self: Eliško, nepřeskakuj krok hledání dalších možných napojení na existující poznámky v zettelkasten.

✅ čtvrtek 14. září 2023

Splněno. 54 minut. Rozpracovávala jsem existující permanentní poznámky ve své zettelkasten. A této aktivity se týká i má dnešní poznámkovací reflexe.

Ze začátku jsem o tvorbě (ať už psaní nových nebo vylepšování stávajících) permanentních poznámek přemýšlela vždy tak, že je podnícena něčím zvenku. Něčím externím. Třeba zdrojovými poznámkami, které jsem si napsala při četbě knihy. Nebo letmou poznámkou, kterou jsem si zapsala včera při procházce. Jinými slovy jsem tvorbu permanentních poznámek brala jako synonymum ke zpracovávání nějakých existujících nepermanentních poznámek. Zdrojovými poznámkami řízená tvorba permanentních poznámek. Mělkým poznámkováním řízené hluboké poznámkování.

Dnes jsem zkusila, vlastně asi poprvé, něco jiného. Otevřela jsem si existující permanentní poznámku, kterou jsem si napsala už docela dávno. Snad před rokem? Tato poznámka měla podobu tvrzení. Jakési hypotézy, kterou stále nosím aktivně i v hlavě a mám chuť zkoumat její pravdivost. Jenže do této chvíle jsem se k této poznámce vracela pouze tehdy, když nějak souvisela s těmi zdrojovými či letmými poznámkami, které jsem zpracovávala. A to bylo spíš zdrojem náhody.

No. Ale dneska jsem to tedy udělala jinak. Otevřela jsem si tuhle poznámku a začala poznámkování odsud. Přečetla jsem si ji a u toho si pokládala otázky:

• Nemohla bych formulaci nějak vylepšit?
• Nenapadá mě od doby, co jsem tu poznámku viděla naposledy, něco nového, co bych mohla do poznámky přidat?
• Nezměnil se můj pohled od posledně?
• Nenapadají mě k tomu další související otázky?

Kupodivu jsem si na všechny tyhle otázky dnes odpověděla ano a celých 54 minut jsem strávila jen touto poznámkou. Díky tomu jsem svou hypotézu zase posunula a kousek dál. Sice trochu jiným směrem — položila jsem si několik otázek, které spíš platnost mé hypotézy vyvrací — ale i to je posun vpřed.

Abych to nějak shrnula. Přijde mi, že jsem dneska obrátila celý proces na ruby. Tradiční přístup je spíš: informační zdroj -> zdrojové poznámky -> permanentní poznámky. Já jsem dnes šla v podstatě opačným směrem. Začala jsem od existující permanentní poznámky a ta mě dovedla k inspiracím jaké zdroje, bych si mohla zpracovat, abych tuhle poznámku posunula. Permanentními poznámkami řízené psaní zdrojových poznámek. Hlubokým poznámkováním řízené mělké poznámkování.

Říkám si, že ze začátku, když je poznámek v zettelkasten málo, tak tradiční proces dává smysl. Ale možná čím je poznámek v zettelkasten více, tím bude větší smysl dávat ten proces otočit? A začínat hluboké poznámkování uvnitř zettelkasten? Od poznámek, které chci rozvíjet dále?

✅ pátek 15. září 2023

Splněno. 1 hodina a 1 minuta. Pokračovala jsem v testování včera objeveného — obrácený směr poznámkování, kdy podněty pro své mělké poznámkování vytvářím během hlubokého poznámkování.

Doteď jsem během mělkého poznámkování vytvářela podněty pro hluboké poznámkování. A podněty pro mělké poznámkování jsem neřešila nijak systematicky. Spíš jsem zdroje vybírala jen tak intuitivně. Podle chuti. Musím však říct, že tenhle obrácený způsob, kdy vybírám zdroje pro mělké poznámkování systematičtěji, na základě toho, že by mohly obsahovat něco podnětného pro permanentní poznámky, které mě právě hodně baví rozvíjet… tak tenhle způsob mi přijde zase o level někde jinde. Někde výše.

Možná si teď ale v duchu říkáte… Jak ale, Eliško, během toho hlubokého poznámkování víš, které zdroje by mohly obsahovat něco podnětného? Tos je přece už musela někdy v minulosti číst ne? Ale pak je to zase směr od mělkého poznámkování k hlubokému, nebo ne? Nebo je to cyklus?

Well. O tom zase někdy příště. Teď už se potřebuji jít připravovat na obhajobu své disertace, která už je za týden! Aaaaaaa.

✅ sobota 16. září 2023

Splněno. 44 minut. Zpracovávala jsem jednu letmou poznámku, kterou jsem si zapsala při včerejším hlubokém poznámkování.

Tak si říkám, že je mé dnešní poznámkování dobrým podpůrným argumentem pro jednu z mých hypotéz — při hlubokém poznámkování není dobré dávat si cíle typu „každý den vytvořím alespoň tři permanentní poznámky“. Moje zkušenost je, že každá permanentní poznámka potřebuje různě dlouhou dobu. A ta může být od dvou minut až po dvě hodiny. Rozsah je fakt obrovský.

Pokud si jako cíl dáme určitý počet poznámek denně, bude nás to podle mě svádět k cestě kvantity poznámek a nikoliv jejich kvality. Jo. A u psaní delších poznámek nebudeme mít ani radost, že jsme objevili něco důležité, ale budeme mít výčitky, že nám to trvá moc dlouho.

Já jsem třeba dneska celou třičtvrtě hodinu psala jednu permanentní poznámku. A stejně ještě není hotová a budu se k ní potřebovat vrátit. Mám k této poznámce tolik co říct, že je nakonec možné, že ji budu potřebovat/chtít rozdělit na několik menších. K tomu by ale nedošlo, kdybych si na její formulaci nedopřála dost času. Kdyby mi na ramenou seděl permoníček vykřikující: „Eliško, to nestihneš. Makej. Ještě dneska potřebuješ udělat dvě další poznámky.“

✅ neděle 17. září 2023

Víte, jak rychlé je plavání v medu? Asi tak jako mé dnešní poznámkování. Má inteligence i nadšení si vybírají svou každoměsíční dovolenou. Dnes tedy jen 32 minut. Pokračovala jsem v rozpracovávání existující permanentní poznámky.

Dnešní words of wisdom pro future Elišku? Buď k sobě milejší a dovol si občas nepodávat v poznámkováni i v životě nešpičkové výkony.

✅ pondělí 18. září 2023

Zbožňuju dny, kdy mé tělo spolupracuje. Dnes ale takový den není. Návyk poznámkování tedy držím opět u spodní hranice — jen 33 minut. Rozpracovávala jsem existující permanentní poznámku.

Dnes jsem si při poznámkování uvědomila, že jsem si někdy v minulosti nevědomě upravila myšlenkové vzorce ohledně atomicity poznámek.

Pamatuju si, že jsem atomicitu poznámek dřív hodně řešila. Je tahle permanentní poznámka dost atomická? Neměla bych ji radši rozdělit na menší? A nejsou teď už moc malé? Tohle mě samozřejmě při práci strašně zpomalovalo a frustrovalo.

No ale dneska jsem si všimla, že už tenhle blok nemám. Prostě to dělím více intuitivně. A když se podívám třeba na tu svou dnešní poznámku, tak by se určitě dala rozdělit na menší. Jenže dělat to zatím nebudu. Nemám k tomu teď dostatečně silné proč. Než abych rozdělovala poznámky just in case, tak je rozděluji just in time. Tedy až když to potřebuju. Kdy tohle nastane? Třeba když už cítím, že se v poznámce ztrácím — když už její komplexita naroste na úroveň, kdy rozdělením na menší napomůžu její srozumitelnosti. Tedy snížím zase tu složitost na přijatelnou úroveň. Druhá situace je třeba ta, když zjistím, že potřebuju napojit poznámku na nějakou část jiné poznámky. Pak tuto část vyjmu a udělám pro ni samostatnou poznámku.

Takže závěr. Myslím si, že není potřeba se příliš zasekávat na tom, jestli jsou naše poznámky v digitální zettelkasten opravdu atomické. Protože co se stane, když nebudou? Podle mě nic, co by se v budoucnu nedalo vyřešit během pár minut refaktorizací dané poznámky.

Mimochodem, včera můj návyk poznámkování oslavil půl roku! Všechno nejlepší, draku!

✅ úterý 19. září 2023

Splněno. 25 minut. Dneska jenom rychlovka. Vyrážím na celý do města na různé vyřizovací pochůzky. Při poznámkování jsem pokračovala v rozpracování existující permanentní poznámky.

✅ středa 20. září 2023

30 min. Pokračovala jsem v rozpracování existující permanentní poznámky.

Já vím, já vím. Je to teď nuda, číst ty moje záznamy. Moc se toho tady neděje. Návyk držím u spodní meze a žádná zajímavá poznámková pozorování se nekonají. Well. I to je ale vlastně pozorování.

Jakmile jsem ve stresovém období, kdy mám před sebou nějakou významnou událost, tak čím více se ta událost blíží, tím víc se mi přivírají klapky na očích a já se nezvládám soustředit na nic jiného. Spoustu draků pouštím na svobodu — třeba návyk ranního vstávání, cvičení a mělkého poznámkování. Uletěli. U návyku hlubokého poznámkování mě drží… co mě tu vlastně drží? Neřekla bych, že je to úplně ten veřejný závazek, spíš to už prostě fakt beru jako součást své identity. A když jsem zvládla poznámkovat i na dovolené, tak prostě těch 25 minut dám vždycky.

Anyway. Takže jakmile přijde nějaká stresová událost, tak mám sklony vykašlat se na zdravé a pomocné návyky, které dlouhodobě buduju. Třeba právě oblast self-care jde do háje mezi prvními — pracuju déle, nezvládám odpočívat, kvůli tomu špatně spím, pak nezvládám ráno vstávat, takže jsem unavená, takže pracuju déle… a kolo se roztáčí. A všechno je to proto, že mám blbý pocit z toho, že bych měla odpočívat v období, kdy mě něco stresuje a já mám pocit, že bych pro to měla udělat něco víc (a ne odpočívat). A přitom právě oblast self-care v tuhle chvíli potřebuju nejvíce. Ne se na ni vykašlat.

No. Konec mé pity party. Ta slavná stresová událost, obhajoba mé disertace, už je tento pátek. Takže ještě pár dní a bude to za mnou. Ale do budoucna mám určitě na radaru zapracovat na zvládání stresu.

✅ čtvrtek 21. září 2023

Splněno. 25 minut. Nemáte někdo tip na boj se stresem z obhajoby disertace? Už zítra. Aaaaaaaa.

Moje mantra, která mi částečně pomáhá: „Don’t worry. You’ll either suffer for nothing or you’ll suffer twice.“

A pak mám ještě tento obrázek, který mě taky trochu uklidňuje…

✅ pátek 22. září 2023

Je to tady. Den D. Pátek P.

Co myslíte… když dneska na obhajobu přijdu a hned omdlím, dají mi to? Uff. Prosím vzpomeňte si na mě dnes v poledne.

Každopádně návyk poznámkování splněn i dnes. 25 minut. Mám ale pocit, že jsem si ve své zettelkasten během těch 25 minut jen vytvářela bordel, který budu následující dny zase uklízet.

Update v 18.00:

Zleva ne! A počínaje dneškem zprava taky ne! Konečně mi nefouká na jméno ani z jedné strany! Ing. Eliška Šestáková, Ph.D. Moc děkuji všem za podporu! 💛🙏

✅ sobota 23. září 2023

Splněno. 25 minut. Stále držím spodní hranici a tak to asi bude ještě i zítra.

Dneska jsem kvůli poznámkování vstávala v 5.30. Za chvíli totiž vyrážím na sraz poznámkářů — do Prahy z Ameriky dorazí tým BASB (Building a Second Brain) a já se přihlásila na jejich celodenní event, teambuilding, networking? Já vlastně nevím, co to bude. Ale budou tam lidi, kteří také rádi přemýšlí nad tím, jak si organizovat informace a znalosti, jak si psát poznámky a podobně. Takže boží. Věřím, že tam načerpám inspiraci pro své další psaní. (Ale můj vnitřní introvert zase protestuje, že by nám bylo lépe doma samotné.)

✅ neděle 24. září 2023

Splněno. 29 minut. Napojovala jsem permanentní poznámky vytvořené v minulých dnech do zettelkasten. Od zítra se mi už snad zase podaří poznámkovat pečlivěji. Posledních pár dní to bylo opravdu hlavně jen o udržování návyku.

Moje dnešní pozorování je o benefitech, které si všímám, že mi každodenní poznámkování přináší:

• Pomáhá mi přemýšlet a ujasňovat si myšlenky. Když dostanu nový nápad, je potřeba ho nějakou dobu inkubovat, než je dostatečně zralý, abych ho mohla začít sdílet s ostatními. Zettelkasten je inkubátorem a každodenní poznámkování je časem, kdy je tento inkubátor zapnutý a běží na plné obrátky.
• Pomáhá mi přicházet na nové vhledy. Už kolikrát jsem začala poznámkovat s tím, že jsem neměla žádný nápad, ale ten přišel až během vlastního poznámkování. Skoro bych řekla, že ty nejlepší nápady přišly díky (a během) návyku poznámkování.
• Pomáhá mi bojovat se syndromem podvodníka, viz záznam z 8. června 2023.
• Pomáhá mi vést informované diskuze. Když si povídám s lidmi na téma personal knowledge managementu (tj. na téma, o kterém si píšu permanentní poznámky), tak to jde v podstatě samo od sebe. Nemusím nikterak složitě hledat nápady, názory a argumenty. Protože už jsem to vlastně udělala v minulosti. Ve své zettelkasten. A tyhle diskuze zase mohou přispět nějakou novou inspirací k mým poznámkám, a tak je to celý takový krásný obohacující cyklus.

✅ pondělí 25. září 2023

Kdo se dneska povaloval v posteli až do 8 hodin? That’s right. Eliška.

Poslední tři týdny pro mě byly hodně energeticky náročné a ačkoliv jsem původně měla v plánu naskočit hned dneska zpátky do svého ideálního denního rituálu, tělo řeklo ne. Chvíli asi ještě potrvá, než se vše srovná. Například mám pořád tik v levém oku. Ten začal (nemyslím si, že náhodou) po pár dnech, co jsem se začala připravovat na obhajobu. Teď už to bude asi třetí týden, co ten tik mám. Mám v plánu se pozorovat. Beru to jako zajímavý experiment, za jak dlouho moje tělo zvládne odbourat zbytkový stres.

A co dnešní poznámkování? Moc jsem si ho užila. Pohodička. Nikam jsem nechvátala. Celých 56 minut jsem si hrála s reformulací jedné existující permanentní poznámky.

U dnešního poznámkování jsem si zase něčeho všimla. Je to teď už několik dní po sobě, co jsem se věnovala rozpracování/vylepšování existujících permanentních poznámek. Což je super. Ale na druhou stranu začínám pociťovat výčitky. Prostě špatný pocit, že nezpracovávám existující zdrojové a letmé poznámky a nepřetvářím je v permanentní poznámky nové.

Aktuálně se přikláním k tomu, že jsou tvorba nových a vylepšování stávajících permanentních poznámek dvě různé úrovně nachytření. Vidím tu podobnosti například se systematickým přístupem k psaní blogového článku. Když píšu článek, tak první je psaní draftu, hrubé verze. Pak nastává fáze editování. Obojí vyžaduje jiný mindset. A obojí je důležité. Při práci se zettelkasten to vidím podobně. Tvorba nových permanentních poznámek je jako tvorba draftu. Zde jde hlavně o zachycení myšlenky. Je jedno v jak moc messy formě. Jenže stejně důležité je se k této poznámce i vracet a editovat ji neboli vybrušovat či inkubovat.

Dobře. To ale zatím neříkám, co s tím špatným pocitem udělám.

Zatím si říkám, že bych si prostě na hluboké poznámkování vyhradila více času a nějakou část strávila jednou činností a nějakou část druhou. Nebo nějaké dny dělala to a jiné to. Ale nějak systematicky, abych neměla pocit, že jednu či druhou úroveň zanedbávám. Hmm.

📗 Stardate 26-09-2023

Dnes jsem poznámkovala 1 hodinu a 25 minut. Zpracovala jsem jednou letmou poznámku a vytvořila na základě ní dvě nové permanentní. Pak jsem ale sklouzla k refaktoringu svého poznámkového systému. Věnovala jsem tomu asi tak polovinu z naměřeného času.

Hlavou se mi dnes kolem poznámkování honí dvě myšlenky.

Za prvé si pohrávám s myšlenkou, že bych vstávala ráno o půl hodiny dříve, abych měla na poznámkování více času. Vím, že už jsem to tady někdy v minulosti psala, ale ještě jsem to nevyzkoušela. Dnes mě tahle myšlenka dráždila znovu.

Za druhé si říkám, že můj úspěch v nachytřování (jestli si podle svých interních měřítek vedu dobře, nebo špatně) tkví v mých denních a týdenních rituálech. That’s it. O ničem jiném to není. Jde jen o to, jestli mám pravidelně v každém týdnu či (ideálně) denně vyhrazen čas, kdy se nachytřování věnuji. To je základ celého úspěchu. Bez toho to nikdy nebude fungovat.

📗 Stardate 27-09-2023

Splněno. 25 minut. Dnes jen rychlovka, protože se běžím oblékat a jedu na celý den vyřizovat různé pochůzky po Praze.

Jedno malé pozorování ale přece jen mám. Psát permanentní poznámky mě strašně moc baví! Nejradši bych u toho seděla celý den, kdybych mohla. Mým cílem je teď přijít na kloub tomu, jak lidem vysvětlit zettelkasten tak, aby zažívali u poznámkování stejnou euforii jako já. Svět potřebuje víc poznámkářů!

📗 Stardate 28-09-2023

Splněno. 1 hodina a 1 minuta. Opět jsem rozpracovávala existující permanentní poznámku. Této poznámkovací činnosti se věnuji už několik dní v řadě. Mám totiž pocit, že jsem na to kápla. Že jsem našla nějakou zlatou myšlenkovou žílu, a tak se nemohu od kutání odtrhnout.

Zároveň mě ale v hlavě pořád obtěžuje brouček, který bzučí, že bych měla i postupovat se zpracováním zdrojových poznámek. Jenže kam já všechny tyhle úrovně poznámkování nacpu? Potřebuji dnes revisitnout svůj denní a týdenní rituál a udělat si na to prostor.

Včera jsem cestou do Prahy poslouchala podcast od Cala Newporta: Ep. 257: Refusing Overwork. Jako praktický každý podcast od Newporta i tento byl velmi inspirativní a udělala jsem si tunu letmých poznámek. Hlavně se mnou zarezonovala myšlenka omezování. Tím, že si řekneme, že pracujeme jen ve vymezený čas, například od 9 do 5, tak to je podnětem pro naši kreativitu — jsou to právě limity, které nás nutí vymyslet, jak to udělat, abychom se během této doby zvládli pověnovat všemu, čemu chceme. Zde je prostor pro hledání automatizací, optimalizaci procesů a upgradování systému. Dokud si nedáme žádné omezení, tak máme jakoby pocit, že času máme nekonečně mnoho a náš den se rozplizne. Ve výsledku pak nedosahujeme výsledků, kterých bychom chtěli, a ještě navíc nejsme ani odpočatí. Takže. Můj cíl na dnešek je přemýšlet nad časovým omezením, kdy se budu věnovat práci, psaní, poznámkování a využít to jako podnět pro inovace svých procesů a systému, abych toho mohla dosáhnout.

Celkově bych svou dnešní poznámkovou reflexi shrnula slovy (jako už někdy obdobně v minulosti), že bez funkčního systému na správu úkolů, závazků a povinností prostě můj systém na správu znalostí nikdy nebude fungovat k mé spokojenosti. Tedy nejprve je potřeba mít spolehlivý time management a pak dává smysl začít se věnovat knowledge managementu.

📗 Stardate 29-09-2023

Splněno. 1 hodina a 32 minut.

Stále pokračuji v rozpracovávání existující permanentní poznámky. Během toho jsem si ale dnes vzpomněla na pasáž z knihy Tao of Seneca, kterou mi dnes ráno připomněla aplikace Readwise. Takže jsem pak ještě asi polovinu času přemýšlela nad ní a snažila se na základě ní vytvořit permanentní poznámku. Konkrétně jsem zpracovávala tuto pasáž z výše zmíněné knihy:

Be careful, however, lest this reading of many authors and books of every sort may tend to make you discursive and unsteady. You must linger among a limited number of master thinkers, and digest their works, if you would derive ideas which shall win firm hold in your mind. Everywhere means nowhere. When a person spends all his time in foreign travel, he ends by having many acquaintances, but no friends. And the same thing must hold true of men who seek intimate acquaintance with no single author, but visit them all in a hasty and hurried manner.

—Tim Ferris, Tao of Seneca (Letter 2, On Discursiveness in Reading)

Formulace permanentní poznámky mi ale šla těžko — což si připomínám, že je v pořádku, neboť to znamená, že se pohybuji někde na hranici svých znalostí a tak to má u zettelkasten být. Každopádně jsem ale tuto poznámku nechala rozpracovanou a vrátím se k ní někdy příště. Problémy s formulací jsem asi měla proto, že jsem k tomu měla spoustu doplňujících otázek a vlastních letmých myšlenek. Tak například:

• Proč to vadí? V čem je problém?
• Platí to jen u filozofie, nebo i dalších oborů? Platí to i v akademické sféře?
• Které obsahové tvůrce chci do hloubky vstřebat já? Jak to dělat systematicky?
• Připomíná mi to myšlenku informačního minimalismu. Tohle je konkrétní aplikace této myšlenky.

No a na závěr mě také napadlo, že bych si přála, abych pro lidi mohla být tím jejich hlavním nachytřovacím bodem z oblasti personal knowledge managementu já. Chci být pro lidi ten obsahový tvůrce, u kterého si řeknou: „I want to linger and digest her work deeply“.

A s tím souvisí otázka: Co mohu udělat, abych byla worthy of people’s time and attention?

📗 Stardate 30-09-2023

Splněno. 40 minut. Zpracovávala jsem několik letmých poznámek do permanentních.

Dnes bych chtěla říct pár (hodně) slov o tom, jak mě tento veřejný návyk poznámkování zachránil. Nejprve ale trochu kontextu…

… Jak si teď od píky buduju v Roamu svůj time management (PTM) systém, tak vnímám, jak děsně frustrující zážitek to je. Neskutečně mě vytáčí, že musím systém stavět za běhu — stavím ho, ale zároveň ho už potřebuju i každodenně používat. Kéž bych mohla zastavit čas, systém si postavit a pak kliknout na resume.

V hlavě se mi dnes objevila docela trefná analogie. Budování si systému (ať už PTM nebo PKM) je jako stavění domu. Ale s jistým břemenem. Během stavby v něm totiž rovnou musíme začít i bydlet. Takže pokládáte základy, betonujete a zároveň už si někam, kde je ještě hlína, jdete postavit psací stůl. Zdi ještě nestojí, ale vy už si aspoň provizorně potřebujete rozchodit sprchu. Je to frustrující. Máte pocit, že ať děláte cokoliv, tak sami sebe zdržujete. Používání domu (= žití v něm) zdržuje jeho budování a jeho budování zase zdržuje jeho používání. Grrr. Cítíte tu frustraci taky?

No. A takhle se teď cítím u budování svého PTM systému. A dnes mi také došlo, že ale úplně stejně jsem se cítila v začátcích budování svého PKM systému.

Teď už bych řekla, že mám dům reprezentující můj PKM systém docela obstojně postaven. Sice ještě není perfektní, ale už v něm mohu obstojně fungovat. Jenže nebylo to tak vždycky. Čímž se dostávám k tomu, jak mě můj veřejný poznámkovací návyk zachránil.

V začátcích budování svého PKM systému jsem zažívala obdobné návaly frustrace jaké zažívám teď u PTM systému. Jsem ještě navíc perfekcionista, takže tím se to všechno ještě umocňuje. Všechno, nebo nic. Buď mám perfektní systém, nebo žádný. Nebudu používat rozpracovaný nedokonalý systém. Nebudu. Není to fér. Jsem chudinka. Svět je nespravedlivý. A tak jsem seděla na holých betonových základech svého PKM domečku a naříkala. Pak jsem se ale na sebe naštvala a rozhodla se, že se porazit nenechám a budu ten systém používat i když není dokonalý. Ale potřebovala jsem pomoc…

Ano. Tou pomocí byl právě můj veřejný závazek poznámkovat ať se děje, co se děje. Pomohl mi ve chvílích, kdy jsem se litovala a kdy jsem měla chuť se na všechno vykašlat, protože to není dokonalé. Pomohl mít jít vpřed. Takže i když byl můj PKM domeček rozestavěný, tak jsem v něm pomalu ale jistě začínala žít. Tu jsem položila koberec. Tu jsem vymalovala zeď. Tu jsem tu vymalovanou zeď zbourala, protože mi došlo, že tudy potřebuju chodit. Občas jsem nešla kupředu, ale udělala pár kroků zpět. Ale! Nestála jsem na místě!

Veřejný návyk poznámkování mi tak pomohl (a stále pomáhá) osvojit si nový mindset. Je mnohem více frustrující stát na místě, než udělat občas při pokusu pohybu vpřed pár kroků vzad. Just keep moving. That’s all that matters. Just don’t stay still.

📗 Stardate 01-10-2023

Dnes jen 28 minut. Shame on me. Válela jsem se v posteli až do 8. Zaspala jsem poznámkování. Vrrrr. A to jsem měla včera hlavu v oblacích, jak do svých dnů zařadím poznámkování více. To to ale pěkně začíná.

Ještě stále rozpracovávám existující permanentní poznámky — říkám tomu udržitelné nachytření. Kromě toho si ještě ale potřebuju vyhradit pravidelný čas na další nachytřovací úrovně. Celkem jsem jich identifikovala pět. Kromě udržitelného je tam například aplikované nachytření, během kterého zpracovávám (aplikuji do kontextu svých problémů, otázek a zájmů) dříve zapsané zdrojové poznámky. Do této chvíle jsem v rámci ranního poznámkování dělala jedno, nebo druhé. Cítím ale, že bych chtěla dělat obojí. Asi to zkusím nastavit tak, že udržitelnému nachytření se budu věnovat před snídaní a aplikovanému po snídani. Hmm.

📗 Stardate 02-10-2023

„On certain projects that I know are important, I don’t tolerate procrastination. It doesn’t interest me,“ řekl Cal Newport. Osobně jsem poslední týden nemohla z hlavy dostat tu pasáž procrastination doesn’t interest me. That’s just… Deep. Uvědomila jsem si, že tenhle mindset chci taky. Ne. Potřebuju ho!

Dnes jsem vstala už v 5:30. Proč? Protože procrastination doesn’t interest me.

Díky tomu jsem se dostala včas k psaní poznámek a dvě pomodora (51 minut) jsem věnovala udržitelnému nachytřování (aka rozvedení stávajících permanentních poznámek). A bylo to… uspokojující.

Zároveň jsem si zapsala reflexi ke svému time managementu, že bych si chtěla po snídani dávat pravidelně ještě půl hodinky aplikovaného nachytření (zpracování zdrojových poznámek). Jenže pak jsem si to uvědomila.

Zase se snažím na poznámkování v průběhu dne vyhradit samostatné bloky. Ale je to správně? Neměla bych se spíš snažit poznámkování zařadit do klasických pracovních bloků? Tedy poznámkovat (guilty-free) v době vyhrazené práci na projektech?

Příklad: Dělám na kurzu o poznámkování pro Melvila. Během toho si uvědomím, že bych potřebovala více rozvést nějakou myšlenku, zpracovat poznámky z nějaké knihy či udělat rešerši. Co teď? Vidím dvě možné odpovědi:

• zapsat si to jako úkol pro budoucí poznámkovací session, nebo
• to udělat hned (či to brát jako budoucí úkol) v rámci pracovní session, kterou mám vyhrazenou pro práci na tomto projektu.

Osobně se zatím přikláním častěji k první možnosti. Nevím ale, jestli je to tak správně. To, že se mi do svých dní nedaří nacpat poznámkování i práci možná naznačuje, že tu smrdí nějaký problém. Na druhou stranu jsem ale párkrát v minulosti zkoušela tu druhou možnost a nebylo to nic moc. Měla jsem výčitky, že nepracuju, ale hraju si. Hmm. Možná nějaký kompromis to bude chtít? Ještě nad tím budu přemýšlet…

📗 Stardate 03-10-2023

Procrastination still doesn’t interest me! Opět jsem vstala v 5:30. A začíná se mi to líbit, protože je díky tomu moje ráno o dost klidnější. I když kdybych vstala v 5:00, bylo by to ještě senzačnější. Jenže to bych musela chodit spát v 21:00 a to podle mě není dlouhodobě udržitelné. To je člověk pak úplně asociální. Takhle se to snažím večer směrovat na 21:30 (či 22:00, když je krizička) a to je snad ještě na hranici asociálnosti přijatelné.

Co jsem dneska poznámkovala? Tak nejprve čas — poznámkovala jsem mezi 7:00 a 8:00. Zpracovávala jsem několik letmých poznámek. Konkrétně jsem z nich vyrobila tři permanentní a pak se věnovala prodlužování doby expirace zbytku letmých.

Doby expirace? Vysvětlím.

Z mé zkušenosti má každá letmá poznámka, kterou si během dne zachytím, dobu expirace. Takové té nejrychlejší, jednoslovné či párslovné poznámky, obvykle vydrží jen den nebo dva. A pak se zkazí. Zkaženost v tomto kontextu znamená, že poznámka mi přestane dávat smysl. Jak píše Sönke: „Zanedbanou letmou poznámku poznáte snadno – buď už nechápete, co měla znamenat, nebo vám přijde banální. V prvním případě jste zapomněli, co vám měla připomínat, v tom druhém si nepamatujete příslušný kontext.“

Takže. Co s tím? Jak zařídit, aby se letmé poznámky nezkazily? Podle mě jsou dvě řešení:

• Zpracovat je (to radí i Sönke), nebo jim
• prodloužit dobu trvanlivosti.

Zpracování zpravidla znamená udělat z letmé poznámky permanentní. Prodloužení doby trvanlivosti znamená rozepsat tuto letmou poznámku více podrobněji — díky tomu mi bude dávat smysl i později. Čím více tu myšlenku popíšu, tím spíše se mi v budoucnu vybaví v hlavě požadovaný kontext potřebný pro zpracování.

Jako nejlepší by asi bylo zpracovat ty letmé poznámky všechny rovnou. Jenže občas mám prostě nějakou takovou myšlenku, která je neuchopitelná. Protéká mi mezi neurony. A je prostě třeba ji nechat chvíli odležet, než z ní něco bude.

No a druhý problém je, že kdybych zpracovávala všechny letmé poznámky hned, tak bych asi nedělala nic jiného během poznámkování. Zvlášť poslední dobou moje denní stránky v Roamu přetékají letmými poznámkami, které si v průběhu dne zachytím. Občas ani nestíhám psát. Moje hlava střílí všemi směry a moje prsty se na klávesnici ve vší té rychlosti vzájemně potkávají, protože vím, že ty myšlenky brzy zmizí, když je nezachytím. Nápady jsou jako motýli. They hang out with me for just a little while, and if I don’t engage them they flutter on over to the next recipient.

No. Takže potřebuju prodlužovat dobu trvanlivosti. Jenže to s sebou přináší další problém: Kdy tohle mám sakra dělat?

Zatím jsem se to snažila dělat v rámci denní revize po práci, jenže vyhrazená půl hodina na tohle zdaleka nestačí. Potřebovala bych někdy klidně i hodinu.

Tak třeba včera. Spoustu letmých poznámek jsem měla a navíc jsem měla konzultaci s Martinem Kavkou, kterého jsem oslovila, aby mi pomohl s rozjezdem mého chystaného newsletteru. Během callu jsem si napsala spoustu rychlých poznámek. No jo. Jenže aby mi k něčemu byly, tak je třeba jim prodloužit dobu trvanlivosti. A to je klidně další hodina. Uff.

Neprodává se někde instantní nafukovač dnů? Beru jich šest.

A tím se oklikou dostávám zase k mému time management systému. Potřebuju si rozmyslet, kdy jaké typy činností budu dělat. Protože jen tak budu mít klid, že je o všechno někdy postaráno. A taky budu mít lepší přehled o své pracovní zátěži, takže budu informovaněji říkat „teď ne“, když můj systém ukáže, že první volno pro tyto typy činností mám až za tři měsíce.

Anyway. Otázky z dneška pro mé další dny jsou: Kdy budu produžovat dobu expirace letmým poznámkám? Počítat do toho i poznámky z callů? Nebo ty řešit někde bokem? Nebo by se dalo nějak udělat, abych všechny letmé poznámky přece jen zpracovala hned? Nebo je v pořádku je odložit, když jsou amorfním blobem, který zatím neumím do podoby permanentní poznámky zachytit?

📗 Stardate 04-10-2023

Co myslíte, vstala jsem dnes zase v 5:30?

Dnes jsem poznámkovala 50 min a věnovala se prodlužování doby expirace letmých poznámek. Konkrétně jsem celou dobu vypisovala poznámky z rozhovoru s Martinem Kavkou, kterého jsem, jak jsem zmiňovala včera, požádala o pomoc s rozjezdem newsletteru.

Call s Martinem jsme měli předevčírem a ačkoliv jsem si toho pamatovala dost a všem rychlým poznámkám jsem rozuměla, tak si stejně myslím, že nejlepší je zpracovávat poznámky ze synchronně probíhajících rozhovorů hned po jejich ukončení (nejlepší varianta), nebo druhý den ráno poté (druhá nejlepší varianta). Věřím, že kdybych to udělala, tak si zapíšu těch vhledů ještě o trochu víc.

Brzkému rozpracování poznámek z rozhovorů také podle mě nahrává motivace. Tu mám já osobně vyšší hned po ukončení rozhovoru, kdy jsem toho plná. Následně klesá. Dneska už se mi do toho třeba chtělo méně než včera.

Na druhou stranu si ale říkám, jestli přece jen maličký odklad rozpracování těch poznámek z rozhovoru tomu poznámkování neprospěje. Tedy kdybych se na to vyspala a dělala to až druhý den — tak jestli tohle nakonec není nejlepší varianta a nikoliv to zpracování hned. Říkám si, že by se mi to v hlavě mohlo rozležet a výsledné poznámky by byly lepší.

Hm. Budu experimentovat. A uvidíme. Minimálně dnešní zkušenost mi říká, že dva dny odkladu už je moc.

Jo a odpověď na otázku v úvodu mého dnešního deníkování je: ano, vstala! Procrastination still doesn’t interest me.

📗 Stardate 05-10-2023

Rozhodla jsem se ranní poznámkování začínat zpracováním letmých poznámek ze včerejška. Ne úkolů — ty dělám v rámci daily review večer. Ale letmých poznámek, které zachycují nějaké potenciálně permanentní myšlenky. Tady jsou čtyři letmé myšlenky, které jsem dnes zpracovávala:

• dobrá typografie není vidět a stejně tak dobré líčení není vidět
• fiction/beletrie je vlastně filozofická literatura
• nachytřování se z informačních zdrojů pomocí návyku one key thought
• Já se moc omlouvám, ale smalltalk mi moc nejde. Nevadilo by ti, kdybych ti položila otázku nezabývající se tvým názorem na počasí?

Tyhle poznámky spíš vyvolávají další otázky, než aby měly nějakou informační hodnotu co? No a právě proto jejich zprácování není radno odkládat. Kdybych je nechala někde válet třeba měsíc, tak už zapomenu, co jsem si jimi vlastně chtěla připomenout. Takže rychlé poznámky jsou mere reminders. That’s it. Je potřeba je rychle zpracovat, aby k něčemu byly.

Já jsem konkrétně dnes u první, druhé a třetí poznámky prodloužila dobu expirace a tu čtvrtou jsem rozvedla do dvou permanentních poznámek. Víc jsem nestihla. Dnes totiž jen 25 minut. Dneškem mi začínají akademické povinnosti — čtvrtky a pátky učím ode dneška až do konce roku u nás na fakultě, na FIT ČVUT.

📗 Stardate 06-10-2023

Splněno. 32 minut. Vypadá to, že čtvrtky a pátky budu držet na spodní hranici poznámkování, abych se ráno v klidu stihla vypravit do Prahy na výuku.

Dnes jsem se věnovala pouze zpracování rychlých poznámek ze včera. Buď jsem prodlužovala dobu expirace, nebo je přetvářela v permanentní poznámky. Letmých poznámek ke zpracování bylo dost, protože jsem včera měla zapnutý externí generátor podnětů — cestou do Prahy jsem poslouchala podcast od Cala Newporta — Ep. 268: Stoicism and the deep life.

Musím říct, že mě začínání dne zpracováním rychlých poznámek na jednu stranu uklidňuje, protože mám konečně pocit, že je o tyhle myšlenky správně postaráno. Na druhou stranu se ale více chci dostat i k dalším poznámkovacím činnostem — rozvedení existujících permanentních poznámek, zpracování zdrojových poznámek ze zdrojů, které jsem si přečetla či poslechla, a pak samozřejmě také samotné čtení a poslech, že? Pořád nevím, jak to do svých dnů vložit v takové míře, abych s tím byla spokojená. Zatím mi to vždy přijde not enough.

Přemýšlím ještě nad terminologií. Několikrát jsem v dnešním záznamu přepisovala spojení „rychlé poznámky“ a „letmé poznámky“.

Asi bych to definovala tak, že rychlé poznámky jsou poznámky, které si zapíšeme rychle a které je potřeba rychle zpracovat či jim dodat kontext, nebo nám brzy k ničemu nebudou. Letmé poznámky jsou všechny poznámky, které jsou „z mé hlavy“ — myšleno, že to není převyprávění toho, co se řeklo v nějakém informačním zdroji, ale je to něco, co vyplodila moje hlava. Moje hlava je tím zdrojem. Tedy rychlé poznámky mohou být letmé a letmé poznámky mohou být rychlé.

Zpracování rychlých poznámek je součástí udržitelného nachytření a je to prioritní činnost, která by se měla dělat ASAP. Já ji zatím dělám ráno jako první činnost dne.

📗 Stardate 07-10-2023

Energy anomaly detected. Splněno. Ale jen 27 minut. Zpracování jedné letmé poznámky do permanentní.

Dneska to bylo jen o udržení návyku. Spát jsem totiž šla až ve dvě ráno — ale z dobrých důvodů. Moje nejšikovnější maminka vyhrála celosvětovou soutěž Generali a stala se top poradcem pro rok 2023. Včera jsme tak pro ni na letišti připravili uvítací výbor a slavili do noci.

Moje maminka — moje inspirace. 🥹

📗 Stardate 08-10-2023

Splněno. 27 minut. Začíná se mi tu rozjíždět nepříjemný streak — držení se minimální hranice splnění návyku. Není mi to příjemné, ale zároveň to tak poslední dny prostě mělo být. Včera jsem šla spát zase kolem až druhé hodiny ráno, protože děda slavil 75. narozeniny. Dnes mám tedy trochu zamlženou hlavu. To ale není hlavní důvod dnešního krátkého poznámkování. Hlavní je ten, že se potřebuju jít začít připravovat na cestu do Prahy na sraz klubu lifehackerů.

Co jsem dnes poznámkovala? Dnes to bylo rozborové poznámkování. Rozpracovávala jsem zdrojové poznámky ze včerejšího workshopu — The Zettelkasten Method 101 LIVE Workshop. Na workshop jsem se přihlásila, protože Sascha se věnuje zettelkasten mnohem déle než já, a tak bych se od něj ráda něčemu přiučila.

Má dnešní reflexe při poznámkování: všimla jsem si, že mám tendence odkládat „práci“ na později. Konkrétně když si píšu zdrojové poznámky a napadne mě, že by se daná myšlenka mohla hodit k nějaké poznámce či projektu nebo že je to vlastně úkol. Mám tendence na tyhle myšlenky reagovat stylem: „To propojím až v další fázi poznámkování — až budu tyhle poznámky zpracovávat. Teď ne.“

Problém? Ne vždy ta další fáze následuje dost včas. Už tedy mohu do té doby zapomenout s čím jsem to chtěla propojit. No a občas se stává (i když si to nechci moc připouštět), že se k nějakým zdrojovým poznámkám už nevrátím vůbec. Prostě nemám dost silné proč. Tím, že tedy linky udělám už během psaní těch zdrojových poznámek, tak na tyhle poznámky ze zdroje narazím, až budu koukat na tu cílovou poznámku, ke které je to napojené. No a v tuhle chvíli mohu mít dost silné proč to zpracovat. Ale kdybych to propojení neudělala, tak si na to pravděpodobně nevzpomenu.

📗 Stardate 09-10-2023

Splněno. 45 minut. Dnes jsem poznámkovala mimo svůj klasický denní rituál. Od zítra už se ale těším, že se začnu vracet ke svému defaultnímu rannímu poznámkování.

Mám svůj denní rituál opravdu ráda. Je to moje kotva, ke které se po výchylkách vždy moc ráda vracím. Není to ale tak, že bych se výchylkám bránila. Užívám si je. Abych si je ale užívat mohla, potřebuju vždy nějaký čas strávit ve svém klasickém ničím nerušeném denním rituálu. Je to moje zóna dočerpání energie. Představuji si to jako hladinu vody. Když prožívám den podle svého denního rituálu, pak je hladina klidná. Relax. Pohodička. Ale po nějaké době je to nuda. A je občas fajn tam hodit kamínek či šutřík a hladinu rozvlnit. To byly ty poslední dny — akce na letišti, narozeniny dědy, sraz klubu lifehacků. Vlnění je zábavné, ale zároveň také vyčerpávající. Vyžaduje energii. Proto vždy cítím, že se pak potřebuji vrátit na nějakou dobu do svého denního rituálu a tím hladinu zklidnit.

A teď k poznámkování.

Dnes jsem pokračovala v rozpracovávání poznámek z workshopu o zettelkasten, o kterém jsem psala včera. Konkrétně si pouštím záznam callu a rozpracovávám letmé poznámky, které jsem si napsala během callu. Původně se mi do toho moc nechtělo. Věděla jsem, že mi takovéhle zpracování zabere několik poznámkových sessions. Navíc jsem si na konci první session řekla, že tam nezaznělo nic groundbreaking, co bych nevěděla. Ale přesto. Intuice mi říkala, že bych měla. Výsledek? Třeba dnes jsem celých 45 minut věnovala zpracování jen 7 minut záznamu callu.

I když už je to lepší, tak pořád mám občas tendence honit se za další knihou, dalším kurzem, dalším článkem či podcastem. Jako kdyby na mě v tom dalším zdroji čekala ta zásadní myšlenka, která mi změní život. Jenže když konzumuji takhle rychle, tak pak nemám šanci myšlenky ze zdrojů vstřebat. V touze najít myšlenku, která mi zlepší život o 200 %, ignoruju myšlenky, které mi život zlepší třeba o procent pět. Ve finále ale přešlapuju na místě. Neposouvám se. Zatímco když budu věnovat pozornost i těm menším myšlenkám, budu se posouvat vpřed pravidelně. A občas mohu dokonce zjistit, že myšlenka, která se tvářila jako pětiprocentní, mi nakonec život zlepší o mnohem více.

Takže moje dnešní sebereflexe zní: Eliško, zpomal. Nechvátej. Když najdeš informační zdroj, u kterého máš pocit, že stojí za podrobnější zpracování, poslechni ten pocit.

📗 Stardate 10-10-2023

Self-care! Při včerejší idealizaci toho, jak hned naskočím do svého denního rituálu, jsem zapomněla na self-care.

Normálně bych totiž vstávala v 5:30, ale vzhledem k tomu, že jsem poslední dny chodila spát kolem druhé ráno a v noci toho moc nenaspala, tak by nebylo úplně rozumné hned naskočit do tohoto celkem tvrdého režimu. Moje tělo (které je, jak zjišťuji, mnohem chytřejší než moje mysl) mi to hned ráno dalo najevo. Nakonec jsem tedy spala na dnešek asi 11 hodin. Do klasického režimu naskakuji až od zítra.

Poznámkování tedy dnes jen 26 minut, abych měla čas ještě na další aktivity. Stále pokračuji ve zpracování callu ze sobotního workshopu, který jsem začala zpracovávat v neděli. A dneska to opět byly informační drahokamy. Jde to pomalu, ale jsem ráda, že jsem si dovolila zpomalit a věnovat se zpracování pomaleji a podrobněji.

K dnešnímu poznámkování mám i reflexi. Týká se toho, kdy se věnovat těmto nachytřujícím projektům. Osobně vnímám nachytření jako jednu ze svých oblastí (v řeči PARA). Ve svém denním a týdenním rituálu se snažím vymezovat čas, kdy se této oblasti věnuji — ranní návyk poznámkování je vlastně jedním z těchto časů. Přemýšlela jsem, jestli práce na nachytřujících projektech — například můj projekt [[d/zettelkasten 101 with [[fast, sascha]] 7. 10. až 4. 11. 2023]] — by měla spadat do těchto časů. Nebo nějakých jiných.

No. Už jen když to teď píšu a vidím to před sebou, tak si říkám, že by to do toho času zřejmě spadat mělo. Stejně nevím, kam jinam bych to dala. Moje dny už jsou prostě plné. Proto je ale třeba být při výběru těchto projektů very mindfull, protože tím pádem odkládám další aktivity až za tento projekt. Třeba v knize How to read a book už jsem nepostoupila ani nepamatuji. A teď ani nepostoupím. Protože prioritu má ten kurz. Který má jasný deadline a úkoly s ním spojené.

Takže závěr: Eliško, buď very mindfull, ke kterým nachytřujícím se projektům se zavazuješ. Mělo by to být něco, co fakt chceš. Něco, u čeho ti nebude vadit, že tomu teď věnuješ pozornost místo jiných nachytřovacích zdrojů a témat.

📗 Stardate 11-10-2023

Splněno. 25 + 50 minut. Nejprve jsem 25 minut věnovala udržitelnému nachytření — zpracování včerejších rychlých poznámek. Následně jsem pak 50 minut pokračovala ve zpracování callu z workshopu — tomu říkám rozborové nachytření.

Během udržitelného nachytření jsem si všimla, že je mi proti srsti počítat do tohoto času to, když zpracovávám i úkoly, které jsem si včera rychle zapsala. Jenže pak jsem si vzpomněla na svou definici poznámky — poznámka je jakýkoliv externí záznam, který tvořím sama pro sebe. To znamená, že úkol je jen typem poznámky. Tedy zpracování úkolů je zpracování poznámek. Paráda. Hned se mi pak pracovalo lehčeji. Není nad to, když sama sobě zvládnu něco přesvědčivě odůvodnit.

Během rozborového nachytření jsem zpracovala dalších asi 15 minut z callu. Jde to pomalu? Ano. Je to zbytečné? Ne! Opravdu cítím, jak je tohle pomalé zpracování užitečné. Ale pomalé je samozřejmě taky. Právě to potom vede k tomu, že poznámkování pro zettelkasten člověka začne vést k inspekci toho, co čte. Člověk začne být vybíravější, protože si začne více uvědomovat, že všechno nezpracuje a že svou energii chce věnovat tak jen tomu, co za to opravdu stojí. Ale gosh. To poznámkování je tak naplňující! Ten pocit, když vím, že jsem si z toho zdroje (teď z první session workshopu) odnesla opravdu maximum! Je to fakt neuvěřitelně naplňující a uspokojující! Při poznámkování se rozplývám jak Sheldon Cooper při hrátkách s dominem.

Během zpracování poznámek z callu jsem si uvědomila, že ty biblio poznámky, které jsem si udělala během callu, mi jsou v podstatě k ničemu. Většinou je pak smažu, když tu sekci projdu znovu na callu a opoznámkuji pořádně. Jediné užitečné mi přijdou letmé poznámky — to, co bych mohla zapomenout, než bych ten call zpracovávala. Tak si říkám, že tohle je pro mě asi způsob, jak mi bude vyhovovat zpracovávat živé události, ze kterých je pak záznam…

… Účastnit se live události. Dělat si jen letmé poznámky, ne biblio. Soustředit se na to, co lektor říká. Po události se rozhodnout, jestli mi stojí za to, si záznam projít a zpracovat pořádně. Pokud ano, pak to udělám — už ale budu informovanější, protože budu mít již hrubou představu, o čem se tam povídalo. Pokud ne, pak si napíšu biblio poznámky z hlavy bez záznamu — klidně jen jednu klíčovou myšlenku, kterou si z toho chci odnést a pak move on.

Psaní biblio poznámek během živé události má podle mě jen smysl, pokud se jedná o náročnější téma (typu matematika, computer science, fyzika apod.), kde psaní/kreslení v průběhu může pomoci tomu, abychom pochopili, co lektor říká. U lehčích témat si myslím, že to stačí procesovat v hlavě za běhu. A možná je to dokonce i lepší? Tyhle myšlenky ještě budu testovat v praxi a více nad tím přemýšlet. Jsou to zatím jen hypotézy.

📗 Stardate 12-10-2023

Splněno. 39 minut. Dneska jen spodní hranice splnění návyku, protože čtvrtek is a teaching day.

Věnovala jsem se udržitelnému nachytření — zpracovávala jsem letmé poznámky, které jsem za poslední den nasbírala na denní stránku do Roamu. To jsem měla naštěstí celkem rychle. Asi za 10 minut. Zbytek času jsem věnovala sepisování poznámek z úterního callu.

V úterý jsem měla druhou session s jazykovou koučkou. Rozhodla jsem se totiž, že se chci zlepšit v angličtině. Teda ne. To není můj cíl. Ten pravý cíl je, že chci zapracovat na svém sebevědomí při mluvení v angličtině. Ačkoliv anglicky umím a angličtinu jako jazyk miluju, tak mě vždycky při mluvení brzdí nízké sebevědomí. Jsem nervózní, že udělám nějakou gramatickou chybu například. Frustruje mě to. A tak jsem se rozhodla s tím něco dělat. Jenže jít do jazykového kurzu nedávalo smysl. Nechybí mi totiž znalost angličtiny, chybí mi sebejistota v angličtině. Naštěstí jsem zjistila, že existuje někdo přesně pro mě — jazykový kouč. Boží!

Říkám si, že bych o svých zkušenostech s jazykovým koučinkem a své cestě za větší sebejistotou v angličtině pak mohla sepsat článek na blog. Přečetli byste si ho?

📗 Stardate 13-10-2023

Splněno. 39 minut. Pátek je taky teaching day, takže opět držím návyk u spodní hranice, abych se stihla vypravit.

Poslední tři dny jsem se už opět vrátila ke vstávání v 5:30 a nečekala bych, že tohle někdy řeknu, ale začínám si to vstávání užívat. Je paráda mít, ještě než začne klasický pracovní shon, čas na sebe a své poznámkování.

Dnešní poznámkování jsem opět věnovala zpracování letmých poznámek. Většinu času jsem sepisovala poznámky z jazykového koučinku. S tím jsem začala už včera, ale teprve dnes jsem to dokončila.

Přemýšlela jsem nad tím, že bych časy, které mám vyhrazené pro poznámkování, začala vždy tím, že bych se podívala, jestli není třeba udělat nějaké nachytření v rámci mých aktuálních projektů. Například zpracovat poznámky z rozhovorů, udělat rešerši na nějaké téma či si přečíst nějaký článek. Pokud by něco takového bylo, pak bych se věnovala nejprve tomu. Kdyby nebylo, pak bych si vybírala podle chuti. Chci to takhle teď následující dny vyzkoušet. Možné riziko vidím v tom, že se nikdy nedostanu k tomu výběru dle chuti. Že vždycky bude co dělat v rámci projektů. Hm. Ale pak je otázka, jestli to vadí. No uvidíme. I’ll try and gather more info.

📗 Stardate 14-10-2023

Splněno. 24 minut + 122 minut.

Nejprve jsem 24 minut zpracovávala letmé poznámky ze včera. Následně jsem se věnovala dokončení zpracování první session z workshopu o zettelkasten (viz stardate 08-10-2023).

Celkem mi zpracování první session/callu zabralo 269 minut. Takže jsem skoro 5 hodin zpracovávala call, který měl necelé 2 hodiny. Což je hromada času. Troufám si ale říct, že takovéto zpracování jednoho callu mi dá mnohem víc než pouhá účast na všech pěti callech, které v rámci workshopu máme. Jinými slovy kdybych se teď už žádného callu neúčastnila, tak si z workshopu podle mě odnesu i tak víc, než kdybych se všech pěti callů pouze účastnila (bez vracení se k záznamům).

To mě tedy přivádí k reflexi. Bez záznamu se prostě živě probíhající nachytřovací události nedají pořádně zpracovat. Live zachytíme jen zlomek informací. Například spoustu myšlenek, které jsem si napsala teď ze záznamu jako děsně zajímavé, jsem během callu ignorovala, protože jsem třeba nepochytila jejich význam.

Přijde mi tedy čím dál tím více, že živá událost bez záznamu má smysl hlavně pro předání motivace posluchačům, pro působení na jejich emoce. Jakmile se jde ale do předávání hard knowledge (nachytřování), tak je živá událost strašně ztrátová. Je to podle mě děsně neefektivní způsob nachytřování lidí. Když je z toho ale záznam, tak je to něco jiného. Pak živá session slouží jako povrchní konzumace, jako preprocessing těch znalostí, kdy si uděláme hrubou představu o obsahu. Když se pak následně vrátíme k záznamu a zpracováváme ho, tak už víme co a jak a jde nám to pak vše lépe a mnohem více toho vstřebáme.

Takhle jsem se vlastně učila na vysoké já. Nosila jsem si diktafon do každé hodiny a nahrávala si, co říká učitel. Pak jsem si doma, zpravidla o víkendu, všechno pouštěla a pečlivě všechno, co se řeklo při hodině, zpracovala do poznámek. Tehdy jsem to ale dělala intuitivně, neměla jsem ještě žádnou představu o tom, jak zpracovávat znalosti efektivně. Teď už na tento svůj tehdejší způsob studia mohu nahlížet informovaněji a zařadit ho někam do své již širší představy o přístupu ke správě osobních znalostí.

📗 Stardate 15-10-2023

Splněno. 25 minut. Dneska jen minimální hranice splnění návyku, protože se potřebuji jít připravovat na cestu. Za chvíli vyrážím do Ostravy. Na zítřek mě Robert Vlach pozval do podcastu Na volné noze. Jsem nervózní? You bet!

Ještě než odejdu, tak jedno malé pozorování.

Musím říct, že to zpracování rychlých poznámek ráno vůbec není blbý. Vždy jsem se to snažila dělat po práci, abych končila s čistým stolem. Jenže jsem zpravidla už po práci neměla energii poznámky třídit a už vůbec ne jim prodlužovat dobu expirace. Ale protože jsem si byla jistá, že mi bude vadit to nechat nedokončené, tak jsem se do toho nutila. Poslední dny jsem ale prostě neměla čas to dělat po práci a dělala to vždy ráno. A kupodivu mi to vůbec nevadilo. Hm.

Že bych z toho udělala rituál? Že bych třeba svůj stávající denní uzavírací pracovní rituál rozdělila na dvě části, kde zpracování poznámek bych přesunula na následující ráno a zbytek po té práci dělala? Nebo celý rituál posunula na ráno? No. Uvidím. Vyzkouším.

📗 Stardate 16-10-2023

Splněno. 27 minut. Rozpracování pár permantních poznámek. Dnes jsem taková rychlovka, protože běžím na snídani a pak za Robertem. Prosím, myslete na mě, ať během natáčení neřeknu nějakou blbinu 😅

📗 Stardate 17-10-2023

Splněno. 31 minut. Báli jste se dnes o mě? Já o sebe trochu ano.

Opět se ukázalo, že odkládat poznámkování na odpoledne není dobrý nápad. Protože z odpoledne je pak najednou večer a to už nemám na poznámkování energii a nejraději bych to odložila na další den. Přerušit svůj poznámkovací řetěz se ale ještě dlouho nechystám. So. Here we are.

Co jsem dnes poznámkovala? Začala jsem zpracovávat druhou session z workshopu o zettelkasten (viz stardate 08-10-2023). Druhá session měla skoro tři hodiny, takže zpracování odhaduji tak na hodin sedm.

Reflexí jsem za poslední dny došla k názoru, že dělat si projekty typu „absolvovat workshop o zettelkasten se Saschou“ je blbost. Je to takový umělý projekt. Co je jeho cílem? Absolvovat ten workshop? To už bych si mohla začít dělat projekty i pro další informační zdroje. Například projekt „Přečíst si knihu X“.

Dobře, takže workshop o zettelkasten pro mě už není projekt. Co to tedy je? Je to podpůrný zdroj pro nějaký jiný projekt či mou oblast. Konkrétně už nějakou dobu cítím potřebu udělat si revizi a následný refaktoring svého PKM systému. Takže pro to jsem si udělala projekt. No a workshop se Saschou teď chápu jako součást rešeršní fáze tohoto projektu.

📗 Stardate 18-10-2023

Splněno. Dnes jsem během 44 minut poznámkování zpracovala dalších 10 minut záznamu ze sobotního workshopu o zettelkasten. Ne každých 10 minut zpracovávám takhle dlouho. Tyto minuty ale byly výjimečné tím, že se týkaly kontroverzního tématu — zdali používat stromová propojení v zettelkasten v kombinaci s grafovými, nebo mít pouze grafová.

📗 Stardate 19-10-2023

Splněno. 55 minut. Pokračovala jsem ve zpracování poznámek z druhé session workshopu o zettelkasten.

Začínám cítit, že zasvěcení svého ranního poznámkování této činnosti mi nevyhovuje. Mám pocit, že bych ten čas měla využívat produktivněji — udržitelným či aplikovaným nachytřením (tj. rozvíjením existujících permanentních poznámek či tvorbou nových). V tuhle chvíli ale vlastně svůj čas ráno trávím rozborovým nachytřením — tvorbou zdrojových poznámek. A tuhle činnost vnímám jako něco méně důležitého než udržitelné či aplikované nachytření. Na druhou stranu ale teď nemám časovou kapacitu věnovat se zpracování záznamu z workshopu moc kdy jindy. A je-li mým cílem si z workshopu odnést maximum (což je), tak tomu ten čas prostě potřebuji věnovat.

Možná bych to tedy mohla udělat pro tuto chvíli takto: Když během dne budu mít prostor se rozborovému nachytření věnovat, pak se ráno zaměřím na udržitelné či aplikované nachytření. Pokud ale čas mít nebudu, pak ráno pověnuji zpracování poznámek z workshopu.

📗 Stardate 20-10-2023

Splněno. 59 minut, ale nejradši bych u toho seděla ještě několik hodin. Což ale nejde, protože běžím snídat a pak jedu nachytřit pár studentů do školy ohledně návrhu konečných automatů.

Dnes jsem zase poznámkovala workshop o zettelkasten a moc mě baví, jak mi to dává podněty přemýšlet nad mou vlastní implementací.

Odložím si tu jednu poznámkovací reflexi, ke které se chci vrátit: Sekce linked references mi přijde čím dál tím méně užitečná jako permanentní uložiště poznámek. Začínám tuto sekci vnímat spíše jen jako inbox — kde jejím jediným cílem je uložit zde poznámky dočasně do chvíle, než budu pracovat na dané stránce. Při práci na dané stránce je pak mým cílem přesunout/zpracovat poznámky z linked references do těla dané stránky.

📗 Stardate 21-10-2023

Dnes jsem si trochu přispala, a na poznámkování tak bohužel nezbylo tolik času.

Věnovala jsem 43 minut zpracování poznámek z workshopu o zettelkasten. Ještě mi zbývá zpracovat necelá hodina záznamu. Ráda bych se k tomu dostala ještě odpoledne, protože od 17.00 máme další session.

Dnešní reflexe je o tom, že mi nevyhovuje být takhle vytížená a nemít čas na poznámkování a přemýšlení. Tato frustrace mi připomněla jeden citát, který se mnou hodně rezonuje:

The secret to doing good research is always to be a little underemployed.

Amos Tversky

Takže si ode dneška osvojuji nový pracovní mindset, kterým se budu řídit: Být velmi kritická k novým závazkům a úkolům a defaultní odpověď nastavit na „ne“. Vždy si hlídat, že má pracovní zátěž je z dlouhodobého hlediska v průměru na 60 % a ne na 110 % jak to cítím, že to mám teď.

📗 Stardate 22-10-2023

Life is just a series of obstacles preventing me to engage in my zettelkasten.

—Eliška

Dnešní záznam má dvě části. Obě už začínají být jaksi typické, když se tak ohlédnu na své záznamy dřívější. Nejprve popíšu, co jsem dneska poznámkovala. Následně pak přidám výstup mé dnešní reflexe o poznámkování.

Takže. Poznámkování. Co jsem dneska dělala?

Dneska jsem si léčila absťák. Od začátku semestru se cítím neskutečně intelektuálně nenaplněná. Většině mých dnů teď dominuje výuka (buď její execution, příprava na ni nebo post-mortem činnosti po výuce — jako kontrola zadaných úkolů). Dnes jsem si to částečně vynahradila a poznámkovala jsem 1 hodinu a 52 minut.

Konkrétně jsem dopoznámkovala druhou session z workshopu o zettelkasten a začala zpracovávat třetí ze včerejška. Trochu statistiky: Druhá session trvala 3 hodin. Tvorba zdrojových poznámek mi zabrala 5 a půl hodiny. Celkem moje zdrojové poznámky čítají něco málo přes 8600 slov. Zpracování těchto poznámek do permanentních mě teprve čeká. (A já se nemůžu dočkat, až se na to vrhnu.)

A teď ta reflexe o poznámkování. Vlastně je to taková reflexe nad mým pracovním životem, ale s poznámkováním to souvisí, neboť je to právě kvůli mému pracovnímu vytížení, kvůli kterému nemám na poznámkování čas. A to podstatné je, že mi to takhle nevyhovuje. Každá buňka mého těla křičí, že takhle to není správně. Že takhle to není dlouhodobě udržitelné.

Takže k tomu zahlcení. Můj klasický přístup, když začnu pociťovat příznaky zahlcení je: začít pracovat víc. Zabrat. Dostat tu práci z cesty, abych se mohla nadechnout. Jenže tohle evidentně můj problém permanentně neřeší. Jinak bych se v situaci zahlcení nenacházela během svého života znovu a znovu. To je takové to, že nevyřešíte svůj problém stejným přístupem, který vás do toho problému dostal in the first case.

V průběhu své pity party jsem si vzpomněla na myšlenku inverze. Konkrétně jsem si položila otázku: A co kdybych udělala přesný opak, než co dělám vždy? Jsem zahlcená. Okey. Stalo se. Ale co kdybych v reakci na to začala pracovat méně?

Rozhodla jsem se přijmout tuto výzvu! Počínaje dneškem zavádím následující:

• O víkendu žádná práce. Zero. None.
• V 17:30 zavírám počítač. Začíná screen-off time.
• Práce ve všední den jen do 14:00. (Čtvrtky a pátky, kdy učím do 17:45, jsou výjimkou.)

A teď upřesnění. Pod prací chápu činnosti týkající se sharing knowledge (v tuto chvíli hlavně příprava výuky, příprava/oprava testů, tvorba kurzů apod.). Na druhou stranu za práci nepovažuji činnosti spojené s přemýšlením (zettelkasten, poznámkování, čtení apod.). Ale to, že přemýšlení nepovažuju za práci, je svým způsobem nebezpečné. I když mě to baví, tak je to pořád duševní činnost, která mě nutně vyčerpává. Uvědomuji si tedy, že je potřeba ji kompenzovat zcela odpočinkovými aktivitami. Takže proto dodávám ještě následující omezení:

• Od 19:00 žádná duševní činnost, pouze relax. (To abych si nerozjela hlavu moc před spaním. Pak se mi celou noc o daných myšlenkách zdá a můj mozek nejde vypnout.)
• Po snídani, obědě i večeři minimálně půl hodiny chill & relax — jen sedět a koukat, přečíst si nějakou fiction, kouknout na seriál, jít se projít či zacvičit si, dělat něco fyzického.
• O víkendu od 14:00 žádná duševní práce. (Tohle bude hodně těžký.)

No. Tak uvidíme. Teoretický plán se mi v tuto chvíli líbí. Dám mu příští týden a pak zhodnotím, jestli to byl dobrý nápad, nebo to chce trochu poštelovat nějakými kolečky.

📗 Stardate 23-10-2023

Poznámkovala jsem 45 minut mezi 7.00 a 8.00. Věnovala jsem se stále ještě zpracování poznámek z workshopu o zettelkasten. Sessions máme celkem pět, plus pak ještě budou nějaké konzultační, takže tohle bude asi můj hlavní focus ještě pár týdnů. Doufám ale, že mi můj nový časový rozvrh umožní pracovat na rozborovém nachytření odpoledne, abych svá rána mohla zase začít věnovat udržitelnému a aplikovanému nachytření.

Což mi připomíná, že už bych taky opravdu chtěla posunout ten slovníček PKM pojmů tady na webu, abych mohla z pojmů typu aplikované nachytření linknout na jeho definici a nemusela to opakovat na všech místech pořád dokola. Píšu si do todo to promyslet.

Co se týče reflexe o poznámkování, tak se mi teď hlavou honí otázka: Jak se systematicky připravovat na rozhovory/diskuze. Třeba dneska mám call se Sönkem a chtěla jsem si připravit agendu, co všechno bych ráda probrala. Akorát jsem tu agendu měla naházenou v poznámkách nalinkovaných k našemu společnému projektu a špatně se v tom hledalo. Nehledě na to, že jsem ještě část agendy držela v hlavě a nenapsala si ji nikam.

Došla jsem k tomu, že nejlepší bude si psát nápady, co s kým chci probrat, na daily notes pages (či v podstatě kamkoli jinam do Roamu, kde zrovna v danou chvíli budu a bude to relevantní k agendě) a linknout je k danému člověku. Před plánovaným rozhovorem si pak projdu to, co je zde nalinkované a vytvořím na základě toho strukturovanou agendu na call/setkání. Akorát řeším, kam tuhle strukturovanou agendu psát. Teď to dělám tak, že si vytvořím na den události blok diskuze s…, pak jdu na aktuální daily page a na tento blok se odkážu slovy příprava na (link na diskuze s…). Akorát nevím, jestli to není trochu clunky. Dobře to ale funguje, když pak ten rozhovor je, že mám tu agendu hned po ruce u daného bloku. Ale ten proces tvorby této agendy prostě obsahuje friction. Hm. Ještě to potřebuji promyslet.

📗 Stardate 24-10-2023

Poznámkovala jsem 32 minut workshop o zettelkasten. Plus včera jsem měla call se Sönkem, a tak mám teď zase spoustu podnětů pro zamýšlení se nad celkovou strukturou svého PKM. Ještě jsem si asi půl hodiny jen tak přemýšlela o této struktuře na daily page v Roamu. Znovu jsem si potvrdila, že poznámkování maximálně usnadňuje přemýšlení. Píšu, zanořuji se v Roamu pomocí odsazování hlouběji a hlouběji a to mě vede k jádru problému a jeho řešení.

Jinak začínám čím dál tím více cítit potřebu rozlišovat mezi pojmem psaní a poznámkování.

Poznámkování znamená, že píšu text pro sebe. Pomáhám svému já. Buď svému současnému já — pomáhám současné Elišce něco pochopit, promyslet, rozhodnout. Nebo pomáhám svému budoucímu já — něco budoucí Elišce připomenout, ulehčit ji práci tím, že ji připravím nějaké hodnotné balíčky znalostí, které si může rozbalit, až bude potřebovat. Ha. Takže poznámkování je vlastně i self-care tool? Pomáháme tím sami sobě.

Na druhou stranu psaní vnímám jako tvorbu textu, který je určen pro někoho jiného. Ne pro mě. Možná psaní není dokonce ten správný pojem. Psaní je jen nástrojem. Je to nástroj pro poznámkování a nástroj pro publikování. Ha. Možná publikování bude to správné slovo, které hledám. Je tedy poznámkování a publikování. V obou případech je psaní hlavním nástrojem, které k těmto činnostem využívám.

No a tento deník je něco mezi. Začala jsem jej tvořit jako publikaci, ale čím dál tím více se text, který zde zveřejňuji, začíná podobat mým poznámkám.

📗 Stardate 25-10-2023

Splněno. Poznámkovala jsem 1 hodinu a 6 minut třetí session workshopu o zettelkasten. Dnes to bude jen takto stručný záznam. Skočila na mě totiž nějaká viróza a bolí mě celá Eliška zvenku i zevnitř.

📗 Stardate 26-10-2023

My shields are at 40 %. Zatím je to losing battle. Viróza vyhrává.

Pořád si stěžuju, že nemám čas poznámkovat a když už bych ho konečně měla, tak zase nemám brain capacity. Chjo. Dneska to došlo tak daleko, že jsem přemýšlela, jestli bych těch pár poznámek, které jsem si napsala při sledování Star Treku při obědě, nemohla považovat za splnění dnešního poznámkování. Nakonec jsem se ale vzmužila. Wait. That doesn’t sound right. Vzženštila? No prostě jsem se nakonec hecla a 36 minut věnovala rozborovému poznámkování workshopu o zettelkasten.

Hlava by moc chtěla poznámkovat více, ale tělo říká „Jdem si lehnout a koukat na Star Trek“. Tělo dnes vyhrává. Eliška out.

📗 Stardate 27-10-2023

Pořád marodím. Ale moje hlava má takový hlad po food for thought, že i přes veškerý handicap dnes generovala nápady, přemýšlela a poznámkovala.

Konkrétně jsem si asi 40 minut psala poznámku o kvalitě vztahů, dovednosti umět potlačit při komunikaci vlastní ego, náročnosti této dovednosti a tak. Trochu jsem filozofovala no.

Nicméně jsem začala aplikovat při psaní této poznámky principy building blocks of knowledge, což je koncept, se kterým mě blíže seznámil Sascha na workshopu o zettelkasten. Došlo mi, že vlastně nemám pořádné formální základy co se týká argumentace, kritického myšlení a podobně a používám to zcela intuitivně. Což je vlastně docela vtipný (smutný?), když mám vystudovaný doktorát. Ale řekla bych, že je to tím, že mám doktorát v computer science. Umím používat building blocks jako definice, lemma, theorem, proof a podobně. Ty matematické bulding blocks. Ale ty měkčí building blocks používané v humanitně zaměřených oborech i běžné komunikaci… Tam jedu opravdu jen přes intuici a nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, že i tady jsou vlastně nějaké formální bloky, na kterých se staví.

Sascha ve mně zasel semínko zvědavosti, které momentálně roste jako splašené. Cítím, že tohle je opravdu něco, co mně i ostatním může pomoci psát permanentní poznámky mnohem sebevědoměji a přímočařeji. Ty matematické i nematematické. Už to nebude taková abstraktní magic. V podstatě cítím, že z toho bude možné dát dohromady předpis, proces, postup, jak vytvořit atomické poznámky podle toho, o jaký znalostní objekt se jedná. So exciting.

Pokecala jsem o tomhle dnes trochu i s chatGPT (samozřejmě beru to, co mi říká, s rezervou, protože může kecat). Velmi brzy se ale ponořím do nějaké z knih, které mi navrhl. Už jsem říkala, že je to exciting?

📗 Stardate 28-10-2023

Viróza vyhrává. Eliška’s condition: proceeding through the day on impulse power only. Storage of physical energy depleted. Eliška’s thinking ability: almost gone.

Dnes jsem se s vypětím všech sil zmohla jen na 29 minut sepisování a zpracovávání poznámek ze Star Treku a The Queen’s Gambit.

Jedna malá reflexe než odpadnu: Začíná mě bavit reflektovat nad tím, proč se mi zrovna ten či onen seriál nebo film líbí. Když mám třeba pocit, že se ztotožňuji s nějakou z postav, tak tu postavu analyzuji, pak reflektuji nad podobnostmi se mnou a následně se zamyslím, co si z toho do života mohu vzít já. Trochu mi to připomíná hodiny literatury na střední, kde jsme takto analyzovali postavy v klasické povinné četbě. Tehdy mě to ale nebavilo. Nechápala jsem, proč bych to měla dělat. Teď to chápu jako nástroj sebepoznání, čímž to najednou začíná dávat smysl.

📗 Stardate 29-10-2023

Dnes to bylo intelektuálně uspokojující. Poznámkovala jsem… dlouho. Vlastně ani nevím, jak dlouho přesně. Ale pár hodin to bylo. Začalo to tím, že jsem se zamýšlela nad svým personal time managementem systémem. Nakonec z toho vznikly zárodky asi šesti permanentních poznámek. Celkem jsem si do poznámek dnes zapsala více než 4000 slov.

Dnešní reflexe je tedy o tom, o čem už jsem tady někdy myslím psala. Ale stále ještě se tomu sama učím.

Být zettelkasterem (zettelkasterkou) znamená naučit se pracovat jinak. Znamená to zakomponovat zettelkasten do svého worfklow. Znamená to naučit se klasifikovat poznámkování v zettelkasten jako práci.

Možná to zní banálně, ale já pořád dokola dělám tu stejnou chybu. Možná už v menším měřítku, ale dělám. Pořád se snažím vyhradit si na práci s zettelkasten extra blok času mimo čas, který věnuji práci. Důvod? Přemýšlení v zettelkasten, rešeršování, poznámkování… to všechno totiž vnímám jako hraní si. No a pokud moje citlivé receptory zaznamenají, že si v pracovním čase hraju, tak automaticky začnou uvolňovat pocity viny. A to způsobuje, že zettelkasten odsouvám do nepracovního času. Je to něco, co dělám nad rámec své práce. Ale to je samozřejmě dlouhodobě neudržitelný! Člověk nemůže ze svého osobního/volného času ukrajovat do nekonečna a nedoplatit na to. Takže ještě jednou…

Zettlovat tě, Eliško, může bavit. Je to v pořádku. Ale pokud zettluješ o něčem, co se týká tvé práce, pak je samotné zettlování také práce. A proto by ses tomu měla věnovat v pracovním čase.

No a ještě jedna otázka k zamyšlení na závěr.

Říká se, že je dream mít práci, která vás baví a máte při jejím provádění pocit, že si vlastně hrajete. Jenže není potom mnohem těžší udržet si work & life balance? Nevede tohle k tomu, že si člověk hraje (pracuje) pak vlastně pořád? A pokud ano, je to tak v pořádku? Nebo není?

📗 Stardate 30-10-2023

Dnes jsem poznámkovala 2 hodiny a 31 minut. Celou dobu jsem zpracovávala call se Sönkem, který jsem měla minulý týden.

Call samotný trval 2 hodiny. Takže to vypadá, že to ani nezabralo o moc více času než samotný call, ale tohle bylo teprve rozborové poznámkování — psala jsem si zdrojové poznámky z callu. Na zítřek jsem si naplánovala, že poznámky z callu zpracuju (aka aplikované poznámkování). Jednak tam jsou nějaké projektové poznámky, které potřebuji zapracovat do našeho projektu „kurz o zettelkasten“ a jednak tam jsou i dobré podněty na zamyšlení.

Diskuze se Sönkem jsou vydatné food for thought. Většinu času se totiž věnujeme společnému přemýšlení (či sdílení toho, k čemu jsme kdo došel, a sbírání feedbacku od toho druhého) nad tím jak implementovat zettelkasten digitálně. V podstatě naše příprava kurzu je teď hlavně o tom. Že rozmýšlíme a diskutujeme jak co nejlépe zettelkasten implementovat digitálně ve dvou konkrétních aplikacích — v Obsidianu a v Roamu.

Jinak poznámkovala jsem odpoledne. Mám teď svůj denní rituál totálně kvůli nemoci rozhozený. Je to hlavně proto, že se nenutím vstávám v 5:30. Vstávám prostě, až se probudím. To ale zpravidla znamená, že potřebuji začít den něčím jiným než poznámkováním a to se posouvá na odpoledne. Úplně mi to ale nevyhovuje a těším se, až se vrátím zase ke svému rannímu poznámkovacímu rituálu.

📗 Stardate 31-10-2023

Je to jako na houpačce. Jeden den už se cítím lépe a hned ten následující je mi zase zdravotně mizerně. A tak teď pořád dokola. Včera jsem se cítila lépe.

Na dnešek jsem měla velkolepé poznámkovací plány, ale nakonec jsem se zmohla jen na 26 minut roztřiďování letmých poznámek z denní stránky Roamu.

Odložím si tu pro své současné i budoucí já motivační citát…

„Možná se s něčím léčíte a jste upoutaní na lůžko. Tak to máte čas psát. Možná vás přemáhají bolavé pocity. Tak je použijte. Přišli jste o práci nebo vztah? To je hrozné, ale můžete teď svobodně cestovat. Máte nějaký problém? Tak to přesně víte, s čím oslovit toho člověka, který by se mohl stát vaším mentorem. Využijte tuhle chvíli k tomu, abyste konečně uchopili plán, který ve vás už tak dlouho dřímá. Každá chemická reakce potřebuje nějaký katalyzátor. Tak tohle využijte jako katalyzátor svého plánu.“

—Ryan Holiday, Překážka jako cesta

Tak ahoj. Já jdu dumat, jak mohu svou nemoc přeměnit na katalyzátor.

📗 Stardate 01-11-2023

Odpočinkový den bez elektroniky. Na počítač jsem šla kvůli poznámkování až v 6 hodin večer. Asi 1 hodinu a 9 minut jsem zpracovávala letmé poznámky ze svého bločku. That’s right. Bločku.

Pomalu ale jistě navracím papír do svého života a nesmírně si to užívám. Bloček je pro mě takový poznámkový inbox. Nepíšu si tam úkoly, ty jdou rovnou do Roamu. Ale píšu si tam letmé poznámky, výpisky ze seriálů a filmů. A začínám přemýšlet nad tím, že bych si tam psala i poznámky z papírových knih. Myšlenka je taková, že bych si jeden den vždy četla a psala rychlé poznámky do bločku a druhý den bych tyto poznámky zpracovala. Simple as that. Uvidíme.

Jinak jako bloček používám tento Rocketbook. Baví mě, že po zpracování poznámek ho prostě jen otřu vlhkým hadříkem a můžu ho použít znovu. Rocketbooky používám už několik let a ráda je doporučuji ostatním. Pokud byste si jej chtěli pořídit taky, můžete použít slevový kód „eliskasestakova“.

📗 Stardate 02-11-2023

Dnešek byl ještě pořád kvůli nemoci netypickým pracovním dnem. Poznámkovala jsem tedy až k večeru. Konkrétně jsem zpracovávala poznámky (aka aplikované nachytření) z webináře Osobní vize: Jak nastartovat svou vnitřní motivaci?

Tenhle webinář jsem slupla předevčírem večer jako malinu. Vzpomínáte na předevčírem? To jsem totiž prohlásila, že jdu dumat, jak mohu svou nemoc přeměnit na katalyzátor. Vydumala jsem to, že se zaměřím zase na budování svého time managementu. To se dá totiž dělat i v posteli.

Už jsem říkala, že time management (PTM) považuju za prerekvizitu knowledge managementu (PKM). Pokud chci mít PKM, se kterým budu spokojená, potřebuji mít nejprve PTM, se kterým budu spokojená. Jenže já ať jsem se snažila vybudovat si svůj PTM systém poslední dny, týdny, měsíce jakkoliv, tak to pořád nebylo ono. Necítila jsem takový ten „klik“ — znamenající to je vono! Předevčírem, jak jsem tak nad tím ale dumala, mi to došlo.

Budování PTM (a v důsledku i PKM) je nástrojem pro sebepoznání. Pokud nám to nejde, nebo cítíme, že to pořád není ono, pravděpodobně to naznačuje, že ještě sami nemáme jasno v tom, kdo jsme a jak můžeme smysluplně trávit svůj čas na tomhle světě.

Jinými slovy: Chce to osobní vizi! Sepsanou osobní vizi. Ne neuchopitelnou a amorfní osobní vizi v hlavě. (Ano, hádáte správně. Eliška má v tuto chvíli tu druhou.)

Rešerší tématu osobní vize jsem se dostala právě ke zmiňovanému webináři výše.

Takže já to tady ještě tučně shrnu, jo? PTM je sice prerekvizitou PKM systému. Ale osobní vize je základem, na kterém jsou oba tyto systémy postavené.

📗 Stardate 03-11-2023

Můj pohled na poznámkování se změnil. Cítím to ve vodě (han mathon ne nen). Cítím to v půdě (han mathon ne chae). Cítím to ve vzduchu (han noston ned wilith).

Už jsem to tady párkrát naznačovala. Bylo to nevyhnutelné. A teď to přišlo.

Poznámkování přestávám vnímat jako něco extra, co dělám po práci. Poznámkování oficiálně zařazuji jako součást svých pracovních bloků. Howgh.

Doteď jsem poznámkování vnímala pouze jako fun a v časech vyhrazených práci jsem se snažila soustředit svou energii jen na tvorbu výsledné publikace. Jenže je to právě poznámkování, které napomůže kvalitnímu výstupu projektu. Kvalitní publikaci. Takže bych neměla mít výčitky, že poznámkuju v pracovním bloku.

A co že je to vlastně ta publikace? Osobně nad tím přemýšlím tak, že je buď externí (článek, kurz, kniha, obrázek…) nebo interní (učinění informovaného rozhodnutí). That’s right. Rozhodnutí vnímám jako formu publikace, která vychází z poznámkování a následné aplikace získaného poznání do kontextu osobního problému.

Jaké to má důsledky pro můj nachytřovací deník?

Dneska vám neřeknu, o čem jsem poznámkovala. Rozhodla jsem se totiž, že budu záznamy o tom, o čem jsem poznámkovala, psát až den zpětně. Co se ale týká poznámkovací reflexe, tak tu budu psát vždy aktuální — nad čím přemýšlím zrovna ve chvíli, kdy píšu tento záznam.

Makes sense? Don’t worry. I’ve got a good feeling about this.

📗 Stardate 04-11-2023

Tak jo. Jdu zkusit udělat první retrospektivní záznam, o čem jsem poznámkovala včera.

Ráno jsem jsem začala tím, že jsem poznámkovala v rámci svého projektu rozjetí newsletteru. Zpracovávala jsem poznámky z minulé konzultace s Martinem Kavkou, což se pak ale trochu zvrtlo v menší reorganizaci zettelkasten. Během hlavního pracovního bloku jsem zpracovávala poznámky z callu se Sönkem. A večer jsem pak zpracovávala poznámky z jazykového koučinku. Celkem to budou asi tři hodiny poznámkování.

Pocity? Blažené. It felt right.

Byla jsem už tak zblblá tím, že v pracovním bloku se musí dělat jenom ta hluboká práce, ta opravdová práce, že například rozklízet poznámky či je psát v tomto bloku nepřicházelo v úvahu. Ani když byly relevantní k tomu projektu. Protože to je přece škoda času. Jenže tímhle přístupem jsem se neposouvala rychleji. Vznikající chaos mě čím dál tím více zpomaloval. Když jsem si včera dovolila poznámkovat a věnovat se údržbě systému v pracovním bloku, tak mi bylo hned lépe. Úplně to ze mě spadlo. A hned jsem se začala víc těšit, jak v tom pěkném systému a s připravenými materiály budu pracovat dál.

Jenže samozřejmě musí být člověk (Eliška) opatrný, aby se z poznámkování a údržby systému nestala forma prokrastinace. Zvlášť náchylní k tomu mohou být lidé (Eliška), které poznámkování a údržba systému děsně baví. I proto jsem se možná vyhýbala tomu dělat ty činnosti v pracovním bloku.

Shrnu to ještě jednou od začátku. V pracovním bloku mohu dělat v podstatě dva druhy činností. Říkám jim práce na backendu a práce na frontendu.

Práce na backendu to je poznámkování a údržba systému. Poznámkování má různé úrovně a je různě hodnotné. Třeba udržitelné poznámkování (kdy se vracím k existujícím poznámkám a rozvíjím je) mi přijde hodnotnější pro budoucnost než přehledové poznámkování (kdy jen prolétnu informační zdroj, abych získala předběžný pohled, o čem je a zdali/kde by se mi mohl hodit). Obojí je samozřejmě důležité. Ale cítím, že té druhé aktivitě bych měla věnovat méně času než té první. No a údržba systému je takové nezbytné zlo, jak by řekl Sascha Fast. I když mě tohle zlo moc baví. Nicméně čas, který věnuji údržbě systému, je čas, který nevěnuji poznámkování.

No a práce na frontendu? To je všecho, co je už nějakým výstupem. Co jde ze systému ven. Může to být psaní publikace, může to být informované rozhodnutí vedoucí k nějaké akci.

Takže to jsou dva druhy činností. Jako hodnotnější vnímám více frontend než backend. Ale zároveň vím, že backend je nezbytný ke kvalitnímu frontendu. V podstatě čím více času trávím v backendu, tím kvalitnější výstup na frontendu. A v rámci backendu ještě rozlišuji mezi různě hodnotnými činnostmi.

Když jsem se rozhodla trávit pracovní bloky prací na backendu i frontendu, měla jsem nejprve tendence stanovovat si nějaké limity. Jako prevenci proti prokrastinaci. Že třeba minimálně 40 % času strávím na frontendu a jen 60 % bude backend. Včera jsem to tak zkoušela a… it didn’t feel right.

Došla jsem k tomu, že nepotřebuju nějaká takováhle umělá omezení. Stačí mi důvěra sama v sebe a ve svůj gut feeling, že mi dá najevo, kdy už začínám prokrastinovat a kdy je naopak třeba údržba systému opravdu to nejlepší, co teď mohu pro projekt udělat.

Mimochodem. Teď jeden zcela nerelevantní odstavec. Včera jsem si z experimentálních důvodů založila profil na Tinderu. Kamarádka říkala, že dneska se prý lidé seznamují takto. No tak uvidíme. Myslíte, že tam bude nějaký zettelkaster? 🤔 I když nevím, jestli bych spíš neměla chtít někoho s úplně jiným zaměřením. Jinak si budeme povídat jen o poznámkování a své dvě děti pojmenujeme Niklas a Luhmann 😁.

📗 Stardate 05-11-2023

Včera jsem 53 minut koukala zpětně na záznam z 4. session z workshopu o zettelkasten a psala si zdrojové poznámky. Odpoledne jsem pak 1 hodinu a 54 minut strávila na zoomu na 5. session. První činnost bych zařadila do rozborového nachytření — jedná se o konzumaci informačního zdroje a psaní zdrojových poznámek. Druhou činnost bych nazvala povrchní konzumací či předkonzumací. A řadila bych ji spíše do přehledového nachytření — jen získávám hrubý přehled, o čem daný informační zdroj je. Konzumuji jej rychle a soustředím se na části, kterým rozumím, a nezasekávám se na těch, kterým nerozumím. U povrchní konzumace si píšu pouze letmé poznámky. Ty zdrojové přijdou až pak v následující úrovni, v rozborovém nachytření.

Dnešní poznámkovací reflexe? Využiju jako podnět jednu z otázek od Martina. (Díky za skvělý podnět, Martine!) Týká se bodu zlomu, ve kterém většina lidí budování zettelkasten vzdá.

Začnu od začátku. Jeden z prodejních argumentů zettelkasten je, že nám pomůže být produktivnější. Lidé (i minulá Eliška) tedy automaticky očekávají, že pořízení zettelkasten jejich práci urychlí. Ale pak přijde ten bod zlomu, kdy zjistí, že je to přesně naopak. Dřív „přečetli“ pět knih za měsíc a teď s zettelkasten čtou jednu knihu dva měsíce. Hodně lidí v tuhle chvíli zettelkaten zahodí jako něco, co je zdržuje.

Ale zettelkasten nás nezdržuje. Opravdu nám pomáhá být produktivnější. Let me explain.

Akt pořízení zettelkasten nám nutně nastaví zrcadlo. Zrcadlo, do kterého je nám nepříjemné se podívat. Odraz nám totiž často říká, že těch pět knih, které jsme dříve zvládli měsíčně přečíst, jsme vlastně neabsorbovali. Nečetli jsme je tak, jak bychom měli, pokud bylo naším cílem si z nich opravdu do našeho života něco trvale odnést.

Tento bod zlomu jsme nedávno diskutovali i na workshopu o zettelkasten se Saschou Fast. A moc se mi líbilo, co Sascha řekl: „Zettelkaten nepřidává žádnou extra práci navíc. Pokud nám přijde, že ano, pak to znamená, že jsme předtím nezpracovávali znalosti z informačních zdrojů správně.“

Pokud chceme nějakou myšlenku absorbovat, tak to prostě stojí nějaký čas. Nejsou tu žádné zkratky. Myšlenku potřebujeme v hlavě převalovat, koukat na ni z různých úhlů pohledu, rozvíjet ji, opakovaně se k ní vracet, napojit ji na znalosti, které už máme. Zettelkasten nám jen dává framework, systematický přístup a místo, kde můžeme tohle všechno dělat. Nic víc. Nic míň.

Díky zettelkasten nemusíme myšlenky převalovat jen v hlavě. Díky zettelkasten se celý ten proces absorbce myšlenek přesouvá z abstraktního světa do hmatatelného. Zettelkasten je tedy jen externalizací toho, co bychom stejně už měli dělat v hlavě při absorbování znalostí. A protože naše hlava, byť skvělá ve spoustu ohledech, má i spoustu neduhů, tak k sobě potřebuje nějaký externí podpůrný systém. A tady přichází na řadu ten prodejní argument zettelkasten. Zettelkasten nám poskytnutím externího podpůrného prostředí pro přemýšlení ve finále šetří čas, prostředky a pomáhá být produktivnější.

📗 Stardate 06-11-2023

Jak jsem tak včera sepisovala odpověď na první Martinovu otázku, tak jsem si uvědomila, že bych možná psaní záznamu do nachytřovacího deníku jako poznámkování počítat mohla. Vždyť jsem to tady i někdy v minulosti zmiňovala. Že se můj nachytřovací deník postupně proměnil a záznamy se čím dál tím více podobají mým poznámkám než nějaké finální publikaci.

Protože jsem si včera dávala digitální detox, tak tedy za poznámkování považuji přemýšlení a sepisování odpovědi na Martinovu otázku a psaní záznamu do nachytřovacího deníku. Čas jsem si neměřila, ale bylo to pocitově něco kolem hodiny a půl. Výstup z toho se ještě chystám přeměnit do permanentních poznámek.

Cítím, že přišla chvíle, kdy bych si měla pro svůj nachytřovací deník upravit cíl. Už to totiž není o tom, že bych minimálně 25 minut měla zpracovávat highlighty a zdrojové poznámky z informačních zdrojů. Už spíš cítím, že minimálně 25 minut poznámkovat pro mě znamená prostě minimálně 25 minut přemýšlet. Pracovat na backendu. Ať už profesním, nebo osobním.

Navíc jak jsem poznámkování začala vnímat více jako součást projektů, tak ta hranice teď poznámkuju a teď nepoznámkuju se jaksi rozmazala. Což jsem si uvědomila, když jsem si chtěla při práci na projektu odlišně měřit čas pro poznámkování a nepoznámkování. Prostě chvíli poznámkuju, jenže pak mě na základě toho napadne něco do projektu, tak zase chvíli dělám na projektu a pak třeba zase chvíli poznámkuju. Přepínám mezi tím, jak zrovna potřebuju.

Při posouvání projektů se tedy učím poslouchat svůj vnitřní radar, který mě vede tam, na čem bych zrovna měla pracovat. Měla bych si teď přečíst a opoznámkovat tuhle kapitolu z knihy? Feelings check. Nope. Měla bych v zettelkasten rozvíjet tuhle existující poznámku? Feelings check. Okay, tohle je správně. Cože? Feelings po půl hodině rozvíjení poznámky říkají, že teď už prokrastinuju? Že teď je už čas začít pracovat na další lekci kurzu? Okay. Let’s do it.

Cíl pro nachytřovací deník si tedy od této chvílie upravuji následovně: Každý den budu minimálně 25 minut přemýšlet pomocí poznámkování.

📗 Stardate 07-11-2023

Nejprve statistika k včerejšímu poznámkování:

• 27 minut reflektivní poznámkování o poznámkování (super meta, že?),
• pak jsem se 51 minut věnovala projektu newsletter (kde také došlo na poznámkování) a
• při obědě jsem 10 minut koukala a reflektovala nad jedním seberozvojovým videem.

Musím říct, že ta myšlenka učit se poslouchat svůj vnitřní radar, o které jsem psala včera, je sice podle mě správná, ale zároveň vnitřně cítím, že nejsem dostatečně spokojená se svým včerejším poznámkovacím výkonem. Možná bych si přece jen mohla dát alespoň nějaký malý limit. Že při práci na projektu věnuji alespoň 25 minut poznámkování. Jop. Asi to zkusím. Hned dneska.

Co se týče mého dnešního reflektivního poznámkování o poznámkování, tak využiju jako podnět první z otázek od Michaeli.

Podle čeho se rozhoduji, jestli mi informační zdroj stojí za konzumaci? Osobně mám jen dvě kritéria: zdroj se hodí k nějakému z mých aktuálních projektů nebo mě k němu táhne zvědavost. Tato dvě kritéria se samozřejmě nevylučují. Často naopak. Zpravidla platí, že zdroj, který splňuje první kritérium, pro mě splňuje zároveň i to druhé. Tohle plyne z toho, že se snažím pracovat na projektech, které mě baví a dávají smysl.

Co se týče zdrojů, ke kterým mě táhne jen zvědavost… Zpravidla platí, že i zde je nějaký skrytý záměr. Jen jsem ho zatím nedokázala pojmenovat. A podle mě stojí za to se zastavit a impulz prozkoumat. Zeptat se: Z čeho má zvědavost pramení?

Mou častou odpovědí je, že mi zdroj možná pomůže vyřešit nějaký můj problém či otázku. Nebo mě ponouká k realizaci nějakého projektu, o kterém už delší dobu sním. Jinými slovy zvědavost je podle mě jen zpětnou vazbou, že pro konzumaci daného zdroje máme nějaké opodstatnění. Jen je potřeba jej rozklíčovat.

No a protože už mi vypršel čas, který jsem si pro poznámkovací reflexi stanovila, tak to tady ukončím. A pokračovat budu zase zítra. May your notes live long and prosper.

📗 Stardate 08-11-2023

Chaos anomaly detected! Hromadí se mi v Roamu nezpracované rychlé poznámky. A to je problém. Protože nezpracované rychlé poznámky jsou v podstatě k ničemu a akorát jsem ztratila čas jejich tvorbou.

Proč se mi to stalo?

Udělala jsem si totiž nový návrh denního rituálu a jaksi jsem si tam nevyhradila čas na tuhle činnost. Respektive vyhradila. Ale přilepila jsem ji jako součást admin bloku, který dělám po obědě. Jak se ale ukazuje, tak se ve vyhrazeném čase k těm rychlým poznámkám ani nedostanu. Takže je čas to změnit.

Kdy budu zpracovávat poznámkové inboxy? (Pro mě to znamená denní stránka v Roamu a papírový bloček). Z minulé zkušenosti vím, že odpoledne či k večeru po práci už se mi do toho nechce. Spíš to tedy vidím na ráno. Moje ráno teď vypadá takhle:

• 5:30 vstávání
• 6:00–6:30 cvičení
• 6:30–8:00 pracovní blok (self-care): během tohoto bloku pracuji na projektech, které dělám pouze pro sebe. Protože chci, aby daný projekt existoval. Není zde žádná externí spolupráce. Ani žádné externě stanovené závazky a sliby. Do první půl hodiny řadím i aktualizaci nachytřovacího deníku. Dále sem aktuálně patří práce na newsletteru, který plánuji po Novém roce spustit.
• 8:00–9:00 snídaně
• 9:00–14:00 (hlavní) pracovní blok: během tohoto bloku dělám na projektech, na kterých spolupracuji s ostatními. I u těhle projektů chci, aby existovaly. Ale práci v tomto bloku už provází jaksi větší pocit zodpovědnosti. Závazků. Zatímco v tom prvním pracovním bloku mám pocit, že si jen hraju. Jako i tahle práce mě baví, ale u té první mi více přijde, že dávám více sebe na první místo. Does it make sense?

Okay. Takže tohle je můj současný start dne. Jdu se zamyslet, kam dám zpracování poznámkového inboxu…

Hm. Tak potřebuju na to ideálně 30 minut, nebo prostě jedno pomodoro…

… (o pár chvil a skleničku džusu později) Já to asi strčím na začátek pracovního bloku. Jo. To zní dobře. Zkusím to hned dneska. Píšu si to do plánu.

No a ještě jednu urgentní reflexi tu mám. Cíl tohoto deníku, který jsem se snažila v minulých dnech upravit, mi nějak nesedí. Pocitově to pro mě takhle není správné.

Jak to upravíme, Eliško? No. Chtěla bych napsat, že mým cílem bude věnovat se denně prostě alespoň 25 minut nachytření. Jenže jak jsem zjistila, tak nachytření je široký pojem. A není nachytření jako nachytření. Rozlišuji mezi

• informativním nachytřením,
• přehledovým nachytřením,
• rozborovým nachytřením,
• aplikovaným nachytřením a
• udržitelných nachytřením.

Všechny úrovně jsou podle mě potřeba. Ale přidaná hodnota je vzestupná. Tedy udržitelné nachytření beru jako nejvíce hodnotné. Ale znovu opakuji. Všechny úrovně jsou důležité a cítím, že bych všem měla věnovat určitý čas.

Ty jo. Nesnažím se tady zase revertnout zpátky k tomu, že nachytřování uměle odštěpuji od projektů? No snad ne. Já bych se přece tomu nachytření pořád věnovala v rámci těch projektových bloků. Nebo ne?

Dobře. Ale jak to udělat, abych se věnovala všem úrovním? Během jednoho dne to všechno zvládnout nejde. Nebo jde, ale nemyslím si, že je to dobrý nápad. Každá z úrovní nachytření potřebuje trochu jiný mindset a není dobré mezi nimi úplně přepínat podle mě. Hm. Hm.

Tak to nějak rozložit v rámci týdne? Grrr. Nevím. A už mi došel čas na poznámkovací reflexi. Tak to nechám otevřené a ono to třeba nějak v hlavě na pozadí uzraje.

Jo a ještě o čem jsem poznámkovala včera: 41 minut reflektivní poznámkování pro nachytřovací deník, 20 minut projektové poznámkování v rámci projektu newsletter, 47 minut poslech a psaní rychlých poznámek k podcastu od Sedua — tohle bylo v rámci mého domácího úkolu, protože jsem do podcastu od Sedua pozvaná koncem listopadu jako host a budu tam ukazovat, jak si zpracovávám podcasty já.

📗 Stardate 09-11-2023

Dnes je výukový den, takže bohužel jen krátce. Včera jsem 44 minut poznámkovala ráno v rámci psaní záznamu pro nachytřovací deník. Pak jsem 41 minut poznámkovala v rámci projektu newsletter. A pořád taky ještě v hlavě nechávám uzrávat novou verzi cíle pro svůj nachytřovací deník.

📗 Stardate 10-11-2023

Statistika k včerejšímu poznámkování… Protože byl výukový den, tak jsem toho nezvládla moc. Ale něco by se přece jen našlo. Nejprve jsem 42 minut jsem zpracovávala poznámky z podcastu od Sedua, který jsem poslouchala ve středu. Následně jsem pak 1 hodinu a 2 minuty v autobuse cestou do školy poslouchala Tvůrcast a psala si k němu rychlé poznámky.

Před pár dny jsem došla k uvědomění, že to hromadění nezpracovaných zdrojových poznámek či highlightů jsem si v minulosti způsobila tím, že jsem neměla dost silný důvod, proč bych měla dané poznámky zpracovávat. A tím pádem vlastně ani nebyl nejlepší nápad se do konzumace daného zdroje pustit v prvé řadě. Protože pak si ho přečtu, udělám highlighty, ale nevrátím se k nim.

Třeba pár epizod Tvůrcastu jsem už v minulosti poslouchala, ale pak jsem ty poznámky nezpracovávala. Jenže teď je to jinak. Protože teď poslech Tvůrcastu beru jako součást rešerše pro svůj projekt rozjet newsletter. Takže jakmile budu mít další blok vyhrazený právě tomuto projektu, tak si zpracuji tyto poznámky. (Protože už si dovoluji poznámkovat v rámci projektových bloků. Další hlavní game changer.)

Dřív jsem tedy dělala následující chyby. Snad se mi to podaří nějak srozumitelně formulovat. Here it comes.

Chyba jedna. Pro konzumaci jsem si vybírala informační zdroje hlavně podle zvědavosti, ale ne úplně takové zdroje, které byly hned v danou chvíli využitelné pro nějaký projekt — tohle bylo způsobené především tím, že jsem si nedovolovala konzumovat zdroje v pracovním čase a strkala jsem to do volného času. A ve volném čase se mi zpravidla nechtělo do zdrojů, které sloužily jako rešerše k pracovním projektům. Ale v rámci pracovního času jsem si zase nedovolovala poznámkovat. Začarovaný kruh.

Chyba dva. Důsledkem chyby jedna jsem si vytvářela zdrojové poznámky či rychlé poznámky (highlighty), ke kterým jsem se nevracela. Protože jednak nebylo silné proč (poznámky se často netýkaly přímo žádného aktuálního projektu). A druhak jsem neměla kdy se k tomu vracet. Měla jsem na to jen těch 25 minut v rámci poznámkování ráno a to je prostě málo.

Nedovolovala jsem si poznámkovat, rešeršovat a bádat (!) v době práce na projektu. Což mi přijde úplně ujetý, když to teď čtu. Vždyť přece jako akademička vím, že rešerše je taky práce. Když jsem pracovala na dizertaci, tak jsem taky nějaké dny věnovala jen rešerši. (Ale dobře, měla jsem pocit, že tím vlastně nepracuju na dizertaci. Takže možná jsem sklony k tomuto chování měla už tenkrát.)

Trochu asi ten můj psychický blok bránit se rešerši v projektovém čase plyne z toho, že mám pocit, že rešerše by už přece měla být hotová, když se pracuje na projektu. Bottom-up, ne? Nejprve rešerše a přemýšlení v zettelkasten a pak přijdou projekty, které v zettelkasten vzniknou. No. Přijde mi, že ne úplně. Jako trochu ano. Ale spíš bych řekla, že v zettelkasten vznikají zárodky projektů, ale jakmile uvidíme zárodek s potenciálem, tak je dobré ho vyndat (chápat jej jako oficiální projekt, dát ho do seznamu projektů) a začít na něm pracovat více cíleně. Jenže zárodek znamená, že rešerše není hotová. Pracovat na zárodku projektu tedy zpočátku znamená, že ještě stále děláme rešerši. Jen více cílenou.

Does it make sense? Toto je můj aktuální nefiltrovaný stream of thought. Myšlenek, které se mi teď honí v hlavě.

Hm. A to jsem dnes měla v plánu napsat jen krátký záznam, protože mám opět výukový den. Nějak se mi to vymklo z klávesnice…

📗 Stardate 11-11-2023

Protože jsem včera měla opět výukový den, poznámkovala jsem podle svého měřítka pouze dostatečně dlouho, ale na výbornou to není. Konkrétně: 36 minut reflektivní poznámkování v rámci psaní záznamu pro nachytřovací deník, 9 minut poznámkování v rámci projektu newsletter (zpracování poznámek z již poslechnutých epizod Tvůrcastu), 21 minut poslech jedné nové epizody Tvůrcastu cestou do školy a psaní letmých poznámek.

No a co se mi aktuálně honí hlavou v souvislosti s budováním mého poznámkového systému?

Pořád cítím, že jsem kápla na to, jak mohu zpracovávat poznámky udržitelně. Zaprvé si pro konzumaci vybírat zdroje, u kterých cítím, že budu mít aktuální užitek v některém z pracovních či osobních projektů. A za druhé si dovolit zpracovávat poznámky v rámci času vyhrazeném pro práci na projektech. Nedívat se na poznámkování jako na něco, co bych měla dělat pouze ve volném čase, ale jako na něco, co je součástí práce. Pomalu ale jistě tento mindset zavádím do praxe.

Jinak tenhle víkend mám ve znamení relaxace, odpočinku a poznámkování (!). Tak já jdu na to. Už se mi samým natěšením t-ř-e-s-o-u ruce. Mějte krásnou sobotu a zase zítra 🖖

📗 Stardate 12-11-2023

Včera to bylo boží. Dala jsem si pyžamový poznámkovací den. Uuaaaa. Nejprve jsem 1 hodinu a 39 minut poznámkovala v rámci přípravy na rozhovor pro podcast od Sedua, do kterého jsem pozvaná následující pondělí. Pak jsem cítila, že si potřebuju dát pauzu — ale pořád jsem ještě měla nutkání se nějak nachytřovat. Pustila jsem si tedy jeden díl Tidying up with Marie Kondo a psala si u toho rychlé poznámky do papírového bločku. Odpoledne jsem pak ještě 2 hodiny a 23 minut věnovala rozklízení poznámek z poznámkových inboxů — vzpomínáte, jak jsem říkala, že se mi hromadí? No tak ani ty dvě a půl hodiny nestačily na přebrání. Jsem tak ve 40 %.

Jaká reflexe k poznámkování se mi hlavou honí dnes?

Přijde mi čím dál tím více zajímavější prozkoumávat proč, která jsou skryté za tím, že mě láká nějaký informační zdroj. Proč mě láká? Proč mám teď takovou chuť se věnovat právě jemu? Je to proto, že jsem třeba moc pracovně přetížená, a tak mě lákají zdroje z osobního rozvoje? Je to proto, že se dané oblasti svého života nevěnuji dostatečně? Je to proto, že v sobě nosím nevědomě nějakou otázku, na kterou hledám odpověď? Mohla bych si ji zvědomit? A tak dále… A tak dále…

Zároveň vnímám důležitost dávat si pozor, abych si nerozjížděla moc projektů naráz. K tomu mám sklony. A Eliška z minulosti se trochu (hodně) rozšoupla a vložila těch želízek do ohně naráz až moc. Jak v pracovním tak osobním životě. Jenže když je želízek v ohni moc, tak se nutně nějaké musí začít pálit (Může se želízko pálit? For the sake of this analogy, let’s assume it can), protože se to prostě nedá uhlídat a věnovat pozornost všem.

Kolik želízek v ohni bych měla mít? To je dobrá otázka, na kterou ještě hledám odpověď. Mám pocit, že dvě jsou akorát. Přesněji dvě pracovní želízka a dvě osobní.

To ale neznamená, že nemohu mít i další želízka. Akorát je nesmím strkat hned do ohně a rozjíždět je. Je třeba si je jen připravit do fronty, položit vedle krbu a počkat, až na ně přijde řada.

Želízka je také možné prohazovat. Můžu zjistit, že to jedno želízko aktuálně v ohni chci odložit. Můžu. A pak si místo něj mohu vybrat jiné, které do ohně strčím. Ale v ohni bych měla v jednu chvíli mít maximálně čtyři želízka: dvě pracovní a dvě osobní.

📗 Stardate 13-11-2023

Včera 2 hodiny a 46 minut poznámkování. Nejprve 23 minut poznámkovací reflexe v rámci psaní záznamu pro nachytřovací deník. Pak jsem se 43 minut věnovala rozborovému poznámkování podcastu s Danielem Gamrotem. A po něm následovala 1 hodina a 11 minut aplikovaného poznámkování. Zakončila jsem to 27 minutami koukáním na část dalšího dílu Tidying up with Marie Kondo a psaním rychlých poznámek.

No a nad čím teď aktuálně přemýšlím v rámci svého poznámkového systému?

Zavedla jsem si štítek do permanentních poznámek, který nazývám b/examples. Předpona „b“ je od slova bridge a touto předponou si označuji různé typy činností, které mohu podniknout v budoucnu, abych danou poznámku posunula dále. Prostě můstek, po kterém můžu (ale nemusím!) v budoucnu přejít. Mám například b/connect, což znamená, že bych měla udělat průzkum zettelkasten pro relevantní poznámky. Nebo třeba b/migrate, což zase znamená, že už mám nějaké poznámky k tomu napsané ve svém bývalém Roam grafu a ráda bych je přemigrovala do toho stávajícího. No a včera jsem nově zavedla štítek b/examples.

Štítek b/examples vyplývá z mé potřeby sbírat hodnotné, demonstrativní a ilustrativní příklady k různým konceptům, jevům, principům či metodám. Pokud totiž chci někomu něco vysvětlit (a ten někdo můžu být klidně já), tak to zpravidla stojí a padá na výběru dobrých příkladů. Jenže dobré příklady nerostou na stromech. Dobré příklady je potřeba hledat a budovat si jakousi jejich databázi. No a zde přichází na řadu tento štítek.

Moje vize je taková, že bych tento štítek nějak pravidelně kontrolovala a reflektovala nad tím, jestli jsem se v tento den (či za posledních pár dní) nepotkala s nějakým dobrým příkladem ilustrujícím daný koncept. Pokud ano, tak si ho k danému konceptu zapíšu. Simple, right?

Teď ještě potřebuji vymyslet tu pravidelnost — kdy budu tento štítek kontrolovat. No a pak testovat v praxi, jak to bude fungovat. A případně to samozřejmě upravovat. Iteruj, iteruj, iteruj.

📗 Stardate 14-11-2023

Včerejší nachytřovací statistika:

• 24 minut jsem pomocí poznámkování přemýšlela nad svým poznámkovým systémem,
• 19 minut jsem se připravovala na konzultaci k newsletteru s Martinem Kavkou,
• 25 minut jsem se věnovala angličtině (příprava na zítřejší jazykový koučink),
• 32 minut jsem zpracovávala poznámkový inbox (konečně jsem celý svůj papírový bloček přepsala a mohla umýt),
• 60 minut konzultace s Martinem Kavkou.

Možná se mi už začíná rýsovat nový a přesnější účel mého nachytřovacího deníku.

Prvním účelem je udržet mě accountable v nachytřování. Pod tím si představuju, že mi nachytřovací deník bude připomínat, že práce na backendu je taky práce, že poznámkování a rešeršování je taky práce a že ji mohu dělat v pracovním čase. (A že ji chci dělat alespoň 25 minut denně!) Druhým účelem pak bude poskytnutí prostoru, kde mohu přemýšlet nad svým poznámkovým systémem. Chci, aby čas, kdy píšu tento deník, byl časem, kdy se zamýšlím nad svým poznámkovým systémem. Kdy budu reflektovat nad tím, co mě aktuálně v této oblasti trápí a co bych chtěla změnit a hlavně (!) jak bych to mohla změnit.

📗 Stardate 15-11-2023

Včera jsem poznámkovala zase na několika frontách.

Přehledově jsem přečetla a opoznámkovala knihu Štastnější (affiliate link). Zdá se mi, že kniha bude relevantní pro můj projekt revize PTM, takže jsem si ji tam přidala mezi zdroje, na které mrknu v rámci rešerše. Okay. Co dál? Rozklízela jsem poznámkový inbox. Necelou hodinu jsem si psala poznámky k anglické gramatice. A pak ještě nějaké poznámkování v rámci pár dalších projektů. Špatně se mi to začíná kvantifikovat upřímně. Potřebuju se ještě zamyslet, co s tím. A co přesně sem do deníku vlastně chci psát.

Poznámkovací reflexe? Ta by dnes byla, ale není čas. Dneska jsem se odchýlila od svého ranního rituálu, takže teď bříško volá, že potřebuje snídani. A kdo jsem já, abych své hladové bříško ignorovala, že? Takže reflektovat budeme někdy příště.

📗 Stardate 16-11-2023

Včera jsem si 1 hodinu a 14 minut dělala poznámky z audio zprávy od Roberta Vlacha, který mě oslovil, zdali bych mu v rámci konzultací nepomohla vybudovat si jeho poznámkový systém v Roamu. Jo, jo. Říkám to, jakoby se nechumelilo co? But I’m screaming inside and there was also some jumping involved!

Ale zpátky ke statistice.

Dále jsem 24 minut rozklízela poznámkový inbox (denní stránku v Roamu). Tady musím podotknout, že mi zatím vyhovuje čas, který jsem si pro tuto aktivitu vybrala. Řekla jsem si, že to budu dělat v rámci první půl hodinky v hlavním pracovním bloku — což vychází mezi 9.00 a 9.30. A je to super. Zároveň pozoruji to, že nemám tendence začátek pracovního bloku odkládat, protože se na tohle rozklízení vlastně těším. Tím se zahřeju a pak rovnou mohou po malé pauzičce přejít do hlavní pracovní činnosti.

No a ještě jsem si včera asi 34 minut psala reflektivní poznámky ke svému poznámkovému systému.

That’s all folks. Dneska to nechám zase takhle kratší. Dnes je totiž co? Ano. Výukový čtvrtek, takže Eliška jede za chvíli učit a potřebuje tak ranní rituál maličko zkrátit. See you tomorrow.

📗 Stardate 17-11-2023

Trochu (víc) jsem zase přemýšlela nad upřesněním svého cíle pro tenhle deník. Já vím, já vím. Už tady o tom mluvím několik dní. Ale ono to prostě krystalizuje postupně. Chce to svůj čas.

Chtěla bych, aby mě psaní tohoto deníku drželo accountable pro pravidelné nachytřování se. Ale co to přesně znamená?

Nachytřování vnímám jako víceúrovňový proces — viz Stardate 08-11-2023. Zároveň také začínám vnímat, že nachytřování není jen něco, co bych měla dělat ve volném čase. Takové to, že máte reading list a zdroje z něj čtete jen v ukradených volných chvílích. Tohle možná funguje, když konzumaci informačních zdrojů bereme jen jako zdroj zábavy a relaxace. Ale nefunguje to jako udržitelný systém nachytřování.

Původně jsem to přesně takhle dělala. Ráno jsem si dávala alespoň 25 minut, kdy jsem zpracovávala poznámky a později jsem si odpoledne chtěla dávat aspoň 25 minut na konzumaci zdrojů a psaní zdrojových poznámek. Říkala jsem tomu hluboké a mělké poznámkování. Jenže tohle je takové umělé řízení nachytřování se. V podstatě jsem pak sklouzávala k tomu, že jsem všechno čtení a poznámkování nechávala na tyhle dva bloky. Protože to je přece ten čas, kdy se nachytřování věnuju, ne?

No jo. Jenže to vedlo k tomu, že mě narůstající nároky na nachytřování se začalo zahlcovat. Mám rozjetých několik projektů a všechno nachytřování se pro tyto projekty jsem se snažila nacpat jen do těch 25 minut ráno a odpoledne.

Proto jsem se tedy rozhodla tyhle umělé bloky poznámkování pro poznámkování a čtení pro čtení zrušit a poznámkování a čtení zařadit jako činnost, kterou dělám v rámci časů vyhrazených pro projekty. Pracovní i osobní. Takhle mi to dává větší smysl. Nicméně…

… nicméně cítím v tohle režimu jistou nespokojenost. Nespokojenost, že ne každý den se k tomu nachytřování se dostanu. Protože občas v těch projektech potřebuju posouvat něco jiného. A s nachytřováním se v rámci projektů je také nebezpečné to, že to nemá konec. Nikdy to není hotové. Vždy si mohu přečíst nějaký další zdroj, který by mi mohl pomoci daný projekt vylepšit.

Co s tím? Jasně, mohu se nechat řídit vlastními pocity, které mi řeknou, jestli to čtení je teď opravdu to nejlepší, co pro projekt můžu udělat. Ale já mám pocit, že mám ten vnitřní kompas ještě pořád trošku porouchaný. Mám pocit, že vždy je něco urgentnějšího a důležitějšího, co bych měla v rámci projektu udělat, než se nachytřovat.

Možná tedy zkusím v rámci pracovních bloků prostě vždy zařadit na začátek alespoň jedno pomodoro nachytřování se — úroveň vyberu takovou, která mi bude dávat smysl. Tady to zatím zkusím přes ten vnitřní kompas.

Takže to by bylo 25 minut nachytřování se profesně denně (v rámci pracovních projektů) a 25 minut nachytřování se osobně denně (v rámci osobních projektů). Přičemž ne každý den je ideální a ne každý den zvládnu oba bloky. Někdy zvládnu jen jeden. Ale budu se snažit vždy zvládnout aspoň ten jeden — buď profesní, či osobní seberozvoj. A k tomu nechť mi dopomáhá tento deník.

No a co jsem v rámci nachytření udělala včera? Protože jsem celý den učila na fakultě, tak jsem zvládla jen profesní nachytření na základní rozborové úrovni — poslouchala jsem v autobuse několik epizod Tvůrcastu a psala si k tomu rychlé poznámky. Celkem 1 hodinu a 13 minut.

📗 Stardate 18-11-2023

Začnu nachytřovací statistikou. Ready? Here it comes: 36 minut jsem věnovala reflektivnímu poznámkování v rámci svého projektu revitalizace time managementu, 27 minut jsem rozklízela rychlé poznámky z poznámkových inboxů a 1 hodinu a 18 minut jsem se věnovala sledování a psaní zdrojových poznámek z (pozor, ezo!) kurzu o sebelásce.

V rámci své dnešní reflexe o budování poznámkového systému jsem se věnovala dumání nad svým systémem pro time management. Konkrétně jsem si pokládala otázku: Co pro mě znamená čas strávený podle svého? S tímto pojmem totiž pracuje Cassie Holmes v knize Štastnější (affiliate link) a na základě studií vyvozuje, že bychom takovými činnostmi měli denně trávit 2 až 5 hodin. Cokoli méně či více má tendenci vést k nespokojenosti.

Takže, Eliško. Co pro tebe znamená trávit čas podle svého?

Jako první mě napadá, že bych tenhle čas strávila činnostmi jako je nachytřování se, poznámkování, budování systémů, organizace… To je ale tenký led bych řekla. Protože jsou to sice všechno činnosti, které mi dělají radost a dělám je pro sebe, jenže jsou to všechno činnosti investiční. Ve smyslu, že je ráda dělám i proto, že je vnímám jako investici do svého budoucího já.

Takže bych se asi měla snažit řadit sem činnosti, které nejsou investicí do budoucna? Ale dělám je jen pro jejich samotnou podstatu?

Jenže třeba takovou procházku, kterou dělám pro její podstatu, mohu ale také vnímat jako investici do svého zdravějšího já. Na čas strávený s rodinou a kamarády se taky jistou optikou mohu podívat jako na investici do lepších vztahů. Možná na každou činnost, kterou dělám ráda, se mohu dívat jako na investici do budoucího já? Investici do svého spokojenějšího já?

Říkám si ale, že jde taky hodně o úroveň energie, kterou v danou chvíli mám. Jsou chvíle, kdy bych ten čas strávený podle svého opravdu nejraději celý vyplnila třeba čtením. Ale pak jsou chvíle, kdy se mi nechce. Kdy cítím, že na to nemám energii a nejraději bych si třeba jen povídala s někým či šla drbat pejsky.

Takže se rozhodovat podle toho, co zrovna v aktuální chvíli chci? Což může být klidně činnost jako poznámkování. Ale může to být i jen kouknutí se na film či zahrání si Heroes of Might and Magic 3.

No tak jasně. Vždyť se ta kategorie tak i jmenuje, že? Čas strávený podle svého. To je fakt vtipný, jak něco si přečíst ještě neznamená tomu rozumět. Vždyť se to jmenuje čas strávený podle svého. Tak ho prostě budu trávit podle svého. Pokud se v těchto časech budu nutit nevěnovat se nachytření v domnění, že bych neměla, a místo se budu nutit jít dělat nějaké činnosti více volnočasové, tak je to blbě. Protože pak ten čas netrávím podle svého.

Takže závěrem je, že bych si do svých dní chtěla někam dát 2 až 5 hodin času, které si budu trávit čím chci. A to může být klidně nachytřování. To může být klidně budování si poznámkového systému či organizace šatníku. Ale nemusí. Můžu si vybrat úplně cokoliv! Můžu ten čas totiž strávit podle svého.

📗 Stardate 19-11-2023

Začněme včerejší nachytřovací statistikou. Shall we?

32 minut jsem četla první kapitolu knihy Šťastnější (affiliate link) a psala si u toho rychlé poznámky na okraj. Pak jsem si 36 minut z této kapitoly psala zdrojové poznámky. 38 minut jsem reflektovala v rámci svého projektu vybudovat si osobní podpůrný time management systém — část výstupu této reflexe jsem sepsala jako reflexi do včerejšího deníkového záznamu. 1 hodinu a 46 minut jsem poznámkovala (udržitelné nachytření — rozpracovávání existujících permanentních poznámek) v rámci přípravy na svůj zítřejší rozhovor v podcastu od Sedua. No a svůj nachytřovací endeavor jsem večer zakončila 42 minutami sledování a psaní zdrojových poznámek z kurzu o sebelásce. (Furt je to ezo, ale furt to dávám a zůstávám normální. Don’t worry about me too much.)

No a dnešní poznámkovací reflexe? Mám toho v hlavě rozjetého více, takže přemýšlím, o čem se tu rozpovídat…

Když jsem se dnes ráno věnovala svému projektu vybudovat si osobní podpůrný time management systém, tak jsem si znovu zvědomila myšlenku, že návrh systému by měl začínat na papíře. Ale je to těžké. Člověk je natěšený na tu implementaci a budování, že je těžké tomu odolat. Jsme netrpěliví. Následkem toho skáčeme do implementace po hlavě a předčasně. Důsledkem toho budujeme systém, ale zároveň se učíme s nástroji, které máme k dispozici, a zároveň ještě vymýšlíme, co vlastně od toho systému chceme. Výsledek? Zahltíme se. Vyhoříme. A žádný systém nevznikne. Přesně taková byla moje zkušenost u budování mého PTM systému.

Teď, když jsem si tedy nabila čumák — vlítla do toho asi už třikrát po hlavě a třikrát selhala — jsem se rozhodla eat my own dog food. Řídit se vlastní radou. Začít si budovat PTM systém „na papíře“. Být trpělivá a nesnažit se to uchvátat.

Jako první krok tohoto pomalého a správného procesu budování PTM systému (ale i třeba PKM systému) vidím v tom, že si člověk sepíše motivaci. Sepíše si svoje proč. Já osobně si položím prostě otázku „Why bother, Eliško?“ Motivace ze mě zpravidla nevypadne na první posezení perfektní. Vracím se k ní ale pokaždé, když na projektu začínám znovu pracovat. Nejprve si přečtu motivaci a popřemýšlím, jestli stále rezonuje, nebo už ji mohu nějak upřesnit.

Tohle mi připomíná následující citát:

Čím déle trvá splnění nějakého cíle, tím větší nároky klade na vaši motivaci. Když motivace dojde, cíle se začínají hroutit. […] Klíčem k úspěchu je to, jaký máte z daného projektu pocit. Platí to hlavně v osobní oblasti, kde nemáte žádný tým ani šéfa, který vás nutí na úkolu dál pracovat.

— Caroll Ryder, Metoda Bullet Journal (affiliate link)

Myšlenka, že bych si měla u projektů rozmyslet motivaci a ideálně si ji sepsat, pro mě není novinkou. Není to něco, co bych už několikrát (vlastně hodněkrát) někde neslyšela. Ale nikdy jsem to nedělala! Byla jsem netrpělivá a řekla jsem si, že tenhle krok chápu. Takže jedeme dál.

Note to self: Slow down, Eliško. Be patient.

📗 Stardate 20-11-2023

Dneska dáme nachytřovací statistiku a jednu reflexi, která se vůbec netýká poznámkování. Nebo vlastně možná trochu jo…

Nejprve ta včerejší statistika: 37 minut jsem se věnovala knize Šťastnější (affiliate link) — procházela jsem poznámky vzadu v knize, uvedené k první kapitole, a dělala si z nich poznámky vlastní. Ještě jsem je ale zdaleka neprošla, takže se jim příště budu věnovat znovu. Takových gemů, které člověk najde v této přehlížené části. Čtete v knihách poznámky „pod čarou“?

Konec statistiky.

Štve mě, že jsem se včera věnovala tak málo tomu, čemu jsem původně měla v plánu. A proč jsem se tomu věnovala tak málo? To souvisí s tou poznámkovou/nepoznámkovou sebereflexí…

… Nechala jsem se poslední dny až moc vtáhnout do komunikace na Tinderu a Tinder randíček. Tinder. Vzpomínáte? Psala jsem před pár týdny, že jsem si tam udělala profil?

Poslední dny jsem Tinderu obětovala fakt dost volného času. Ze začátku totiž hodně z těch komunikací vypadalo opravdu slibně. Ale tedy… Nevím. Jednak vidím, že jsem začala zapomínat přitom na sebe — třeba jsem ponocovala kvůli callům a psaní zpráv. Potřebuji nad tím chvíli reflektovat, proč to dělám — ale to už si nechám do soukromého deníku. No a zároveň mám pocit, že ta energie, kterou věnuji té druhé straně, je jen využitá. Není opětovaná. Já energie vydávám hodně, ale zpět se mi dostane jen tak trochu, abych zůstala engaged. Což drives me crazy.

Ale konec! Let’s end the pity party here and now. Trochu jsem si natloukla čumák. Skvělá životní lekce. Oklepeme se, jdeme dál a tuhle zkušenost využijeme k tomu, abychom příště byli opatrnější. A hlavně budeme ctít to, co máme napsané ve své osobní vizi, že Eliško? Put yourself first!

📗 Stardate 21-11-2023

Včerejší poznámkování bylo jen minimálních 25 minut v rámci přípravy na rozhovor pro podcast s Markem ze Sedua. Rozhovor dopadl… no snad dobře. Ačkoliv jsem tedy velmi sebekritická a vidím zpětně tisíc a jednu věc, co jsem mohla udělat lépe. No. Posoudíte brzy sami. Jakmile podcast bude venku, udělám pro něj tady na webu blogový příspěvek, podobně jako jsem to udělala pro rozhovorem s Robertem.

Pro dnešek je to vše. Bojuji od rána s migrénou, takže mi to moc nemyslí 😅. Eliška out.

📗 Stardate 22-11-2023

„A dost! Takhle to dál nejde. Na to, abych se takhle nechala ovládat jsem přečetla až moc rozvojových knížek.“ řekla si včera v 22:29 Eliška a…

… smazala si Tinder.

Včera jsem 40 minut poznámkovala kurz o sebelásce. Ano, je to furt trochu ezo, ale zároveň mi to dává skvělé podněty na přemýšlení. A vlastně i pro akci. Zrušení Tinderu bylo totiž důsledkem právě včerejšího večerního poznámkování.

Jirka v kurzu zmiňuje rychlý, levný dopamin, který získáváme z nezdravých zdrojů jako je koukání na filmy a seriály, hraní her nebo třeba chatování na seznamce (aka Tinderu v mém případě). Přísun tohoto levného dopaminu způsobuje, že na něm začneme ujíždět a chceme ho více. Ještě jeden díl. Ještě hodinu hraní. Ještě jedno Tinder randíčko. Jenže orientování se na tenhle rychlý dopamin má za následek to, že začneme upozaďovat zdravé zdroje dopaminu — dělání toho, co nás skutečně naplňuje, jako je třeba procházka v přírodě, sebevzdělávání, cvičení, meditace, zdravá strava… Všechno tohle totiž stojí více energie a dopamin z toho získáváme pomaleji. Ale přísun dopaminu z Tinderu? Tak ten můžu mít hned. Instantně. Prostě otevřu appku a kouknu se, kdo mi napsal nějakou lichotivou zprávu.

U sebe cítím, že jsem co se dopaminu z Tinderu týče extra citlivá. Mohou za to asi moje sklony k nízkému sebevědomí, na které byly zprávičky a randíčka z Tinderu taková rychlá náplast. Je to jako když máte strašný hlad a můžete si kdykoliv vzít výbornou buchtu. Víte, že ta buchta není ta nejzdravější volba, ale vy fakt máte hlad. A já za posledních 14 dní sežrala fakt několik buchet. Jenže včera jsem se náhodou podívala do zrcadla a viděla sama sebe s pěti narvanými buchtami v puse a musela jsem se sama sobě smát.

A tak jsem si v 22:29 řekla: „A dost! Takhle to dál nejde. Na to, abych se takhle nechala ovládat jsem přečetla až moc rozvojových knížek.“ a…

… smazala jsem si Tinder.

📗 Stardate 23-11-2023

Držím se teď samých minimálních hranic, ale už se blýská na lepší časy. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Včera 32 minut rozborového poznámkování — zpracovávala jsem rychle zapsané poznámky při poslechu Tvůrcastu.

📗 Stardate 24-11-2023

Včera byl výukový den, takže svému vlastnímu nachytření jsem věnovala jen minimum času. Konkrétně jsem se 25 minut věnovala rozborovému nachytření (kurz o sebelásce, kouknutí na jednu lekci a psaní si zdrojových poznámek). Pak jsem cestou ze školy v autobuse poslechla dvě epizody Tvůrcastu (27 minut) — a chtěla bych napsat, že jsem si přitom psala rychlé poznámky, ale zrovna u těhle dvou epizod jsem si nenapsala žádnou. Stane se.

No a reflexe o poznámkování? Souvisí s tím, co jsem za poslední dny prožívala s tím Tinderem a jak jsem si ho pak smazala. Ale pozor! Je to docela hluboký. Máte po ruce zvýrazňovač?

Klíčem k úspěchu není nesejít z cesty, ale včas si všimnout, že jsme z ní sešli.

Zkusím to vysvětlit.

Vezmu jako příklad činnost vyprazdňování poznámkového inboxu. Klíčem k tomu, abychom tento návyk ovládli, není nikdy nesejít z cesty (vždy to dodržovat za každou cenu), ale včas si všimnout, že jsme na to začali kašlat a něco s tím udělat. A pokud se nám to scházení z cesty děje často? No tak i toho je dobré si všimnout: „Hele, tenhle týden jsem sešel z cesty už čtyřikrát, proč to dělám? Znamená to, že cesta, na kterou se pořád snažím vracet, není ta správná?“

Takže myšlenku výše můžeme aplikovat na návyky. Můžeme ji aplikovat i při budování poznámkového systému — budeme si všímat, co nám v něm nefunguje, co nedodržujeme, co nás na něm štve a budeme to řešit. Myšlenku můžeme aplikovat i do běžného života, kde si budeme všímat toho, jestli jdeme po cestě, kterou nám radí náš vnitřní radar — jestli jednáme v souladu se svou intuicí, se svou vizí, you name it. Díky tomuhle jsem si třeba všimla, že jsem kvůli Tinderu sešla ze své cesty. Že jsem se přestávala čím dál tím více věnovat činnostem, které mě skutečně naplňují, a místo toho chatovala. Ale všimla jsem si toho a napravila to. A o to jde.

Nemá cenu sypat si popal na hlavu a nadávat si, že jsme sešli z cesty. Ne. Scházení je přirozené a děje se to všem. Klíčem k úspěchu je včas si všimnout, že jsme z ní sešli.

📗 Stardate 25-11-2023

Včera výukový den, takže jen minimální nachytření to keep me on track — 36 minut poslech Tvůrcastu v autobuse a psaní rychlých poznámek.

Hlavou se mi pořád honí to, jak jsem za poslední dny zcela ztratila svůj balanc kvůli Tinderu a randění. Byla jsem si jistá, že je to špatně. A že to okamžitě musím napravit. Dnes mi ale v hlavě vyskočila pasáž z Eat, Pray, Love…

„You still meditate like your guru in India teach you? Yes. You happy now with God? Yes. You love your new boyfriend? I ended it. Don’t understand. Why you do that? I couldn’t keep my balance. Liss, listen to Ketut. Sometimes to lose balance for love… is part of living balanced life.“

📗 Stardate 26-11-2023

Tak co ten citát z Eat, Pray, Love, o kterém jsem psala včera? Dává vám smysl? Mně docela jo. Píšu si o tom tedy poznámku a posílám ji budoucí Elišce na chvíli, kdy tu lásku najde 🙂 Until then… Let’s go back on track: Poznámkování. Nachytření. And focus on myself.

Nedávno jsem zjistila, že Michelle Losekoot natočila s Robertem Vlachem stejně jako já rozhovor pro podcast Na volné noze — tady je. Boží. To si musím poslechnout. K Michelle vzhlížím. Její životní cesta mi totiž připomíná tu mojí. Jen jdu o pár let v závěsu za ní. Poslouchala jsem tedy v autobuse prvních asi 40 minut a psala si rychlé poznámky.

📗 Stardate 27-11-2023

Víte, co je na poznámkovém systému nejskvělejší? I když ztratíte balanc na několik týdnů, tak vás podrží.

Po svých třech týdnech Tinder-šílenství, kdy jsem na své projekty kašlala a poznámkování s nachytřením držela jen na minimální hranici, se dnes vracím zpět a vše tu na mě čeká, jak jsem to nechala. Je to jako když odjedete na tři týdny na dovolenou. Paříte. Tančíte. Hodíte všechno za hlavu. Pak se ale potřebujete (a chcete) vrátit zpět do reality. Zabalíte si batůžek a letíte prvním letadlem zpět domů. Otevřete dveře svého domova a… všechno je přesně tak, jak jste to nechali. Naklizeno. Uspořádáno. Připraveno vás podpořit v další cestě. Velmi rychle tedy můžete vplout do svých osobních i pracovních rituálů, které jste si budovali a které víte, že vám dlouhodobě dělají dobře.

Kdybych ztratila svůj balanc a neměla poznámkový systém, tak se mi teď vrací mnohem obtížněji. Nemohla bych navázat tak lehce a rychle. Spousta myšlenek by mi mezitím proklouzla mezi prsty. Kontext projektů by se mi z hlavy vytratil. Tohle ale naštěstí není můj případ.

No a teď k včerejšímu nachytření. Nebylo toho moc. Ještě jsem dosurfovávala na Tinder-vlně — byla jsem na poslední domluvené Tinder-schůzce. 27 minut jsem tedy poslouchala a poznámkovala podcast s Michelle, se kterým jsem začala včera.

Závěr Tinder-experimentu? Byla to jízda a neuvěřitelně cenná zkušenost. Jsem ráda, že jsem tento experiment podnikla.

📗 Stardate 28-11-2023

Dneska píšu záznam pozdě. Ráno jsem totiž vyrážela brzo ráno do Prahy na své promoce. Jo. Je to tak. Už jsem oficiálně pasovaná na rytíře doktorku.

Včerejší nachytření? Proběhlo. Nebojte. Konkrétně: 18 minut zpracování audia z diskuze s klientem (rozborové nachytření), 33 minut rozklízení poznámkového inboxu (rozborové nachytření), 26 minut zpracovávání poznámek z callu se Sönke Ahrensem (aplikované nachytření), 24 minut sledování a poznámkování kurzu o sebelásce (rozborové nachytření).

📗 Stardate 29-11-2023

Včera jsem se nachytřovala 49 minut — pustila jsem si a rozborově opoznámkovala další video z kurzu o sebelásce. Pořád je to ezo, ale baví mě to. Nepřijde mi, že by člověku tyhle ezo myšlenky měly nějak ublížit. Poškodit ho. Buď mu pomohou, nebo se pro něj nic nezmění. So where’s the harm in that? Proto tomu dávám sama šanci a beru to jako součást osobního rozvoje.

Dnes mám i jednu poznámkovou reflexi. Začínám experimentovat s projektovou zettelkasten.

Projektovou zettelkasten chápu jako zettelkasten, kterou si člověk tvoří za účelem podpory určitého projektu. Typicky mi přijde, že se tohle chápe v exkluzivním smyslu. Že projektová zettelkasten je jakoby vedle té hlavní a není s ní propojená. Takhle to ale já nepoužívám. U mě je projektová zettelkasten síť poznámek, která je ale s hlavní zettelkasten propojená. Jinými slovy moje projektová zettelkasten je jakoby specifický view nad mou hlavní zettelkasten, nad mou sítí poznámek, která zobrazí pouze poznámky relevantní pro daný projekt (z nich ale už pak samozřejmě lze po odkazech doskákat kamkoliv, tedy i na méně relevantní poznámky).

Moje realizace projektové zettelkasten zatím vypadá tak, že mám na projektové stránce v Roamu vyhrazenou sekci, kde si dávám odkazy na relevantní existující poznámky. Také zde tvořím poznámky nové a co nejdříve se je snažím zakomponovat i do hlavní zettelkasten. Je to v podstatě pro mě takové místo pro rešerši (a přemýšlení) relevantní nejen k danému projektu, ale i obecně.

Svou vyhrazenou sekci pro projektovou zettelkasten si představuji jako místo, na kterém by si Luhmann rozložil své papírové kartičky související s daným projektem. Jako kdyby si je položil na stůl a přeskládával si je, řadil a tak. Díky digitálu ale moje poznámky mohou žít na více místech naráz. Žijí tedy nejen v hlavní zettelkasten, kde jsou součástí globální sítě poznámek, ale žijí zároveň i lokálně na projektové stránce, kde si s nimi hraju a přeuspořádávám je za účelem podpory přemýšlení nad daným projektem.

Otázky, které se mi honí hlavou v souvislosti s projektovou zettelkasten: Je to dobrý nápad? Používat projektovou zettelkasten? Není to jen zbytečná komplikace mého PKM systém? Jaké jsou výhody? Jaké jsou nevýhody?

📗 Stardate 30-11-2023

Dnes jen krátká statistika. Eliška má totiž výukový den a bohužel tedy méně času na poznámkování a reflexi.

Včerejší nachytření jsem začala rozpracováním existujících permanentních poznámek, které mám propojené s projektem vybudovat si osobní podpůrný time management systém (udržitelné nachytření, 44 minut). Později jsem 27 minut věnovala rozklízení poznámkových inboxů (rozborové nachytření).

📗 Stardate 01-12-2023

Milý nachytřovací deníčku, jsem… unavená. Hodně unavená. Uff. Konečně jsem to napsala nahlas.

Poslední měsíce, od rozchodu, pro mě byly všechny opravdu turbulentní. V podstatě jsem se nezastavila. V práci ani osobním životě. A samozřejmě nejhorší na tom je, že si to dělám všechno sama. Potřebuju se nachytřit, jak říkat ne. How to stand my ground, když cítím, že se situace ubírá směrem, kterým nechci. Přestat být people pleaser.

No… Zapracuju na tom, teď ale jen k rychlé statistice včerejšího nachytření, protože dnes mě čeká další turbulentní den. Od 7.00 mám jazykový koučink, kde jsem neustála svou ground a svolila k tomu, že listopadový termín, který jsme rušili pro nemoc, ještě někam nacpeme a nebudeme ho vynechávat. Pak dvě hodiny cesta do Prahy. Celý den výuka. Dvě hodiny cesty z Prahy. No a v 9 večer jsem doma jako na koni.

Wow. Dneska tu rozjíždím celkem pity party, co? No jo no. Dneska se prostě cítím jako chudinka.

Včerejší nachytření: 1 hodinu a 24 jsem poslouchala a poznámkovala v autobuse podcast s Michelle.

📗 Stardate 02-12-2023

Dnes mám opět potřebu redefinovat záměr svého nachytřovacího deníku.

Vede mě k tomu to, že se poslední dobou cítím víc a víc jako imposter, když sem dávám nový záznam. Proč se tak cítím? Tak nad tím jsem přemýšlela během dnešního úklidu.

Myslím, že mé imposter pocity, jsou pro mě feedbackem, že jsem sešla z cesty. Rozšířila jsem si totiž pole aktivit, které považuju za splnění svých 25 minut nachytření. Nyní sem počítám i rozklízení inboxů, psaní zdrojových poznámek či poslech a poznámkování podcastů. Všechny tyhle aktivity ale plíživě vystrnadily pro mě mnohem důležitější nachytřovací aktivity. Aktivity, kvůli kterým jsem tento deník zakládala in the first place — vracení se k již napsaným poznámkám z informačních zdrojů a jejich zpracování do poznámek permanentních.

Nový záměr tohoto nachytřovacího deníku tedy zní: Každý den budu alespoň 25 minut věnovat aplikovanému či udržitelnému nachytření.

Pro připomenutí… Pod aplikovaným nachytřením mám na mysli zpracovávání zdrojových poznámek a pod udržitelným nachytřením mám na mysli rozpracovávání existujících permanentních poznámek.

Přemýšlím ještě, jestli do aplikovaného či udržitelného nachytření spadá zpracování mých vlastních letmých myšlenek. Myslím, že ano. Mám v Roamu místo, které nazývám captain’s log a zde sbírám své letmé myšlenky a nápady. Říkám si, že na tento svůj kapitánský deník se vlastně mohu dívat jako na každý jiný informační zdroj. Třeba jako na knihu. A moje letmé myšlenky? To jsou jakoby zdrojové poznámky, výpisky z daného zdroje — kde tím zdrojem je v tomto případě moje hlava. Jinými slovy… Zpracování mých vlastních myšlenek spadá do aplikovaného nachytření.

No a teď ještě jeden imposter záznam ze včerejšího nachytření — 1 hodinu a 55 minut jsem věnovala jazykovému koučinku. Jedna hodina byl vlastní koučink a 55 minut jsem se na něj pomocí poznámkování připravovala.

Konec imposter záznamu. Zítra už zase back on track.

📗 Stardate 03-12-2023

Splněno. 26 minut jsem se věnovala aplikovanému nachytření v rámci kurzu o sebelásce. Vytvořila jsem permanentní poznámku Znalost myšlenky je podmínka nutná, avšak nikoliv postačující k tomu, aby nám tato myšlenka změnila život a pracovala na jejím obsahu. Dalších 35 minut jsem pak ještě věnovala rozborovému nachytření téhož kurzu (pustila jsem si a opoznámkovala další dvě videa).

Včera jsem si definovala nový záměr pro tento nachytřovací deník — Každý den se budu alespoň 25 minut věnovat aplikovanému nebo udržitelnému nachytření. Později ten den mi došlo, že jsem tady kdysi o něčem takovém už psala. Jen jsem tomu říkala jinak — hluboké a mělké poznámkování (nachytření).

Řekla bych, že defaultně do hlubokého poznámkování patří právě aplikované a udržitelné nachytření. Do mělkého poznámkování pak patří rozborové, přehledové a informativní nachytření. Samozřejmě mohou být výjimky, ale toto vidím jako převažující rozdělení.

No a už kdysi jsem si tady říkala, že bych si rozšířila poznámkovací návyk o 25 minut mělkého poznámkování. Pak jsem od toho ujela někam bokem. To bylo to období, ve kterém jsem došla k tomu, že poznámkovat a nachytřovat se je nejlepší just-in-time, tedy v rámci projektů. Nyní bych tyhle dva principy chtěla zkombinovat…

… Mým cílem zůstává, že se každý den budu alespoň 25 minut věnovat hlubokému nachytření — tedy aplikovanému či udržitelnému. Zároveň se ale pokusím tam přidat i 25 minut mělkého nachytření. Obě tyto aktivity se ale nebudu snažit cpát někam vedle toho, co už dělám. Ale budu to vnímat jako součást práce na projektech.

📗 Stardate 04-12-2023

Včera jsem se 50 minut (a 50 sekund) věnovala udržitelnému nachytření — rozpracovávala jsem existující permanentní poznámku hluboké nachytření vs. mělké nachytření. Takže jsem se nachytřovávala o nachytření. Docela meta, co? Anyway. K večeru jsem pak 47 minut (a 56 sekund) věnovala rozborovému nachytření — mrkla jsem na další asi dvě nebo tři videa z kurzu o sebelásce a psala si k tomu zdrojové poznámky.

Ještě k tomu kurzu o sebelásce… Uvědomila jsem si, že mi myšlenky z kurzu velmi připomínají filozofii stoicismu. Takže mě přirozeně začala zajímat otázka jak souvisí ezoterika s filozofií. Samozřejmě jsem si o tom napsala permanentní poznámku (otázku).

Co se týká mé reflexe nad poznámkovým systémem… Dneska z ní vypadla nová verze mého denního rituálu. Změna třeba spočívá v tom, že jsem psaní osobního deníku (má verze BuJo) vrátila jako činnost, kterou dělám ráno ještě před snídaní. Všimla jsem si totiž, že když jsem se psaní osobního deníku snažila posunout na odpoledne či večer, tak mé záznamy v něm začaly ubývat. Ale moje potřeba ventilovat pocity přetrvávala. Což je také důvodem, proč jsem tady svůj nachytřovací deník poslední dny a týdny přeměnila tak trochu i na svůj osobní deník. Měla jsem totiž potřebu se ze svých pocitů někde vypsat. Naštěstí jsem si ale všimla. Takže osobní deník je zpět v mém ranním rituálu a z nachytřovacího deníku tak tímto snímám břímě, které jsem na něj naložila.

📗 Stardate 05-12-2023

Včerejší hluboké poznámkování jsem zařadila jako součást práce na kurzu o zettelkasten se Sönkem. Konkrétně jsem 29 minut zpracovávala zdrojové poznámky z našeho posledního rozhovoru, a vytvořila si tak jednu permanentní poznámku. K večeru jsem si pak zase pouštěla a poznámkovala kurz o sebelásce (rozborové nachytření, 40 minut).

Dnes ráno jsem 26 minut věnovala posunu svého projektu vybudovat si osobní podpůrný time management systém. Konkrétně jsem si přemýšlela nad tím, kdy se budu věnovat svým oblastem (kde oblast definuji stejně jako Tiago). Svůj ideální denní rituál mám totiž založen na projektovém přístupu. Rána věnuji pracovně-osobním projektům, dopoledne pracovním projektům a odpoledne pak projektům osobním. Jenže co oblasti? Kam s nimi? Měla bych si vůbec systematicky vyhrazovat čas právě na ně? Nebo stačí, když se ve svých oblastech posouvám pouze v rámci projektů, které do nich spadají?

Tiago někde tuším řekl, že nad oblastmi reflektuje jednou měsíčně. V rámci měsíční revize. Hm. To asi dává smysl na přezkoumávání návyků, které jsou s oblastí spojené. Jestli mi pořád dávají smysl, nebo je potřebuji nějak upravit. Také může asi dávat smysl reflektovat nad standardem jednotlivých oblastí, jestli je pro mě stále aktuální. Na druhou stranu ale jiný přístup budou potřebovat úkoly, které spadají pod nějakou oblast, ale ne do projektu. Protože je přece nemůžu všechny řešit jen jednou měsíčně. Hm.

Pozor, Eliško! Ať to neoverthinkuješ. Přece víš, že k tomu máš sklony.

Okay. Takže prostě zvolím do začátku nějaké řešení a pak po nějaké době budu reflektovat nad tím, jak by se to dalo zlepšit.

Iterovat, iterovat, iterovat. Dokonalý výsledek je výsledkem iterace, ne jednorázového úsilí. Ha. To je dobrý ne? Úplně highlight worthy. Asi si to dám do osobní vize.

📗 Stardate 06-12-2023

Dneska začnu reflexí ke svému poznámkovému systému (části pro time management), protože je to pro mě docela mindshiftové uvědomění.

Svůj ideální pracovní den jsem si v tuto chvíli nastavila tak, že rána věnuji pracovně-osobním projektům. Tak jsem začala nazývat pracovní projekty, které dělám čistě jenom pro sebe. Žádná externí spolupráce či závazky. Tyhle projekty mi přinášejí největší radost. Třeba rozjezd newsletteru, aktualizace webu, psaní článků na blog… To jsou moje projekty pro radost. Nemají žádný deadline, nikomu nemusím vysvětlovat, že to ještě není. Mohu si to dělat vlastním tempem.

V předchozích dnech jsem ale došla k uvědomění, že mě úplně stejně (ne-li možná více) naplňuje i práce na inkubovaných projektech. Tedy projektech, které jsem sice někomu slíbila, ale které mají tak vzdálený deadline, že mě to zatím nestresuje. Mám totiž pocit, že mi nikdo zatím nedýchá na záda a já si vlastně tu práci dělám dopředu. A z toho mám prostě z nějakýho divnýho důvodu fakt radost. Těší mě dělat věci dopředu.

Jenže jakmile přijde ta chvíle, kdy se projekt stává urgentním… Chvíle, kdy se přiblíží deadline a mě začne externě něco (nebo někdo) tlačit… jakmile prostě začnu mít pocit, že na něčem MUSÍM pracovat, tak k té činnosti začnu mít docela slušný odpor. Nehledě na činnost. Přijde mi, že si tímhle zvládnu zprotivit úplně cokoliv. Najednou mám totiž pocit, že jsem svázaná. Nemám čas udělat chybu, vydat se slepými uličkami. Frustruje mě, když postupuju pomalu — a já mám pořád pocit, že postupuju pomalu.

Na druhou stranu když pracuju na inkubovaných projektech, tak mám pocit, že ať udělám cokoliv, tak je to bonus. Výhra. Něco extra. Jsem skvělá už jen proto, že se tomu věnuju. A tyhle pocity mě motivují na tom makat s ještě větším nasazením.

Psaní článků na blog — zmiňovala jsem to jako činnost, kterou dělám pro sebe pro radost, že? No jo no. Jenže jsem si zvládla i tuhle činnost omylem zprotivit. Rozjela jsem blogovou sérii na pokračování. Tím jsem si na sebe vytvořila nátlak a začala se podvědomě dalšímu psaní vyhýbat. A tak… tak jsem se naprosto racionálně rozhodla vytvořit ještě jeden loose end z druhé strany a rozjela prequel řadu, kde jsem slíbila dvě další pokračování…

… A samozřejmě, že se mě lidi ptají, kdy už to bude. A já? Já bych psala raději všechno možné i nemožné, jen ne tyhle články. Protože u nich už mám pocit, že je MUSÍM napsat. Zabila jsem v sobě radost z jejich psaní. 🤦‍♀️

Vsuvka… Úplně mi to připomíná myšlenky z kurzu o sebelásce, který mám teď rozjetý. Že se nám nějaké situace vrací pořád a pořád do života, dokud se prostě do toho zrcadla, co nám nastavují, nepodíváme. Já se opakovaně a opakovaně dostávala do situací, kdy jsem si zprotivovala práci, která by mě normálně bavila. A teď už vím proč… Potřebovala jsem si uvědomit, že mě prostě baví dělat práci dopředu a ne pod tlakem.

Dobře. Jdu to nějak uzavřít. Přemýšlím teď nad následujícími otázkami… Jak mohu zařídit, abych více dělala na tom, co mi dělá radost, a méně na tom, co musím? Jak mohu více času pracovat na inkubovaných projektech a méně na těch urgentních? Mohu ty urgentní projekty eliminovat úplně? Mohu ty existující urgentní nějak přetransformovat v inkubované?

No a teď ještě blesková včerejší nachytřovací statistika, protože proto jste přece tady ne? Abyste zkontrolovali můj dnešní postup… Vůbec tu nejste proto, abyste četli o mých fuckupech 😁. Tak tedy… 27 minut udržitelné nachytření (rozpracovávání existující permanentní poznámky) a 27 minut rozborové nachytření (kurz o sebelásce).

📗 Stardate 07-12-2023

Dnes výukový den, takže nachytřovací záznam dám jen v rychlovce. Včera jsem zvládla hluboké nachytření — 37 minut aplikovaného nachytření (zpracování letmé poznámky). Mělké nachytření jsem bohužel nestihla.

📗 Stardate 08-12-2023

Další výukový den. Opět tedy stručněji. Včerejší nachytření: 33 minut udržitelného nachytření (propojování dříve vytvořených permanentních poznámek na základě rozhovoru se Sönkem), 56 + 38 minut rozborového nachytření (poslech a psaní rychlých poznámek v autobuse cestou do školy u podcastu s Michelle a cestou ze školy u Tvůrcastu).

Pocitově musím říct, že mi přenastavení cíle tohoto deníku před několika dny pomohlo. Už mám ze sebe mnohem lepší pocit. Imposter syndrom je pryč a já už se zase opravdu cítím každý den alespoň o 25 minut chytřejší. Pecka. Zase se mi potvrzuje znění jedné z mých seberozvojových permanentních poznámek — Emoce jsou naším feedback systémem. Takže pamatuj, Eliško…

… Když máš nepříjemné pocity spojené se svým systémem, tak před nimi neutíkej. Konfrontuj je! Podívej se do toho zrcadla. Hledej řešení. Neber své nepříjemné pocity jako známku svého selhání, ale jako vítaný feedback, který ti umožní systém vylepšit.

📗 Stardate 09-12-2023

Včera jsem se aplikovaně nachytřovala po 49 minut — zpracovávala jsem zdrojové poznámky z diskuze se Sönkem. Vytvořila jsem dvě nebo tři nové permanentní poznámky.

Cestou autobusem do školy jsem se pak nachytřovala 40 minut rozborově — poslouchala jsem podcast Filozofie baťovské služby (Podcast #3). Tímto Tátovi Geekovi děkuji za doporučení. Podcast byl opravdu velmi obohacující. Mám několik poznámek a už jsem si objednala i obě knihy o Tomáši Baťovi, které jsou v podcastu zmiňované. 🙂

📗 Stardate 10-12-2023

Dine in or take away? Takhle se nás mohou zeptat třeba v nějakém bistru. Já si poslední dobou pokládám tímto inspirovanou otázku v nachytřovacím kontextu: Read in or take away?

Knihy začínám čím dál tím více rozdělovat do dvou kategorií — in-house books (knihy na doma) a take-out books (knihy na cestu). Proč to dělám? Protože mě frustruje, když se do dobré knihy začtu ve špatném čase na špatném místě.

V minulosti jsem četla knihy výhradně elektronicky. Měla jsem je tedy všude s sebou a četla je kdekoliv. Při čekání na autobus. V autobuse. V čekárně u doktora. Občas se mi ale stávalo, že jsem se čtení vyhýbala. Měla jsem sice možnost číst, ale tak nějak se mi nechtělo. Nebo jako chtělo. Ale nechtělo. Chápete mě, že jo? Tohle se stávalo, když jsem si na cestu vzala knihu z kategorie na doma.

Chcete příklad? Třeba kniha How to read a book (affiliate link). Nejprve jsem ji četla elektronicky a highlightovala. Postupně jsem ji ale četla čím dál tím méně a méně. Nebylo to tím, že by mi kniha nepřišla dobrá. Naopak. Ona mi přišla úplně výborná. Ale právě proto jsem ji nechtěla číst na tom mobilu a highlightovat ji. Věděla jsem, že to dělá té knize no justice. Že ta kniha deserves more. Much more. Jakmile mi to došlo, tak jsem si knihu objednala papírově a začala ji číst doma v hlavním přemýšlecím čase včetně pořádného poznámkování. A hned jsem cítila, že tak je to správně. (Mimochodem toto je zase příklad principu, že emoce jsou naším feedback systémem.)

Co z tohoto plyne? Říkám si, že jedním z výstupů inspekčního čtení knih by mělo být právě to, jestli je to pro mě kniha na doma nebo na cestu. Do knih na cestu si myslím, že budou zpravidla spadat knihy motivační, (auto)biografie, fikce a nebo knihy o tématech, které už důvěrně znám, ale přesto si tyto knihy chci přečíst, abych byla v obraze. Jinými slovy do knih na cestu bych řadila knihy, u kterých nečekám, že budu poznámkovat moc. Neříkám, že nebudu poznámkovat vůbec. Bez toho už si fakt čtení neumím představit. Ale očekávám, že nebudu potřebovat po každé stránce na půl hodiny zběsile poznámkovat. Že spíš si jednou za pár stránek udělám nějakou rychlou poznámku, které pak někdy v dávce zpracuji, až budu u počítače.

Otázky, které mě k této myšlence napadají… Jak přesně budu v Roamu implementovat seznam knih na cestu a na doma? Bude to asi jen nějaký štítek, dle kterého budu filtrovat? Kdy budu rychlé poznámky z knih na cestu zpracovávat? Jedná se totiž o rychlé poznámky a ty jsou časově sensitivní. Mají krátké datum expirace, a tak se nemusí vyplatit čekat, až se k danému zdroji dostanu třeba v rámci projektu, ke kterému patří. Jak tedy zařídím, abych nezapomněla tyto poznámky co nejdříve zpracovat?

Tak. A teď k včerejšímu nachytření. 1 hodinu a 8 minut jsem zpracovávala zdrojové poznámky z diskuze se Sönkem. Je to vtipný. Mluvili jsme spolu asi 2 hodiny a já z toho zpracovávám poznámky už hodin asi 10 a jsem teprve v půlce. Diskuze se Sönkem jsou opravdu velmi vydatným zdrojem pro food for thought. Odpoledne jsem se pak 27 minut věnovala rozborovému nachytření — četla jsem a dělala si rychlé poznámky z článku How I Got My Brain Back: Using observation, investigation, and productivity methods to understand my depression. (A jestli se chcete zeptat, jestli to souvisí s tím, že jsem měla včera trochu depku, tak ano… Souvisí 😅)

📗 Stardate 11-12-2023

Včera jsem pokračovala ve zpracování zdrojových poznámek z diskuze se Sönkem — 2 hodiny a 2 minuty a pořád mám pocit, že jsem teprve asi v polovině. Stojí mi to za to? Stojí. Spousta potenciálně velmi hodnotných myšlenek mě na základě toho napadá. Je to jeden z těch momentů, kdy si dovoluji zpomalit a věnovat tomuto „nachytřovacímu zdroji“ po delší dobu svou pozornost.

📗 Stardate 12-12-2023

Bože, já jsem zase tak unavená.

Včera jsem ponocovala a nepřekvapivě to nebyl dobrý nápad. Vzpomínám si na to, co říkali v podcastu č. 3 Filozofie baťovské služby — že spánek je prostě základ, který člověk neočůrá. Když jsem nevyspalá, tak prostě můj mozek nebude rozvíjet poznámky v zettelkasten. Ne. Můj mozek se bude zaobírat nižšími potřebami. Tím, že se mu chce spát. Tím, že je unavený. Tím, že se cítí zamlžený. A já to co? Já to NE-O-ČŮ-RÁM!

Toto moje pozorování souvisí se dvěma tématy, které teď aktuálně řeším. Jednak s denním rituálem — je třeba, aby zohledňoval spánek a přispíval k jeho zkvalitňování. A druhak to souvisí se sebeláskou. Je třeba mít vybudované hranice a nenechávat ostatním volný průchod. Jsem soukromý hrad, ne veřejně přístupná turistická atrakce…

… Blíží se moje hodina spánku a já jsem ještě v nějaké společnosti? Pozoruji na sobě tendence ponocovat? Pak je třeba se fakt zamyslet, jestli mi to za to stojí. Chci zůstat déle vzhůru jen proto, že je mi blbý, říct ne? Jen proto, že nejsem dost asertivní? Nebo je to proto, že opravdu chci pro tuto chvíli sama za sebe zůstat déle vzhůru? A jsem ochotná deal with the consequences?

Včerejší nachytření proběhlo na minimálním laťce. Pouze 25 minut aplikovaného nachytření — zpracovávala jsem poznámky z Tvůrcastu.

📗 Stardate 13-12-2023

Nejprve krátce k včerejšímu nachytření — návyk splněn. 27 minut jsem se věnovala aplikovanému nachytření. Zpracovávala jsem zdrojové poznámky z diskuze se Sönkem. Konkrétně část, kdy jsme rozebírali myšlenku, že existuje více typů přehledových poznámek a jak vypadá životní cyklus poznámek v zettelkasten. Moc zajímavé. Jen tuhle část budu zpracovávat tak ještě další hodinu nebo dvě.

Během dnešní poznámkovací reflexe jsem se věnovala aktualizaci svého ideálního denního rituálu. Aktuálně vypadá takto:

• 5.30 vstávám
• 6.00–6.30 cvičím
• 6.30–7.00 píšu si osobní deník
• 7.00–8.00 pouštím si podprahové nahrávky z kurzu o sebelásce
  • 7.00–7.45 věnuji se budování svého poznámkovacího systému
  • 7.45–8.00 píšu si veřejný nachytřovací deník
• 8.00–9.00 snídám
• 9.00–10.00 píšu blog, příspěvky na sítě či newsletter
• 10.00–11.00 pracuji na inkubovaných pracovních projektech
• 11.00–14.00 pracuji na aktivních pracovních projekty
• 14.00–15.00 obědvám a pak medituji (20 min)
• 15.00–16.00 procházím se v přírodě
• 16.00–17.00 pouštím si podprahové nahrávky z kurzu o sebelásce a u toho dělám daily review
• 17.00–18.00 věnuji se osobním projektům
• 18.00–19.00 večeřím
• 19.00–20.30 nestrukturované volno — dělám si, co chci
• 20.30–21.30 wind down rituál: mám červené brýle, čtu fikci, poslouchám relaxační hudbu
• 21.30–5.30 spím a podvědomě poslouchám podprahové nahrávky z kurzu o sebelásce

Myslím, že už jsem to docela vyladila. Pocit z toho mám dobrý a poslední dobou ani není potřeba, abych prováděla moc změn.

📗 Stardate 14-12-2023

Dneska chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Čtvrtek. Výukový den. Však už to znáte.

Včera jsem se nachytřovala udržitelně po 25 minut — rozpracování permanentní poznámky Znalost myšlenky je podmínka nutná, avšak nikoliv postačující k tomu, aby nám tato myšlenka změnila život. Brainstormovala jsem nad ilustrací, která by tuhle myšlenku zachycovala. Také jsem se včera nachytřovala rozborově — 1 hodinu jsem měla jazykový koučink.

📗 Stardate 15-12-2023

Protože byl včera výukový den, tak jsem se nachytření věnovala jen na minimální laťce — 25 minut aplikovaného nachytření (zpracování poznámek z diskuze se Sönkem). Rozborové nachytření teď flákám, protože místo poslechu podcastů v autobuse tam teď opravuji zápočtové písemky. Ale nestěžuji si, rozhodla jsem se, že to tak teď chci dočasně udělat 🙂 No a protože dnes je také výukový den, tak reflexe nad mým poznámkovým systémem opět musí počkat.

📗 Stardate 16-12-2023

Občas v zettelkasten píšu permanentní poznámky, které mají v názvech „vs.“ — například dnes jsem si napsala poznámku šibeniční vs. něžné termíny. Dále mám třeba poznámky progresivní vs. sekvenční komunikace znalostí nebo praktické vs. teoretické knihy (informační zdroje).

Kladu si otázku, jestli je dobrý nápad takovéto poznámky tvořit. Hmm. Let me think about it out loud.

Proč vůbec řeším, jestli je to dobrý nápad. Kde cítím to tension? Mé pochyby pramení pravděpodobně z toho, že v zettelkasten využívám i konceptové poznámky. You know. Poznámky o konceptech. Například mám poznámky s názvy para, commonplace book, hluboká práce, hemingwayův můstek či analytické čtení. Takže si přirozené říkám, jestli bych spíš místo poznámky šibeniční vs. něžné termíny neměla vytvořit poznámky dvě nazvané šibeniční termíny a něžné termíny.

Možná mají oba typy těchto poznámek v zettelkasten své místo?

Když na to budu nahlížet atomicky… V těle poznámky konceptové by měly být informace týkající se výhradně daného konceptu. Například v těle poznámky něžný termín by měly být myšlenky o tom, co je to něžný termín, jaké vlastnosti má, jaké přináší výhody a nevýhody, jak si takový termín stanovovat a podobně. Zmínky dalších konceptů v těle této poznámky být sice mohou, ale nejde se zde do hloubky. Jedná se spíše o okomentovaný link. Například bych mohla napsat do těla poznámky něžný termín následující: Opakem něžných termínů jsou šibeniční termíny. Kde šibeniční termíny by byl odkaz na další konceptovou permanentní poznámku.

Když pak vezmu poznámku šibeniční vs. něžné termíny, tak zde by se už nepopisovalo, co je to šibeniční termín a co je to něžný termín, jak je stanovovat a podobně. Ale bylo by to opravdu, jak název napovídá, porovnání těchto dvou konceptů. Dání je do vzájemných souvislostí. Prozkoumání, jak spolu souvisí.

Takže asi oba typy poznámek mají v zettelkasten své místo. Jde jen o to, kterou v danou chvíli potřebuji. A podle mě není třeba (ani žádoucí) hned vytvářet všechny. Ale až když to potřebuju. Dnes jsem třeba vytvořila poznámku šibeniční vs. něžné termíny, kde i popisuju, co je to šibeniční termín a co něžný. A pak je i porovnávám. A nechám to tak. Nebudu dělat poznámky pro jednotlivé koncepty. Protože to teď nepotřebuju. Jsem ok s tím, že tyto informace jsou v této poznámce. Pokud ale v budoucnu budu potřebovat odkázat na koncept něžný termín, nebo už tělo poznámky šibeniční vs. něžné termíny dosáhne příliš velké komplexnosti, pak už se má potřeba vyčlenit z této poznámky informace o jednotlivých konceptech do separátních poznámek zvýší. A v tu chvíli to teprve udělám.

No a včerejší nachytření? Proběhlo. Ale protože byl výukový den, tak pouze minimálně — 25 minut jsem zpracovávala poznámky z diskuze se Sönkem. Stále ještě jsem přemýšlela nad typologií přehledových poznámek.

📗 Stardate 17-12-2023

Včera jsem se nachytřovala 53 minut v rámci přemýšlení nad svým systémem pro time management. Vytvořila jsem následujících pět permanentních poznámek:

• šibeniční vs. něžné termíny
• všímavost
• Všímavost je nezbytnou dovedností pro budování systémů.
• Dovednosti si osvojujeme tréninkem.
• Jak lze systematicky trénovat všímavost?

📗 Stardate 18-12-2023

Nechce se mi vytvářet nové permanentní poznámky.

Přesněji řečeno, nechce se mi vytvářet nové permanentní poznámky ve chvíli, kdy nemám čas (myslím si, že nemám čas) je zařadit. Jenže tím si jen vytvářím úkoly pro své budoucí já. Vytvářím si hromádku. Speaking of which… Nepoužívejte složky typu „Různé“ anebo „K pozdější archivaci“ – to je jen odkládání rozhodnutí. Nevytvářejte hromádky – prostě informaci hned založte, kam patří a kde ji pak najdete. píše Leo Babauta v knize Zen a hotovo (affiliate link).

No, Leo. Máš pravdu. Kdykoli si sama pro sebe řeknu „tak já to zatím nechám tady (na daily notes, v projektové složce, ve zdrojových poznámkách…) a permanentní poznámku z toho vytvořím později“, tak mám ze sebe blbý pocit. Ale zase mi nějakou dobu trvalo, než jsem se tomuhle pocitu rozhodla postavit a nějak na základě něj jednat. This. This here and now is my first step.

Takže. Kde je problém? Proč vytvářím hromádku, i když vím, že to není dobrý nápad?

Zařazení permanentní poznámky mi začíná totiž trvat neúnosně dlouho. Poznámek už mám totiž tolik, že už přestává dávat smysl pro každou novou permanentní poznámku procházet všechny existující a řešit, jestli jsou relevantní a kam novou poznámku umístím. Jenže můj vnitřní perfekcionista se nechce vzdát toho, že by prošel všechno. Buď všechno, nebo nic. Buď projdeme pečlivě všechny poznámky pro potenciální propojení, nebo tu poznámku teď raději tvořit ani nebudeme, protože nemáme čas ji pořádně zařadit.

Víte, kolik takových nevytvořených (nezpracovaných) poznámek mám? Jen těch letmých vlastních myšlenek mám nezpracovaných přes 500. Jenže když sedí v seznamu, tak nerostou. Jen chřadnou. Je potřeba je dát do inkubátoru! Je třeba je dát do zettelkasten! Vím to.

Dochází mi, že jsem v minulosti už tak trochu tento problém řešit zkoušela. Udělala jsem to tak, že jsem novou permanentní poznámku vytvořila a dala ji štítek b/insert naznačující, že jako následující krok, co bych s tou poznámku měla provést, je vložit ji do zettelkasten.

Jenže hádejte co? Tohle mi zase jen vytvářelo další hromádku. Začala jsem si tvořit hromádku permanentních poznámek, které je třeba vložit do zettelkasten. Kolik jich teď mám? Momentálně 50.

Říkala jsem si, že problém tkví v tom, že nemám návyk procházet tento seznam a poznámky zařazovat. Protože jak říká jedna moje zařazená (ale zatím nepropojená — ano, další hromádka) permanentní poznámka Každý seznam by měl mít přidružen návyk(y), kdy se k seznamu budeme vracet. Jen v tomhle ale zakopaný pes v mém případě nebude.

Problém opravdu vidím v tom, že mi vkládání nové permanentní poznámky trvá moc dlouho.

Včera jsem totiž 32 minut věnovala udržitelnému nachytření — procházela jsem seznam b/insert a říkala si, že zapojím několik poznámek do zettelkasten. Víte, kolik jsem jich zapojila? Jednu! Jednu a to ještě ne úplně. Pouze jsem ji vložila do jisté myšlenkové linie, ale ještě jsem nedokončila fázi „hledání dalších potenciálních propojení“.

Takže co s tím? První krok už mám za sebou. Zjistila jsem, že mám problém a koukám mu do očí. Kdo s koho. Já pohledem neuhnu.

📗 Stardate 19-12-2023

Včera jsem se nachytřovala 41 minut tvorbou a rozpracováváním permanetních poznámek souvisejících s budováním podpůrného systému pro time management.

Ve svém poznámkovém systému teď řeším paralyzující pocit, že se při práci na projektech nevěnuji přesně tomu, čemu bych měla. Tomu, co je zrovna pro tento projekt nejlepší. Co ho nejvíce posune. Ale že si vybírám to, co mám prostě zrovna na očích. Tohle je ale hodně nepříjemné, protože jednak mi to tvoří vyšší počáteční bariéru pro započetí práce na projektu — musím překonat tuto emoční averzi a to mě stojí jistou energii. Zároveň mi to ale odčerpává i energii během práce na projektu. Protože mi pořád v hlavě sedí šotek a bzučí: „Fakt je tohle to nejlepší, co zrovna pro tenhle projekt v tuto chvíli můžeš udělat, Eliško?“

Co s tím?

V tuto chvíli si myslím, že odpověď je v organizaci, struktuře a pořádku. Potřebuji mít projektovou stránku v rámci možností začištěnou. Potřebuji vědět, kde co je. A také potřebuji mít roztříděný projektový inbox. V opačném případě to je totiž jako žít v domácnosti, kde nevíte, co máte v které skříni. Kde nevíte, co je ve sklepě. Kde netušíte, co se stane, když otevřete tamtu zásuvku. Nenajdete tam náhodou nějaký fakt velký průser, na který jste zapomněli? No a s tím projektovým inboxem… Ten je v této analogii jako neroztříděná příchozí pošta. Máte na hromádce v předsíni dopisy a balíčky, co vám přivezl kurýr a nemáte je roztříděné. Už si ani nepamatujete, co v nich přesně je. V takovéhle domácnosti prostě nemůžete s klidnou hlavou fungovat. Mít mind like water. V pohodě a s klidnou myslí se věnovat čemu potřebujete. A stejně tak se v takovém digitálním prostředí já nedokážu soustředit na práci.

📗 Stardate 20-12-2023

Dnes ráno jsem si uvědomila myšlenku, ze které se od teď budu snažit udělat jeden ze základních guiding principů svého time management systému.

Nejprve popíšu svůj starý přístup. Starý myšlenkový program, který jsem ještě včera používala.

Přichází ke mně nový externí závazek. Například nový email vyžadující nějakou akci z mé strany. Někomu něco slibuji. Na sítích vidím nějaký komentář, který čeká na mou odpověď. A tak dále. Pokud mám pocit, že mi to zabere moc času (což já mám často, protože dělám z prdu kuličku a z malé odpovědi na komentář na sítích jsem schopná si udělat roční projekt, abych odpověď důsledně promyslela a prozkoumala)… Takže pokud mám pocit, že mi to zabere moc času, tak to dávám do todo listu. Jenže tam to zpravidla zůstává po několik dní, protože…

… No já vlastně ani nevím pořádně proč. Asi proto, že takovéhle úkoly řadím do admin bloku, který si nechávám na odpoledne. Jenže odpoledne buď nemám už energii, nebo tam nakonec skočí nějaká jiná aktivita, které dám přednost. A tak se závazky přesouvají na další den a další den a další den.

Problém? Došlo mi, že tyhle nevyřešené závazky jsou jako pijavice. Vysávají ze mě energii a sílu. Kdykoli mi vznikne nový závazek, který přijmu, ale nevyřeším hned, je to jako bych si na sebe nechala přisát pijavici. Pokud tedy plnění závazku odkládám po několik dní tím, že ho nechávám ležet v todo listu, dělám sama sobě protislužbu. To, že se pijavici nevěnuju, totiž neznamená, že ona se nevěnuje mě. Jooo, jak ona se mi věnuje. Celá rozesmátá (umí se pijavice smát?) mi odsává pozornost, odsává mi dobrou náladu… Prostě mě odsává a chechtá se u toho.

Řešení? Nenechat závazek proměnit v pijavici. A když už se tak stane, tak ji na sobě nenechat viset moc dlouho. Prostě ty závazky get out of the way as soon as possible, Eliško.

Konkrétní implementace řešení v mém případě? Tak na té intenzivně pracuji. Pár nápadů už mám.

No a včerejší nachytření? 35 minut jsem se věnovala hromádce permanentních poznámek (udržitelné nachytření), které je třeba vložit do zettelkasten — trochu jsem snížila laťku z toho, co znamená „vložit“, a tak se mi podařilo založit poznámek asi pět. 27 minut jsem se pak ještě věnovala kurzu o sebelásce (rozborové nachytření).

📗 Stardate 21-12-2023

Včera jsem se nachytřovala jen na minimální hranici, 25 minut. Zpracovávala jsem zdrojové poznámky z diskuze se Sönkem. Jo, vím, že zním už trochu jako ohraná deska, ale ten rozhovor byl fakt rich a vzniká mi z toho spousta skvělých nápadů.

Čím dál tím více vidím, že má zettelkasten dospěla do bodu, kdy budu potřebovat udělat úpravu svého workflow pro zařazování nové permanentní poznámky. Vymyslet si nový proces. Už to prostě jinak dál nejde. Protože jak už jsem tu tuším někdy psala, do této chvíle jsem novou poznámku zařazovala tak, že jsem procházela systematicky všechny. Ale to už je časově neúnosné.

Takže teď přemýšlím, co s tím. A proto jsem si na to co? Proto jsem si na to dnes vyrobila permanentní poznámku, kterou prohlašuji za svůj oficiální bádací prostor pro tento problémek. Název poznámky zní (nepřekvapivě): Jak zařadit novou poznámku do zettelkasten?

Jedna z možností, která se nabízí, je snížit počet poznámek, které budu pro potenciální propojení kontrolovat. To lze udělat například vyfiltrováním mé zettelkasten na přehledové poznámky. A koukat při hledání propojení pouze na ně… Ano, uvědomuji si, že tohle je jen posunutí problému na další úroveň. Protože jednou v budoucnu dospěji do bodu, kdy budu mít hodně i těch přehledových poznámek a i procházení jen jich už bude časově neúnosné. Přesto se nemohu zbavit pocitu, že this…

Těším se, že se během vánočních svátků pustím do implementace tohoto řešení. Do upgradu své zettelkasten…

… Také máte každoročně pocit, že mezi Vánoci a koncem roku je jakýsi magický časový prostor, kdy stihnete vše, co si přejete? Cokoli jste během roku odkládali? A taky se každý rok pravidelně vyvádíte z omylu? Well. Letos to mně určitě vyjde. I have spoken.

📗 Stardate 22-12-2023

Dnes poslední výukový den. A pak? Pak už bude spousta času na poznámkování! Yay!

No a protože výukový den byl i včera, tak jsem poznámkovala jen na minimální hranici 25 minut. Zpracovávala jsem zdrojové poznámky z diskuze se Sönkem. Jedna z mých poznámek, jak jsem včera psala v deníku, byla o tom, jak zařadit novou poznámku do zettelkasten.

Včera jsem tu nadhodila, že bych si pro snížení komplexity mohla vyfiltrovat zettelkasten na přehledové poznámky. But…

Došlo mi totiž, že obyčejný filtr nebude dávat smysl. Obyčejný ve smyslu, že bych jako odpověď dostala (lineární) seznam přehledových poznámek. Třeba abecedně seřazených. Nope. Tohle je hodně špatně škálovatelné. A psychologicky takový seznam vůbec nepůsobí dobře. Jakože bych měla vědět, kde co je. Jakože se pohybuji ve známém prostředí. Ne. ne.

Potřebuji něco, co mi pomůže snížit komplexitu mé hlavní overview page, kde mám aktuálně asi 700 permanentních poznámek nelineárně uspořádaných do podoby zakořeného lesa. Potřebuji udělat jakýsi zoom out, abych nekoukala na všech 700 poznámek, ale abych si zachovala ten pocit jistoty a klidu, který mi hlavní overview page dává. Ten pocit známé opěrné struktury.

Příklad, příklad, příklad.

Na své hlavní overview page mám třeba teď atomické permanentní poznámky s názvy Digitálně lze zettelkasten implementovat jako zakořeněný les a orientovaný graf a Digitálně lze zettelkasten implementovat jako víceúrovňový graf. Abych si ale vzpomněla, že tyhle poznámky mám, tak mi stačí už jen kouknout na přehledovou permanentní poznámku Jak implementovat digitální zettelkasten? Už při pohledu na ni si vzpomenu, že tam budou někde odkazy na ty dvě výše zmíněné atomické permanentní poznámky. Takže kdybych si mohla na své overview page jakoby skrýt ty dvě atomické poznámky a ponechat tam jen tu přehledovou, tak tím snížím komplexitu a jsem s tím v pohodě. Pořád mám pocit pevné půdy pod nohama. Pořád bych měla pocit, že jsem o nic nepřišla. Hm.

No a takhle bych vlastně mohla pokračovat dál a dál, že? Poznámku Jak implementovat digitální zettelkasten? mohu dokonce schovat pod přehledovou (indexovou) poznámku zettelkasten. Pokud totiž zahlédnu poznámku s názvem zettelkasten, tak mi to automaticky připomene to, že jsem přemýšlela nad tím, jak zettelkasten implementovat digitálně. A tak dále.

To je vlastně jasná ukázka toho, jak se zettelkasten buduje zdola nahoru. Bottom-up. Vidíte to taky? Prostě kdykoli člověku přeroste počet poznámek na hlavní overview page přes hlavu, tak skupinky z nich zabalí do přehledové poznámky. Takže vlastně uděláme zoom out. Ale je to bezpečný zoom out. Protože zoomujeme pomalu. Postupně. Teprve až když si fakt ohmatáme to současné měřítko přiblížení, tak bezpečně poodstoupíme výše.

Tady je i vidět podle mě, že tohle ruční tvoření přehledových poznámek a organizování je zásadní klíč k úspěchu orientace v zettelkasten. Nelze to outsourcovat na umělou inteligence třeba — aby vyráběla přehledy za mě. Organizovala poznámky za mě. Protože pak už to pro mě nebude to známé prostředí. Bude to pro mě něco cizího. A já se v tom tedy nebudu umět orientovat. A ani mi v tom prostředí nebude příjemně.

📗 Stardate 23-12-2023

IQ zero. Dneska jsem… amorfní blob.

Včera ráno jsem se nachytřovala 27 minut zpracováním zdrojových poznámek z diskuze se Sönkem. V autobuse cestou do školy jsem pak 55 minut poslouchala a psala si rychlé poznámky u dvou podcastů Inspirace Baťa — díky, Táto Geeku!

🎄 Stardate 24-12-2023

Včerejší amorfně blobová Eliška se nachytřovala jen 26 minut — ano, pořád jsem zpracovávala zdrojové poznámky z diskuze se Sönkem.

Dneska jen takto krátce, protože jsou Vánoce! A Vánoce jsou, as humans say, a big deal. Wishing you a logically joyous Christmas. Live festively and prosper 🖖.

📗 Stardate 25-12-2023

Dneska jsem byla s rodiči v kině na filmu Tajemství a smysl života.

Podle ČSFD je to velmi kontroverzní film. Lidé jej často hodnotí buď pěti hvězdičkami, nebo odpadem. Je to film, který buď máte pocit, že jste pochopili (aspoň trochu, aspoň něco), nebo vám připadá, že tam 154 minut plácají nesmysly.

Můj názor? Film je rozhodně z kategorie vyšší ezoterická. Byly doby, ještě před pár lety, kdy bych z takového filmu klidně odešla v jeho průběhu. Prostě bych to nebyla schopná dát. Dneska? Dneska jsem i párkrát zaslzela. Několik myšlenek se mě opravdu dotklo. A hlavu jsem si domů vezla nafouknutou jak pátrací balon. Mimochodem — věděla jsem, že to bude duševně náročně, takže jsem si do kina s sebou vzala (samozřejmě) bloček a propisku 😁.

Myslím, že si film pustím ještě asi tak patnáctkrát a pak budu možná schopná hrdě říct, že už jsem pochopila třeba 30 % toho, co režisér zamýšlel. Ano. Tak hluboké a napěchované myšlenkami to je. V podstatě je to jedna hluboká myšlenka za druhou. Myšlenky, které mohou trvat člověku klidně i roky, než je absorbuje. A někdo je neabsorbuje za celý život.

No a co se mého včerejšího nachytření týče, tak protože byl Štědrý den, pohybovala jsem se pochopitelně pouze u minimální hranice splnění návyku. Konkrétně jsem se 32 minut věnovala tvorbě permanentní poznámky z jedné z mých letmých myšlenek. Název poznámky je trochu kontroverzní — Pohádky mohou u dětí negativně ovlivnit jejich seberozvoj. Zatím je to nějaká moje pracovní hypotéza, myšlenka mláďátko, a budu ji potřebovat v zettelkasten ještě nějakou dobu inkubovat, než začnu uvažovat o jejím sdílení.

📗 Stardate 26-12-2023

Jsem slabá jak papírový ubrousek. Jednovrstvý.

Od včera mám nějakou střevní chřipku. Naštěstí mě to chytlo až večer, takže jsem ráno ještě zvládla poznámkovat. Tvořila jsem permanentní poznámku z jedné z mých letmých poznámek. 26 minut. Jednalo se o seberozvojovou poznámku — O vztahy je třeba pečovat jako o květiny.

No. A teď mě čeká zvládnout ještě to poznámkování dnešní. Bude to tedy jen o udržení návyku, žádná hitparáda.

📗 Stardate 27-12-2023

Vyrobila jsem si seznam pijavic. Dala jsem mu ikonku 🩸. (Pokud netušíte, o čem mluvím, pak jste načetli můj záznam ze Stardate 20-12-2023.)

Říkala jsem si, že by nemuselo být špatné mít explicitně někde všechny své pijavice sepsané, abych se pak mohla systematicky věnovat jejich odstraňování. No jo. Jenže jak systematicky? To je zase vyšší otázka, která se týká organizace času a úkolů.

Celkově mám potřebu úkoly přestat organizovat do jednoho univerzálního listu. Todo seznamu. Takhle jsem to dělala vždy. Jenže nahlížení či vyprazdňování tohoto seznamu pak pro mě znamená přepínání kontextu. Nějaký úkol se týká třeba výuky, nějaký zase domácnosti, jiný zase něčeho, co chci upravit na webu. To není dobré.

Mnohem lepší mi přijde organizovat úkoly podle oblastí. Jenže. Tohle bude fungovat jen tehdy, když pak budu mít systematicky rozmyšleno, kdy se budu v rámci svého týdne a dne daným oblastem věnovat. Což mě zase vede k důležitosti šablon. Šablon ideálních dnů a týdnů, kde si rozmyslím, kdy a kolik času se budu chtít věnovat jednotlivým oblastem — a protože projekty spadají pod oblasti, tak vlastně i kdy se budu věnovat jednotlivým projektům.

Nad tímhle způsobem organizace úkolů by pak ale byl ještě ten seznam pijavic, což jsou tedy speciální úkoly označené ikonkou 🩸. Tato ikonka symbolizuje, že tyto úkoly mi pijí krev. Odsávají energii. A je tedy třeba se jich zbavit co nejvíce.

Otázka je, jestli takový seznam fakt potřebuju. Kdy ho budu používat? Možná bych do něj mohla koukat ve chvíli, kdy mám nějaký prostor něco dělat, nestrukturovaný. A chuť něco dělat. A sílu se s pijavicí poprat. Pak by se mi nechtělo procházet jednotlivé oblasti a hledat v nich pijavice. Ale spíš by se mi hodil právě jeden seznam, který by sdružoval pijavice ze všech oblastí najednou.

Hm. Uvidíme. Mám to teď tak udělané a budu to pár dní testovat, jak se to ujme.

Co se včerejšího nachytření týče… Protože mi nebylo dobře, tak jsem návyk plnila jen na jeho minimální hranici, 25 minut. Vkládala jsem permanentní poznámky do zettelkasten.

📕 Stardates 28-12-2023 až 31-12-2023

Nutně musel přijít. A přišel včera. Time to take a break.

Do konce roku si dávám od poznámkování a aktualizace tohoto deníku přestávku. Ale nebojte. Vždyť se jedná jen o pár dní. V pondělí jsem zpátky jako na nevycválaném koni. Until then… Užijte si Silvestra a do nového roku vám přeju spoustu hodnotných poznámek.

📗 Stardate 01-01-2024

Nový rok. Let’s retrospect, shall we? Vybírám pro mě nejzásadnější momenty z minulého roku. A překvapivě… překvapivě se poznámkování dotýkají pouze okrajově.

Stardate 04-08-2023. Do deníku jsem si zapsala následující: „Je štěstí a spokojenost něco, co by měl člověk hledat, nebo si budovat? Dejme tomu, že jsme šťastní na 70 %. Je možné zůstat tam, kde jsme, a navýšit tato procenta vlastním úsilím? Například tréninkem vděčnosti? Věřím, že ano. Ale o kolik? Existuje horní hranice? A kdy je lepší vyměnit úsilí za risk vydat se hledat úplně jiné podmínky, které mohou (ale také nemusí) přinést vyšší (výchozí) procenta?“

Stardate 10-08-2023. „Rozhodla jsem se nespokojit se s 70 % a místo toho se vydat hledat 90 nebo třeba i 98 %. Because I deserve it. Simple as that.“

Stardate 11-08-2023. „Počínaje dneškem začíná má nová životní etapa. Já a můj přítel jsme si včera velmi otevřeně promluvili a shodli jsme se na tom, že nám bude oběma lépe, když ve svých životech zůstaneme jen jako kamarádi. Nikoliv jako životní partneři. Byli jsme spolu od 22. 11. 2014 do 10. 8. 2023.“

Stardate 04-11-2023. „Včera jsem si z experimentálních důvodů založila profil na Tinderu. Kamarádka říkala, že dneska se prý lidé seznamují takto. No tak uvidíme.“

Stardate 22-11-2023. „A dost! Takhle to dál nejde. Na to, abych se takhle nechala ovládat jsem přečetla až moc rozvojových knížek. řekla si včera v 22:29 Eliška a… smazala si Tinder.“

Stardate 25-11-2023. „Hlavou se mi pořád honí to, jak jsem za poslední dny zcela ztratila svůj balanc kvůli Tinderu a randění. Byla jsem si jistá, že je to špatně. A že to okamžitě musím napravit. Dnes mi ale v hlavě vyskočila pasáž z Eat, Pray, Love — You still meditate like your guru in India teach you? Yes. You happy now with God? Yes. You love your new boyfriend? I ended it. Don’t understand. Why you do that? I couldn’t keep my balance. Liss, listen to Ketut. Sometimes to lose balance for love… is part of living balanced life.“

Stardate 26-11-2023. „Tak co ten citát z Eat, Pray, Love, o kterém jsem psala včera? Dává vám smysl? Mně docela jo. Píšu si o tom tedy poznámku a posílám ji budoucí Elišce na chvíli, kdy tu lásku najde. Until then… Let’s go back on track: Poznámkování. Nachytření. And focus on myself.“

Stardates 28-12-2023 až 31-12-2023. Poprvé od března vynechávám poznámkování a přerušuji dočasně psaní svého nachytřovacího deníku. Důvod? Záhadný. Tajemný…

… Dnes. Dnes vám ten důvod prozradím.

Koncem roku jsem totiž zcela ztratila svůj balanc. Přesně o Vánocích, 24. 12., jsem poznala svou životní lásku. Našla jsem své 100% štěstí. „Na Štědrý den, jo? Tohle se přece může stát jen v romantických filmech ne?“ Pochybovala by ještě před pár dny Eliška. Well. Ne. Tohle se děje i ve filmech.

Eliško, ale fakt tomu věříš? Nemáš strach? Strach to psát takhle veřejně? Co když to nevyjde? Vždyť se znáte teprve od Vánoc? Ano. Strach jsem měla. I proto jsem také přerušila ke konci roku poznámkování bez toho, aniž bych uvedla nějaký důvod…

… Jak mi ale jeden moudrý muž řekl: „Na světě jsou jen dvě emoce — strach a láska. A kde je jedna z nich, tam není ta druhá.“

I choose love.

📗 Stardate 02-01-2024

Kde začít? Kudy do toho?

Nějakou dobu jsem nepoznámkovala ani nereflektovala nad svým poznámkovým systémem. Proto když jsem se svému systému chtěla pověnovat dnes, měla jsem trochu paralýzu. Sklony prokrastinovat. Nějak jsem nevěděla, kudy do toho.

Jako řešení jsem si vyrobila checklist kroků, jejichž úkolem bylo dostat mě a mou hlavu do kontextu, správného mindsetu. Seznam kroků vypadá takto:

• Rozkliď projektový inbox.
• Přečti si poslední projektový log (co jsem dělala naposledy).
• Přečti si seznam možných úkolů pro daný projekt.
• Zeptej se sama sebe: Kterému úkolu se dnes chci věnovat?
• Během stanoveného časového bloku se věnuj danému úkolu.
• Na denní stránku zapiš nový projektový log.

Tento seznam kroků budu teď testovat nejen při zahajování práce se svými systémy, ale i při zahajování práce na všech svých ostatních projektech.

No a co se týká poznámkování… Začínám s ním dnes, ale záznamy budu psát zase den zpětně, jako jsem to dělala před pauzou. Dnešní den mám ale cestovací, a asi tak budu muset poznámkovat v autobuse 😬 Yes, it sucks, jenže selhat hned první den? Nepřichází v úvahu.

📗 Stardate 03-01-2024

Po několika měsících dojíždění do Prahy zjišťuji, že se v tom autobuse dá docela rozumně pracovat. Na počítači. Vzadu na pětce u okénka. Wow.

V autobuse jsem vždy jen poslouchala podcasty, ale včera jsem poprvé vytáhla počítač, abych si odpoznámkovala svých 25 minut (což se mi podařilo) a celkově ten zážitek nehodnotím jako vůbec špatný. Cítila jsem se podobně produktivně jako když doma zapnu pračku, sušičku a myčku zároveň a u toho třeba ještě žehlím. Produktivus maximus.

Během včerejšího poznámkování jsem zpracovávala zdrojové poznámky z diskuze se Sönkem (už se fakt blížím ke konci). Konkrétně jsem vytvořila jednu permanentní poznámku s názvem: Verzování permanentních poznámek aneb co když se náš pohled změní?

No a teď… Teď jedu pro změnu zase v autobuse a přemýšlím si tu nad svým systémem pro time management. Cítím, že mě v budování tohoto systému brzdí jistý mindset. A ten mindset zní: Organizace by měla odrážet realitu.

Co tím myslím?

Řeším například otázku, kde budou žít moje úkoly. Aktuální workflow je, že úkol zachycuji zpravidla na denní stránku a propojím ho přes štítek s příslušným projektem či oblastí. Když pak na daném projektu či oblasti pracuji, tak jeden z prvních kroků je projít příslušný inbox (sekci linked references) a roztřídit to, co jsem od posledně nasbírala. V případě úkolů to znamená zhodnotit, jestli mi stále dává smysl, a přesunout jej v kladném případě do sekce mezi úkoly — shortlistu či longlistu. Jenže… a tady nastává ten problém s odrazem reality…

Vztah mezi úkolem a projekty či oblastmi není nutně takový, že by úkol spadal vždy unikátně pouze pod jeden projekt či oblast. Nějaký úkol může klidně spadat do více projektů či oblastí. Co s tím?

Budu-li se držet mindsetu, že by organizace měla odrážet realitu, pak bych si systém měla nastavit tak, aby byl každý úkol viditelný ve všech pro něj relevantních projektech a oblastech. Ale je to fakt potřeba? Opravdu potřebuji, aby můj time management systém odrážel realitu? Můj vnitřní perfekcionista křičí hlasité hell yeah. Mé já s vyvinutějším smyslem pro sebereflexi říká, že to nutné není. Přece jde o to, aby mi systém sloužil. Ne aby byl správný, korektní…

Když to třeba vztáhnu k těm úkolům, tak v případě, že patří do více projektů či oblastí, tak ho uložím tam, kde se k jeho splnění dostanu nejdříve. A to úplně stačí. Nebo ne?

📗 Stardate 04-01-2024

Nachytření. Někdy mám pocit, že jsem tu proto, abych přečetla, poslechla a zhlédla co nejvíce nachytřovacích zdrojů…

… Ne. Počkat. To není správně. Nejde o počet zdrojů a nejde o jejich co nejrychlejší konzumaci. Jsem tu proto, abych z nachytřovacích zdrojů načerpala (absorbovala) co nejvíce moudrosti, jak jen je to možné.

Jak to vím?

Ráno se vzbudím a myslím na to, že bych se chtěla něco nového naučit. Procházím se venku a v hlavě si dychtivě listuji virtuálním katalogem nachytřovacích zdrojů, kterým bych se mohla věnovat hned, jak to bude možné. Usínám s tím, že už se nemůžu dočkat, až se vzbudím a budu se moci něco nového naučit. Když se učím a přemýšlím, tak jsem klidná, spokojená a šťastná. A když se nějakou dobu k učení kvůli záplavě povinností či jiných aktivit nedostanu? Začnu být neklidná. Nervózní. Nespokojená.

No a pocit nespokojenosti mám i teď. Konec roku byl tak intenzivní a turbulentní, že jsem vlastní nachytření upozadila. Dnes mě ale pocity neklidu zaplavily natolik, že jsem se konečně zastavila a začala jim věnovat pozornost.

Eliško, vůbec nečteš knížky. Miluješ je, obklopuješ se jimi, ale kdy naposledy ses do nějaké začetla?

Chjo. Já vím. Jenže já teď nemám pořádně prostor se tomu věnovat. Abych mohla knihu pořádně opoznámkovat a zpracovat, tak na to potřebuji mít klid a čas.

Eliško, nekomplikuješ si to zase? Prostě jen vezmi knihu a začni číst.

No, jenže já ji nechci jen přečíst a pak si z ní nic nepamatovat. Potřebuji ji pořádně zpracovat. Důkladně. No a na to potřebuju ten čas, nástroje…

Eliško. Poslouchej mě. Aby sis z knihy odnesla hodnotné myšlenky, tak není potřeba ji od začátku stránku po stránce zpracovávat na 200 %. To je sekvenční konzumace nachytřovacího zdroje. Co kdybys vyzkoušela číst knihy progresivně?

Hm. Na tom něco bude. Když si to představím, tak cítím, že ze mě padá ten svazující pocit zodpovědnosti, že tu knihu musím zpracovat dokonale hned napoprvé. Tak víš ty co, ty můj hlase v hlavě? Já to zkusím.

Plán na následující dny: Věnovat se progresivnímu čtení knih. Co to znamená? Budu prostě číst knihy ne jednou, ale opakovaně. Tolikrát, kolikrát budu mít pocit, že si to kniha zaslouží. Při každém průchodu absorbuju vědomosti zase o trochu hlouběji.

Je to jako když se koukáte na film. Pustíte si ho jednou a získáte nějaký obrázek, chytíte hlavní myšlenky. Pak si ho ale pustíte znovu, už ale s vědomostmi, které jste získali prvním koukáním. Najednou pochopíte, co vám chce příběh předat zase o kousek hlouběji. Všímáte si detailů, které jste předtím neviděli, protože jste chytali nejprve ty velké myšlenky. Nedávno mi strejda vyprávěl: „Každý rok koukáme s rodinou na Mrazíka. Viděli jsme ho už tolikrát, ale přesto tam vždy najdu něco nového. Třeba letos jsem si všiml, že má Ivánek na oblečení bodláky. Toho jsem si fakt nikdy nevšiml.“

Stejně to teď budu dělat i s knihami. Knihu si přečtu jednou, budu si dělat jen rychlé poznámky (marginálie). Ty následně zpracuji. Pak se teprve zeptám sama sebe: Chci si z knihy odnést více? Táhne mě to si ji přečíst znovu? Pokud ano, udělám to. Buď celou, nebo jen nějakou část. Pokud ne, odložím ji. A třeba se k ní vrátím znovu za měsíc nebo rok. No a nebo nikdy. Vše je v pořádku.

Cool! Very much makes sense!

No a včerejší nachytření? Proběhlo v autobuse. 16 minut jsem zpracovávala jednu letmou poznámku do poznámky permanentní. Jednalo se o poznámku: Organizační systémy nemusí odrážet realitu. Následně jsem zpracovávala zdrojové poznámky z diskuze se Sönkem (21 minut), což vedlo k úpravě poznámky Tvorba nachytřovacího obsahu je víceúrovňová dovednost. a tvorbě dvou poznámek nových: Vodopádový vs. inkrementální model tvorby nachytřovacího obsahu a Jak systematicky do zettelkasten zapracovávat externí feedback?.

📗 Stardate 05-01-2024

Přemýšlím si tak zase nad svým systémem pro time management.

Konkrétně přemýšlím nad svým ideálním denním/týdenním rituálem. Nebo šablonou. V minulosti jsem tomu také říkala šablona. Rituál má pro mě ale příjemnější konotaci. Šablona je slovo, které ve mně vyvolá pocity nepružnosti. Ale když se řekne rituál… Dostaví se pocity harmonie a pohody.

No. Takže ideální denní a týdenní rituál. Chci si svůj den a týden rozčlenit do časových bloků, které budou definované oblastí, které bych se v daný čas věnovala. Motivací je pro mě to, že tím získám pocit, že se všem oblastem věnuji. Tedy že žádná z nich nestagnuje. Není totiž nic horšího než stagnace. Zanedbávání. Cítím, že mi rozmyšlený rituál dá jistotu, že se všemu pro mě důležitému v životě věnuji a posouvám to. Byť třeba pomalu, ale posouvám. Nestagnuji.

Příklad. Příklad. Příklad.

V tuhle chvíli mám následující oblasti:

• pracovní: eliskasestakova.cz; fit; finance
• osobní: self-care; love, family and friends; systems; home

Oblasti fit (tedy svým akademickým povinnostem) se teď po několik týdnů budu věnovat každé pondělí. Oblasti eliskasestakova.cz (tedy tvorbě kurzů, psaní blogu a podobně) bych se chtěla věnovat od úterý do pátku mezi 9.00 a 14.00. Revizi a budování systémů se zase chci věnovat hodinu ráno každý všední den. Co se pak třeba domácnosti týče… Té bych se chtěla věnovat pravidelně každou středu odpoledne.

Hm. Když to tak po sobě čtu, asi to může působit, že mám doma mimo středu odpoledne bordel, protože v jiném čase se domácnosti nevěnuji. A podobně, že se škole nevěnuji jindy než pouze v pondělí. Tak to ale nemyslím. Je to spíš o jistotě, že mám každý týden vyhrazen čas přímo pro danou oblast. Například právě ve středu odpoledne mohu dělat úkony spojené s domácností, které zaberou třeba větší časový úsek — třeba umýt všechny boty a vyměnit zimní obuv za jarní, příklad. Ale drobné úkony typu poklidit kuchyň, ustlat a podobně… To jsou návyky spadající také do oblasti domácnost, ale jsou to už návyky, které se rozprostřou do celého dne.

Hope I make sense.

Ohledně včerejšího nachytření — návyk splněn. 31 minut jsem zpracovávala zdrojové poznámky z kurzu o sebelásce. Také jsem přečetla na posezení (asi během dvou hodin) moc pěknou knihu Astrálek a planeta Moudrosti — psala jsem si rychlé poznámky, které bych během dneška ráda zpracovala. Odkládám si knihu také do seznamu pohádek pro své budoucí děti.

📗 Stardate 06-01-2024

Včera jsem poznámkovala 25 minut. Konečně jsem dokončila zpracování poznámek z diskuze se Sönkem. Yay!

Poznámkování teď držím jen na minimální hranici. Hledáme totiž společně s mým novým přítelem rovnováhu, jak své životy sladit. O všem spolu ale otevřeně komunikujeme a já jsem si tak jistá, že brzy tu rovnováhu, která bude vyhovovat nám oběma, najdeme.

Co se ještě poznámkování týče… Teď, když jsem dokončila zpracování poznámek z diskuze se Sönkem, přichází otázka: Co dál? Co budu poznámkovat a zpracovávat dál? Nechci vzít jen tak nějaký další zdroj. Chci vzít takový, u kterého budu vědět, že je to teď ten nejvhodnější zdroj ke zpracování. V opačném případě totiž nemohu plynule pokračovat vpřed. Pokud totiž nejsem vnitřně přesvědčená, že to, co teď čtu/zpracovávám, je ten nejvhodnější zdroj pro danou chvíli, tak mě tenhle pocit při nachytření brzdí a odčerpává mentální energii.

Zároveň cítím, že potřebuji držet balanc mezi profesním a osobním nachytřením. Ideálně bych chtěla každý den od obojího kousek. Když se totiž nějaký den věnuji třeba jen osobnímu nachytření (četba a/nebo zpracování zdroje týkajícího se osobního rozvoje), tak mám výčitky, že se nevěnuji ničemu z rozvoje profesního. A naopak.

Co s tím, co s tím…

Odpovědí je samozřejmě: Chce to systém.

Dnes ráno jsem tedy začala revidovat svůj systém pro správu informačních zdrojů, aby mi pomohl vyřešit use cases, které zmiňuji výše.

📗 Stardate 07-01-2024

Nejtěžší a nejvíce frustrující na budování systémů je pro mě to, že jsem téměř vždy nucena budovat ho za běhu. Není možné just hit pause, vybudovat si systém a pak zase spustit stopky a fungovat nyní už lépe s novým systémem. Ne. Prostě v době, kdy začnu budovat systém, tak už ho potřebuju nějak používat.

Třeba systém pro time management. Buduji si ho, ale stejně si pořád potřebuju nějak plánovat čas a organizovat úkoly. Nemůžu s tím počkat, než bude systém hotový.

Systém pro správu informačních zdrojů, o kterém jsem psala včera. Opět. Buduji si ho, ale stejně nějak se zdroji potřebuji pracovat už teď.

Vnímám u sebe perfekcionisitické sklony, že když ten systém nemám hotový, tak se nechci dané oblasti věnovat. Chci jakoby počkat, až ten systém hotový bude. A frustruje mě, když jsem tlačena vnějšími okolnostmi do používání nehotového systému. Což se ale, jak jsem zmiňovala, nevyhnutelně stane. Třeba k tomu systému pro správu informačních zdrojů… Ten systém chci proto, aby mi pomohl vybrat si informační zdroj tak, abych měla vnitřní klid, že jsem vybrala ten nejlepší. Moje perfekcionistické já má ale chuť do té doby, než systém bude hotový, nečíst nic. Mé moudřejší já ví, že tohle je blbost.

Takže co s tím?

Zkouším si naprogramovat mindset tak, že je v pořádku, že si teď nebudu vybírat zdroje k četbě optimálně. Je to v pořádku, protože je to dočasné. Jenže. Aby tohle fungovalo, tak je třeba, aby to fakt dočasné bylo. Nebo aby to tak vnímala alespoň moje hlava. Tedy je třeba neustále na systému pracovat. Nestagnovat. V opačném případě na mou hlavu tento trik přestane fungovat a mé perfekcionistické já přebere otěže. Přestane číst, ale bude u toho funět vzteky, že se nevěnujeme nachytření tolik, kolik bychom chtěli.

A ještě k včerejšímu nachytření…

Včera jsem se nachytřovala 42 minut. Bylo to takové meta poznámkování. Poznámkovala jsem totiž o poznámkách. Konkrétně jsem rozpracovávala existující permanentní poznámku s názvem poznámka a pak tvořila novou poznámku s názvem mentální poznámka.

📗 Stardate 08-01-2024

Ufík. Málem jsem ten dnešní záznam nestihla. Ale nachytření jsem včera stihla. Zase tedy jen minimálně, 26 minut, ale stihla. Věnovala jsem se tvorbě permanentní poznámky z jedné ze svých letmých poznámek.

That’s it. Pro dnešek… Eliška out. Doslova. Eliška je fakt out dneska — vstávala ve 4 hodiny ráno, aby byla včas ve škole na zkoušce.

📗 Stardate 09-01-2024

Dnes jsem si tak přemýšlela (a hluboce vzdychala) nad tím, že se mi na denních stránkách v Roamu hromadí nezpracované rychlé poznámky…

… Vím. Už jsem o tom tady psala. Dokonce několikrát. A původně jsem si tak dneska říkala, že už to tady proto ani znovu zmiňovat nebudu. Přece se nebudu opakovat. Ale! Pak mi došlo, že takhle je to správně. Přesně takhle má totiž fungovat deník.

Deník je pro mě místem, kde se mohu vypisovat z toho, co mi leží v hlavě. V osobním deníku píšu o osobních záležitostech. V tomto nachytřovacím deníku píšu o tom, co mi leží v hlavě v souvislosti s mým poznámkovým systémem. Nebo se o to v tom druhém případě aspoň snažím. Občas mi sem ale ujede nějaká ta osobní historka. Ať už totiž chci, nebo ne, tak můj osobní život ovlivňuje mé nachytření a poznámkování (a naopak). Everything is connected.

Anyway. Deník je pro mě místem, kde se vypisuji ze svých frustrací. A kouzlo je v tom, že když o něčem píšu pořád znovu a znovu, tak si toho prostě jednoho dne všimnu. A to je zpravidla ten moment, který zažehne mou vnitřní motivaci vědomě a systematicky s tím něco dělat. Ne vždy se to povede. Občas to zase ujede do pozadí. Ale pokud mě to frustruje, tak o tom zase budu psát a to znovu způsobí, že si všimnu… A opět probudím vnitřní motivaci. Prostě tak dlouho škrtám tím zapalovačem u své vnitřní motivace, až jednou zahoří plamenem dostatečně mocným k tomu, abych tu věc opravdu vyřešila.

Takhle mi třeba osobní deníkování pomohlo s osvojením návyku ráno brzy vstávat. Tak dlouho jsem ve svém deníku psala o tom, jak mě to štve, že ráno nic nestihnu, když se dlouho válím v posteli, až můj motivační plamen zahořel tak intenzivně, že jsem začala vstávat ráno v šest hodin. A pak v pět třicet. No a teď už vstávám dokonce v hodin pět.

No a tento nachytřovací deník mi zase pomáhá neustále reflektovat nad mým poznámkovým systémem, nad mým nachytřovacím systémem, nad mým seberozvojem. A neustále přehodnocovat, co mi vyhovuje a co ne.

Dnes se tedy budu opakovat a řeknu, že mě dneska frustruje hromadění rychlých poznámek. Been there. Done that. Several times. A teď se mi to děje znovu. Mám na daily pages několik (hodně) denních záznamů, které jsem nestačila všechny zpracovat.

Dříve jsem se to snažila řešit tím, že jsem do svého denního rituálu zařazovala bloky, kdy se budu vyprazdňování tohoto poznámkového inboxu věnovat. Ale teď už to chci dělat jinak. A možná jsem to tady dokonce už psala. Nevím.

Chci se vyprazdňování poznámkových inboxů věnovat průběžně. Během dne. O přestávkách. Ve chvílích, kdy měním kontext z jedné činnosti na druhou. Tak prostě vyprázdním to, co jsem zatím do té doby nashromáždila. Mám pocit, že mi to dá i jakési pocity small wins — něco rozklidit je prostě uspokojující. A to mi může na oplátku pomoci udržet motivaci při práci na dlouhodobých projektech, kde je ten win více vzdálený.

I tak se mi ale může samozřejmě stát, že nebudu stíhat rozklízet. Na to tu budu mít buffer. Ranní hodinku, kdy se věnuji reflexi nad svými systémy. Tuhle hodinku prostě začnu tím, že doroztřídím, co bude třeba.

Ale to pořád není všechno… Ještě je tu jeden problém. Co s těmi všemi rychlými poznámkami, které jsem nashromáždila do této chvíle? Ty mi brání v tom začít s čistým štítem. Dřív jsem si totiž říkala, že prostě začnu s rozklízením poznámek průběžně a když žádné nebudou, tak prostě budu rozklízet ty staré. No. Jenže tohle nebralo konce. Bylo to vysilující. Nedostavoval se ten pocit small wins. Takže na to teď jdu jinak. Jako řešení volím archivaci — přesouvám tyhle nezpracované poznámky na jedno místo a píšu si k nim úkol „roztřídit“. Tomuto úkolu se pak pověnuji nějaká ta rána, kdy se věnuji systémům. A teď… Teď můžu začít s čistým štítem.

Phew. Sounds right. Let’s get this party started.

No a nachytření včerejší ještě… Proběhlo. Ale jen krátce, protože jsem byla celý den na zkoušce na fakultě. Během dozorování písemky jsem se ale 32 minut pověnovala rozpracování několika existujících permanentních poznámek.

📗 Stardate 10-01-2024

Včera jsem (meta) poznámkovala. 27 minut. Rozpracovávala jsem existující permanentní poznámku zvanou poznámka a přitom přemýšlela nad typologií poznámek.

No a jinak jsem až po uši zamilovaná a vůbec (jakože vůbec) nic nestíhám dle svých standardů 😁 Ach? No ještě před pár dny bych si hlasitě vzdychla. Ale už ne. Jak mi totiž na mé „ach“ řekl nedávno můj nejlepší kamarád: „Změnila se ti situace, tak se musí změnit i tvé nároky a pozornost. Teď je priorita vztah. Budeš mít milion příležitostí poznámkovat. Ale jen jednu příležitost vybudovat kvalitní základy vztahu.“ Amen. Díky, Tome 🙏.

📗 Stardate 11-01-2024

Splněno. 25 minut. Ještě pořád jsem pracovala na typologii poznámek (tedy rozpracovávala existující permanentní poznámku). A ano. Ještě pořád mám život vzhůru nohama a nestíhám téměr nic 🙂

📕 Stardate 12-01-2024

Včera jsem NEpoznámkovala. Je to tak. Stalo se. I kdybych dnes poznámkovala dvojnásobek, tak nenahradím to, že jsem včera nepoznámkovala vůbec.

Trochu si teď z tohoto nachytřovacího deníku udělám zase svůj deníček osobní. Nevadí? Chtěla bych tu totiž reflektovat nad dvěma svými pocity…

Pocit první: Jsem teď sice v nové situaci, v situaci, kdy si buduji nový vztah, ale když zanedbávám to, co je pro mě důležité a v čem vidím pro sebe smysl… Neztrácím tím ve vztahu sama sebe? Není to vlastně špatně? Jak to jen vysvětlit… Prostě se chci věnovat svému novému partnerovi. Samozřejmě. Ale zároveň mi moje vnitřní pocity dávají silně najevo, že bych to neměla přehánět. Neměla bych dávat jeho na první místo. Měla bych udržet na prvním místě sebe. As harsh (and selfish) as it may sound. Protože když nebudu dávat na první místo sebe, tak budeme ve finále nespokojení úplně všichni.

Třeba k tomu poznámkování a nachytřování… Od začátku vztahu jsem to dost zanedbávala. Ale ze začátku jsem s tím byla v pohodě. Jenže teď už cítím, že s tím v pohodě být přestávám. Že už se zase potřebuju posouvat. Číst. Rozvíjet se. Růst. Potřebuju to a neudělám s tím pocitem nic. Ignorovat ho nemůžu. Když ho budu ignorovat, tak půjdu sama proti sobě.

Okay. Takže se potřebuji rozvíjet. Fajn. Proč to tedy nedělám? Odpověď znám: Jsem unavená. Jsem nevyspalá. A jak už vím… spánek je základ. Prostě pokud jsem nevyspalá, tak budu pocity, že se potřebuji rozvíjet jen mít, ale nebudu na základě nich jednat, protože nebudu mít sílu. A když na základě nich nebudu jednat, tak… well. You know the answer.

Pro tuto chvíli je tedy pro mě priorita vyřešit svůj spánkový deficit. Zaměřit se na kvalitu spánku. A jako všechno ve vztahu tohle stojí a padá na dobré komunikaci. Uvědomila jsem si ale, že ačkoliv tohle zní v teorii hrozně úžasně — budeme spolu všechno otevřeně komunikovat jo? — tak to u mě začíná drhnout v praxi. Mám v sobě totiž nějaký program, který mi říká, že když své potřeby nevykomunikuji správně, tak druhou stranu ztratím. Otočí se ke mně zády. Bude mě ignorovat. Přestane mě mít ráda. Whatever. Takže přichází na řadu overthinking — řeším, jak danou informaci v rukavičkách vykomunikovat. Často mě ale tato fáze tak vyčerpá, že si řeknu: Kašlu na to. Vždyť mě to zase tak moc netrápí. Já to nějak zvládnu!!!

Já to nějak zvládnu!!! Tak přesně tohle, Eliško, není sebeláska. To ses přece už dozvěděla v kurzu o sebelásce. Pokud se máš ráda, tak chceš pro sebe to nejlepší. Pokud se máš ráda, tak nebudeš setrvávat v situacích, které nějak zvládneš. Ale budeš ty situaci měnit tak, aby ses v nich cítila dobře!

Samozřejmě je třeba, aby sebeláska nepřerostla k sobectví, kdy člověk ubližuje ostatním. Ne. Ideální je, když okolí z mé sebelásky profituje. Nebo je minimálně má sebeláska nijak negativně neovlivňuje. A to všechno je zase… o komunikaci. Je třeba si ve vztahu vykomunikovat hranice a potřeby tak, abychom oba stavěli na první místo sami sebe a aby to nijak negativně neovlivňovalo toho druhého. Uff. Easier said than done, že?

No a teď ten druhý pocit. Mám výčitky, že zde ve svém deníku nepředávám už takovou hodnotu jako dřív. Často jsem se teď za poslední dny zmohla jen na téměř suché „Splněno“. Nemám ani moc myšlenky (nebo spíš energii, aneb zase ta únava) na reflexi nad systémem. Mno.

Takže bych se chtěla omluvit za to, jak marná teď jsem a jak marné jsou mé záznamy. A jak marné asi ještě po několik dní budou. Ale rozhodně pracuji na tom, abych to změnila. Poznámkování, nachytření, reflexe nad systémem… To všechno mi dává smysl. Velký smysl. Vidím v tom svůj životní smysl a své poslání. Jen teď potřebuji najít nějaký balanc, jak to všechno zvládnout. Teď už to totiž není jen o mně. Je to o dohodě a komunikaci mezi mnou a mou drahou polovičkou.

📗 Stardate 13-01-2024

Včera jsem se poznámkování trochu věnovala. Přesněji jsem hodinu a 26 minut poznámkovala kurz o sebelásce.

📕 Stardate 14-01-2024

Nope. Včera jsem nepoznámkovala. A ani dnes — ale to je spoiler na zítřejší záznam, že? No. Nicméně víkend jsem si maximálně užila ve znamení volnočasových aktivit s rodinou a přítelem. Se svou polovičkou jsem zároveň i popovídala o svých trápeních. Výsledek? Rozešli jsme se…

… Kecám! Vše úspěšně vykomunikováno a jsme si, řekla bych, zase o kousek bližší. Cítím také, že je ve vzduchu nějaké nachytřování a poznámkování na příští týden — so both note-taking and love are in the air!? Yay!

📕 Stardate 15-01-2024

Jak už jsem včera vyspoilerovala… Ani v neděli se poznámkování nekonalo. A i dnešek byl slabý, protože jsem od rána byla na fakultě kvůli zkouškám. Ale od zítra! Od zítra zase začnu najíždět na nějaký pravidelnější režímek zahrnujícím poznámkování. Těším se jak malá.

📕 Stardate 16-01-2024

What if I do the opposite? Tohle je opravdu mocný mindhack, který bych měla používat častěji!

Dneska jsem se po delší době pustila do reflexe nad svým poznámkovým systémem. Konkrétně jsem se zaměřila na sekci linked references, kterou jsem se před nějakou dobou rozhodla používat primárně jako inbox — viz Stardate 20-10-2023. Vyhodnocení? Je to dobré, ale…

Problém s využíváním sekce linked references za účelem inboxu nastává ve chvíli, když do tohoto inboxu pošlu položku, která není letmou poznámku. Myšleno, že je to něco, co nechci po zpracování smazat, ale propojení chci zachovat. Třeba takový informační zdroj. Mám stránku pro knihu a rozhodnu se, že je relevantní pro nějaký projekt — takže ze stránky knihy vytvořím odkaz na projekt. Na stránce projektu se mi pak v linked references objeví zpětný odkaz na daný zdroj. No. Jenže to už teď vytváří v téhle sekci trochu clutter. Už to není inbox v čistém slova smyslu, že bych mohla dosáhnout inbox zero. I když ten zdroj zapracuji do projektu, tak bych to obousměrné propojení chtěla zachovat.

Řešila jsem to tak, že jsem ke zdrojům, které už jsem zpracovala, dala speciální štítek „moved“ — jako přesunuto do projektu. Pak jsem v sekci linked references měla nastavený permanentní filtr, že položky se štítkem „moved“ byly odfiltrované pryč. Sounds, že by to takhle mohlo fungovat co? No. Jenže zde narážím na to, že každý blok v Roamu dědí štítky/odkazy svých předků. Kdybych tedy vytvořila nějakou poznámku zanořenou pod blok, který už štítek „moved“ má, tak ho prostě na stránce projektu neuvidím, protože bude odfiltrovaný.

A tady přišla dnes na řadu otázka: What if I do the opposite? Co kdybych místo toho, abych štítkovala hotové/odbavené položky z inboxu, tak jsem štítkovala položky ke zpracování? Ty bych si pak v sekci linked references mohla vyfiltrovat, zpracovat a štítek či celou poznámku pak smazat. Heuréka! Nechápu, proč mě to nenapadlo dříve.

No a co se týká poznámkování, tak včera jsem o 25 minut chytřejší nebyla. K nachytřování jsem se nedostala. Ještě pořád mám život v nerovnováze a všechny moje rituály se chytly společně za ruce a šly do háje. Ale to je v pořádku. Je to dočasné. Teď už pracuji na rituálech 2.0, které zohledňují to, že už nežiju single život.

The great time of poznámkování is coming! I can feel! I can smell it! I can almost touch it.

📗 Stardate 17-01-2024

Co se stane, když jedu moc rychle? Tělo mi to zpočátku indikuje pomocí různých signálů. No a když nereaguju? Tak zatáhne za ruční brzdu…

… A zatáhlo za ni dnes.

Bolí mě svaly, klouby, hlava a v krku. Jsem jak (dvakrát) praštěná Thorovým kladivem. „You win, body,“ říká na to moje hlava. „Today we rest.“

Včerejší nachytření? Proběhlo, ale ne že bych úplně zpracovávala poznámky. Za včerejší nachytření totiž počítám povrchní čtení dvou knih. Dopoledne (asi hodinu) jsem četla (konečně zase!) knihu How to read a book (affiliate link) a odpoledne (asi půl hodinky) jsem četla knihu Vitamín L (affiliate link).

Pořád mě totiž brzdí perfekcionismus, že bych z knihy při jejím čtení měla vyždímat maximum. I když mi samozřejmě nic nebrání, abych si knihu přečetla znovu. Tak ale prostě jsem si na sebe při četbě knih a jejich zpracování kladla poslední dobou takové nároky, že mě to paralyzovalo. A paralýza vedla k tomu, že jsem četbu odkládala. Takže. Rozhodla jsem se (4. ledna a včera znovu) udělat opakované (progresivní) čtení knih součástí svého standardního procesu.

Cílem prvního čtení, povrchního čtení, je přečíst knihu co nejrychleji. A dělat si přitom jen dočasné poznámky, marginálie, na okraj knihy. Proč co nejrychleji? Abych ten kontext udržela v hlavě a měla ho k dispozici při zpracování poznámek a případném druhém čtení. A abych také věděla, co ty marginálie znamenají — jsou to totiž jen dočasné poznámky, připomínky, s krátkým datem expirace. Myslím si, že když knihu takto přečtu do týdne, tak je to v pohodě. Uvidíme.

Po povrchním čtení bude následovat sepsání zdrojových poznámek a zpracování marginálií. A pak přijde otázka — stojí mi kniha za to, abych se k ní ještě vrátila a přečetla si ji znovu pečlivěji? Nebo některé její časti? Tady opět budu muset hlídat svého perfekcionistu a mít na paměti slova Francise Bacona: „Some books are to be tasted, others to be swallowed, and some few to be chewed and digested.” Přeloženo do Elištiny: Neměla bych všechny knihy číst opakovaně a pečlivěji. Většině knihám by mělo stačit to první čtení a zpracování, u několika bude stát za to se k některým částem vrátit znovu a jen pár knih bude stát za to, abych si je přečetla celé znovu a pečlivěji.

Kniha How to read a book patří podle mě do těch mála vybraných knih, které budou stát za opakované čtení. A možná více než dvě. Také proto musím svého vnitřního perfekcionistu fakt držet v lati při čtení téhle knihy. Protože když přebere otěže, tak začne lamentovat, že jsem z téhle kapitoly ještě nevytěžila maximum. Takže nemůžu přece číst dál. No ale jak to vypadá? To maximum? Nevím, ale ještě jsme ho nevytěžili. A tak to skončí tak, že raději to těžení odložím.

Knize Vitamín L podle mě bude stačit jen jedno čtení. Maximálně se vrátím k pár pasážím. Což ale neznamená, že je to špatná kniha. Vůbec ne. Je výborná. Ale cítím, že z ní vytěžím, co potřebuji, už při prvním čtení.

📗 Stardate 18-01-2024

Jak by to vypadalo, kdyby to bylo jednoduché, Eliško? Jak by to vypadalo, kdyby to bylo jednoduché? A ještě jednou… Jak by to vypadalo, kdyby to bylo jednoduché?

Pořád. Pořád. Pořád si tuhle otázku musím opakovat. Když začnu řešit nějaký problém, tak mám tendence ho řešit zcela komplexně. Vzít v úvahu všechny proměnné. Podívat se na problém zleva, zprava, shora, zdola a i ho vykuchat, abych se mohla podívat zevnitř. A přitom… Přitom jednoduché nedokonalé řešení může úplně v pohodě občas stačit. Neřeší sice třeba problém na 100 %, ale jen na 86 %, ale ono je to pro danou situaci třeba zcela dostačující.

Tuhle otázku jsem si zase dneska připomínala, když jsem řešila organizaci úkolů ve svém systému pro time management. Úkoly se totiž dají organizovat, seskupovat, podle spousty kritérií. Ale to, že je tak můžu seskupit, neznamená, že bych měla. Neznamená to, že to potřebuju.

Co já vlastně potřebuju?

Potřebuji mít úkoly seskupené podle projektů. Ano. A taky si myslím, že je potřebuji mít seskupené podle oblastí — svůj ideální den mám totiž stále postaven na tom, že se v určitých časových blocích věnuji určitým oblastem. Když se tedy věnuji oblasti X, potřebuji vidět seznam toho, čemu se mohu v rámci X věnovat — úkoly související pouze s oblastí X a úkoly spadající do projektů, které spadají do oblasti X.

Mno. A pak si ještě musím dát omezení na tenhle task view. Nemůžu vidět všechno. To mě okamžitě zahltí a já mám chuť nic nedělat, protože to stejně nemá smysl. Protože je toho tolik, že se z toho nikdy v životě nevyhrabu. Takže mám omezení, že u každého projektu vidím jen tři top prioritní úkoly a ostatní jsou schované (dostupné až po kliknutí). Podobně to mám u oblastí — jsou tu top tři prioritní úkoly dané oblasti a pak od každého projektu spadajícího k dané oblasti tu vidím top tři prioritní úkoly. Nic víc.

Chm. Chm. Ale tak nějak pořád to ještě není ono. Necítím ten klik a klid. Nedokážu ale pojmenovat, co tomu chybí. Nebo přebývá? Chm. Chm. Jak by to vypadalo, kdyby to bylo jednoduché, Eliško?

Včera jsem se dopoledne věnovala 30 minut profesnímu nachytření — pokračovala jsem v povrchní četbě knihy How to read a book (affiliate link). Už jsem dočetla první část (celkem je kniha rozdělená na části tři nebo čtyři). Říkám si, že vzhledem k délce knihy nebudu čekat se zpracováním dočasných poznámek až úplně na konec knihy, ale budu je zpracovávat po těch částech. Dnes bych se tedy chtěla podívat na své poznámky z první části. Trochu se obávám, abych ale zvládla svého perfekcionistu udržet v lati. Cítím totiž, jak se mi do toho zpracování poznámek nechce, protože vím, že to nebude perfektní.

Včera k večeru jsem se ještě věnovala asi 18 minut osobnímu nachytření — pokračovala jsem v povrchní četbě knihy Vitamín L (affiliate link). Zatím mi to vychází, že každý den dávám jednu kapitolku — jeden princip pro zlepšení vztahů. Kniha je zatím super. U spousty myšlenek si sice řeknu: „to je jasný“… Ale když si dám ruku na srdce a zeptám se sama sebe, jak často se tím řídím, tak musím nerada přiznat, že méně často, než bych si přála. But that! That is about to change!

📗 Stardate 19-01-2024

Včera jsem zpracovávala své dočasné poznámky, marginálie, které jsem si zapsala k první části knihy How to read a book (affiliate link). Tuhle část už jsem četla podruhé. Poprvé jsem ji četla před několika měsíci, ale pak jsem knihu odložila. No a když jsem se k ní vrátila před pár dny, tak just felt right to read it again from the very beginning.

No. Ve své hlavě jsem si to poznámkování představovala asi takto: „Mám na zpracování poznámek hodinku. To stihnu projet všechno, co jsem si k první části napsala. No a možná si ještě stihnu přečíst první sekci ze druhé části.“

Realita pak vypadala vlastně přesně tak, jak jsem to představovala: Asi v 10.00 jsem začala poznámkovat. No a po hodině jsem byla na stránce římská šest! Římská šest! To je ještě v předmluvě, pokud by vás to zajímalo. A předmluva začíná stranou římská čtyři. 🤦‍♀️

Oh em gee! Tuhle knihu budu zpracovávat odhadem asi… Tři a půl tisíce let.

Ale v pohodě. Je to v pohodě. Jsem v pohodě. Opravdu jsem v pohodě. Když to řeknu hodněkrát po sobě, tak to bude pravda ne?

Ale teď vážně. Věřím, že mi to jde tak pomalu jen proto, že je to pro mě zase nové workflow. A to si sedne. Chce to čas. (Snad kratší než tři a půl tisíce let.) Druhá kniha mi prostě půjde líp než ta první. Třetí mi půjde líp než ta druhá. Čtvrtá mi půjde líp než ta třetí. Pátá… you know what I mean. Ale je potřeba se nezaseknout. Aby druhá mohla být lepší, je třeba nejprve zpracovat hůře tu první. Aby mohla být třetí ta lepší, je třeba zpracovat hůře tu druhou. Aby čtvrtá… I know you know.

Čuchám, čuchám perfekcionismus? Of course, I do. A ano, Tome, než se chytneš za hlavu a začneš si trhat vlasy, přečtení tvého článku už je u mě na spadnutí! Fakt! 😁 Ale nejprve ještě má malá osobní reflexe k tématu…

Jak léčit perfekcionismus podle Elišky? Posrat to hned v začátku! Vědomě. Schválně. A sundat ze sebe tak tu tíhu udělat to hned od začátku dokonale. Chcete příklad? Řečnická otázka. Samozřejmě, že chcete příklad. Příklady jsou jako brambůrky — nikdy nemáte dost. Takže příklad. První permanentní poznámka — napsala bych ji schválně hrozně. Pak totiž každá další bude lepší! Pokřtění prázdného deníku? Schválně udělat hrubku na první straně a přeškrtnout. Zpracování poznámek z knížek? Schválně si říct, že tuhle myšlenku zpracuju nedokonale, nebo dokonce vůbec, pokud mě zas tak nerajcuje.

📗 Stardate 20-01-2024

Ty víkendy nějak nedávám. Dneska jsem ráno místo reflektování nad systémem a psaní nachytřovacího deníku zadělávala na vdolky.

Takže dnes jen krátký report, že jsem v pátek byla o 35 minut chytřejší — good job, girl — zpracovávala jsem poznámky z knihy How to read a book (affiliate link).

📗 Stardate 21-01-2024

Dnešek pokračoval v nestrukturovaném duchu. Asi z té víkendové nestruktury udělám pravidlo. Hm. Každopádně včera jsem nachytření zvládla — hodinku jsem četla a poznámkovala knihu How to read a book (affiliate link). A ta kniha je prostě b-o-ž-í.

📗 Stardate 22-01-2024

Pondělí! Jupí! Já se tak těšila. Ne, nedělám si legraci a nejsem blázen.

Zjišťuji, že mi nestrukturovaný víkend, kdy nejedu podle žádné šablony, neplním žádné rituály ani rutiny, umožňuje o to více docenit ty dny, kdy ty rituály následovat mohu. Volnočasově strávený víkend mi umožňuje vybudovat si těšení na dny pracovní. Je to jako když jsem chodila do školy (jako studentka). Koncem školního roku už jsem se sice vždy strašně těšila na letní prázdniny. Ale na konci letních prázdnin? To už jsem se hrozně moc těšila zase do školy.

Řečeno vědečtěji (Eliška akademička si významně odkašlává): Vlna nadšení při vykonávání činnosti X mi vydrží jen jistou dobu. Pro dlouhodobé udržení nadšení potřebuji činnost X ze života pravidelně dočasně vyřazovat či ji proložit činností opačnou, abych si mohla vybudovat vlnu těšení a z toho pak plynoucí nadšení při vykonávání činnosti X.

Přeloženo do praxe a mého návyku poznámkování a nachytření… Udělám teď takový experiment. Víkendy si budu nechávat zcela volné a nestrukturované. Když se stane nějaké poznámkování a nachytření, super. Když ne, nic se neděje — o to víc na to budu nadržená na následující týden. Hypotézu mám tedy takovou, že nepoznámkování (či dobrovolné poznámkování) o víkendu mi umožní poznámkovat mnohem více ve všední dny. Protože v sobě nashromáždím těšení. Protože si vybuduju absťáček.

Důsledek plynoucí z mého rozhodnutí je ten, že záznamy v nachytřovacím deníku o víkendu psát nebudu — takže se teď budu snažit být každý všední den alespoň o 25 minut chytřejší. Myslím, že to prospěje i tomuhle deníku. Že si budu víc užívat jeho psaní, když budu mít i dny, kdy ho psát nebudu.

Bude to fungovat? Will see. Od toho mám ten experiment, abych to zjistila.

No a ještě k včerejšímu nachytření… Bylo, ale bylo trošku na sílu až ve čtvrt na deset večer. Četla jsem a poznámkovala (asi 20 minut) knihu Vitamín L (affiliate link). Je to lehké čtení, ale nacházím tam opravdu moc užitečné myšlenky. Je to ale ten typ myšlenek, které nestačí vědět, je potřeba na základě nich opravdu jednat, aby z toho člověk něco měl. Aby mu to změnilo život! Je to knížka praktická, ne teoretická.

📗 Stardate 23-01-2024

Eliško, do not underestimate the power of 25 minutes!

Exclamation mark!

A ještě tři: !!!

Nestíhám. Fakt má smysl věnovat se přemýšlení nad mým poznámkovým systémem jen 25 minut? Fakt má cenu psát blogový článek jen 25 minut? Fakt má cenu poznámkovat jen 25 minut? Číst si jen 25 minut? Pracovat na kurzu jen 25 minut?

Short answer: YES!

Long answer: Ano, protože ono totiž nejde jen o těch 25 minut. To je jen vědomý čas, který věnuji dané intelektuální činnosti. Ale i tenhle čas stačí k tomu, abych zasela pomyslná myšlenková semínka do svého podvědomí. Mé podvědomí pak o ně bude pečovat. Bude nad nimi dumat a inkubovat je. A dumat nad nimi bude klidně i hodiny a hodiny. Hodiny, které já mezitím budu vědomě věnovat nějaké úplně jiné činnosti.

A jak konkrétněji mi dumající podvědomí pomáhá s prací? Posílá mi výstupy formou letmých myšlenek. Nápady, které mi vyskočí v hlavě nesouvisející s tím, co právě dělám, ale související s tím, o čem jsem dříve přemýšlela. Také mi příští session vědomého přemýšlení půjde snadněji, protože mé podvědomí mezitím zpracovalo výstup session předchozí.

Podvědomí je tedy podle mě úžasný nástroj pro přemýšlení. Ale abych ho mohla využívat, abych k němu měla přístup, je třeba, abych tomu problému či projektu věnovala vědomě alespoň nějakou chvíli. Třeba alespoň těch 25 minut.

A včerejší nachytření? Proběhlo. Nebojte. 38 minut jsem zpracovávala poznámky z knihy How to read a book (affiliate link). A odpoledne jsem 44 minut četla a poznámkovala knihu Vitamín L (affiliate link).

📗 Stardate 24-01-2024

Hromadění dočasných (letmých) poznámek na denní stránce v Roamu. To je můj problém P pro dnešní den, nad kterým bych si zde ráda zadumala.

Denní stránku v Roamu používám pro zachycení dočasných poznámek. Nebo letmých poznámek (budu-li se držet terminologie, kterou zavedl Sönke v knize Jak si dělat chytré poznámky). Poznámky většinou zachycuji ve chvíli, kdy dělám něco jiného a nechci se tedy dané myšlence věnovat. Zároveň o ni ale nechci přijít a to je důvod, proč si ji zapíšu. Jenže… Pak je potřeba se k té poznámce vrátit a něco s ní udělat — a to něco může klidně být i to, že se rozhodnu s ní nedělat nic, nebo ji smazat, ale je třeba se k ní vědomě vrátit a zamyslet se nad ní.

Můj problém? Nestíhám to. Hromadí se mi to. Na konci dne mám zpravidla několik neroztříděných poznámek. Dny, kdy mám roztříděno vše, jsou spíše výjimkou.

Přidávám i ilustraci, jak třeba vypadají mé denní stránky v Roamu ze včerejška a předevčerejška. Tou čárou si vždy odděluju to, co už mám zatříděné a co ještě ně. Jak vidíte, většina poznámek je nezatříděná.

Co s tím budeš dělat, Eliško?

Už jsem se s tím v minulosti dělat něco snažila. Už jsem tady o tom psala. Říkala jsem si, že zkusím rozklízet tyhle poznámky během přesunů. V době, kdy přecházím z jednoho časového bloku do druhého. Dodržuji to? Jako sem tam ano. Ale cítím, že oddaluji zpracování takových těch amorfních poznámek, u kterých vlastně moc nevím, co s nimi. U kterých mám pocit, že mi to nezabere minutku, ale třeba minut deset, než je nějak zpracuji.

Chm. Chm. Nedělám to blbě? Tohle by přece mělo být třídění inboxu — jen vytřídím, co jde kam, ale neměla bych to zpracovávat. Cílem není tu myšlenku třeba zpracovat a vytvořit z ní permanentní poznámku, ale identifikovat, že se jedná o myšlenku, kterou chci do permanentní poznámky zpracovat a pak ji zatřídit (poslat pomocí štítku) na místo, ke kterému se v budoucnu vrátím a poznámku zpracuji.

Cítím, že jsem to takhle nedělala (nebo dělat přestala). V tom asi bude ten problém. Cítím, že jsem sklouzla zase k tomu, že jsem ty poznámky zpracovávala. Což samozřejmě nezabere minutku, ale třeba minut deset, dvacet či sto čtyřicet. A to už je velká motivace, proč to třídění denní stránky prokrastinovat.

Dobrá. Takže řešení pro tuto chvíli vidím dvě. Nebo tři. Nejdůležitější bude mít na mysli, že mým cílem je poznámky pouze roztřídit a ne je zpracovat — tohle ale bude fungovat jen ve chvíli, kdy moje hlava bude věřit, že se k místu, kam poznámku pošlu, vrátím v budoucnu a opravdu tu poznámku odtamtud zpracuji. No a další dvě řešení spočívají v tom, kdy budu tohle třídění dělat. Ponechala bych si to nastavení dělat to během přesunů. No a pak bych ale ještě chtěla mít takový nějaký záchytný dotřiďovací bod, čas, ve kterém dořeším vše, co jsem nestihla během přesunů. A to bude buď ráno, nebo večer. To ještě promyslím.

Tak. A ještě k včerejšímu nachytření… Dostala jsem se k němu neplánovaně až dost pozdě odpoledne, a tak už jsem neměla moc energii zpracovávat poznámky z knihy How to read a book (affiliate link), takže jsem se místo toho rozhodla pokračovat v jejím čtení. Přečetla jsem tak a opoznámkovala na okraje během 31 minut několik dalších stránek z druhé části.

📗 Stardate 25-01-2024

Protokol čistého stolu. Tak jsem právě pojmenovala návyk, který se budu snažit vědoměji integrovat do svého poznámkového systému.

O co jde? Jedná se o aplikaci principu kumulace návyků ve formě když-tak — Když dělám X, tak udělám Y. Můj protokol čistého stolu bude spočívat v tom, že budu-li v Roamu pracovat na projektu, tak potom, co budu práci na něm končit, tak uklidím příslušnou projektovou stránku a připravím ji k dalšímu použití. Bude to takový můj closing ritual — patřit sem bude určitě roztřídění dočasných projektových poznámek, zapsání na čem jsem pracovala a zapsání hintu pro budoucí Elišku, na čem může pracovat příště.

Včera jsem se nachytřovala 45 minut z knihy How to read a book (affiliate link). A bylo to…

… frustrující!

Mám totiž pocit, že dělám dvě věci naráz. Vymýšlím si nový systém pro nachytřování z knih (na základě informací z té knihy) a zároveň se ale ten systém (který teprve vymýšlím) snažím používat pro zpracování poznámek z téhle knihy. Ach. Můj. Vesmíre.

Co s tím? Napadá mě, že bych mohla zkusit tu knihu prostě dočíst celou, pak se zamyslet nad systémem a pak ho aplikovat na tu knihu. Maybe I’ll do just that. Protože když jsem to teď napsala nahlas, mé pocity mi poslaly signál, že jsou s tím takhle v pohodě. Tak snad jen nepřevzala otěže moje vnitřní perfekcionistika, která jen zajásala, že může odložit činnost, ve které se necítí nejlépe, protože se jí v ní zrcadlí její nedokonalost.

📗 Stardate 26-01-2024

Včera mi Tomáš, můj nejlepší kamarád, poslal zprávu. Obrázek. Nejprve jsem na něj koukla jen letmo a říkám si v duchu: „Proč mi posílá printscreen mého nachytřovacího deníku?“ Ale pak jsem se podívala pozorněji…

Hned potom, co jsem se převlékla (protože jsem se počůrala smíchy), jsem Tomovi napsala, že dneska se tedy do toho jeho článku pustím!

A pustila? You bet.

V hlavě jsem si už představovala, jak to odpoledne udělám. Usadím se k tomu ke stolu. Srovnám si tužky a papíry na stole. Zapálím svíčku. Monitor počítače nastavím do správného úhlu, natřesu listy kapradí na stole, aby bylo víc fluffy. Udělám šest dlouhých nádechů a výdechů. Prostě… Details. Important details. You know.

Hey…. Wait a second. Isn’t that… Coud it be… Did I really…

Perfectionism detected! Alert! Alert!

Jako okamžité protiopatření jsem se rozhodla Tomův článek zpracovat zcela neperfekcionisticky. Stáhla jsem si ho do své čtečky Readwise Reader a pak si ho nechala předčítat během procházky venku v přírodě. Když mě během poslechu něco zaujalo, udělala jsem si highlight, abych se k tomu po doposlouchání mohla vrátit.

Takže včera jsem se nachytřovala asi 40 minut na procházce Tomovým článkem. Dopoledne předtím jsem ještě 39 minut četla a poznámkovala zase další kus knihy How to read a book (affiliate link).

Pocity? Nedostatečné. Smrdí mi to totiž zase tím, že jsem od tvorby permanentních poznámek spadla ke konzumaci informačních zdrojů. Ne. Ne. Tady je třeba rázně zakročit, než se z toho stane precedens. Takže ode dneška se začínám zase (omg, po kolikáté už?) aspoň 25 minut věnovat tvorbě nových či vylepšování stávajících permanentních poznámek.

No a zítra. Zítra začíná víkend. Uvidíme se tady tedy zase v pondělí. A pokud netušíte proč až v pondělí, mrk kuk na můj záznam ze Stardate 22-01-2024.

📗 Stardate 29-01-2024

Experiment s nestrukturovaným víkendem bez závazku se nachytřovat hodnotím po první iteraci jako povedený.

I bez závazku jsem se ale k nějakému tomu nachytření dostala. V sobotu jsem četla (a dočetla) článek o perfekcionismu od Tomáše. Pokračovala jsem v neperfekcionistickém zpracování — četla jsem, dělala si highlighty a snažila se neřešit, že z článku nevytěžím 100 % myšlenek.

Kromě Tomových rad, které určitě brzy začnu zkoušet aplikovat, mi k mindsetu dovolení si zpracovat informační zdroj nedokonale pomáhá i aktuální kapitola z knihy How to read a book (affiliate link). (Z této knihy jsem se nachytřovala během neděle necelou hodinku.) Autoři se o perfekcionismu zmiňují na více místech, ale se mnou v tuto chvíli nejvíce rezonuje tato…

You are a finite, mortal creature; but a book is also finite and, if not mortal, at least defective in the way all things made by man are. No book deserves a perfect outline [jeden ze způsobů zpracování knihy popisovaný v knize] because no book is perfect. It goes only so far, and so must you.

Mortimer Adler a Charles Van Doren, How to read a book

📕 Stardate 30-01-2024

Mé pocity… Pocity ohledně poznámkového systému… Jaké jsou? V tuhle chvíli mám pocit, že potřebuji ke své spokojenosti pravidelné denní a týdenní revize.

Nejprve k té týdenní. Během víkendu jsem se v sobotu vzbudila se super pocitem, že mě čeká zcela nestrukturovaný den, kdy nemám naplánovaného vůbec nic a můžu si dělat úplně co chci. V neděli jsem ten pocit měla taky, ale byl už slabší. „Proč?“ zeptala jsem se sama sebe. „Proč je dneska slabší?“

Došlo mi, že moje hlava byla už v neděli jednou nohou (to je divný přirovnání, ale budiž) v novém týdnu. Moje hlava měla pocit, že by měla začít plánovat následující týden. Což o to. Moje hlava měla pravdu. Ale to by znamenalo, že už by ta neděle nebyla úplně nestrukturovaná, ale už by tam byla nějaká plánovaná činnost, která by mou nedávno získanou svobodu omezovala. Byť činnost pro mě zábavná — miluju plánování — ale činnost prostě plánovaná.

Mám teď tedy silnější proč zavést si před víkendem weekly review rituál — časový blok, během kterého si uzavřu vše z aktuálního týdne a naplánuji týden následující. To by mi mělo zajistit čistou hlavu o víkendu, včetně neděle. Uvidíme. Vyzkouším tento týden poprvé.

No a teď ty denní revize. Týdenní plán je super. Dodává mi bigger picture. Je to lepší, než se spoléhat pouze na plánování ze dne na den. Ale stejně je třeba si ten týdenní plán každý zrevidovat. I kdyby to mělo být jen si připomenout, na čem to chci dneska pracovat. Či si plán zpřesnit. Nebo ten plán dokonce upravit, protože se objevily nečekané okolnosti.

Dřív jsem byla zastáncem plánování si dne večer předchozí den. Přece si nebudu plýtvat ranní energii na plánování daného dne, že? To už prostě budu mít hotové ze včera. No. Jenže ačkoliv bych ráda plánovala a uzavírala předchozí den večer, tak se k tomu moc často nedostanu. Není energie nebo není chuť. Řekla jsem si tedy, že vyzkouším do svého denního rituálu zařadit ranní revize, morning daily review, během kterých si uzavřu předchozí den a zreviduju plán na ten dnešní.

Co se týká včerejšího poznámkování… Bohužel neproběhlo. Byla jsem totiž hned od brzkého rána na fakultě kvůli zkouškám, pak nějaké schůzky a domů jsem přijela v půl deváté večer. A to už se mi opravdu nechtělo. Můj perfekcionista tiše skučí v koutě, že jsem zase přerušila streak. Ale důležité je co? Důležité je se po každém pádu vždy zvednout a pokračovat vpřed…

… Uuuuaaa!!! To mi teď připomnělo myšlenku z dokumentu Six Nations Rugby: Tělo na tělo, který mám teď rozkoukaný. Týká se rozhovoru jednoho z hráčů, Stephena Varneyho, s jeho sportovním psychologem. V rozhovoru se mu svěřil, že má problém se sebevědomím (ten hráč, ne ten psycholog). Konkrétně mu Stephen řekl: „here’d be that thought in the head that’s saying like, ‚Oh, like, why aren’t you doing this right?‘ And then that’s just gonna knock my confidence.“ A Robbie, jeho psycholog, mu na to odpověděl: „But if you start to base your confidence on everything going well, we know that often people crumble, don’t they? Whereas, if you base your confidence on, I’m gonna commit 100% to this pass, then I’m gonna commit 100% to this tackle, then I’m gonna commit… and keep doing that through the game, you can’t have a bad game, really.“

To mi přijde tak motivační, že si to asi nechám vytetovat. Nebo ne. Vytetovat asi ne. Ale do mého kapitánského manifestu, aka osobní vize, si tohle jistě cestu najde.

📗 Stardate 31-01-2024

Jsem unavená. Asi půjdu spát dřív. Řekla včera Eliška. Sounds like a plan, že? Jak tedy Eliška řekla, tak učinila a šla spát už v 18.00…

… A tak tu straším teď. O šest hodin později. O půlnoci. V podstatě vyspalá a čilá jako jen trochu po hlavě praštěný kapr. Nápad jít spát v 6 hodin večer tedy hodnotím jako not so good.

Každopádně. Když už tu jsem, tak proč si trochu nezareflektovat, hm?

Jak jsem se tak povalovala o půlnoci v té posteli, tak jsem se rozhodla, že si začnu osvojovat nový návyk.

Wait, Eliško. Nový návyk? Teď? Když vůbec nic nestíháš? A plaveš jen tak těsně s bradičkou nad hladinou?

Počkej, počkej, mé pochybovačné alter ego. Nech mě domluvit. Účelem mého nového návyku není mi přivázat další závaží na nohu, ale naopak by měl fungovat jako záchranná vesta. Tak jo. Ready to hear it? Svůj nový návyk jsem pojmenovala uncommit.

Uncommit. Was is das, bitte?

Návyk uncommit bude spočívat v tom, že každý den (nedogmaticky) zredukuju nějaký závazek. V praxi to může vypadat, že zruším nějaký úkol, který prostě na druhý pohled není tak životně důležitý, jak jsem si myslela na pohled první (a já si často na pohled první myslím, že úkol je životně důležitý). Uncommit může mít také podobu smazání nějaké dočasné poznámky ke zpracování. Nebo vyhození či darování nějaké fyzické věci, která mě pouze kognitivně vyčerpává, když na ni kouknu. Může mít také podobu zúžení scopu nějakého projektu — abych to vysvětlila: Mám dar vytvářet master plány a mega projekty (možná jste si už všimli). Takže zúžením projektu mám na mysli to, že si úmyslně řeknu, že nějakou část realizace toho projektu udělám až v další iteraci (což přeloženo do reality znamená pravděpodobně vůbec, ale to mému alter egu neříkejte).

Co říkáte, nezní to skvěle? Já si myslím, že to skvěle zní. A začnu hned dneska.

Tak. A ještě quick reportík k nachytření. Včera už zase proběhlo. 37 minut jsem se nachytřovala udržitelně — tak říkám nachytření, během kterého rozpracovávám existující permanentní poznámky. Já se včera konkrétně věnovala rozpracování permanentní poznámky s názvem Jaké existují knowledge building blocks a jak je zachytit formou atomické poznámky? Také jsem pokračovala v četbě knihy How to read a book (affiliate link). 30 minut. Už jsem říkala, že je ta kniha skvělá? Já myslím, že jsem to neřekla dostatečně mnohokrát. Ta knížka je prostě skvělá!!

📕 Stardate 01-02-2024

Ne-stí-hám. Včera jsem se nenachytřovala. Hroutím se z toho jenom trošičku.

V pozitivním rozpoložení mě drží to, že nestagnuji, ale jsem na cestě ke zlepšení. Konkrétně mě motivuje můj návyk uncommit, o kterém jsem psala včera, a pak motivační citát o stoprocentním commitmentu do všeho, co právě dělám, o kterém jsem psala předevčírem.

K obojímu mi v hlavě doběhla reflexe. Nejprve k návyku uncommit…

Když se podívám do kalendáře a vidím tam nějakou casual schůzku (pokec), na kterou jsem kývla, ale není pro mě důležitá (v pracovní ani osobní rovině), pak je to jasný kandidát na uncommit, že? Jenže. Občas právě z těhle nahodilých schůzek vzejde něco zajímavého. Takže jejich dogmatickým odmítáním se svým způsobem můžu ochudit o tyto náhodné příležitosti. Ale kývat na všechny žádosti taky nemůžu, protože bych pak nedělala nic jiného, než kafíčkovala. A to už by bylo v rozporu se sebeláskou a dáváním sebe na první místo. Protože já pro svou spokojenost potřebuji také tvořit nějaké hodnoty, pracovat na něčem, co mi dává smysl, ale takhle bych na to neměla dost času. Takže to chce zase co? Chce to balanc. A Eliška na to půjde jak? No systematicky přece. Dám si kvótu. Kvótu řekněme dvou kecacích kafíček bez hlubšího účelu měsíčně.

Reflexe number two.

Commit 100 %. To se mi pořád moc líbí. Uvědomuji si, že svou spokojenost hodně odvíjím od svých výsledků. Když výsledek není kvalitní či jich není hodně, tak mám problém být se sebou spokojená. Trénuji teď tedy mindset nový. Spokojená se sebou po dané činnosti budu, když se pokusím o 100% commitment — tedy když se pokusím do dané činnosti dát 100 %. Slovo pokusím je tam hodně důležitý. Protože kdyby tam nebylo, tak můj perfekcionista by byl vždy nespokojen, protože by po každé činnosti řekl: „No, Eliško, snažila ses, ale 100 % to teda nebylo. Mohlo to být lepší.“ Takže abych se tomu vyhnula, půjde o snahu. Pokud se během dané činnosti budu vědomě snažit o commitnutí se jí na 100 %, tak budu ze svého výkonu spokojená.

A ještě jedno uvědomění. Trénink 100% commitmentu mi začal pomáhat žít více v přítomnosti. Protože když u činnosti utíkám myšlenkami do minulosti či budoucnosti, tak se nemohu dané činnosti věnovat na 100 %. Takže vždy, když si toho všimnu, začnu se znovu soustředit na danou činnost. Na svou snahu dát do ni 100 %. Na svou snahu být přítomná.

📙 Stardate 02-02-2024

Fru-s-t-ra-ce. Fru-s-t-ra-ce. Fru-s-t-ra-ce.

Ale nemůžu vám v tuto chvíli říct proč. Pardon. Cítím, že by to nebylo dobře. Ale zároveň to zde musím napsat, protože tato frustrace se přenáší do mé ability se nachytřovat, poznámkovat, přemýšlet, normálně žít a vůbec.

Teoreticky ale vím, jak s tím pracovat. Dozvěděla jsem se to v kurzu o sebelásce. Teoretický návod zní takto: Podívej se, Eliško, na daný problém jako na příležitost. Příležitost se posunout. Příležitost vyrůst. Máš? Teď se sama sebe zeptej: Jaké konkrétní příležitosti ti současná situace poskytuje? Zkus najít alespoň tři pozitivní odpovědi. A teď… pozor, Eliško, to je vyšší dívčí… Teď v sobě najdi vděčnost a poděkuj upřímně životu za tuhle příležitost. Máš? Problém vyřešen. Nemáš zač.

V praxi ještě trochu pokulhávám, ale snažím se. And that’s important!

Joooo. Teď jsem si vzpomněla. Něco pro vás mám — odkaz. Na Seduu vyšel podcast s Elišky maličkostí. Mrk na něj se můžete here.

Co se týká včerejšího nachytření… Nedostala jsem se ke zpracování poznámek, ale jen k vytváření nových. Týkaly se mého hodinového jazykového koučinku. Svůj návyk tak považuju za částečně splněný. Jako nemůžu říct, že splněno, ale nesplněno je moc přísné, chápete mě, že jo?

No a dnes je pátek, uvidíme se tedy zase v pondělí. Until then… May your notes live long and prosper 🖖

📙 Stardate 05-02-2024

Dnes opět pár slov k perfekcionismu. Identifikovala jsem konkrétněji podobu toho svého, kterého bych se chtěla zbavit. Či se s ním prostě naučit lépe pracovat.

Spočívá v tom, že mám problém přejít z kroku A na krok B, pokud cítím, že krok A ještě nemám dokonale zvládnutý. U budování poznámkového systému mě to třeba omezuje tak, že mám problém dělat činnost, pro kterou ještě nemám vybudovaný podpůrný systém. Třeba jsem teď zaseknutá v tvorbě obsahu (psaní článků, příspěvků na sítě…), protože mám pocit, že můj content creation systém nutně potřebuje upgrade.

Také mi zamrzl proces inspekčního pročítání informačních zdrojů — činnost, při které věnuji zdroji systematicky pár minut, abych především zjistila, o čem je, a mohla se tak informovaně rozhodnout, jestli ho chci číst podrobněji. No. Tak tento proces je teď zamrznutý. Protože můj vnitřní perfekcionista tvrdí, že nejprve musíme aktualizovat celou část našeho poznámkového systému, jehož součástí tento proces je.

Co s tím? Jak na to jdu?

Zkouším teď nový mindhack s pracovním názvem: Jak zkrotit Elišky vnitřní sekvenční perfekcionistku. Má podobu myšlenkového algoritmu o dvou krocích.

Krok 1. Položím si otázku: „Jak by, Eliško, vypadalo perfektní řešení?“ Odpovím psaním. Nebojím se pustit ke slovu všechny podoby své vnitřní perfekcionistky. Maximálně ukojím její touhy. Dostanu to ze sebe ven. Účel tohoto kroku? Asi si hlavně psychicky ulevit.

Krok 2. Položím si návaznou otázku, na kterou opět odpovím psaním: „A jak bys to, Eliško, mohla dělat dočasně?“ Jinými slovy nepopřu to, že se budu snažit o to skvělé řešení popsané v kroku jedna. Ne. Ponechám svou hlavu v tom, že na něm pracovat budeme. Tím se uklidním. Ale z praktických důvodů se ještě zamyslím nad tím, jak bych danou činnost mohla provádět dočasně, do té doby, než to ideální řešení bude hotové. Tedy snažím se najít způsob provádění kroku B, který není v rozporu s tím, že krok A ještě není hotový. Provádění kroku B sice nebude optimální, ale to nevadí, protože je to jen dočasné.

A teď nachytření. V pátek jsem byla mentálně rozbitá, takže jsem nachytření nedala. Nachytřovala jsem se ale v neděli, 44 minut, z knihy How to read a book (affiliate link) — nikoliv tedy zpracování poznámek, ale jen psaní dočasných marginálií při čtení další kapitoly.

📕 Stardate 06-02-2024

Situace: Sedím u počítače, mám otevřený Roam a dělám daily review. Procházím email a narazím na zajímavý kurz o retušování fotografií. Link zkopíruji do Roamu na daily page. Následně příslušný blok dostane štítky:

• #[[@inspectional boostsmartness]] — dávám budoucí Elišce najevo, že mě v minulosti tento zdroj zaujal, ale je třeba ho inspekčně/přehledově projít. Je třeba ověřit, jestli je opravdu zajímavý a kde případně by se mi mohl hodit (systematicky projdu projekty, poznámky v zettelkasten a zdroj případně napojím).
• #[[adobe photoshop]] a #[[adobe lightroom]] — napojení na poznámky, kde by se zdroj mohl hodit. Tohle napojení je čistě asociativní. Co mě napadne. Nijak zvlášť se nesnažím řešit, jestli je seznam úplný (to budu řešit, až budu ten zdroj přehledově procházet).

Tak a teď ta otázka, která mě svrbí v hlavě…

… Přemýšlím, jestli bych měla zdroje propojovat i se svými oblastmi — zodpovědnosti, zájmu či obojím.

Teď mám oblasti zodpovědnosti: eliskasestakova.cz, fit, finance, self-care, love + family + friends, systems a home. Oblast zodpovědnosti (area of responsibility) chápu stejně jako Tiago.

Oblast zájmu (area of interest) je pro mě potom top-down dělení mé zettelkasten. O tomhle jsme se bavili se Sönkem, který má svou zettelkasten také rozdělenou do několika málo oblastí. Dle jeho pohledu by to měly být takové oblasti, které se (zas až tak moc) nepřekrývají z pohledu našeho denního workflow. Já oblasti zájmu v zettelkasten vnímám jako své research place. Své místo, kde zkoumám. Místo, kde jsem badatelkou. Kde mě zajímá obecnější pravda a nejsou to poznámky jenom pro mě.

Dám jednoduchý příklad. Tuhle jsem narazila na skvělé video o tom, jak se starat o vlasy. To video je skvělé, protože to Tomáš vysvětluje opravdu jednoduše a přístupně. A plyne z toho jasný návod. Jenže. Je to Tomášův návod a je možné, že v budoucnu narazím na jiný zdroj, který mi nějak tuhle ideu o tom, jak se starat o vlasy obohatí, že? Takže jsem si udělala permanentní poznámku Jak se starat o vlasy? a zařadila ji do oblasti zájmu zvané personal development. Kromě toho jsem si ale ve své oblasti zodpovědnosti zvané self-care udělala provozní poznámku Jak se starat o vlasy. V této poznámce už obsah vztahuji konkrétně k sobě. Zde jsem si napsala konkrétní produkt, který sama používám jako bezoplachovou péči a také jsem si tu vypsala, ve které dny budu používat masku na vlasy. A tak dále. Prostě ta permanentní poznámka mi pomohla udělat informované rozhodnutí o tom, jak se o vlasy chci starat já a tenhle výsledek jsem si zapsala do své provozní poznámky.

Jedna provozní poznámka může být ovlivněna více permanentními poznámkami a jedna permanentní poznámka může ovlivňovat více provozních poznámek.

Počkat. Proč to vlastně říkám?

Jo jasně. Řešila jsem, jestli bych měla zdroje propojovat se svými oblastmi.

Tak ještě k tomu dodám, jaké mám teď oblasti zájmu (je jich teď pět):

• systems, learning, organization
• theoretical computer science, mathematics
• personal development
• visual arts (photography, typography, calligraphy, drawing, filmmaking)
• languages

Takže třeba ten videokurz o o retušování bych mohla napojit na oblast visual arts. A video o péči o vlasy bych napojila na personal development. Hm. Měla bych to dát i do oblastí zodpovědnosti? Video o vlasech by mohlo být v self-care a ten kurz o tom retušování… Asi v eliskasestakova.cz, ale teoreticky i self-care (retušování je můj koníček) nebo v love + family + friends (občas fotím a retušuji pro rodinu a kamarády). Hm.

Tak abych si na to mohla odpovědět, tak to hlavní, co potřebuju vědět, je účel. Proč bych to měla napojovat na oblasti zodpovědnosti? Proč bych to měla napojovat na oblasti zájmu? To, že to můžu propojit totiž neznamená, že bych měla.

Proč bych to měla napojovat na oblasti zodpovědnosti? Co mi to přinese? Těmto oblastem se chci věnovat systematicky během týdne. Každá oblast dostane v mém time managementu jistý time blok. Tím pádem… Kdybych zdroje připojovala sem, měla bych je po ruce během doby, kdy se dané oblasti budu věnovat. Nevýhoda by mohla být, že pak by to procházení zdrojů vyznívalo jako úkol.

Proč bych to měla napojovat na oblasti zájmu? Co mi to přinese? Když zdroj napojím na oblast zájmu, tak když se budu chtít posunout v dané oblasti, mohu se podívat na seznam příslušných zdrojů. Hm. That doesn’t sound good enough.

Ono popravdě to napojování jen na oblasti (ať už jedny nebo druhé) je takové vague. Není to moc motivační si ten zdroj projít. Je to takový rozvoj pro rozvoj. Learning for learning. Rešerše pro rešerši. Takové umělé důvody. Mnohem více motivační je projít si zdroje, které jsou napojené u nějakého projektu či permanentní poznámky, kterou chci posunout dál.

Aha. Takže už asi mám odpověď. Nebudu to napojovat ani na jednu z oblastí. Aspoň ne teď, protože v tom nevidím žádný velký užitek. Mým cílem bude během přehledového nachytření identifikovat projekty a permanentní poznámky, kde by se mi zdroj mohl hodit a tam je nalinkovat. A pokud žádné nenajdu, tak to napojení prostě nechám prázdné.

Naopak bych pak mohla udělat i reverzní check. Když budu vytvářet novou permanentní poznámku či projekt, tak si projít seznam zdrojů, které už prošly přehledovým nachytřením, a podívat se, jestli se mi zde nehodí. Pokud ano, tak je se zdrojem propojím a zdroji tak zvýším hladinu síly jeho proč — proč bych si jej měla přečíst.

Dočetli jste až sem? Tak to už se asi nevyhnu tomu, že se musím přiznat, že jsem se včera nenachytřovala. Shame on me. Na svou obranu: Byla jsem celý den na zkoušce ve škole a prostě jsem se k tomu nedostala. Nehroutím se. Dneska to napravím.

📙 Stardate 07-02-2024

Cítím, že mě moje šablona ideálního dne začíná omezovat. Nějak se mi zkomplikovala. Rozfragmentovala.

Asi jako když si nastavíte nějaký jednoduchý systém organizace nějakého šuplíku a nějakou dobu je to krásný a jednoduchý, ale za pár měsíců se tam začnou objevovat věci, co tam nepatří. A pak jich je víc. A víc. Až je v tom šuplíku v podstatě zase bordel. Doufám, že se tohle neděje jenom mně.

Anyway. Tato chvíle je ideální čas na změnu. Na zásah. Restart. Začnu otázkou: Jak by, Eliško, vypadal tvůj plán ideálního dne, kdyby to bylo faaaakt jednoduchý?

Hm. Asi by vypadal takhle, Eliško:

• 9.00–14.00 (5 hodin) práce
• 14.00–15.00 oběd + meditace
• 15.00–16.00 běh/procházka
• 16.00–18.00 (2 hodiny) práce
• 18.00–19.00 večeře

Takže mám k dispozici 7 hodin na práci, která je během dne rozdělená do dvou bloků. Na každý takový ideální den si pak napíšu seznam tří big wins a tří small wins, kterých bych během toho dne chtěla dosáhnout.

Můj dnešní big win je třeba pracovat 3 hodiny na kurzu o tvorbě poznámkového systému pro Melvila. Jedním ze small wins je pak připravit otázky, na které se budu ptát příští týden u bakalářských státních zkoušek, a poslat je předsedovi.

Tak uvidíme, jak mi to bude vyhovovat. Pokud ano, dávalo by pak možná smysl upravit si time management systém, abych si mohla vyfiltrovat v Roamu všechny possible small wins, ze kterých bych pak vybírala ty top tři pro dnešní den. Hm.

A ještě ale přemýšlím, jestli bych to nějak nezkombinovala s tím, že bych chtěla mít v rámci týdne určené, kdy se budu věnovat svým oblastem (area of responsibility). Jakože aby se mi nestalo, že nějakou z nich zanedbávám. No uvidíme, to ještě musím promyslet. Nechci to komplikovat hned ze začátku.

Co se týká včerejšího nachytření, tak si nedávám zlatého bludišťáka, ale jen obyčejného. Nachytřovala jsem se, ale jen rozborově — čtení a poznámkování knihy How to read a book (affiliate link), 29 minut. Dnes mám ale v big wins naplánováno věnovat se zpracování poznámek z této knihy. Tak snad. Fingers crossed.

📗 Stardate 08-02-2024

Dvě věci. Ne. Tři.

Nejprve bych chtěla říct, že jsem se včera nachytřovala. 32 minut. Zpracovávala jsem poznámky z knihy How to read a book (affiliate link). Přesně tak. Zpracovávala. A zcela neperfekcionisticky. Začala jsem někde od dvou třetin toho, kde mám aktuálně dočteno. Řídila jsem se čistě pocitem, nad čím mám chuť si popřemýšlet.

Tak. Teď ta druhá věc. Morning pages.

Nedělala jsem k tomu zatím žádnou rešerši, ale co si tak pamatuji, tak u morning pages jde o návyk ráno vyprázdnit hlavu psaním. V podstatě něco jako psaní deníku, které už praktikuji. To jsou takové morning pages pro osobní rozvoj. Pak je tu ale ten profesní rozvoj. A i k tomu by se dal návyk morning pages použít.

Jestli jsem to správně pochopila z jednoho z našich předešlých hovorů se Sönkem, tak on návyk morning pages ve svém poznámkovém systému používá. K profesnímu rozvoji toho, o čem si píše v zettelkasten.

Já si návyk morning pages pro profesní rozvoj představuji tak, že se prostě ráno sama sebe zeptám, co se mi honí hlavou v souvislosti s úvahami a tématy, které rozvíjím ve své zettelkasten. A o tom budu psát.

Tyhle morning pages zůstanou pak na denní stránce v Roamu a mohu i nemusím z nich něco použít. Můžu na základě nich vytvořit nějakou permanentní poznámku, můžu je propojit s permanentními poznámkami či zdrojovými poznámkami. Ale nemusím. Cílem není je napsat a pak zpracovat, ale spíš trénovat přemýšlení a psaní. A ano. Občas na něco během toho přijít.

Dneska jsem to vyzkoušela a přijde mi to zatím celkem fajne. Jen si musím dát pozor, aby to nesklouzlo k tomu, že se budu uchylovat k psání těchto nestrukturovaných záznamů namísto psaní permanentních poznámek.

Tak a ta třetí věc…

… ta třetí. No. Tak tu už jsem mezitím zapomněla. Tak nic.

📕 Stardate 09-02-2024

Kdo byl včera a dneska marnej a nenachytřoval se? That’s right. Eliška. Intervenci zahajuji okamžitě!

Když si tak přemýšlím a koukám zpátky tady do deníku… Tak to, kdy mi poznámkování fungovalo pravidelně, bylo ve chvíli, kdy to byla moje první intelektuální činnost dne. Vstávala jsem brzy a ještě předtím, než začal denní šrumec, jsem si odpoznámkovala. Pak jsem ale s tímhle režimem začala experimentovat a šlo to do kopru.

Vracím se tedy k osvědčenému: Hned ráno (jako první činnost na počítači) se, alespoň 25 minut, budu věnovat tvorbě nových permanentních poznámek nebo rozpracovávání existujících.

📗 Stardate 12-02-2024

Iterovat, iterovat, iterovat. To je správný postup při budování systému. Občas je ale to nejlepší, co mohu v rámci iterace udělat, prostě všechno smazat a začít znovu a lépe. Samozřejmě se znalostmi a zkušenostmi z těch iterací předchozích. Takže to není pouhý restart. Ale informovaný restart.

V této situaci se teď nacházím se svou částí nachytřovacího systému, která se týká zpracování knih. Už jsem ten proces několikrát iterativně vylepšovala, až mi z toho začalo vznikat trochu Frankensteinovo monstrum. Rozhodla jsem se tedy začít znovu na zelné louce (mám tu překlep, ale je to docela vtipný, tak ho tu nechám). Nezatížená dosavadní podobou systému.

A první knihou, na které si to vyzkouším, bude kniha Vitamín L (affiliate link), kterou jsem o víkendu dočetla. Při čtení jsem si dělala poznámky na okraj, marginálie. Aktuální fáze: Cítím nadšení, že mi ty myšlenky mohou zlepšit život! Ale… Vím, že se tak nestane, když tu knížku jen tak teď vrátím do knihovny. Ne. Potřebuju se k těm poznámkám vrátit a něco s nimi udělat.

Ale co? Co s těmi poznámkami udělat? That’s the question.

Říkám si, že bych zkusila přístup iterativního zpracování knih. Z každé kapitoly bych vzala jednu myšlenku či jeden akční krok a pracovala na tom, abych je začlenila do svého života. Samozřejmě bych tyto myšlenky také pečlivě opoznámkovala ve svém systému. Teprve když bych měla pocit, že jsou ty myšlenky už přirozenou součástí mého života a zároveň bych cítila, že chci víc, tak bych se ke knize vrátila a znovu si z každé kapitoly zkusila odnést nějakou další myšlenku, či prohloubit ty stávající.

Tenhle způsob by mi mohl pomoci s věčným dilematem, že zpracování knihy vlastně není nikdy hotové. Fáze čtení má jasný konec. Prostě otočím poslední stránku. Ale kdy je kniha zpracovaná? Kdy je opoznámkovaná? Kdy je hotovo? Jak vypadá hotovo? Krčím rameny.

Podle mě není úplně hotovo nikdy. A právě ten můj progresivní způsob vstřebávání myšlenek by mi v tomhle mohl pomoci. Mohl by mi pomoci překonat ten nepříjemný pocit, že nemám hotovo. Budu mít totiž hotové jednotlivé iterace. Jen těch iterací bude prostě neomezený počet. A dělat je budu do té doby, dokud mi budou dávat smysl.

Tento progresivní způsob zpracování knih si představuji jako progresivní načítání obrázku na webu při pomalém připojení. Nejprve ty myšlenky z knihy načtu ve velkých pixelech — první iterace, kdy si z každé kapitoly vezmu jednu myšlenku. Pak po nějakém čase obrázek (tu knihu) načtu podrobněji, zvýším rozlišení — to bude druhá iterace. A tak dále.

Bude to fungovat? Nemám tušení. But that’s what makes it exciting and fun.

📗 Stardate 13-02-2024

Dnes jsem poprvé zkoušela u státních závěrečných zkoušek. Cenné zkušenosti do mého životního portfolia. A dokonce jsem byla svědkem obhajoby bakalářské práce o holografickém poznámkování. Cool!

Nevýhoda? Vstávala jsem ve 4 ráno a stejně jsme neměla čas před začátkem státnic poznámkovat. Tak aspoň teď, ve 20:17, si tu v autobuse cestou domů odložím záznam, že jsem včera poznámkovala — 25 minut jsem vylepšovala stávající permanentní poznámku (s názvem poznámka).

A teď? Teď jdu s notebookem na klíně odpoznámkovat v autobuse těch dnešních 25 minut. Wish me luck. Telefon už mi stihnul zapadnout mezi sedačky.

📗 Stardate 14-02-2024

Jako se před výkonem rozklusávají sprinteři, tak by se podle mě měli před prací rozklusat i knowledge workers.

Botasky ale můžeme nechat doma. My, knowledge workers, si potřebujeme rozklusat mozek. A podle mě je jedním z vhodných nástrojů psaní morning pages. Před pár dny jsem tu už o nich psala, pamatujete?

Dneska jsem to znovu vyzkoušela. Přes víkend a během prvních dvou hektických dnů na startu týdne jsem ale stihla na existenci tohoto nástroje zapomenout. How typical, Eliško. Naštěstí jsem si ale o morning pages zapsala poznámku do své šablony ideálního dne. Když jsem tedy dnes šablonu spustila, připomněla jsem si to.

Aha, morning pages. Hm. To jsem chtěla dělat no. Ale jak se to vlastně dělá správně? No nevadí, prostě si tady napíšu odkaz na stránku 📕 captain’s log, dám v Roamu focus jen na tento blok, odsadím a budu psát, co mě napadne (v souvislosti s tématy obsaženými v mé zettelkasten).

No a psala jsem. Psala jsem půl hodiny. Nejprve o ničem moc zajímavém, ale postupně jsem se začala něčemu blížit a můj mozek se rozehřál. Jako když máte pejska na procházce a on si tak nenuceně očuchává krajnici, ale po chvíli něco zvětří a začne táhnout na vodítku jako smyslů zbavený. Asi tak jsem si připadala. Jako ten pejsek. Cítila jsem jak se z nudného a pomalého „no tak si tady píšu“ stává rychlejší a rychlejší bušení do klávesnici — rychle, rychle, než mi ta myšlenka z hlavy vyklouzne.

Když jsem své morning pages dopsala, dala jsem si ještě chvíli a prošla svůj výstup. Hledala jsem části, které má smysl propojit a poslat budoucí Elišce. Části, které by se jí mohly hodit — někde v projektu, u některé z permanentních poznámek a podobně.

It felt good. Můj mozek je rozklusán. Let’s do some work.

Tak ale ještě pár slov k včerejšímu nachytření. Včera v tom autobuse bylo poznámkování dost tragické. Navíc jsem byla 16 hodin na nohou a pořád něco řešila. Ale dala jsem to. 25 minut. Nutno ale podotknout, že jsem se omezila jen na velmi lehké vylepšování stávajících permanentních poznámek. Ale i to se počítá, že?

Ano, Eliško. Every. Day. Counts.

📗 Stardate 15-02-2024

U každého informačního zdroje mám v metadatech sekci s názvem „Why bother, Eliško?“.

Mým cílem je u této sekce přemýšlet nad tím, proč je pro mě vlastně zdroj zajímavý. Proč bych se měla obtěžovat ho číst a zpracovávat z něj poznámky. Obojí stojí čas a energii. Tak proč bych se měla obtěžovat?

Na tuhle otázku odpovídám několika způsoby.

Zdroj propojím s nějakým projektem. U projektu mám pak úplně stejnou sekci a mám tedy na tomto místě zvědomeno, proč dělám daný projekt. Tedy projektové proč se pak vlastně stává i tím proč pro daný informační zdroj. Protože daný zdroj pomáhá k realizaci toho projektu, tedy pomáhá k realizaci jeho proč.

Zdroj propojím s některou z permanentních poznámek. U permanentních poznámek sice nemám sekci „Why bother, Eliško?“, ale to nevadí, protože jejich proč se odvíjí od toho, proč si vůbec tvořím zettelkasten. Proč si píšu permanentní poznámky. Toto proč se pak tedy opět přenáší k danému zdroji, když ho s některou z permanentních poznámek propojím.

No a třetí možností je, že je zdroj relevantní k nějaké z mých oblastí (zájmu či zodpovědnosti)…

… Hmm. Teď jsem chtěla napsat, že v takovém případě to s tím nepropojuji a dělám něco jiného. A to mi připomnělo, že už jsem o tom tady psala, že? Kdy to bylo? Jo, Stardate 06-02-2024.

No. Teď si říkám, že kdybych to propojila, tak bych pak měla rychle po ruce seznam literatury, který bych mohla třeba publikovat jako odpověď na otázku — zdroje, které mi pomohly posunout se v oblasti X. Třeba Top 10 zdrojů o personal information managementu, které jsem četla tento rok či měsíc. Hm. Hm. To je dobrý. Tak asi jsem našla důvod, proč začít propojovat zdroje s oblastmi. Jako moc práce navíc to nebude, ten seznam mi tam překážet nebude a kdybych zjistila, že to nepoužívám, tak to zas můžu přestat dělat. Oukej.

Tak jo. Chtěla jsem napsat ještě něco o tom, jak hledám to své proč konkrétněji, když to jen propojím s oblastí (zájmu či zodpovědnosti). Protože to je podle mě málo. To je slabá motivace. Je potřeba jít hlouběji. Ale o tom až zas někdy příště… Time is running out.

Ještě si sem odložím informaci, že jsem se včera nachytřovala. 31 minut jsem psala permanentní poznámku Jak na systematický seberozvoj? a 25 minut jsem psala morning pages, které si myslím také do nachytřování mohu začít počítat.

📗 Stardate 16-02-2024

Dnes bohužel časové podmínky nejsou nejvhodnější, takže jen krátký report.

Včerejší nachytření proběhlo (good job, girl) — 27 minut jsem psala morning pages a 26 minut jsem zpracovávala poznámky z knihy Vitamín L (affiliate link).

A víkend před námi! Užijte si ho, odpočiňte si a na počtenou v pondělí 🖖.

📗 Stardate 19-02-2024

Jak daleko mám zajít při zpracování poznámek z knih?

Hned dám příklad. Nejprve ale děj trochu uvedu…

… Bylo, nebylo. Dnes jsem zpracovávala poznámku z knihy Vitamín L (affiliate link). Byla to jedna z těch poznámek, která nesouvisí s obsahem knihy. Byla to spíš taková nesouvisející, knihou inspirovaná poznámka. Konkrétně jsem si při čtení zapsala: „obsah – inspirace na strukturu edukačního kontentu“ a tuto poznámku jsem doplnila printscreenem obsahu knihy. Proč jsem si udělala tuhle poznámku? Mám totiž již ve své zettelkasten poznámku s názvem Jak strukturovat edukační obsah? a strukturování této knihy se mi líbilo, a tak jsem si řekla, že bych se nad tím chtěla více zamyslet a obohatit svou již existující permanentní poznámku.

Tak. Konec úvodu do děje. Teď přichází ta hlavní zápletka: Jak daleko mám zajít při zpracování poznámek z knih?

Vysvětlím. Jde mi v podstatě o množství času a úsilí, které mám do zpracování poznámky investovat. Dva extrémy vypadají takto:

• Minimalismus. Poznámku pouze prolinkuji s cílovou poznámkou, přidám štítek todo a odložím důkladnější zpracování poznámky na chvíli, kdy se té cílové poznámce budu potřebovat věnovat. Výhoda? Hotovo do pár vteřin. Nevýhoda? Kumulování half-baked poznámek. Kvalita (a přínos) cílové poznámky vyroste pouze o procento.
• Maximalismus. Otevřu si cílovou poznámku. Tu poznámky z knihy zde pečlivě zapracuji a zároveň využiju čas, že jsem na této permanentní poznámce a dokončím nějaké todo z minulosti, začistím ji a více rozpracuji. Výhoda? Vysoký nárůst kvality této poznámky. Nevýhoda: Vysoká časová náročnost, která může být i pár hodin.

Co s tím?

No. Když budu každou zdrojovou poznámku zpracovávat hodiny, pak nevyhnutelně přijde pocit, že mi celkové zpracování bude trvat tři a půl tisíce let, a tak se mi do toho bude chtít méně a méně. Takže extrémní cesta, co nejdůkladnější zpracování, podle mě není ta správná. Alespoň ne vždy.

Jak už to tak s extrémy bývá, sweet spot zpravidla leží někde uprostřed. Není ani černý, ani bílý. Tedy ve většině případů budu držet asi tento přístup: Zdrojovou poznámku zapracuji (či linknu, ale přidám více vysvětlující komentář, proč je to relevantní). Cílovou poznámku trochu posunu, ale nebudu to přehánět. To je pro většinu případů. Občas ale využiji asi i některý z výše zmíněných extrémů. Ale mělo by se jednat jen o procenta zdrojových poznámek.

Tak. A co tvé statistiky nachytření, Eliško? Oh. Thank you for asking. V pátek proběhlo — 25 minut jsem zpracovávala poznámky z knihy Vitamin L. O víkendu jsem se k nachytřování nedostala. Což nevadí, nebylo to v plánu. Víkendy mám volné. I když…

Byla jsem v neděli v kině na filmu One Life a zapsala jsem si po filmu dvě poznámky, takže jsem se možná přece jen nachytřovala i o víkendu?

📗 Stardate 20-02-2024

Eliška včera: Wow! Tenhle týden bude boží! Udělám takové množství práce. Posunu kurzy pro Melvila, Seduo i Sönkeho. Nasaju spostu nových znalostí. I’m ready! Nic mě nezastaví. I’m fucking unstoppable!

Eliška dnes ráno: Au. Cože? Mě jako bolí v krku? Cože? Mě bolí celá Eliška? Do háje! Tak já mám konečně takový úžasný týden před sebou, kdy mám v plánu udělat takové množství práce a ono mě zradí moje tělo? Já onemocním? Se na to můžu… Jsem chudinka. Svět je nespravedlivej.

Taky Eliška. Taky ještě dnes ráno, ale o pár nádechů a výdechů později: Všechno, VŠECHNO, co se děje, v sobě skrývá nějakou příležitost. A pokud ji nevidím, tak jen proto, že jsem ještě nehledala dostatečně usilovně. Jinými slovy to, že mě bolí v krku a jsem rozbitá, je vlastně dobře. Protože mám díky tomu příležitost… Protože mám díky tomu příležitost… příležitost… (během dneška vymyslím, jaká ta příležitost vlastně je).

Statistika včerejšího nachytření: Proběhlo. 31 minut morning pages — a na základě toho jsem vylepšila jednu stávající permanentní poznámku. Pak 28 minut zpracování zdrojových poznámek z knihy Vitamín L (affiliate link).

📗 Stardate 21-02-2024

Asi jsem přišla na to, jakou příležitost mi ten můj včerejší pokles energie přinesl.

Jak jsem vám byla unavená, tak mi šla práce pochopitelně pomalu. A tak přišel — lightbulb 💡 moment. Došlo mi, že nemám na tvorbu kurzů nekonečně mnoho času. Došlo mi, že bych si přece jen měla dát nějaký termín (rozumný, ne šibeniční) a naplánovat si (alespoň rámcově), kdy se čemu budu věnovat.

Heuréka! Eliška objevila Ameriku.

Hlavním podnětem pro mě bylo to, že teď dělám na rešerši pro kurz pro Melvila a potýkám se s typickým problémem ukončení rešerše — Kdy rešerši utnout a přesunout se k tvorbě?

Shodou náhod jsem v rámci rešerše poslouchala podcast od Cala Newporta a on se tam přesně této otázce věnuje. Jako řešení nabízí (překvapivě) právě deadliny. Je třeba si prý vytvořit u projektu zdravé napětí: This thing needs to be good but I can’t take too long.

Podle Cala si prý po nějaké době tvůrce vybuduje intuici (gut feeling), která mu pomůže rozpoznat moment, kdy už má materiálu dost a může se od rešerše přesunout k tvorbě.

Na druhou stranu si ale říkám, že tvorba obsahu není lineární. Není to o tom, že by byla rešerše a pak psaní. Ono se to prolíná. Chvilku něco rešeršuju a pak dostanu nápad, jak bych mohla uvést nějakou lekci. Tak to jdu napsat. Pak zase rešeršuju a najednou mě napadne, jak bych mohla strukturovat modul v kurzu. Tak to jdu udělat. Ale vždy je asi nějaká činnost ta hlavní a od ní přeskakuju občas k té další. Začíná se tím, že hlavní je rešerše. Pak je hlavní činností psaní. V obou případech jsou ale tyto činnosti proloženy mikro přeskoky k té činnosti druhé.

Hm. Hodně mi tohle všechno přivolává vzpomínky na doby, kdy jsem pracovala na disertaci. Dělala jsem to přesně tak, jak jsem se to nakonec včera rozhodla udělat i s kurzy. Jen jsem se tomu nějak asi podvědomě vyhýbala, protože jsem měla s disertací (a tedy tímto způsobem organizace práce) spojených spoustu negativních pocitů.

Každopádně. Závěrem. Včera jsem si udělala harmonogram práce na kurzech, ale i přípravy na rozhovory a přednášky, které mě čekají. A mám z toho opravdu dobrý pocit.

Včerejší nachytření. Ráno 35 minut morning pages — přemýšlela jsem o collector’s fallacy. Pak 29 minut zpracování poznámek z knihy Vitamín L (affiliate link). Později jsem pak poznámkovala i v rámci přípravy kurzu pro Melvila.

📗 Stardate 22-02-2024

Strukturované vs. nestrukturované poznámkování. Soustředěné poznámkování vs. volné poznámkování.

Soustředěné poznámkování je o tom, že mám pro poznámkování stanovený nějaký cíl — chci posunout tenhle či tamten projekt a poznámkování mě k tomu posune.

Volné poznámkování je o tom, že si poznámkuji, o čem chci. Nemám žádný cíl. Je to curiosity-driven. Může se to týkat něčeho, co řeším v rámci projektů, ale nemusí. Téma volného poznámkování neplánuji dopředu. Rozhoduji se až v danou chvíli podle toho, na co mám chuť.

Hm. Ale asi nemusí být špatné mít pro volné poznámkování nějaký seznam poznámkovacích promptů. Jakože když potřebuji trochu pomoci zažehnout tu inspirační jiskru.

Připomíná mi to myšlenku z knihy Šťastnější (affiliate link). Konkrétně tu, že ke spokojenosti člověk potřebuje mít cca dvě hodiny nestrukturovaného (volného) času denně, kdy si dělá, co chce. Psala jsem o tom tady: Stardate 18-11-2023.

Moje hypotéza je, že ke spokojenému nachytření (a poznámkování) bychom měli mít denně k dispozici nějaký čas, kdy se nachytřujeme a poznámkujeme si, co chceme. Kdy se věnujeme poznámkování volnému. (A tento čas se vlastně započítává do toho času, kdy si děláme, co chceme.)

Já mám v tuhle chvíli na volné poznámkování vyhrazených 50 minut (dvě pomodora) ráno každý všední den.

Jo. A ještě mě napadl teď další argument, proč volné poznámkování zařadit. Ocituji svou permanentní poznámku: Nápady přicházejí nejlépe v době, kdy mysl ponecháme volnost. Při volném poznámkování má mysl volnost.

Včera jsem se nachytřovala 54 minut — v rámci psaní morning pages jsem rozpracovávala jednu z letmých poznámek. Přemýšlela jsem si nad outliner-hub poznámkami. Což je typ permanentních poznámk, které používá Sönke. Přemýšlela jsem nad charakteristikou těchto poznámek a co může přivést jejich (ne)zavedení do systému.

Jo a dneska jsem vydala nový článek. Viděli jste ho?

📗 Stardate 23-02-2024

Dneska jenom krátce, protože dnes nesnáším lidi. No offense. 😁

Včera jsem 42 minut věnovala volnému poznámkování — vylepšovala jsem nějaké permanentní poznámky asi, ale teď už si nevzpomínám jaké. Pak jsem ještě 16 minut zpracovávala poznámku z knihy Vitamín L (affiliate link).

📗 Stardate 26-02-2024

V pátek jsem se nachytřovala 31 minut, ale bylo to trošku vynucené, protože jsem měla celkově bad day. Vzpomínáte? To byl ten den, jak jsem psala, že nemám ráda lidi.

Trošku jsem si nad tím reflektovala a podělím se tady o to s vámi, protože se to vlastně týká budování poznámkového systému — konkrétně divize plánování a time managementu.

Na pátek jsem neměla v podstatě v plánu nic časově sensitivního — co bych musela dělat v jistou hodinu. Tedy žádné schůzky, cally, nic. Začala jsem tedy ten den tak, jak začínám každý takový den: Spustila jsem šablonu svého ideálního dne. No. Ale pak to začalo dřít.

Prokrastinovala jsem. Pocity frustrace narůstaly. Štval mě celý svět.

Proč? Vždyť je všechno dobrý! Mám den, který si mohu udělat podle sebe, mohu si jet podle svého vyňuňaného denního rituálu. Tak proč mám k sakru blbou náladu a sklony prokrastinovat?

Po asi dvou hodinách vztekání se a nucení se do práce jsem to vzdala. Podvolila jsem se emocím. Zastavila jsem se a zeptala se: Okey! Tak co tedy potřebuješ, Eliško? Co chceš dělat?

A odpověď přišla celkem záhy — nemám chuť sedět u počítače. Mám chuť uklízet. Fyzicky. V domácnosti.

Nejprve jsem se té myšlence bránila. Uklízet? Dopoledne? To jako vážně? V době, kdy jsem nejproduktivnější v duševní práci?

No ale nakonec jsem povolila a prohodila duševní práci za fyzickou. A pocity frustrace se postupně během den rozpouštěly a rozpouštěly… Až později přišla — spokojenost. Naopak kdybych se nepodvolila, tak nejenže pracovně neudělám téměř nic (protože prostě s blbou náladou se mi duševní práce dělá opravdu špatně), ale ještě bych byla celý den nespokojená.

Takeaway? Občas jsou dny, kdy denní rituál budu potřebovat ad-hoc upravit. Možná budu cítit, že prostě jen chci prohodit dva časové bloky. Možná budu chtít jít pracovat k rybníku i za cenu, že nebudu tak produktivní. Je. To. V pořádku. Občasné porušení rituálu občas evidentně potřebuji, abych sama sebe ujistila, že jsem stále paní svého času a nikoliv otrokem rituálu a omezení.

Takže si dávám do denní šablony prompt — feelings check-in: Jsi dneska, Eliško, v pohodě s tímto rituálem, nebo bys ráda udělala něco jinak?

A tak mě napadá, že i z tohoto důvodu je lepší plánovat den ráno a nikoliv večer. Protože až ráno mám k dispozici ty aktuální pocity, jak bych ten den chtěla mít. Hm.

📗 Stardate 27-02-2024

Progresivní zpracování knih. O tom už jsem tady někdy psala, ne?

Každopádně myšlenka je taková, že když mám knihu, kterou čtu za účelem seberozvoje (není to třeba za účelem složení nějaké zkoušky či rešeršování tématu k nějakému projektu), pak ji zpracovávám tak, že si z každé kapitoly osvojím jen jednu myšlenku. V první iteraci. Teprve po osvojení a při touze získat z knihy víc, se ke knize vrátím a postup opakuji.

Teď si říkám, že jsem o tom už fakt psala… Moment. Najdu to. No jasně. Stardate 12-02-2024.

Co se za těch několik dní změnilo? Momentálně testuji tuto techniku na knize Vitamín L (affiliate link). Knihu jsem přečetla a teď si z každé kapitoly vypisuji jednu myšlenku a zamýšlím se nad aplikací této myšlenky do svého života — Co bych mohla pro osvojení této myšlenky udělat? Odpovědi jsou různé. Někdy je to o novém návyku a vymyšlení, jak ho zakomponovat do svých každodenních rituálů. Někdy je to o vytvoření nové permanentní poznámky. Někdy o vytvoření flashcard. A někdy je to jen o jednorázovém úkonu, který provedu.

Každopádně. Nad čím se teď zamýšlím je, že by možná bylo lepší pro tenhle způsob zpracování knih používat semisynchronní poznámkování místo asynchronního.

Výhoda semisynchronního přístupu? Jednoznačně motivace. Jak budu knihu číst, tak už zároveň budu pociťovat benefity. Dočtu kapitolu a hned si z ní vyberu jednu myšlenku a na jejím osvojení začnu pracovat. Výhodu vidím i v tom, že kdybych ztratila o knihu postupně zájem a nedočetla ji, tak ty myšlenky z předchozích kapitol už budu mít zpracované. Další výhoda je, že si takto nevytvářím pro sebe velký úkol — kniha je dočtená, teď ji zpracujeme. To zpracování je pomalejší a protahuje se. I když beru z každé kapitoly jen jednu myšlenku. A když je něco pomalé, tak je to demotivační. Tím, že bych proložila čtení a osovojování, by se ta pomalost rozmělnila v rámci rychlosti čtení.

Nevýhoda semisynchronního postupu? Nemám ještě o knize ucelený obrázek, což by mohlo vadit v případě, že kapitoly nejsou úplně samostatné. Mohlo by to také vést k prokrastinaci čtení — „teď je na řadě poznámkování, tak to tu knihu radši nechám ležet, na to teď nemám sílu.“ to bych si mohla říct místo toho, abych si vzala prostě knihu do ruky a četla. Hm.

Ale už dost reflexe a pojďme na trochu té nachytřovací statistiky.

Včera jsem se 26 minut věnovala přemýšlení v rámci svých morning pages — asi bych si měla začít psát, o čem jsem přemýšlela, protože si to nevybavuju, a nemůžu o vám o tom tak poreferovat. Pak jsem 31 minut zpracovávala myšlenky z knihy Vitamín L. Nachytření probíhalo i v rámci dopoledního pracovního bloku, kdy jsem se věnovala rešerši pro kurz o budování poznámkového systému pro Melvila.

📗 Stardate 28-02-2024

Dneska jsem si v rámci morning pages přemýšlela nad propojováním informačních zdrojů s permanentními poznámkami a projekty.

Řekla jsem si, že tento záznam udělám trochu netradičně. Ukážu vám své surové přemýšlení (necenzurované, včetně překlepů a chyb). Abyste věděli, jak to vypadá předtím, než to dávám sem. Protože když si přemýšlím v Roamu, tak nepíšu klasický lineární text. Ne. Hodně využívám odsazování. Postupně se díky němu nořím hlouběji a hlouběji do svých myšlenek, což mou mysl tak nějak vede k tomu, aby konvergovala k řešení.

Výstupem mého přemýšlení v Roamu je také často nelineární text — ve smyslu, že za jedním odstavcem mohou následovat klidně dva na stejné úrovni, nikoliv pouze jeden. Jsou to pak jakoby dva různé směry, dva různé train of thoughts, které z předchozího odstavce vedou. V dnešním příkladu to tedy zrovna není, ale jinak se mi to stává celkem často.

Každopádně. Dnešní reflexi tedy přidávám formou obrázku.

A ještě k včerejšímu nachytření. Tak copak to tu máme… Ach, ano. 34 minut přemýšlení v rámci morning pages, pak 17 minut zpracování poznámek z knihy Vitamín L (affiliate link), dále rešeršování několika informačních zdrojů v rámci práce na kurzu pro Melvila během dopoledne a k večeru jsem 59 minut četla knihu How to win friends and influence people (affiliate link). Včerejší den považuji za úspěšný.

📗 Stardate 29-02-2024

Eliška v 7:30: „Tak já si tu dám své dvě pomodora curiosity driven work.“

Zettelkasten: „Chramst.“

Eliška v 13:47: „Cože? To už mám jít obědvat za chvíli?“

Dneska mě zettelkasten sežrala i s ponožkama. I podprsenkou. A s hrnečkem čaje. Byla. Jsem. Sucked. In. Doslova. Vypadalo to dost hororově. Asi takhle…

Jen pro pořádek: já jsem v tom videu výše vyobrazená jako chlapeček, ne holčička. Chápeme se, nebo jo?

Každopádně. Au. I když to uvnitř bylo fakt krásný, tak to bylo opravdu intenzivní. Až mě to teď bolí. Jako mentálně. Fakt cítím, jak jsem se duševně vyčerpala. A taky ověřuji Newportovu (neoriginální) myšlenku z knihy Hluboká práce (affiliate link), že maximum pro kognitivně náročnou práci je asi 4 hodiny denně:

V přelomovém článku na toto téma z roku 1993 s názvem „The Role of Deliberate Practice in the Acquisition of Expert Performance“ (Role vědomého tréninku při dosahování expertních výkonů) věnuje Ericsson část textu zkoumání, co nám vědecká literatura říká o kapacitě jednotlivce vykonávat kognitivně náročnou práci. Ericsson uvádí, že pro začátečníka se zdá být maximem zhruba jedna hodina intenzivního soustředění denně, zatímco u experta může maximum dosahovat až čtyř hodin–ale zřídka více.

—Cal Newport, Hluboká práce

Já si naměřila 4 hodiny 18 minut čistého času. A jsem fakt grogy. A to jsem si dávala i přestávky. Jako ne úplně pravidelné jak bych měla, protože jsem se kolikrát z toho flow fakt nemohla odtrhnout, ale dávala. Důkaz obrázkem.

Uf. A ještě to včerejší nachytření pro statistiku: Proběhlo, asi 55 minut ráno. Večer jsem pak ještě rozposlouchala díl Baťovin na (opakované :)) doporučení od Táty Geeka.

📗 Stardate 01-03-2024

Nejprve si dejme pro pořádek včerejší nachytřovací statistiku: 4 hodiny a 18 minut jsem se věnovala tvorbě permanentních poznámek. Tak. Hotovo. A teď to důležitější…

Hráli jste někdy kanastu?

Úspěch hráče kanasty se odvíjí od toho, kolik karet má na konci hry vyloženo na stole. A jak kvalitní tyto karty jsou (čistá kanasta, špinavá kanasta, pětky, šestky, esa…). Nezáleží na tom, co drží v ruce. Ne. To je mu naopak ještě ke škodě, protože hodnotu karet, které drží v ruce, po ukončení hry odečítá.

S poznámkovým systémem je to jako s kanastou.

V konečném důsledku vůbec nezáleží na tom, kolik poznámek máme ve svém systému. A jak kvalitní a krásné naše poznámky jsou. Ne. Jediné na čem záleží je kolik toho vyložíme na stůl a v jaké kvalitě. Tedy jediné měřítko pro úspěšnost poznámkového systému je množství a kvalita outputu, které nám systém pomáhá vyprodukovat.

Outputu. Outputu. Co je to ten output vlastně, Eliško?

Output může být samozřejmě nějaká publikace jako článek, prezentace, kniha, video, kurz a podobně. Ale já za output považuji i to, když mi poznámky v systému pomohou udělat informované rozhodnutí nebo když si díky nim osvojím nový návyk či když mi pomohou bez stresu zrekonstruovat byt…

Sönke na tohle téma řekl následující: „Důležité je zamyslet se nad požadovaným výsledkem, kterého chcete dosáhnout. […] Osobně publikaci [já to nazývám output] vnímám jako moment porozumění k určitému okamžiku, kterou sdílíte s ostatními. Může mít podobu článku, přednášky, příspěvku na blogu, ale třeba také rozhovoru s partnerem, prezentace v zaměstnání nebo třeba i přehledu o svém pokroku se sebou samým.“

Každopádně. Output je all that matters. Když budu morbidní a řeknu, že zítra umřu, tak je úplně jedno, kolik rozepsaných publikací mám ve svém systému, protože tyhle publikace nevznikly a nikomu nepomohly!

Zním trochu frustrovaně? To protože jsem. Už nějakou dobu jsem se totiž hlavně soustředila na budování systému a už ne tolik na publikování. Guess what? Tím ale hodnota mého systému vlastně klesala!!! Každým dnem byl méně a méně hodnotný.

Super duper nabušený systém, který produkuje nula publikací/outputu je vlastně horší než ten nejhorší systém na světě, se kterým člověk produkuje průměrný výstup.

Au. Tohle uvědomění bolí. Proto si to dejme pro jistotu třikrát…

Poprvé: Jediné měřítko pro úspěšnost poznámkového systému je output (kvantita a kvalita).

Podruhé: Jediné měřítko pro úspěšnost poznámkového systému je output (kvantita a kvalita).

Potřetí: Jediné měřítko pro úspěšnost poznámkového systému je output (kvantita a kvalita).

📗 Stardate 04-03-2024

Nejdříve kvalita pak kvantita, nebo nejdříve kvantita pak kvalita?

To je dilema, které mě při budování poznámkového systému provází na každém kroku. Při psaní permanentních poznámek — soustředit se nejprve na dovednost psát kvalitní poznámky při nižší kvantitě (tedy napsat třeba jen jednu denně) a teprve až když to odladím, tak pak navyšovat jejich počet? Při publikování — publikovat hodně a kvalitu ladit postupně? Nebo publikovat málo, ale kvalitně a kvantitu navyšovat postupně? Čtení knih. Měla bych číst hodně a kvalitu zpracování postupně odlaďovat? Nebo číst méně, ale více času věnovat kvalitě zpracování těch knih?

Kvalita pak kvantita. Tady podle mě hrozí zaseknutí se na ladění kvality. A že člověk nepostoupí k tomu navyšování kvantity.

Kvantita pak kvalita. Tady zase hrozí, že v důsledku velké kvantity nám nezbude prostor na to zvyšování kvality, a tak ustrneme (nebo hodně dlouho budeme setrvávat) na příčce nízké kvality. And who would want that?

Osobně se klaním k přístupu kvalita pak kvantita. To je moje defaultní nastavení. Ale vnímám tam to nebezpečí ustrnutí a že je třeba se posouvat i v té kvantitě. Hm.

Co s tím?

Možná nějaké časové omezení? Tady máš, Eliško, měsíc a během něj se soustřeď na ladění kvality při dané minimální kvantitě. Po měsíci přijde mírné navýšení kvantity. A následně budu mít zase třeba měsíc na to se s tím z pohledu kvality vypořádat. Takhle bych pokračovala, dokud bych se nedostala na požadovanou (vysněnou) kvantitu.

Dnešní záznam opět ukončím krátkou nachytřovací statistikou. V pátek jsem se nachytřování věnovala 52 minut. Poznámkovala jsem knihu How to read a book (affiliate link).

📗 Stardate 05-03-2024

Včera jsem se nachytřovala 1 hodinu a 11 minut — zkoušela jsem aplikovat svůj nový způsob zpracování informačních zdrojů na článek Jak méně číst, ale mít z toho víc.

Došlo mi totiž, že se asi zbytečně trápím na odlaďování techniky poznámkování u knih, když mohu začít u článků. Umět zpracovat článek vnímám totiž jako prerekvizitu toho umět zpracovat knihu. Protože kniha je vlastně jen kompilací článků — buď co kapitola to článek či co podkapitola to článek. Nicméně rozhodla jsem se tedy začít s tím jednodušším, tam to odladit a pak ten způsob rozšířit na knihy.

Mimochodem… Můj nachytřovací deník bude za pár dní slavit narozeniny. Bude mu jeden rok. Plánuji k této příležitosti překvapení.

Jaké? That’s classified. For now. But stay tuned, and you’ll find out.

📗 Stardate 06-03-2024

Dva dny jsem teď ponocovala a chodila spát o hodinu a půl později než jsem zvyklá, abych se ujistila, že to není dobrý nápad. Ano. Není to dobrý nápad. Mrtvola Eliška hlásí, že se včera nachytřovala 1 hodinu a 32 minut — stále zpracovávám články a ladím svůj proces psaní poznámek z informačních zdrojů. A teď… Teď jdu asi spát…

📗 Stardate 07-03-2024

Má Eliška zettelkasten? Ano. Má ji už dlouho? Ano. Už pár let. Tak proč ji proboha Eliška nepoužívá?!

Proč pořád Eliška linkuje nezpracované highlighty a polovičaté myšlenky přímo k projektům?! Proč Eliška přemýšlí nad obsahem projektu na projektové stránce a ne v zettelkasten? Proč Eliška linkuje informační zdroje k přečtení k projektům a ne k permanentním poznámkám do zettelkasten? Proč? Proč? Proč?

Grr.

Minulý týden přišly aha momenty. Nebo spíš aha otázky. Ty výše.

Jak jsem se tak věnovala přípravě kurzů pro Melvila a Seduo, tak mě hrozně unavovalo se furt přehrabovat v tom chaosu — nalinkované highlighty nezpracované z nějakých zdrojů, co jsem historicky četla, moje nápady k obsahu, zdroje k přečtení… Do toho tam nalinkované nějaké permanentní poznámky. Bordel prostě. Heavy lift. Navíc co když během práce na kurzu zjistím, že se mi tam nějaké myšlenky, co jsem zde rozvedla, nehodí? Kam s tím? Nebo co když nestihnu všechny zdroje v rámci rešerše přečíst, kam s nimi? Kam s nimi je jedna věc, ale druhá věc je, že je to zase práce navíc. Práce to roztřiďovat po ukončení projektu a to se mi faaakt nechce.

Myslím, že jsem to dělala proto, že jsem prostě měla mindset, že v projektu používám jenom ty permanentní poznámky, které už mám vytvořené. A byla jsem na sebe naštvaná, když jsem zjistila, že třeba tu permanetní poznámku, kterou bych potřebovala teď pro projekt, jsem si nevytvořila. No nic. Nedá se nic dělat. Už se stalo. Takže teď všechno to thinking ohledně toho, co by mělo být v té poznámce (která neexistuje) musím udělat v projektu. Protože není čas už to dělat v zettelkasten. Už jsem to proexkrementovala…

… Omyl!!! Blbost!!!

Thinking se prostě dělá v zettelkasten! Ne v projektu! Má to milion benefitů, když se to dělá v zettelkasten a bambilion negativních dopadů, když se to dělá v projektu.

Ale ta poznámka v zettelkasten ještě… ehm… neexistuje?

No. A. Co? Tak ji vytvoř, Eliško! Co ti v tom brání?

A pak se podívej do zettelkasten. Možná zjistíš, že už tam máš rešerši pro tuhle nově vytvořenou poznámku vlastně hotovou. A pokud ne, tak nevadí. Dělej tu projektovou rešerši uvnitř té permanentní poznámky. Linkuj informační zdroje, kde by mohla být odpověď k té permanentní poznámce (ne k projektu).

Takže si to ještě shrneme, Eliško. Pro jistotu. Víš, že jsi hlava děravá. Dáme si to formou kvízu.

Kam se linkují informační zdroje? K projektům?

Ne. K permanentním poznámkám.

Kam se linkují nezpracované highlighty? K projektům?

Ne. K permanentním poznámkám.

Kam se linkují tvé letmé nápady, myšlenky a hypotézy. K projektům?

Ne. K permanetním poznámkám.

That’s my girl! Máš to na jedničku, Eliško. Konečně si rozumíme: Mezivrstva! Zettelkasten je mezivrstva mezi zdroji a projekty. Tam se odehrává to přemýšlení a rešerše, ne v projektech.

Uff. To byl zase výbuch emocí. Jste v pořádku? Nezranila jsem vás?

Tak a ještě včerejší nachytření: Splněno. 58 minut vylepšování stávajících permanentních poznámek.

Howgh.

📗 Stardate 08-03-2024

Možná jste si všimli, že jsem teď přestala psát záznamy ráno a posunula je na odpoledne. Testuji teď zase úpravu svého denního rituálu (denní šablony). Ale dneska mě to málem vypeklo, protože jsem na aktualizace deníku skoro zapomněla 🙂

Nicméně nachytřování pořád držím. Včera 38 minut úprava existujících permanentních poznámek. 💪

📗 Stardate 11-03-2024

Úroveň našeho nachytření z informačních zdrojů ovlivňují dva faktory: počet zkonzumovaných nachytřovacích zdrojů a kvalita jejich konzumace.

Takže pro navýšení úrovně stačí navýšit klidně jen jedno z toho? Ne tak úplně. Ta rovnice totiž není:

• Úroveň nachytření z informačních zdrojů = počet zkonzumovaných zdrojů + kvalita jejich konzumace.

Ale spíše:

• Úroveň nachytření z informačních zdrojů = počet zkonzumovaných zdrojů × kvalita jejich konzumace.

Tedy když ta kvalita bude nula nula prd, tak zvyšování počtu pomůže navýšení nachytření jen nepatrně. Navíc nízká kvalita zpracování jde také často ruku v ruce s tím, že to navýšení úrovně nachytření je krátkodobé. Bude to takový chvilkový peak a pak za pár měsíců se to vrátí zase zpátky, kde to bylo předtím. Prostě zapomeneme. Zvyšování počtu zkonzumovaných zdrojů při nízké kvalitě zpracování dává smysl asi jako zvyšovat frekvenci nalévání vody do děravého vědra.

Takže. Pokud je to, co jsem teď napsala, pravda, pak by mým cílem mělo být nejprve řešit kvalitu a pak kvantitu. Ale…

… Když budu nejprve řešit kvalitu konzumace (což dělám už pár let a poslední dobou zase o trochu intenzivněji), tak to sníží počet. Čím víc člověk bude tu kvalitu řešit, tím víc to sníží ten počet. A to je nepříjemné. A hodně lidí to na začátku odradí. Ale jaká je alternativa? Dál nalévat vodu do děravého vědra? No. Thank you.

Takže je prostě potřeba se smířit s tím, že to tak je. Je to nutná překážka, kterou musíme zvládnout. Ale je spíš jenom psychologická. Ta rafička počtu je totiž hodně vidět, je dobře měřitelná. A my máme pocit, že když se začne snižovat, tak děláme něco špatně — nachytřujeme se méně!

Ale ne! Je potřeba tenhle nekomfort překousnout. Ono se to zlepší. Ale je třeba to nepohodlí prostě ustát. A soustředit se na navyšování kvality — tahle rafička je ale viditálná méně, hůře se to měří, takže jsme z toho nervózní, jestli to děláme dobře.

Nicméně pokud to nepohodlí ustojíme a dovolíme si soustředit se na tu kvalitu, tak pak postupně začne narůstat i ten počet. Budeme si totiž stále lépe a lépe osvojovat tu dovednost kvalitního zpracování a to se odrazí na naší rychlosti s jakou budeme schopni zdroj zpracovat kvalitně.

Takže závěr: Nejprve řeš kvalitu konzumace informačních zdrojů. Připrav se na drastické snížení počtu konzumovaných zdrojů. Rozdýchej to a pokračuj dál v trénování kvalitní konzumace. Pozoruj, jak se postupně začne zvedat počet a s tím i drasticky úroveň tvého nachytření.

A obvyklý záznam do mé nachytřovací statistiky: V pátek jsem se nachytřovala hodinku ráno, ale pak i během dopoledne jsem pracovala intenzivně s permanentními poznámkami v rámci přípravy kurzu o nachytřování se pro Seduo.

📗 Stardate 12-03-2024

„In the case of good books, the point is not to see how many of them you can get through, but rather how many can get through to you.“ —Mortimer J. Adler

Adler byl prostě Bůh. God of learning. Tečka. Asi mu postavím svatyni a budu ho tam každý den chodit uctívat. A knížka How to read a book (affiliate link) se stane mou biblí. Budu ji mít na nočním stolku. Budu ji nosit všude s sebou. Budu se z ní nachytřovat až do konce života.

A možná těch biblí budu mít víc. Nevím, že mě nenapadlo dřív, ale až dnes jsem si vyhledala další tvorbu Adlera. A řeknu vám… Panejo, ten pán toho napsal za svůj život dost. A skoro u všech názvů titulů mi teče slina. Všechno je to tak strašně zajímavé! Všechno to potřebuju přečíst. Ideálně hned. Teď. Nebo včera. Uf. Uf. Můžete prosím někdo zastavit čas, nebo mě alespoň zbavit všech povinností, abych si mohla jen do konce života číst? Nebo jak řekla Lena Dunham: „Let’s be reasonable and add an eighth day to the week that is devoted exclusively to reading.“

Dobře. A co včerejší nachytření, Eliško? Celkem 3 hodiny a 52 minut jsem si psala poznámky z knihy How to read a book. Intelektuální porno. Ten chlápek mi fakt zodpovídá všechny mé vyslovené i nevyslovené otázky.

A mimochodem. Sledujete kalendář? Protože už zítra oslaví můj nachytřovací deník jeden rok! Yay! A já jsem si k této příležitosti pro něj (nebo pro sebe? nebo pro vás?) přichystala dárek. Stay tuned!

📗 Stardate 13-03-2024

Při osvojování nové dovednosti bychom se neměli nechat v začátku odradit tím, že nám to jde pomalu.

Dva příklady. První: Když začínáme s zettelkasten, neměli bychom se nechat odradit tím, že nám psaní permanentních poznámek a vůbec všechny úkony s zettelkasten spojené trvají dlouho. Druhý: Když začneme používat novou poznámkovou aplikaci, neměli bychom se nechat odradit tím, že nám dlouho trvá v ní pracovat a že se v ní pořádně neorientujeme.

Jak jsem k tomu došla? Na základě své dnešní frustrace.

Dnes jsem ladila svůj proces psaní zdrojových poznámek. Konkrétně se učím psát zdrojové poznámky tak, že ve zdroji hledám a extrahuji z něj pojmy, tvrzení a argumenty. A trvá mi to dloooouho. A to i přes to, že jsem bych řekla docela natrénovaná díky svému akademickému backgroundu. Ale i tak. Nejsem zvyklá tohle extrahovat z netechnických textů. Z humanitní nonfiction.

Takže mi to jde hrozně pomalu… To vedlo k tomu, že jsem o sobě a svém počínání začala pochybovat. Neměla bych se na to vykašlat? Má tohle vůbec smysl? Když mi to bude trvat totiž takhle dlouho, tak tímhle templem za svůj život přečtu asi už jen… sto, dvě stě, tři sta… no spíš jen tak šest knih. A to je samozřejmě nepřijatelné.

Ale pak mi na mysl vytanula jedna z mých permanentních poznámek, která doslova říká, že dovednosti si osvojujeme tréninkem. Tedy čím déle budu danou dovednost provádět, tím lépe si ji osvojím a tím rychlejší v jejím vykonávání budu. Přeloženo do mého kontextu: To, že mi jde psaní zdrojových poznámek teď pomalu, je v pohodě. Je to totiž dovednost. Když vydržím, tak se v tom zdokonalím a půjde mi to rychleji.

Konec dnešní reflexe. Čas na nachytřovací statistiku.

Včera jsem se nachytřovala 58 minut ráno psaním poznámek z bible, chci říct knihy How to read a book (affiliate link).

Koneč nachytřovací statistiky. Čas na dárek!

Dnes totiž můj nachytřovací deník slaví narozeniny. Je mu přesně jeden rok. Psal se Stardate 13-03-2023, když jsem pořídila svůj první nachytřovací záznam. Ach, to byly časy. No. Nicméně. Na počest tohoto jubilea bych chtěla svému deníku (a sobě a snad i vám) dát dárek. A ten dárek je…

… chvilka napětí…

…

… a ještě dvě…

…

…

… a ještě tři…

…

…

…

… a ještě bubínek…

… 🥁

nachytřovací deník k dnešnímu dni ruším!

Wait. What?! You do… what?!

Jo. Čtete správně. Už několik dní jsem totiž cítila, že nachytřovací deník pro mě osobně již splnil svůj účel — rozpoznámkoval mě, naučil mě jen slepě nevykopírovat highlighty z knih a myslet si, že jsem díky tomu chytřejší. A jako vedlejší efekt mě také rozpřemýšlel — naučil mě pravidelně reflektovat nad mým poznámkovým systémem. No a taky mě naučil sdílet veřejně nedokonalé výstupy — všechny výstupy v mém deníku jsou nedokonalé.

Za to všechno jsem svému deníku vděčná. Nyní ale přišel čas na nový cíl…

To explore uncharted knowledge of personal knowledge management. To seek out new insights… and new understandings. To boldly note what no man has noted before!

Jako kapitánka své poznámkové lodi E.S.S Roamterprise (E. S. S. = Elišky Star Ship) jsem se rozhodla přesměrovat čas, který jsem trávila psaním tohoto nachytřovacího deníku, do psaní obsahové newsletteru.

Je to malý krok pro lidstvo, ale velký krok pro Elišku.

Newsletter se bude jmenovat Strange new notes (Tajemné nové poznámky) a budu v něm sdílet obsah svých permanentních poznámek týkajících se personal knowledge managementu. Tedy otázek (a hlavně odpovědí) jak se nachytřovat, jak si organizovat znalosti, jak přemýšlet, jak se rozhodovat, jak poznámkovat, jak znalosti komunikovat a jim podobné.

Přidáte se ke mně?

Můžete se jen dívat, ale můžete se klidně i zapojit do bádání se mnou. Hailing frequencies will be open. Prostě mi na newsletter odpovíte a můžeme se zamýšlet společně. You know… my mind to your mind, my thoughts to your thoughts.

Protože mi veřejný závazek v podobě tohoto deníku posloužil velmi dobře, využiju jeho sílu one last time a veřejně se zde zavazuji, že spustím přihlašovací stránku pro svůj newsletter dne 23. 3. 2024 a o 7 dní týden později, dne 30. 3. 2024, vyšlu do světa první tajemnou novou poznámku.

Ready to beam up?

Pak to pro vás znamená jediné: Zakroužkujte si v kalendáři datum 23. 3. 2024, ať nepropásnete nástup na palubu! Tajemné nové poznámky budou totiž opravdu tajemné. Classified. Top secret. For eyes of subscribers only. Nebudou zde nikde na blogu zveřejněné a dostat se k nim budete moci opravdu jen skrz svou emailovou schránku.

Takže v sobotu 23. března se tu uvidíme, domluveno? Until then… May your notes live long and prosper!

📗 Stardate 23-03-2024

Newsletter Tajemné nové poznámky spuštěn!